bez tebe neodejdu

12. února 2014 v 17:51 | JaeRa |  exo oneshots

|| bez tebe neodejdu | exo | chanyeol/luhan | a: jaera | w: 1263 | žánr: slash, romance ||




Konečně. Letadlo s mírným zhoupnutím dosedne na přistávací dráhu a já mohu uvolnit křečovitě sevřené prsty, jenž se nehty zatínají do madel na sedačce. Odvážím se konečně otevřít oči a zhluboka se nadechnu. Nesnáším létání. Když zastavíme, pomalým krokem se vydám k východu. Projdu společně s ostatními ze skupiny bránou a v hale se zastavím. Rozhlédnu se po hale. Stejně jako pokaždé. Jenže ten, jehož oči marně vyhlížím tu není. Smutně sklopím zrak k zemi a unaveně se vydám pro své zavazadlo.

Kolem mě se se smíchem baví všichni ostatní. Jen mě, jako kdyby štěstí opustilo.

A co je důvodem? Není to nic jiného, nebo bych spíš měl říct nikdo jiný? No, to je vlastně jedno. Prostě tu není. Chlapec, který bez jediného slova rozloučení, bez jediného slova vysvětlení opustil naši skupinu. Ten, který pro mě tolik znamenal. Chlapec, který si dovolil ukrást mé srdce a svým odchodem ho nenávratně zničil, pošlapal.

Stále ho vidím před sebou. Jeho tvář. I teď vidím jeho úsměv a šťastný pohled v jeho očích. Najednou si uvědomím, že bezmyšlenkovitě zírám do prázdna, jako kdybych snad pozoroval vzduch před sebou. Nedokážu tomu ale zabránit. Chybí mi. Zhluboka se nadechnu a konečně sevřu v dlani chladné madlo svého kufru.

"Ah Lu Hannie, kde teď jenom jsi?"

"Tak Channie, pospěš. Nebo tě tu necháme" usměje se na mě Suho a vezme mě ochranitelsky kolem ramen. Donutím se na něho usmát, ale stojí mě to skutečně velmi mnoho sil.

"Zase na něho myslíš?" zeptá se starostlivě a úsměv z jeho tváře zmizí. Sklopím zrak a tiše skenuji pohledem vzor na podlaze, než se odvážím přikývnout.

"Měl bys zapomenout Channie. Nechce se vrátit. Dej mu klid... A sobě taky. Pojď, půjdeme se najíst. Jsi jako vyžle, měl bys do sebe začít něco dostávat. Jinak se složíš" napomene mě a aby dodal svým slovům důraz, šťouchne mě ukazováčkem do hladového, pohublého břicha, které v reakci na jeho dloubnutí zakručí.

Chytnu se dlaní za místo, kde snad mám žaludek a přikývnu. Má pravdu, měl bych se najíst. Mám hlad, že bych zbouchal i oko mrtvému. Suho se vřele usměje a vezme mi z ruky můj kufr. "Tak pojď, jinak nám ostatní ujedou a budeme muset domů pěšky" zašeptá a volnou rukou mě stále objímá kolem ramen.

"Haha, žádný takový. Já myl nádobí včera, dnes je řada na Taovi" uslyším vedle sebe veselý smích D.O.. Doléhá ke mně ale jakoby z dálky. Známka toho, že jsem opět svojí myslí kdesi v neznámu.

Od doby, kdy Luhannie odešel... stvořil jsem si vlastní svět. Svět, ve kterém jsem jenom já a on. Nikdo jiný. Jen mi dva. Ah bože, proč tak pozdě? Proč až teď, když je pryč, jsem si musel uvědomit, jak moc silné city k tomu drobnému mladíkovi cítím.

"Já neé! Já ho mám umývat až zítra" odpoví černovlasý číňánek a Xiumin vedle něho se tiše zašklebí.

Jak šťastně všichni vypadají. Proč tedy nemohu být veselý s nimi? Nakonec už to nevydržím a zvednu se ze svého místa za stolem.

"Já to nádobí umeju" zašeptám tichounce a je mi jedno, jestli mě vůbec někdo slyšel.

Kolem mě se rozhostí naprosté ticho. Zraky všech se upřou mým směrem. Úsměvy všech zmizí z tváře. Nakonec je to Kris, který tu atmosféru, jenž by se dala krájet, prolomí.

"Ok, díky" usměje se na mě vděčně a pak se pomalu vytratí z místnosti, následován ostatními.

Hotovo, pomyslím si, když pohledem sjedu komplet celou kuchyni i s jídelnou. Všechno je na svém místě. Otočím se tedy a pomalu vykročím ke svému pokoji. Když ale vstoupím, nejistota a melancholie znovu přepadnou moji mysl. S pohledem upřeným k zemi za sebou tiše zavřu a zády se opřu o chladnou zeď. Rozhlédnu se po místnosti a můj zrak se zastaví na posteli v opačném rohu místnosti, než se nachází ta má. A stejně jako pokaždé je dokonale ustlaná. Všechno, co tu zbylo má své přesně určené místo. Takový on byl. Takový byl Luhan.

Cítím, jak mě v očích začínají pálit slzy. Jen nevím, zda smutkem, či zlobou. Naštvaně se vrhnu na jeho postel a vztekle začnu rozhazovat vše, co Luhan vždy tak pracně porovnával. Po chvíli, jako kdyby mě síly opustily. Jen ležím na té zatracené posteli a má ramena se chvějí nezadržitelným pláčem. "Vrať se... prosím!" zavzlykám zadýchaně do polštáře, jenž krutě mačkám ve svých rukách.

Nakonec pláč zmizí stejně tak, jako přišel. Jen tiše bez hnutí ležím s tváří zabořenou do rozházených lůžkovin, stále stejně vonících po tom čínském mladíčkovi.

Po chvilce uslyším tiché zašumění dveří, když kdosi vejde. Postel se mírně zhoupne pod vahou příchozího a na svých zádech ucítím jemný tlak jeho dlaně. "Chanyeolie, už zase pláčeš?"

Zvednu svou tvář, jenž jsem měl doteď tak nemilosrdně zabořenou v polštáři a s uslzenýma očima se zadívám do očí Suhoa. "Zřejmě ho máš víc rád, než jsem si vždy myslel.... nemám pravdu?" zeptá se a na jeho tváři se objeví jemný náznak úsměvu. Pro něho tak typický.

Zvednu se a usadím se na kraj vedle něho. Soucitně mě pohladí po vlasech. "Asi bys měl jít za ním a říct mu, co cítíš" prohlásí náhle a mě se téměř srdce zastaví. S vytřeštěnýma očima na něho pohlédnu a snažím se vstřebat to, co mi právě řekl. "Ale... to přeci nejde, nemůžu vás tu nechat. A navíc... Určitě mě nebude chtít vidět" sklopím zrak a do očí se mi znovu začnou tlačit slzy.

"Jen se neboj, já tu tvou absenci nějak okecám" poplácá mě po rameni a zvedne se k odchodu. U dveří se otočí. "A teď by sis měl sbalit. Neztrácej čas. Hledání bude těžké" řekne a já si nemohu nevšimnout smutku v jeho očích.

"Děkuji" špitnu tichounce a Suhovi se opět vrátí úsměv na tvář.

Jako kdybych znovu získal sílu. Běhám po svém pokoji a do batohu hážu pár svých věcí. Snad budou stačit, pomyslím si, když batoh zavřu. Přihrnu se ke dveřím a stisknu kliku, ale neubráním se poslednímu pohledu do teď již prázdné místnosti. Dokud ho nenajdu, nevrátím se... i za cenu toho, že mě ze skupiny vyloučí. Bez něho stejně nejsem nic.

Než si mě stačí ostatní všimnout, nahrnu se ke dveřím a ve spěchu se obouvám, když mi na rameno kdosi položí svou dlaň.
Leknutím sebou škubnu a pohlédnu do čokoládových očí svého leadera. "Suho?" vyhrknu překvapeně. Mladík mi do dlaně vtiskne úhledně složený balík bankovek. Nechápavě na něho pohlédnu a už chci něco namítnout, když mě předhoní.

"Ber to jako rezervu... kdyby něco" zašeptá a znovu přes jeho tvář přelítne ten nehezký stín smutku. "Doufám, že ho brzy najdeš a oba se vrátíte. Prosím buď opatrný Channie" poslední větu téměř zašeptá a já se musím otřást nad tím zvláštním zvukem jeho hlasu.

Vděčně se mu vrhnu kolem krku. Ani vlastně sám nevím proč. Prostě... nevím, jak jinak mu vyjádřit svoji vděčnost. Chvilku to trvá, ale nakonec i já ucítím jeho ruce, jak se mi jemně omotávají kolem pasu a pevně mě k sobě vinou.

Pak už na nic nečekám. Otočím se a kdyby to bylo možné, jistě bych za sebou zanechal ohnivou čáru, jak rychle se rozeběhnu směrem k letišti. Snad ho najdu brzo. Doufám, že mi řekne, proč odešel. Že mi dá aspoň malé vysvětlení. A hlavně... že mu budu moct říct, jak moc ho miluju.

"Najdi ho Channie... a vrať se..." zašeptá mladík, bez hnutí stojící stále ve dveřích a sledující rychle se vzdalujícího hocha, dokud nezmizí za vzdáleným rohem na konci ulice.

"Kéž bych to mohl být já, komu patří tvé srdíčko Channie" pomyslí si, než se za ním zavřou dveře. "Ale má slova zůstanou navždy nevyřknuta... ta prostá dvě slovíčka... MILUJI TĚ!"
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 12. února 2014 v 18:23 | Reagovat

Ááááá...já jsem to věděla !!!!
Věděla jsem, že ta Suhova starost o Channieho není jen tak...on jej miluje.
Škoda že Chan miluje Luhana a o Suhových citech nemá ponětí.
Jsem zvědavá, jak Channie pochodí u Luhana.
Ne že bych mu to přála, ale budu doufat, že dopadně špatně a útěchu bude hledat v Suhově náručí, kde ji opravdu najde  a najde tam mnohem víc...najde tam pravou lásku.
Moc se těšim na další skvělý díl.

2 Sairen Sairen | Web | 21. října 2014 v 19:44 | Reagovat

Ach... jak reálné se to teď zdá být... Jaerko moje milá, tys to snad předpověděla...

3 Karin Karin | 19. ledna 2017 v 21:25 | Reagovat

Bulím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie