cesta bez návratu - 12. kapitola

11. února 2014 v 19:19 | JaeRa |  cesta bez návratu



EUNHYUK POV:

Když zpíváme Marry U, neodolám a podívám se na JaeRu. Stojí pod podiem i s přáteli a sleduje mě. Tak moc bych jí chtěl říct, že to zpívám jen pro ní. Miluji tě JaeRo... Už od první chvíle... Miluji tě! pomyslím si. Když je po všem, následuje děkovačka. Podívám se směrem k JaeRe, ale není tam. Kam šla? divím se a je mi líto, že už tam není.

Když se konečně dostaneme z jeviště, jdou kluci do šatny. Vlítneme tam a já zjistím, že JaeRa už tam je. Balí si věci.

"Jdeme slavit" zahučí kluci a ptají se jí, jestli jde také. "Ne kluci, je mi líto. Jsem unavená!" řekne, rozloučí se s nimi a odchází. Chvíli přemýšlím a pak vyběhnu za ní. "JaeRo" zavolám. Otočí se . Vidím, že je skutečně unavená, ale potřebuji s ní teď být. Potřebuji! Rozhodnu se jí říct o svých citech. Nemohu už to vydržet. A alespoň budu vědět, jak na tom jsem.
"Musím ti něco říct!" Podívá se na své kamarády a pak se s nimi rozloučí. Mám radost, že mě neodmítla!... Zatím!

Natáhnu k ní ruku a čekám. Když se otočí ke mě, vypadá celkem překvapeně, ale nakonec mi ruku podá. Odvedu jí do prázdné šatny a pomalu za námi zavřu. JaeRa sedí na židli. Vypadá tak nevinně. Mám hroznou chuť se na ní vrhnout a zlíbat jí od hlavy až po paty. Abych tyhle myšlenky zahnal, postavím se k oknu. Zavolá na mě! Otočím se, ale cítím se šíleně nervózní. Náhle nevím, jestli to dokážu!

"Hyukie?" Rozhodnu se. Mám jedinou šanci! Už je mi jedno, jak tohle dopadne, ale udělat to musím. Neudržím se, i kdyby to mělo být naposledy!

Přiběhnu k ní a políbím jí. Jemně, ale pak do toho přidám všechno, co cítím a začnu se dožadovat vstupu. Pootevře rty a já jí chci najednou zlíbat celou a hlavně... Už nikdy... jí nepustit!

"Miluji tě!" řeknu a čekám cokoliv, ale jsem rád, že jsem se té tíhy zbavil, když mě najednou překvapí tím nejkrásnějším způsobem: "Také tě miluji!"

V tu chvíli jsem ten nejšťastnější člověk na Zemi. Vezmu jí do náruče a dal bych cokoliv, abych ji takhle mohl držet už navěky.

Když se konečně rozhodnu jí položit znovu na zem, vezmu její hlavu do dlaní a do polibku dám všechno!

Jsem šťastný!!

KONEC EUNHYUK POV

Když dorazím domů, najdu na dveřích vzkaz od Luel. Rozbalím ho a čtu:

Jaero,
ještě jednou děkuji za lístek.
Bezvadně jsem si to užila.
Koncert byl skvělý, jen škoda, žes u toho musela pracovat!
No nic, tak děkuji. A mimochodem...
Jakto, že ses nám nepochlubila s Eunhyukem?
Potvoro jedna!!
Za trest nás zítra seznámíš s Juniory! A běda, jestli ne!!
Vím kde bydlíš!...
A měla by sis zavírat okno do koupelny!... :D
Papa
Luel


Zasměji se, odemknu a vejdu...Jsem vycuclá jak brčko! Shodím ze sebe všechno, co jde a chystám se do sprchy. Vlezu si do ní, zavřu oči a nechám na sebe proudit horkou vodu. Přemýšlím...

POV:

Dneska je poslední den, kdy jsi na přístrojích. Mám opravdu ohromnou radost, že tě zítra uslyším konečně promluvit.
Lezu do postele a už teď se nemůžu dočkat rána.

"Crrr!" zvoní mi telefon. Ospale otevřu oči a kouknu nahodiny. 1:38... "Co to sakra?" zanadávám a zvednu sluchátko.
To, co následně slyším, je jako scéna z toho nejhoršího hororu.

"Musíte okamžitě přijít, chce vás vidět!" oznámí mi lékař na druhé straně. To už mám ale na sobě kalhoty a ve spěchu na sebe hážu všechno možné.

Když konečně dorazím do nemocnice, už na mě lékař čeká.

"Co se stalo?" ptám se a nemám daleko k pláči.

"Má potíže s dýcháním. Nedokážeme jí pomoci. Jedna její plíce prostě odumřela." "Odumřela?" zarazím se. "Jen tak?" začínám být naštvaná. "Všechno má svojí příčinu, tak jak je možné, že jste na to nepřišli dřív?"

Lékař jen pokrčí rameny a dodá: "Nevíme, zda tuto noc přežije!"

Mám slzy na krajíčku a když vejdu k tobě na pokoj, rozpláču se naplno.

Všude máš hadičky a v obličeji jsi téměř modrá z nedostatku kyslíku. Vidím, jak se vzpíráš ve snaze polapit alespoň trošičku toho vzduchu.

V očích máš strach a tvé tělo je zkroucené bolestí. Nemohu ten pohled vydržet a přesto k tobě přistoupím. Podíváš se směrem k tabulce. Chceš mi snad něco říct? Podám ti jí a snažím se přestat plakat, ale nejde to.

Ten pohled mi rve srdce na malinkaté kousíčky.

"Bolí to!" napíšeš a z očí ti začnou téct slzy.

"Já vím zlato, ale bude to dobré. Uvidíš!" snažím se ji uklidnit. Sama ale vím, že to dobré nebude.

"JaeRo" napíšeš... "Slib mi něco!" Nechápavě se na tebe podívám. "Cokoliv budeš chtít!" odpovím.

"Slib mi, že budeš žít za mě!"

Nemohu to už vydrže. Mám pocit, že se celý můj život rozpadá.

"To nemohu!" Podíváš se na mě smutně. "Jsi skvělý člověk a já vím, že se zvládneš o sebe postarat." "Neopouštěj mě, prosím!" Vím ale, že je pozdě.

"Slib mi, že budeš žít za mě!" zopakuješ.

Podívám se na tebe. Nakonec přikývnu. "Slibuji!" dodám tiše. Usměješ se a vytáhneš si hadici z úst. Nebráním ti, i když vím, co to znamená. Vím také ale, že je to jediný způsob, jak tě zbavit bolesti.

Bez vzduchu se tvé tělo začíná křečovitě vzpírat a kroutit. Vím, že to byla tvá volba. Lehnu si k tobě a obejmu tě.
Držím tvé tělo, dokud se nepřestane zmítat úplně.

Pomalu se zvednu, upravím tě a přikryju. Jsi tak krásná. I teď!

Je konec!

Právě jsem přišla o to nejdůležitější, co jsem měla!

Pomalu vyjdu z pokoje. Už nepláču. Nemám sílu! Všichni se na mě dívají a čekají. Podívám se na ně. "Je mrtvá!" je to jediné, co dokážu říct!

Pak už nevím nic, všude okolo mě se rozprostře tma!

KONEC POV
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie