cesta bez návratu - 17. kapitola

11. února 2014 v 19:24 | JaeRa |  cesta bez návratu



LUEL:
Sedíme s Eli před budovou SME a drbeme kluky, když před námi zastaví auto.
Sjede okénko a zevnitř se na nás zazubí hlava Wonnieho.
"Čusíček děvčátka, co robíte, že nerobíte?" zasměje se na nás. Než stačíme odpovědět, obejme nás zezadu Chulie. "Holkýýýýý... Co je?" pohlédne na nás a pak si všimne Wona... "A ty tu chceš co?" zamračí se. "Jestli jsi to ještě nezjistil, tak tu pracuji" mrkne na Chulieho.
Chvilku na sebe čučí a cení zuby a pak oba vyhrknou ve stejnou chvíli:
"Eli... půjdeš se mnou na večeři?"... Siwon
"Lulí... nešla bys se mnou na rande? … Chul

Won naštvaně vyleze z auta a s Chulem se přiblíží k sobě natolik, že se dotýkají čelem a vrčí na sebe.
Pohlédnu na Eli a protočím panenky. "Děti!" řeknu, postavím se za Chula a ladným pohybem mu lajznu jednu za uši.
Chytne se za hlavu, otočí se ke mně a ublíženě se zeptá: "Za co???"
"Zadarmo!" houknu láskyplně a odtáhnu ho za límec dovnitř.

ELI:
Když se za Luel a Chulem zavřou dveře budovy, přistoupím k Wonniemu a zadívám se mu do očí.
"Wonnie? Myslels to pozvání skutečně?" nevěřím.
"Eli... ať řeknu komukoliv cokoliv... tobě řeknu vždycky pravdu!" šeptne a jemně mě pohladí po tváři.
"Mám tě rád El... E... Eliššš... ko... ko!!" pokouší se říct celé mé jméno. Jak roztomilé, usměji se.
Jako důkaz vezme moji tvář do dlaní a opatrně mě políbí. Rozbuší se mi srdce, ale nakonec jeho políbení opětuji a přitisknu se k němu!
Když se odtáhne, zadívá se do mých očí a usměje se. Má tak krásný úsměv. Pak mě chytne za ruku, proplete naše prsty a společně vejdeme do budovy.

CHULIE:
"Lulí, pusť... to bolí!" zanaříkám.
"Polib mě!" řekne a postaví se proti mně. "Co?" zaskočí mě. "No tak nic!" pokrčí zklamaně rameny a otočí se k odchodu. "Počkej" vyběhnu za ní a chytnu jí za zápěstí.
Zastaví se a otočí se. Teď jí přeci nemůžu nechat jen tak odejít. Né teď, když mám možnost cítit její rty na svých... Jsem ale tak nervní!!
"Lulí..." zašeptám a než stihne zareagovat, políbím jí. Naplno a s plným chtíčem. Je tak žhavá, pomyslím si a žádám o vpuštění svým jazykem.
Vyhoví mi... Tak tohle nebylo tak těžké...

SUNGMIN:
Procházím s Kyu chodbou do maskérny, když mě zastaví zvuk mého jména.
Otočím se. "Junhyung?" zvednu překvapeně obočí.
"Co děláš v SME?" optám se svého kamaráda. "Přišel jsem za tebou... Potřebuji poradit!" řekne mi a podívá se na Kyuhyuna.
Ten jen pokrčí rameny a odejde. "Junnie, co se děje?" nechápu. "Naposledy jsi mě požádal o radu na škole" utahuji si z něho.
"Jde o Seungieho!" řekne smutně.
"O Seungieho? Copak?" popadnu ho kolem ramen a vedu ho do prázdné šatny. To co se tam dozvím, je opravdu zajímavé.
"Takže ty miluješ Seungieho?" pozvednu obočí. "Jo!" řekne se sklopenou hlavou. "Nikdy jsi se mi nesvěřil, že jsi na kluky!" vyčtu mu naoko. "Já sám to netušil.... Uvědomil jsem si to náhodou teprve nedávno!" řekne smutně Jun.
"Tak proč mu to neřekneš?" nechápu.
"Minnie, já myslím, že někoho má!" "Myslíš? Proč myslíš?" ptám se.
"Slyšel jsem, jak říká Seobiemu, že je zamilovaný. Že jeho srdce někomu patří. Přišel jsem o něho, ale přesto to nechci vzdát! Co mám dělat?" řekne a v očích se mu lesknou slzy.

ELIS:
Á jééé... zase musím projít kolem těch příšerných SNSD... slepice namyšlený, pomyslím si a zhluboka se nadechnu.
"A hele, to je to trdlo co machruje u kluků, že jo?" řekne Jessica.
"Jo to je ona.... Hele, jak se ti líbí u Juniorů? Myslíš, že se jim líbíš, že se před nimi tak nakrucujete s tou tvou kámoškou?" přisadí si Taehyeon.
"Jsou to žáby..." řekne další u které ani neznám jméno a Jessica, která stojí nejblíže ke mě vyprskne smíchy.
"Hm dík, ale já už se sprchovala" řeknu s úšklebkem a začnu si otírat poprskaný obličej.
"Jsi nějaká drzá!" řekne naštvaně. "A ty bys měla strčit to nahoře do kalhot.... páč prdel nepatří na krk!" odvětím s úsměvem a odcházím středem.

HYUK:
JaeRo … Lásko prober se, prosím!
Stojím u její postele a tolik toužím po tom, aby se na mě podívala těma svýma krásnýma očima.
Tolik se mi stýská!! Nemohu si pomoci, ale natáhnu se vedle ní do postele a obejmu ji. Je to jediná možnost, jak jí stisknout v náručí.
Je tak studená! Její dech není téměř slyšet!
"JaeRo... Tolik toužím spatřit znovu tvůj úsměv. Proč musí láska tolik bolet? Proč musí být lidské srdce tak slabé? Proč si Bůh vždy bere lidi, kteří jsou milováni a ty, které by si měl vzít, tu nechává dál běhat po světě? Proč je život tak nespravedlivý? Bože proč???" rozpláču se.
Dal bych cokoliv, abych tě tu nemusel vidět ležet, ale vím, že to není možné. Jediné co mohu, je čekat... Čekat, jestli o tebe přijdu … nebo se mi vrátíš!!

V maskérně:
"Krávy jedny nedomrdlé!" postěžuji si pro sebe, když na mě spustí Wonnie:
"Copak se stalo zlato?" a přitáhne si mě k sobě. Sedí na hraně stolu a nohy má rozkročené, takže si stoupnu mezi ně a přehodím mu ruce kolem ramen.
Políbí mě na čelo a pak na nos.
"Tak co se děje?" opakuje otázku. "Ale nic, jen proti mně něco furt mají a já nevím proč?" postesknu si.
Wonnie zvedne ruku a něžně mi odstraní z čela pramínek vlasů a pak se mi zadívá do očí. "Nevšímej si jich... Ať řekli cokoliv, je to čirá závist!" a usměje se.
Jak já miluji ten jeho úsměv. Začne mě líbat!
"Ale no táááák.... další??" vyhrkne Kyu, když dorazí do místnosti. "To vám nestačí, že si na chodbě ochutnávají hlavy Lula s Chulem? Fuj... ještě že jsem na kluky!" zahihňá se a mávne nad námi rukou.
Nevšímáme si ho a dál pokračujeme v tom, co jsme doposud dělali a být tu sami.... asi by to došlo i dál, pomyslím si.

Po hodině se do maskérny přiřítí Hae a opět si přišlápne tkaničku, ztratí rovnováhu a zastaví se až o protější zrcadlo! "Hele máš ty ve zvyku taky o sobě dávat vědět i jiným způsobem???" nechápe z něho Wookie.
"Týýý.... nedovoluj si, bo ti zlomím ruku!" zavrčí na něj Hae. "Se mi rozvázala, no!!"
Krátkou dobu ještě takhle něco držkuje, když si ale uvědomí, že si ho stejně nikdo nevšímá, nechá toho.
Zavrtím nad ním hlavou... "To je jantar!" a zavrtím hlavou.

YESUNG:
"Já mám dneska rande... Já mám dneska rande....Já mám dneska rááááááándééééé!" hulákám radostí na celou chodbu, když mě z dveří, kolem kterých právě procházím někdo popadne za límec a vtáhne mě do místnosti.
"Co to?" podivím se, když mě přeruší polibek. "Co to sakra?" zhrozím se a podívám se, kdo to vlastně je. Vytřeštím oči.
"Naomi??" "Ano, jsem to já!" řekne tiše a usměje se. "Promiň, ale nemohla jsem odolat!" začervená se a já si uvědomím, jak nádherná je.
"To nevadí... Vůbec mi to nevadí!" zahuhlám a znovu ji vtáhnu do polibku.
"Nemohla jsem se tě dočkat... nezlob se!" sklopí hlavu. Miluji, když se tváří nevinně.
Miluji jí a to děsně moc! Řeknu si a věnuji jí ten nejvášnivější polibek, jakého jsem schopný!

NAOMI:
Už jde, pomyslím si a schovám se v tmavé místnosti.
Slyším ho hulákat a musím se sama pro sebe usmát. On je prostě zlatíčko. Moje zlatíčko!!
Vtáhnu ho k sobě a vyhledám jeho rty. Jsou tak jemné, tak měkké, tak sexy!
"Nemohla jsem se tě dočkat... nezlob se!" zastydím se, když si uvědomím, jak jsem se na něho vrhla! Ale když jemu se opravdu nedá odolat.
Miluji ho! Miluji ho z celého srdce!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie