cesta bez návratu - 15. kapitola

11. února 2014 v 19:22 | JaeRa |  cesta bez návratu



EUNHYUK:
Políbím jí a naposledy se na ní podívám. Pohled na ní mi rve srdce!
Tak moc bych jí chtěl pomoci, ale jediné, co můžu - je čekat!
S uslzenýma očima opouštím pokoj. Když vyjdu, stojí tam už jen Teuk. S očekáváním se na mě podívá. Čeká mou reakci.
Pomalu na něj pohlédnu, když v tom mám pocit, že vidím hvězdičky. Zamotá se mi hlava. Naštěstí to ustojím.
Vrhnu se Teukiemu do náruče a rozpláču se. Pevně mě obejme a pohladí po zádech.
"Teukie" řeknu vyčerpaně. "Neboj, ona to zvládne. Bude v pořádku!" snaží se mě uklidnit. I on ale pláče!
"Mám strach, že o ní přijdu!" řeknu a cítím, jak mě Teuk pevněji stiskne. "Já vím!" je jediné, co odpoví.

NAOMI:
"Naomi, přivezli nám mladou dívku. Vypadá to na infarkt." oznámí mi Terka. "Už jdu!" houknu na ní a přehodím přes sebe plášť.
Dorazím na příjem a vidím, že dívka je v bezvědomí. Rychle k ní přistoupím a přiložím jí dva prsty na krk. Pak jí chytnu za zápěstí a kouknu na hodinky. Zatraceně, puls má velmi slabý.
"Sestři, 2mg epinefrinu. Musíme jí zvýšit hladinu adrenalinu!" křiknu na Terýý, ale vidím, že už to má dávno připravené. Šikovná holka, usměji se pro sebe.
"Mělas být lékařkou!" řeknu jí, ale odmítavě zavrtí hlavou. "Ale ne, Naomi. Tohle není pro mě!" řekne a usměje se.
Najednou začnou pípat přístroje. "Naomi, má zástavu!" křikne Terka a přiloží dívce kyslíkovou masku k obličeji! Vrhnu se jí k hrudníku a začnu s masáží srdce. Trvá to sice dvacet minut, ale nakonec se nám jí podaří 'nahodit'.
"Ty mi tady neumřeš, jasný? Neumřeš! Jestli chceš umřít, tak prosím, ale ne tady u mě!" řeknu jí, i když vím, že mě nevnímá.
Nakonec ji konečně můžeme odvést na pokoj.
Vrátím se znovu do své kanceláře. Tedy, tohle nechápu! Je mladá a podle všeho velmi zdravá. Co tedy mohlo způsobit zástavu? Nechápu to, opravdu!
Za hodinu mě sestřičky znovu volají. Opět zástava? Divné! Řeknu si a vyběhnu za nimi.

O týden později:
LUELLA:
Vstávám z postele, ale nějak nemám na nic náladu, když mě vyruší zvonění telefonu!
"Halo?" ohlásím se. "Luel? To jsem já, Eli! Chceš slyšet novinku?" zeptá se. "Něco s JaeRou?" čekám konečně nějakou dobrou zprávu.
"To bohužel ne... ale... dostala jsem nabídku prozatím přijmout JaeRy práci, než se uzdraví a dozvěděla jsem se, že hledají i někoho, kdo by se Juniorům staral o účesy. Tak co ty na to?"
"Fakt?" zeptám se nevěřícně a momentálně pustím JaeRu z hlavy. Mám možnost znovu vidět Chula. A co vidět! Přímo s ním pracovat. Dotknout se ho! Jo jo, Chule, já se na tobě vyřádím. Ty mě ještě neznáš... ale až mě poznáš... se posereš!! a usměji se.
"Ok Eli... Beru to!" "Fajn, tak zítra začínáme. Stavím se pro tebe, jo?" Souhlasím a odložím mobil.
He he Chule... Budeš můj! Muhahahahaha !!!

TERÝÝ:
Ach jo, to je zase den! Nemůžeme být alespoň jeden den bez nějakého příjmu?
Jsem unavená a zpocená snad i pod jazykem!
Sednu si na židli a zamyslím se... Leeteuk... znám ho z televize, ale naživo je mnohem krásnější, usměji se pro sebe.
Myslela jsem, že jsou namyšlený, ale asi se pletu. Byl děsně milý. A ten jeho úsměv.
Sáhnu do kapsy a vylovím z ní malý papírek. Prohlédnu si ho. Je to telefonní číslo.
Číslo na Leeteuka!

LEETEUK:
Pomalu strčím Hyuka do auta a sednu si za volant.
Je mi hrozně. Chudák JaeRa, řeknu si a po tváři mi steče slza.
Vím, že bych měl být teď pro hyuka silný, ale nejde to. Je mi jich tak líto... obou! Jsou tak zamilovaní!!
Pak si ale vzpomenu na tu krásnou sestřičku... Jak, že se jmenuje?... Jo, už vím... Terýý!
Nastartuji a mizíme domů.

JAERA:
Držím Hana stále kolem ramen a už nikdy se ho nechci pustit. "Hane, mohu zůstat s tebou? Prosím!" zeptám se ho. "Dokud si nevzpomeneš, nemohu ti říci ano!" řekne a sklopí hlavu. Vypadá smutně.
Pohladím ho po tváři... Tak jemná!... Zachvěje se pod mým dotykem a podívá se mi do očí.
Tolik mě přitahují!
"Pojď, něco ti ukážu!" řekne, obejme mě kolem pasu a pevně mě k sobě přitiskne.
Najednou uslyším zvláštní šum a všimnu si, že se Hanovi na zádech tvoří křídla. Zvláštní. Jako by mu právě narůstaly.
"To je krása!" vydechnu.
Han se mi stále dívá do očí. Pak cítím, jak stoupáme. Je to šílená rychlost, ani nestíhám nic postřehnout okolo sebe a už mě opět pokládá na zem a jeho křídla mizí stejně rychle, jako se objevila. Zajímavé. Vypadá jako skládačka.
"JaeRo?" uslyším za sebou hlas, který mi tolik chybí! Otočím se.
"Oh Bože, jsi to ty?" optám se a z očí mi steče několik slz.
Vrhnu se ti kolem ramen a mám pocit, že tě umačkám.
"Vrať se zpátky JaeRo!" řekneš vážným tónem, když tě konečně pustím."Já ale nechci, chci zůstat s tebou!" řeknu odmítavě a dodám: "Chci zůstat s Hanem!" Otočím se a podívám se na něho.
Vidím v jeho očích smutek. Proč? Zarazím se.

HANGENG:
Je krásná. Ale já jsem anděl. Nemohu ji milovat! Nebo ano?
Opatrně k ní přistoupím a vezmu jí do náruče.
"Pojď, něco ti ukážu!" řeknu a přitisknu ji k sobě.
Láska je tak krásný cit. Jsem s ní už tak dlouho a teď ji mám konečně u sebe! Nechci, aby odešla. Chci, aby zůstala se mnou!
Ale vím, že je to nemožné. Ještě není její čas! A navíc... její srdce už patří jinému, i když si nevzpomíná!

Druhý den:
V maskérně:
"Hej Eli, kde mám kabelku?" zeptám se jí a prohrabávám úplně všechno, co se mi dostane do rukou.
"A mám vědět?... Tu nech, ta je moje!" plácne mě přes ruce, když sáhnu po její.
"Hele kluci, holky se perou!" zasměje se Sungmin a ukáže na nás prstem.
"Ukaž!" zahuhlá Siwon, vběhne do maskérny, přičemž zakopne o práh, ohne se do předklonu a nadzvukovou rychlostí přeběhne místnost až na druhou stranu, kde se rozseká o protější stěnu.
Nejprve na něho všichni nechápavě čučíme a pak propukneme v hromadný smích.
"Wonnie, jsi v pořádku?" přiběhne k němu Eli, mávnutím ruky odežene ptáčky, co mu krouží kolem hlavy a otočí ho čelem vzhůru.
"Ježiš, ten se ale tváří blbě!" řekne a dloubne ho do oka.
"Vstávej lemro líná" usměje se na něj a mírně ho profackuje.
"Ještěéééé!" zahlaholí Won blaženě. Eli na něj nechápavě jukne a pak mu pomůže na nohy.
"Hojda čičinko" zašeptá mi někdo do ucha. Otočím se na příchozího trochu moc prudce, takže ho moje vlající vlasy šlehnou přes obličej.
"Hééé... co děláš?" optá se Chul a mne si oči.
"Jééé, to jsi ty? To vědět, tak ti ještě přidám!" řeknu a dodám: "Máme zpoždění, tak vyndej ty ruce z očí, než ti tam vlezou až po loket a pojď. Trochu tě přikrášlím" "Já už ale jsem krásnej!" namítne a podívá se na mě uraženě.
"Pořád jsem ale hezčí!" řeknu a blaženě se na něho usměji.
Sakra, jsem nervózní. S touhle myšlenkou mu vjedu prsty do vlasů a nenápadně k nim přivoním... Ah … růže... Tak krásná vůně!
Tohle tedy bude dlouhý den!...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie