cesta bez návratu - 11. kapitola

11. února 2014 v 19:15 | JaeRa |  cesta bez návratu



Najednou se 'proberu'. Pokouší se o mě infarkt, když si uvědomím, co jsem se hodlala udělat. A navíc... Naše tváře jsou jen kousíček od sebe, že mohu cítit jeho dech na tváři. Dýchá rychle, je snad nervózní? ptám se. Nemohu to už ale zastavit. Jsme příliš blízko. A vlastně ani nevím, jestli to vůbec chci zastavit!

Jediné, na co teď dokážu myslet, je on a ty jeho rty. Toužím po nich a teď mám k tomu jedinečnou příležitost... Už jen kousek. Jen malý kousek!!

EUNHYUK POV:

Stojí tam a asi nevnímá vůbec, že jí tu něco povídám. No nic, alespoň mám chviličku, abych se na ní mohl dívat. Jen dívat. To mi stačí ke štěstí... Zatím! usměji se pro sebe.

Pak si všimnu jejích úst. Mám chuť se jich dotknout! Blížím se pomalu k ní. Stále nevnímá... Zvednu ruku a opatrně se těch měkkých rtů dotknu... Jsou tak jemné. Kéž bych jí mohl políbit.

Neutekla by mi pak?

Najednou si všimnu, že je jaksi duchem opět přítomná. Leknu se. Co teď si udělá, když ví, že se jí dotýkám?

Dívá se mi přímo do očí. Bože, co se chystá udělat? překvapí mě, když zjistím, že se ke mně pomalu přibližuje. Moje srdce... Buší tak silně... Mám šílený strach, ale zároveň se nemůžu dočkat toho, co se má stát...

Ještě malinký kousíček...

KONEC EUNHYUK POV

"Hej lidi, no kde se flákáte, čekáme na vás! Oj... přišel jsem o něco?" zařehtá na nás Kyuhyun a v očích se mu škodolibě zablýskne.

Zamračím se. Znám ho chvilku a už ho chci uškrtit! Podívám se znovu na Hyuka. Dívá se mi přímo do očí.

Tak zvláštní pohled. Nemohu to rozeznat. Co to je? Je to to, co si myslím, že vidím? Je to touha? Chtěl snad ten polibek stejně jako já? Nevím, co si myslet. Sklopím hlavu a odcházím za ostatníma kluky.

O měsíc později:

Mám šílenou trému. Kluci mají důležitý koncert a pro mě to znamená šíleně moc práce a příšerný fofr! Jsem nervózní. Je to můj první veliký večer! Malá vystoupení v televizi atd., to nepočítám. Bojím se, že něco pokazím! Dnes jsem měla stát mezi fanoušky s Tae a Eli, ale jelikož pracuji, rozhodla jsem se dát svůj lístek Luel. Moc chtěla jít, ale lístky už byli vyprodané. Věděli jsme, jak je zklamaná, že nemůže jít, i když to tajila. Tak jsem jí připravila malé překvápko!...

LUEL POV:
Dnes mám narozeniny. Je mi dvacet. Ach jo! Právě jsem opustila okruh 'náctiletých'! A zítřek by pro mě byl ten nejkrásnější dárek... Koncert Super Junior! A jako na potvoru už nejsou lístky! Je mi příšerně! Ale snažím se to nedat najevo. Jsou tak nadšeni, že tam mohou jít. Nechci jim to kazit.

"Saengil Chukkae" přeje mi můj malý bráška a políbí mě na čelo. Obejmu ho. Pak následují JaeRa a Elis. Sfouknu svíčky na dortu a už se Tae s Eli předhánějí, kdo mi dá první dárek.

Musím se smát... jsou prostě skvělí!

JaeRa mi podává barevnou obálku s mašlí. Překvapeně se na ní podívám. Co to může být? "Že by šek?" žertuji.

Otevřu obálku a zůstanu překvapeně stát. Když mi konečně dojde, že mě zrak skutečně nešálí, hupnu JaeRe na hrb!

"Díky moc moc moc!" řeknu, když z ní konečně slezu. Vezmu obálku a znovu se podívám na obsat - vstupenka na Super Show!!

Když se mé překvapení konečně utiší a začneme se znovu všichni bavit, jakoby nic, vytasí na nás JaeRa další pecku. Vstane, usměje se, vytáhne z kabelky krabičku a z ní tři VIP kartičky. Zůstaneme na ni všichni zírat. "No co čumíte?" začne se JaeRa smát a každému jednu podá. "Vítejte v zákulisí!" řekne ještě, zvedne svou skleničku a se slovy: "Na zdraví!" do sebe celý obsah vylije.

Podívám se na ostatní, jestli si myslí totéž! "Kyááááááá!" řveme a všichni se na ní vrhneme a začneme jí mačkat... Samozřejmě radostí...

KONEC LUEL POV

Sedím v maskérně a šíleně se klepu, když v tom ke mě někdo přistoupí. Nemusím se dívat a přesto vím, kdo to je! Přijde ke mě a pohladí mě po zádech. Jediný fyzický kontakt, který spolu máme - sem tam letmý dotyk... pohlazení! Tolik mě to k němu přitahuje a přesto nejsem schopna s tím něco udělat! "Máš strach?" optá se. Jak je možné, že vždycky pozná, jak se cítím? "Hyukie! Připadám si, jako bych vás připravovala na popravu!" řeknu tiše a rozklepu se ještě víc.

"Pojď ke mě!" zašeptá a obejme mě. Překvapí mě tím. A to velmi! Během chviličky se ale v jeho náručí uklidním. Najednou, jako bych měla znovu energii.

Podívá se na mě, ale nepouští mě: "Ty to zvládneš!" usměje se a ani neví, jak moc mi tahle slova dokážou pomoci. "Zvládneš to, jsi skvělá... Já to vím!" dodá tiše a políbí mě na čelo, čímž způsobí, že se znovu rozklepu. Tentokrát ale touhou!

Odtáhne se a zadívá se mi do očí. Tolik mu toužím říct: "Pokračuj... Polib mě!"... Ale mé rty mlčí, když mám najednou pocit, že mi snad čte myšlenky.

Políbí mě... Dlouze a velmi jemně! Nemohu jinak. Přitisknu se k němu.

EUNHYUK POV:

Kouknu na hodiny.

Máme ještě čtvrt hodiny do začátku. Mám trochu trému, jako vždy před velkým koncertem. Procházím chodbou mezi šatnami, když najednou spatřím JaeRu. Sedí v maskérně a třese se. Rozhodnu se jí dodat trochu sebevědomí a vejdu dovnitř. Pohladím jí po zádech a přisednu si k ní. "Máš strach?" ptám se. "Hyukie! Připadám si, jako bych vás připravovala na popravu!" roztřese se.

Usměji se. Mám rád, když mi takhle říká. "Pojď ke mě!" řeknu a pevně ji stisknu do náručí. Snažím se jí povzbudit. "Zvládneš to, jsi skvělá... Já to vím!" a přitom jí políbím na čelo.

Je tak těžké jí odolat, když po ní tolik toužím!

Odtáhnu se, abych se jí podíval do očí. Je možné, že v nich vidím touhu? Neubráním se a políbím jí... Opatrně a s tím nejsilnějším citem... LÁSKOU! Cítím, jak se ke mně tiskne. Opětuje snad mé city?

Kéž bych jí mohl říct, jak moc ji miluji!

KONEC EUNHYUK POV

Mám pro teď hotovo a mohu sledovat koncert. Stojím pod podiem, na místě, které je určeno bodyguardům a členům štábu. Teď je tohle místo pro mě, Eli, Tae a Luel. A také si to náležitě užíváme. Začíná to! Celou dobu sleduji jen Hyukieho. Vypadá tak kouzelně. Koncert je již asi v polovině, když začne hrát píseň MARRY U. A když se Hyuk v jeho části na mě podívá, mám pocit, jako by byla tahle píseň jen pro mě! Všechno okolo přestalo existovat!!

Po koncertě:

"Jdeme slavíííííííít!" hulákají kluci jeden přes druhého, až se musím smát, jak jsou roztomilí.

Pobalím své věci a chystám se, že půjdu domů. Jsem opravdu utahaná a hlady už téměř nevidím.

"JaeRo, půjdeš s námi?" ptají se Heechul se Shindongem. Odmítavě zavrtím hlavou. "Ne kluci, je mi líto. Jsem unavená!" řeknu jen a zamávám jim na rozloučenou.

"Dobře, dobrou noc!" usměje se na mě Siwon. "Sladké sny!" zavolá na mě Teukie.

"Vám také kluci! Tak zítra ahoj!" řeknu a opustím šatnu.

Těším se, až mi budou ostatní vyprávět své dojmy, když v tom mě Hyuk zastaví. "JaeRo!" zavolá.

Zastavím a otočím se. Chytne mě za ruce a dlouze se mi zadívá do očí. "Musím ti něco říct!" řekne a nervózně se podívá na Eli a spol.

Také se na ně podívám a pak zpět na Hyukieho. Jsem opravdu unavená, ale zároveň děsně zvědavá, co potřebuje. Nedokážu mu to odmítnout.

"Copak potřebuješ?" usměji se na něho. "Tady ne!" naznačí mi naší 'společnost'. Vzdychnu a kývnu. Omluvně se podívám na kamarády a houknu na ně, ať jdou beze mě, že se zdržím.

Vymění si pár pohledů a Tae laškovně pískne. Káravě na něho zvednu prst, ale vzápětí jim pošlu vzdušného hubana a zamávám na rozloučenou.

Otočím se na Eunhyuka a zjistím, že ke mně natahuje ruku. Nervózně polknu a chytnu se ho. Vzápětí proplete naše prsty a vede mě pryč.

Vejdeme do jedné z šaten. Je prázdná. Jsem z toho celá zmatená. Co po mě může chtít tak závažného, že mi to nemůže říct před ostatníma? Posadím se na židli a čekám.

Hyuk stojí stále u dveří a sleduje mě! Pak pomalým krokem přejde k oknu. Nechápu to, dlouho tam stojí a nic neříká! "Hyukie, co se děje?" zeptám se a postavím se. Hyuk si povzdechne a otočí se.

Dívá se do země. Jednou rukou si hraje s řetízkem, který má na krku a druhou si dá do kapsy.

"Hyukie?" začínám být netrpělivá.

Najednou se dá prudce do pohybu a než se naději, vezme mě do náruče a políbí. Nejprve jemně, přesto cítím, že je to plné citů, ale neodvažuji se říct, zda je v nich i láska. Jak mu mám jen říct, že bez něj nemůžu být? Po chvilce mi přejede jazykem po rtech a dožaduje se vstupu. Velmi ochotně mu vyhovím a než se naděju, už si jazykem mapuje celá má ústa.

Zvednu ruku a chytnu ho kolem krku. Druhou ruku mu položím na hrudník. Cítím, jak mu rychle buší srdce. Velmi dlouho se líbáme, doku se najednou neodtáhne a dlouze se mi podívá do očí. Bože, nemohu se na ně vynadívat.

"Miluji tě!" řekne najednou, až se mi div nepodlomí kolena. Tak přece! Srdce se mi rozbuší, div mi z těla neodskáče a cítím, jak mi hoří tváře. Ani neví, jak ohromnou radost mi těmito dvěma slovíčky udělal. Podívám se mu do očí a pak ho políbím na čelo.
"Také tě miluji!" odpovím. V tu chvíli se všechno okolo rozplyne... prostě jako by to nebylo... neexistovalo...

http://www.youtube.com/watch?v=aDHqPdybUOAZ

Z jeho očí mu zmizí nejistota a naplní se ohromnou radostí. Popadne mě do náruče a párkrát se se mnou otočí. Když mě konečně položí na zem, dá mi ruce na tváře a věnuje mi velmi dlouhý polibek a tentokrát vím, že je plný lásky...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie