cesta bez návratu - 14. kapitola

11. února 2014 v 19:21 | JaeRa |  cesta bez návratu



TAEHUN POV:
"Ano?" zvednu ospale telefon.
"Tae!" slyším JaeRu na druhé straně. Její hlas. Je tak zvláštní. Jako by se dusila.
"Co se děje? Je ti něco?" vyděsím se a pro jistotu se začnu oblékat. "Hned jsem u tebe!" houknu na ní. "Nemůžu dýchat" je to poslední, co slyším.
Pak se ozve už jen tupá rána.
"JaeRo?... JaeRo?" sakra. Neodpovídá. Musím si pospíšit!
KONEC TAEHUN POV

EUNHYUK POV:
Sedím u stolu a skládám píseň. Bude pro tebe... má lásko! Usměji se.
Najednou se mi udělá špatně od žaludku. "Co je?" podivím se. Nemohu si pomoci, ale mám nepříjemné tušení, že něco není v pořádku.
No nic, rozhodnu se to hodit za hlavu. Určitě to nic nebude. Určitě jsem jenom snědl něco špatného! Mávnu rukou, jakoby mě to mělo uklidnit!
Podívám se znovu na papír před sebou. "JaeRo!" zvolá z ničeho nic. Něco ti je. Cítím to.

Vyběhnu z pokoje a popadnu první telefon, který uvidím. Vytočím její číslo. Zvoní to dlouho. "Tak sakra zvedni to!" zakřičím do telefonu netrpělivě, až se po mě ostatní podívají. V tu chvíli se na druhé straně ozve mužský hlas.
Zarazím se. Kdo je to? "Kdo jste? A kde je JaeRa?" zeptám se nervózně. "Hyuku? Jsi to ty? Tady Tae" uslyším z druhé strany. Uleví se mi. Proč je ale jeho hlas smutný? On pláče? "Tae, kde je JaeRa?" začnu být netrpělivý.
"Hyuku, JaeRa... ona... je v nemocnici. Nevím, co se děje. Čekám na lékaře!"
Nic víc nevnímám. Upustím telefon. Zamotá se mi hlava. Jen taktak mě stihne Hae zachytit. "Co se děje?" zeptá se nechápavě.
Stejně tak ostatní kluci, sedící v obýváku u televize.
"JaeRa" zašeptám. "Hyukie, co je s ní?" položí mi Hae ruku na rameno. "Hae... ona.. ona je v nemocnici!" vyhrknu.
"Jak to?" zvednou se kluci ze země. "Já nevím" prohrábnu si nervózně vlasy. "Musím za ní" řeknu a popadnu bundu. "Jdu s tebou. Odvezu tě!" houkne na mě Teukie. "Děkuji!" řeknu tiše.

V nemocnici:
Bože, hlavně ať je v pořádku, pomyslím si. "Tae, můžeš tu přestat stepovat do kolečka? Znervózňuješ nás.... Prosím!" okřikne mě Lulí.
Zastavím se a podívám se na svou sestru. Obdivuji jí. Vždycky se dokázala bezvadně ovládat.
Najednou se rozrazí dveře a vběhne k nám Eunhyuk a Leeteuk.
"Kde je? Můžu k ní?" vyhrkne ihned bez pozdravu Hyuk. "Nemůžeš, ještě jsou u ní lékaři!" řeknu.
"Ani my nic nevíme!" dodá Elis.

Z pokoje vyjde mlaďounká sestřička. Hyuk jí zastaví. "Jak je jí? Co je jí?" vyhrkne, až se ho chudák malá lekne.
"Je mi líto, nemohu vám nic říci! To může pouze lékařka!" řekne a dodá: "Potřebuji o ní nějaké základní údaje. Může mi je prosím někdo z vás dát?"
"Já" vyhrkne Teukie a hrne se k sestřičce. "Já vám řeknu cokoliv" usměje se na sestru a na nás houkne, že je hned zpátky.

Po půl hodině se Teukie vrátí se zvláštním úsměvem na rtech.
"Co je?" zeptá se ho Luella. "Terýý" usměje se. "Co?" nechápe ho Lulí. "Jmenuje se Terýý" řekne "... ta sestřička" dodá, když vidí, jak se Eli nechápavě drbe na bradě. "Aha" uculí se Eli.
Konečně vyleze lékařka. Tváří se velmi nespokojeně.
"Jste někdo její příbuzný?" zeptá se. "Ne, jsme přátelé... ona nemá rodinu!" řekne Tae.
Hyuk se na něho podívá nechápavě. "Co jí je?" zeptá se lékařky, když konečně přestane rentgenovat Taeho. "Měla něco, co se mladým lidem nestává. Nechápu to!" řekne a zadumaně se poškrábe za uchem. "Měla zástavu srdce! Museli jsme ji dvakrát resuscitovat!"

EUNHYUK:
Bože, to ne! Cítím, jak se mi slzy tlačí do očí. Málem mi umřela! Mohla jsem o ni přijít! Proč? Ptám se.
"Proč?" vyřknu nakonec nahlas.
"To nedokážeme určit. Její tělo je zdravé, nemá žádné potíže. Jediná možnost je, že si musela projít velmi silným emocionálním šokem. Nevíte, jestli se jí v poslední době nepřihodilo něco zlého?" zeptá se.
Všichni zakroutíme záporně hlavou. Všichni, kromě Taeho.
Pomalu nám všem začne vyprávět, co si JaeRa musela prožít, než se přestěhovala sem.
"To by vysvětlovalo její stav, její srdce takovou zátěž nevydrželo" přemýšlí lékařka.
"Tragická smrt jediného člověka, kterého máte, plus následný stres spojený se stěhováním... to vše může být iniciátorem selhání jejího srdce." řekne a dodá: "No, pro teď k ní můžete, ale prosím po jednom a jen na chvíli. Potřebuje klid! A kdybyste cokoliv potřebovali, obraťte se na mě. Mé jméno je Naomi" a odchází.

Horlivě přikývneme a postupně se u ní vystřídáme. Já jdu jako poslední. Pomalu za sebou zavřu a otočím se k její posteli. "JaeRo... lásko!" řeknu a rozpláču se.
"Neumírej mi... prosím!" přistoupím k posteli a chytnu ji za ruku.
Je bledá a na ústech má kyslíkovou masku.
"Bože, kéž bych tu raději mohl být místo tebe. Hlavně, kdybys byla v pořádku!"

JAERA:
"Halo? Je tu někdo?" zavolám.
"A proč je tu taková tma?" Dám si ruce před obličej, ale nevidím je.Všude je černočerná tma.
"Halo? Prosím... pomozte mi!" zkusím znovu zavolat.

Najednou se přede mnou otevřou dveře. Aspoň si myslím, že to jsou dveře.
V nich se objeví mladý muž. Je krásný a kolem něho je něco zvláštního... Jako, kdyby zářil.
"Kdo jsi?" optám se.
"Nezáleží na tom, kdo jsem. Záleží na tom, proč tu jsi ty! A jestli tu vůbec máš být!" řekne tiše a já najednou mám ohromný pocit klidu.
Pořádně si ho prohlédnu. Má na sobě bílé kalhoty a bílou košili. Jeho oči jsou tak tmavé. Vypadá nádherně.
"Proč tu jsem?" "Jsi tu proto, protože sis to přála!" řekne. "Co?" Já ale umřít nechtěla. Nebo ano? "Ale ano, chtěla!" řekne. Čte mi snad myšlenky?
"Jak je možné, že jsem si to přála?" "To tvé podvědomí!" upřesní. Chvíli ho pozoruji.
"Řekni mi, kdo jsi! Prosím!" požádám ho podruhé.
"Mé jméno je Hangeng! Byl jsem určen být tvým andělem!"
"Mým andělem?" "Ano!" odpoví.
"Jsem tedy mrtvá?" zeptám se. "Nejsi, něco v tobě ti nedovolí odejít!"
"Co je to?" zeptám se ho.
"Nemohu ti to říct. Musíš na to přijít sama a rozhodnout se. Mohu ti jen ukázat cestu zpátky mezi živé. Jsi příliš mladá na smrt! Pak už bude záležet pouze na tobě, jak se rozhodneš!"
"Mladá na smrt?" překvapí mě to. "A co má nejlepší kamarádka? I ona byla mladá a zemřela!"
"To je pravda, ale rozhodla se k tomu sama!" řekne klidně.
"Proč jsi i jí neukázal cestu zpátky mezi živé?" vyhrknou mi slzy.
"Ukázal! Nechtěla se vrátit! Na tebe dole čekají! Máš druhou šanci!"
"Čekají? Kdo? Nemohu si vzpomenout. Poslední chvíle, kterou si pamatuji, je tvá smrt. Opustila jsi mě!

"To je cesta, kterou ti právě musím ukázat" řekne a nabídne mi rámě.
Jde z něho takový klid. Necítím vůbec žádný strach. Chytnu se ho a společně projdeme těmi dveřmi.
Najednou vidím všechno, co se událo od tvé smrti: tvůj pohřeb, můj přílet do Koreje, mé seznámení s Taem, Elis i Luel.
Je tam i nějaký mladík. Políbil mě. Kdo je to? Nepamatuji se!
Hangeng mě celou dobu tiše pozoruje. "Tak co? Jaké je tvé rozhodnutí?" zeptá se.
Tolik chci jít za tebou do nebe, ale něco ve mně mi brání.
Hangeng mi ukáže poslední den mého života: ten mladík mě obejme a políbí. I já ho obejmu. Všude okolo jsou přátelé a najednou... ticho, prázdno. Jsem sama v bytě a divím se z okna. Pak se otočím, vezmu telefon a omdlím.
Otočím se k Hanovi. Mávne rukou a přede mnou se zjeví nemocniční pokoj. U postele stojí ten stejný mladík.
Připadám si, jako bych sledovala film v kině, jen s tím rozdílem, že hlavní role tu hrajeme já a ten kluk.
Hýbe pusou, ale neslyším jeho slova.
"Hangengu... kdo je ten kluk? Je mezi námi něco? Proč pláče? A proč neslyším, co mi říká?" ptám se zmateně.
"Stále si nevzpomínáš?" zeptá se.
"Ne... proč pláče? Jsme přátelé?" otočím se zpět na jeho odraz.
Kdo jsi? Ptám se sama sebe.
"Dokud si nevzpomeneš, nemohu tě ani poslat zpět, ani vzít sebou!" řekne měkce.
"Tak mi pomoz si vzpomenout!" zvolám na Hana.
"Nemohu, to musíš sama!" řekne a odejde.

Otočím se zpět k odrazu nemocničního pokoje.
"Proč si nemohu vzpomenout?" ptám se.
Najednou ten kluk odchází, ale předtím mě políbí.
Pláče!
Proč mě tolik bolí srdce, když ho vidím plakat? Proč? Posadím se na zem a začnu plakat. Co se to sakra se mnou děje? Proč si nemohu vzpomenout??
Pláču dlouho, než se nade mnou někdo sehne. Otevřu oči. "Hane?" Vezme mě do náruče. Cítím takový nádherný klid.
Už jsem se rozhodla... Chci zůstat s ním!...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie