cesta bez návratu - 10. kapitola

11. února 2014 v 19:10 | JaeRa |  cesta bez návratu



EUNHYUK POV:

"Dojdu si pro pití" houknu na kluky a vypadnu ze dveří. Proběhnu chodbou a blížím se ke schodům do recepce, když mě něco zarazí. "Dobrý den, hledám práci" uslyším ten nejsladší hlas na světě. Mé srdce se rozbuší. Co tu hledá? Práci? Ptám se sám sebe.

Najednou dostanu nápad. Počkám, až odejde a seběhnu schody. "Ahoj TaeJin, dej mi prosím tě papíry té dívky, co teď odešla!" poprosím jí. Sednu si ke stolu a začnu listovat jejím dotazníkem. JaeRa? Fajn. Usměji se. O jakou práci žádá? Zajímá mě. Jakákoliv? Tak to je ještě lepší! To se hodí a v hlavě už se mi rodí plán, jak jí dostat co nejblíže k sobě.
Zvednu telefon a volám našemu manažerovi. Po deseti minutách se spokojeně vracím do zkušebny. "Kde máš to pití?" zeptá se mě Shindong. "Ále, vypil jsem ho ještě po cestě!" zalžu a na tváři mi stále hraje úsměv.

O dva týdny později:
Bavíme se s klukama o blbostech, když k nám přijde manažer. "Kluci, uklidněte se a poslouchejte!" řekne přísným hlasem.

"Zítra vám přijde představit vaší novou maskérku. Je ve firmě nová, tak na ní buďte hodní! Běda, jestli jí něco provedete. Znáte se!" dodá ještě a odchází.

Usměji se pro sebe. Vyšlo to! Tleská si v duchu a těším se na příští den.

Ráno vstávám jako první. Nemohu dospat. Těším se na její reakci a vůbec... prostě se těším! Udělám snídani pro všechny, zkontroluji čas a jdu je vzbudit! "Co ti je?" vrčí na mě Donghae. "Jdi to háje!" zařve na mě Yesung. Je mi jedno, co si myslí a radostně je budím dál. Jediný, kdo vstane hned je Ryeowook. Usměje se na mě. Ten kluk je fakt roztomilej, pomyslím si a úsměv mu opětuji. Jen s Teukiem je potíž. Nereaguje! Tak ho popadnu za levou ruku a odtáhnu ho do koupelny. Je mi jedno, že se přitom dobije a pustím na něho studenou sprchu. Nakonec kromě Wookieho na mě všichni hážou vražedné pohledy a i pár peprných vět. Ale mě je to jedno! Dnes mě nic nerozhází a chystám se k odchodu!

A je to tu, řeknu si nervózně. Můj nástup do SMka!

Dnes se dozvím, jakou práci vlastně dostanu. Už hodinu se pokouším na ksicht namalovat nějakou tapetu, když to nakonec vzdám. Zvolím jen obyčejnou řasenku a lesk na rty. Teď oblečení... další hodinu vybírám, než nakonec sáhnu po černých džínách a bílém triku s obrákem anděla. Přehodím přes sebe bílé sáčko, juknu naposledy do zrcadla a spokojeně odcházím.
"Zlato, vidíš mě?" zvednu hlavu k nebi. "Prosím, přej mi štěstí!" modlím se. Čím blíže jsem, tím větší nervozitu cítím.
Snad udělám dojem...

Jsem tu! Znovu si budovu prohlédnu jako tenkrát a vstoupím. Na recepci už mě čeká sympatický pán. Usměji se, pozdravím jeho i recepční a už mě někam vede. Bože, jsem tak nervózní! Při cestě se mi představí jménem a řekne, že je manažerem velmi známé skupiny, pro kterou mě přijali jako maskérku. Tak maskérka, jo? To nezní špatně. Lepší, než uklízečka. Než se ho stačím zeptat na tu skupinu, už otevírá dveře a předemnou je najednou spousta kluků. Bože, to ne! pomyslím si a cítím, jak rudnu. Tohle bude fiasko! Nevím, co mám dělat! Dojde mi, že tou skupinou není nikdo jiný, než Super Junior! Vzpomenu si na tebe! Takhle ty vedeš moje kroky? zahudruji v duchu na tvoji adresu a už vidím, jak se ke mě hrne jeden z nich.

"Ahoj, já jsem Sungmin, vítám tě!" usmívá se na mě a podává mi ruku. "A já jsem Leeteuk, jsem leader skupiny." Zarazím se nad jeho půvabem. Vypadá jako anděl! Postupně se mi představí všichni, ale já netrpělivě čekám, kdy přijde na řadu on!!

Jde jako poslední a usmívá se. Tak krásně se usmívá! řeknu si. "No tak, vzchop se!" zahudruji sama pro sebe. "Moc mě těší, že pro vás mohu pracovat!" usměji se na ně a vlastně mám pravdu. Těším se! Hlavně, až budu s ním. V duchu se plácnu! Bože, nechci na něho myslet! ... Na ty jeho ústa!... Zarazím se... Už zase myslím na tu pusu! No nic. Pozdravím je a mám se k odchodu se slovy, že si to tu trochu prohlédnu.
"Bav se," vyhrknou na mě a ten, co říkal, že je Sungmin, mi zamává jako na poplach. Je roztomilý, pomyslím si.
Když projdu dveřmi, ozve se za mnou: "Počkej!" Zastavím se. Poznávám ten hlas... Eunhyuk! Srdce mi chce zřejmě vyskočit z hrudi, když mě popadne za rameno. "Mohu ti to tu ukázat?" podívá se na mě těma krásnýma očima. Ježíšku, asi se pod tím jeho pohledem rozteču! Když si uvědomím, že na něj civím, jako na svatý obrázek... a navíc s pootevřenou pusou.

Mám chuť se propadnout! Takový trapas! Prober se holka, prober se!! říkám si a spolu s Eunhyukem pomalu vykročíme. Postupně mi ukáže úplně všechno, co budu ke své práci potřebovat, a k tomu přidá zasedačku, zkušebnu, tělocvičnu a spoustu dalšího a ke všemu mi něco řekne. Jeho slova ale nevnímám. Těžce se mi dýchá. Jsem nervózní. Plná myšlenek se zastavím. Neuvědomuji si co dělám. Jsem myšlenkama totálně mimo! Z úvah mě probere až pocit něčeho na mých rtech. Proberu se z přemýšlení, abych zjistila, že mi palcem přejíždí po rtech. Jako by se snažil zapamatovat jejich tvar. Nemohu si pomoci. Neuhnu. Můj dech je čím dál těžší!! Mám strašnou chuť ho políbit. Chci znovu cítit tu chuť jeho rtů!! Nevědomky se začnu přibližovat!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie