cesta bez návratu - 16. kapitola

11. února 2014 v 19:23 | JaeRa |  cesta bez návratu



ELISHA:
Stojíme za kamerami a sledujeme, jak kluci natáčejí Mvčko na Bonamana.
Sakra, vypadají úžasně. Najednou mi padne pohled na Hyuka. Už dva týdnu pořádně nespal a téměř nejí. Nepodařilo se mi schovat jeho tmavé kruhy pod očima, a to nemluvím o tom, jak šíleně je má oteklé.
Už jsem to nevydržela a schovala mu je pod sluneční brýle. Už aby na tom byla JaeRa lépe, jinak to sekne ještě s ním.
Otočím se a chci se jít napít, když si všimnu postavy u dveří. Přemýšlím... No jo, to je přeci ta sestřička z nemocnice. Ohóó, Teukie má asi rande, řeknu si, pozdravím jí kývnutím hlavy a odcházím do maskérny.

LEETEUK:
Přišla. Ona opravdu přišla! Řeknu si a srdce mi začne bušit jako šílené!
"Stop! Patnáct minut pauza!" zavolá režisér a já vyběhnu za Terkou. "Ahoj" pozdravím jí a neubráním se, abych jí nepolíbil na tvář. Začervená se. Je roztomilá!
"Děkuji, že jsi přišla!" řeknu jí a podívám se jí do očí.
"Já děkuji za pozvání" odpoví mi nervózně.
"Pojď se posadit!" vyzvu jí a též znervózním.
Dneska bude krásný den! Řeknu si v duchu.

TAEHUN:
Už deset minut stojím před pokojem JaeRy a bojím se vejít. Nechci ji už vidět v tomhle stavu!
Když si pomyslím, čím si musela projít a jak byla silná, když to dotáhla až sem a teď to vzdává??
Stisknu kliku a vejdu.
Píp... píp... píp... Z toho zvuku mi běhá mráz po zádech. Vypadá tak klidně. Jako by jen spala.
Chvíli jí jen tak pozoruji a pak jí začnu vyprávět, co je nového. Je sice stále v bezvědomí, ale i přesto doufám, že mě slyší.
"Dneska nastupuji do jedné společnost. Konečně ze mě bude rapper!" pochlubím se pyšně a pokračuji: "Stávám se součástí jedné skupiny! Mám opravdu radost... jen... tak rád bych tu radost sdílel s tebou. Prosím prober se... kvůli mně... kvůli holkám a Juniorům... kvůli Hyukovi!! řeknu a z oka mi steče slza.
Musím být silný! Nesmím brečet... Kvůli tobě JaeRo! "Vrať se nám!" řeknu ještě, pohladím jí po vlasech a odcházím.
Když vyjdu z jejího pokoje, spatřím na chodbě sedět v rohu skrčenou postavu. Přistoupím opatrně blíž, když konečně poznám o koho jde.
"Wookie?" řeknu překvapeně. Podívá se na mě uslzenýma očima. "Tae! Prosím... řekni, že bude v pořádku! Prosím!" začne znovu plakat.
"Wookie, já... já nevím!" nemám sílu tvrdit opak. Vstane a obejme mě. "Mám jí rád Tae. Opravdu rád!" "Já vím, taky jí mám rád!" řeknu mu konejšivě.
"Ale já..." pokračuje a podívá se mi do očí. "Já jí miluji!"
"Oh Bože!" řeknu tiše a stisknu ho v objetí.
"Ale přeci... Hyuk..." začínám být zmatený. "Jo já vím... JaeRa se o mé lásce k ní nikdy nedozví. Nesmíš jí to říct! Ona miluje Hyuka. Nechci mezi ně zasahovat!" řekne a pustí mě.
"Jdeš k ní?" zeptám se.
Chvíli jen tak zírá na její dveře a pak zavrtí hlavou.
"Ne, ještě nemám odvahu se na ní podívat." řekne, hodí na mě slabý úsměv, otočí se a odchází.

RYEOWOOK:
Vstoupím do nemocniční haly a pokračuji k jejímu pokoji. Čím blíže ale jsem, tím menší mám odvahu. JaeRo proč? Proč ty? Ptám se sám sebe.
Kéž bych ti mohl říct, co k tobě cítím.
Ale ty miluješ Hyuka a on miluje tebe. Mezi vámi nemám co dělat!
Dojdu k jejímu pokoji, ale zjistím, že už tam někdo je. Slyším všechno, co jí říká.
Nevydržím a začnu plakat. Opřu se o zeď a svezu se po ní do dřepu. "Ah JaeRo... JaeRo!" řeknu tiše.

V maskérně:
"Hej Hae, pojď mi pomoct" zavolám a držím přitom Sungieho v jednom ze svých karatistických chvatů.
Chudák Sungie už vidí všechny svatý z nedostatku kyslíku a to nemluvím o počtu hvězdiček. Tak rád ho mučím... Muhehehehehe!!
"Už běžím Minnie!" zasměje se Hae a běží proti nám. Při jeho smůle ale přišlápne svou tkaničku u boty a jak se tak snaží udržet rovnováhu, rozklátí se. Takže vypadá jako by tančil nějaký africký tanec.
"O co se to snažíš? To je aligátoří tanec lásky?" zahihňá se Kyu a plácne chudáka Haeho do zad.
Hae z té rány znovu ztratí rovnováhu, ohne se do předklonu a hlavou zabrzdí Sungiemu v rozkroku.
"Šach mááááááát!" zakřičím a pustím krk chudáka Sunga.
Ten se sroluje do klubíčka a velice vysokým hláskem prohlásí:
"AU!"

LUELLA:
Musím se tomu smát. Ti kluci jsou vážně střelení!
Přidržím si hřeben zuby a hrábnu do tašek, abych si připravila věci, když do někoho vrazím.
"Pardon... jééé, to jsi ty?" zeptám se radostně.
"Čekala jsi snad někoho jiného?" řekne Chul a přehodí mi ruku kolem ramen. Zavrtím hlavou.
"Myslím, že jsem poslední, takže.... Uděláš mě?" zeptá se mě s nevinným výrazem a já div ten hřeben nespolknu.
Chul se ke mně nahne: "Jsi krásná, když se červenáš!" Jak sexy mi ten jeho hlas zní.
Když se konečně uklidním, začnu mu připravovat na hlavě jeho dnešní účes. Napatlám si na ruce gel a hezky mu hrábnu do té jeho kštice, když najednou:
"Zatraceně! Přilepila jsem se! Sakra, je tohle vůbec gel? Vždyť by se tím dal zalepit i zadek slonovi!" zanadávám a snažím se ruce ze slepených vlasů vyrvat, čímž způsobím, že klátím Chulovi hlavou všemi směry.
Zřejmě teď vypadáme jako dvě hovada při námluvách. Hergot, je tady vůbec možné jeden den, aby se něco nepodělalo?
"Ehéé... pomoc! Lulí se mě snaží urvat mou krásnou hlavičku!" zanaříká Chul nešťastně.
"A co by pak s tou tvou škeblí asi dělala?" zeptá se Teukie a začne se smát.
"Co třeba soccer?" přidá se Dongie.
Za chvíli se už všichni baví na náš účet a nás už si nikdo z nich nevšímá.
Hyuk to chvíli tiše pozoruje. "Chováte se jak malý parchanti!" řekne bezvýrazně a opustí místnost.
Zase nemá náladu...

ELISHA:
"Ahoj sluníčko" pozdraví mě s úsměvem Wonnie.
"Ahojky" odpovím mu též s úsměvem.
"Jak ses vyspinkala? Vidím, že dorůžova."
"Néé... já se červenám!" řeknu mu tiše.
"Jééé... hele... ty vypadáš jako to chlupatý fuj z Adamsovy rodiny" tlemí se Won Chulovi, když z něho Lula konečně sundá ruce.
"Lulo, ty mě vůbec nemáš ráda!" zaskuhrá Chul se slzami v očích a pokouší se srovnat své vlasy, které mu teď trčí do všech stran, takže vypadá jak parodie na pampelišku.
Zatímco se marně snaží přiblížit svůj vzhled co nejvíc člověku, my ostatní se válíme smíchy po zemi.

YESUNG:
"Sungie, mám prosbu!" řekne Wookie.
"No copak?" optám se a podívám se na něj.
"Já... koupil jsem pro JaeRu nějaké pyžamo. Nechci, aby ležela v tom hnusném nemocničním, ale... mám strach, že to nezvládnu jít k ní. Půjdeš... půjdeš se mnou?" optá se plaše.
Vstanu, usměji se na něho a obejmu ho. "To víš, že ano!"
"Děkuji!"

NAOMI:
"Terýý, změř jí tlak a za hodinu jí podej další infuzi!" houknu na ní a chystám se opustit její pokoj.
Tohle mi stále nejde do hlavy. Proč se stále neprobírá?
Jako by to odmítala. Holka, tohle mi nedělej! Já tady lidi léčím a né posílám na smrt. Naposled na ní pohlédnu a stisknu kliku u dveří.
Ozve se rána a najednou se přede mnou někdo válí na zemi.
"Promiňte, asi jsem otevřela moc prudce. Je mi to líto!" omlouvám se a sehnu se k němu.
Dotyčný na mě zašilhá, ale vypadá, jako bych mu jedno oko zarazila kamsi do hlavy a druhý mělo každou chvíli opustit jeho hlavu.
"Ehéé..." je to jediné, co z něho vypadne.
Musím se usmát. Je roztomilý! Tmavé vlasy a roztomilé malé ruce. A ty oči! Jsou krásné! Tak tmavé!
I když momentálně vypadají jako 'jedno oko- kam jdeš a druhé- pro vodu'!
Uvědomím si, že mi právě u nohou leží velmi přitažlivý muž. Popadnu ho za ruku a chci ho odtáhnout na ošetřovnu, když si uvědomím, že není sám.
Podívám se na druhého muže vedle.
Vypadá vylekaně a očima kmitá z jedno na druhého. Chudák! Asi neví, co si má myslet.
"Mohu vám pomoci?" optám se, ale jen zavrtí hlavou a šílenou rychlostí zapluje do pokoje, ze kterého jsem právě vyšla. No nic, pokrčím rameny a dál táhnu toho nebožáka na ošetřovnu.
Tak takhle se chytají krásní muži? To bych měla dělat častěji... Muhehehehehe!!
"Kdo jste?" zeptá se mě, když se vzpamatuje. "Anděl?"
Zasměji se. "Skoro... jsem lékařka. Jmenuji se Naomi!" a natáhnu k němu ruku.
"Yesung jméno mé" řekne a usměje se.
Tak Yesung?... Hezké... Moc hezké! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie