cesta bez návratu - 19. kapitola

11. února 2014 v 19:26 | JaeRa |  cesta bez návratu



KYUHYUN:
"Kyu, ne...!" odstrčí mě Wookie prudce od sebe. Upadnu, ale je mi to jedno. Právě jsem byl odmítnut jedinou osobou, kterou jsem z celého srdce miloval.
Tento moment mi právě zlomil srdce!
"Už to nikdy nedělej!" zakřičí, až sebou cuknu leknutím a uteče pryč!
Pomalu vstanu a otočím se k oknu. "Wookie... Odpusť mi!" zašeptám a po tváři mi steče slza.
Otočím se a pomalu odcházím zpět do maskérny. Momentálně bych se raději Wookiemu vyhnul, ale máme práci a s uslzenýma očima jaksi pracovat nemohu, povzdechnu si a strčím ruce hluboko do kapes.

TERÝÝ:
"Teukiečku, kdepak tě mám?" houknu láskyplně a rozhlédnu se, když mi najednou někdo zakryje oči.
Zvednu ruce, abych se dotkla těch druhých. Vím přesně, komu tyhle jemné ruce patří.
"Mám tě lásko" směje se Teukie svým originálním smíchem a vlepí mi sladkého hubana.
"Miluji tě, víš to?" zašeptám a skryju tvář do ohbí jeho krku. Teukie mě pevně obejme.
"Já miluji tebe, můj andílku" řekne a políbí mě do vlasů.

YESUNG:
Vyběhnu z obchodu a s úsměvem sleduji to, co jsem právě koupil. Dvě ty nejúžasnější věci pro tu nejúžasnější bytost na celé planetě, pomyslím si a usměji se.
Zatímco se mi hlavou honí různé myšlenky, dojde pomalu k nemocnici. Prohlédnu si budovu a vejdu s úsměvem.
Dorazím ke známým dveřím s vytisknutým jménem mého miláčka, zaťukám a schovám se za ty dvě veliké věci, které dřímám v ruce.
"Co..." nechápe nejprve, když otevře Naomi. Vzápětí se ale začne prodírat dárečky a vrhne se mi kolem krku!
"Ahoj zlato" pozdravím jí,když ze mě konečně sleze.
"Ahooooj broučku" vlípne mi hubánka na rty a vtáhne mě za sebou dovnitř, kde mě prudce přirazí ke dveřím a pak se ke mně přitiskne. Jak já tu holku miluji, usměji se a obrovského plyšového medvěda s velikým pugétem žlutých růží pustím momentálně z hlavy.

SUNGMIN:
Tak Junhyung miluje Seunga. No tak to je bomba, ale jak jim pomoct? Přemýšlím co dělat, když mě něco náhle napadne.
Popadnu mobil a vytočím Seungovo číslo.
"Hoj hoj kamarádíčku, tady Sungmin" houknu zběžně do telefonu, když konečně uslyším, že se ohlásí.
"Minnie? Co se děje?" slyším jeho radostný hlas.
"Nic, jen se nudím, nezašel bys na víno? Zvu tě!" zeptám se a snažím se, aby nudný ton mého hlasu zněl co nejpřesvědčivěji.
Chvíli je na druhé straně ticho, ale pak se ohlásí: "Ok, sejdem se jako vždy, jo?" řekne a zavěsí.
"Dobře, razím" houknu už sám pro sebe, hodím na sebe bundu, kšiltovku a mizím do ruchu velkoměsta.

JUNHYUNG:
"Oh Seungie, komu patří tvé srdíčko?" zeptám se zoufale, zatímco si smutně prohlížím naši společnou fotku.
Vypadáš na ní tak spokojeně. Stojíš vedle mě a tvé ruce mě objímají kolem pasu.
Vypadáš tak šťastně.
Z mých úvah mě vytrhne zvuk otevárajících se dveří. Rychle schovám fotku do kapsy a dělám jakoby nic!
"Junnie?" řekne překvapeně Seung.
"Copak? Někam jdeš?" zeptám se zvědavě.
"Jo jdu. Mám s někým schůzku. Nevím, kdy dorazím, tak na mě kdyžtak nečekejte!" usměje se a mrkne na mě. Poté opustí byt.
Cítím se hrozně. Je mi do pláče. Má rande? S kým? Kdo je to? Co je na to člověku lepšího než na mě?
Vyčerpaně se zvednu a jdu do ložnice. Tam padnu do jeho postele a rozpláču se. Obejmu jeho polštář a z plných plic vdechnu tu vůni, která z něho na polštáři ulpěla.
Pláču dlouho, až vysílením usnu, takže necítím, že se o pár hodin později ke mně přitiskne čísi tělo a pevně mě obejme.
"Seungie" zašeptám ze spaní a podvědomě se k dotyčnému přitisknu. Druhý se pouze pro sebe usměje.
"Ano lásko, jsem tu" zašeptá, ale já stále spím.
Neslyším ho!

HYUNSEUNG:
"Ahoj Minnie, co že sis na mě vzpoměl?" usměji se na Mina před sebou a obejmu ho.
"No já jen, že už jsme se dlouho neviděli" odvětí a já se znovu usměji. "Jasně!" řeknu.
Po hodině a půl už vypadá nervozně.
"Seungie, tak co ty a láska? Slyšel jsem, že někoho máš?" řekne nezaujatě.
V tu chvíli posmutním. "Já? Já nemám nikoho. Někoho miluji, to ano, to je pravda, ale je to jednostranná láska!"
"Jednostranná? Takže ona o tvé lásce neví?" zkouší mě.
"Není to ona... Je to on! A neví o mých citech!" řeknu smutně.
"Neví? Proč?" zeptá se a netrpělivě čeká odpověď!
"Protože jde o někoho, koho vídám denně. O někoho, s kým sdílím denně svůj čas! Tak moc rád bych mu řekl o svých citech, ale mámstrach, že mě odmítne!" řeknu a rychle zamrkám, abych zahnal slzy.
"Seungie, kdo je to?" zeptá se jemně a položí mi ruku na rameno.
Podívám se mu zpříma do očí a přemýšlím, zda mu to říct, nebo ne. Ale co, zavrtím hlavou, řeknu mu to!
"Je to Junnie!" svěsím hlavu dolů.
"Junnie? No tak to je paráda. To vám vydrží až do smrti!" řekne a já po něm vrhnu nechápavý výraz.
"Cože?" "No jak říkám. Běž za ním Seungie... I on miluje tebe!" řekne a já vyvalím oči, div mi nevypadnou.
"Jak to můžeš vědět?" zeptám se.
Lišácky se na mě usměje: "Je to jednoduché... Řekl mi to!" řeknu a drcnu ho do zad se smíchem.
"Řekl ti to? Kdy? Jak? Tomu nerozumím!" zašeptám překvapeně a celé mé tělo se pomalu plní štěstím.
Minnie se na mě chápavě podívá.
"Jen běž Seungie... Běž za ním!" usměje se.
"Díky!" špitnu jedinou věc, kterou v tu chvíli dokážu.

Doběhnu domů, ale nikdo tam není. Vejdu potichu do ložnice a zjistím, že Junnie leží v mé posteli a pevně objímá můj polštář.
Musím se z toho pohledu usmát. Je tak roztomilý! Zavřu za sebou dveře a opatrně si vlezu k němu, přitisknu si ho k sobě a pevně ho rukou obejmu.
"Sungie" uslyším ten nejsladší hlas na Světě, přičemž se ke mně tiskne.
"Ano lásko, jsem tu!" zašeptám mu do vlasů a s těmi nejšťastnějšími myšlenkami usnu.

Když se ráno probudím, Jun už v posteli není. Rychle se posadím a rozhlédnu se. "Kde je?" zeptám se pro sebe zmateně.
Vstanu a vyjdu z pokoje, když náhle ucítím nádhernou vůni linoucí se z kuchyně. Nenápadně tam nahlédnu a vidím Junnieho, jak smaží vejce jen v teplákách.
Nádherný pohled!
Usměji se, přistoupím k němu potichu a obejmu ho kolem pasu. Lekne se a prudce se otočí.
"Seungie? Co to děláš?" zeptá se s vykulenýma očima.
"Dobré ráno lásko" odpovím pouze a znovu ho obejmu.
"Lásko? Cože?" dělá překvapeného Jun.
Podívám se mu zpříma do očí a zašeptám: "Miluji tě Junnie! Vždycky jsem tě miloval a vždycky budu!" Chvilku mě překvapeně sleduje. Neudržím se a pohladím ho po tváři.
"Myslíš to vážně?" zeptá se a já si všimnu slzy na jeho tváři. Usměji se a políbím ho na onu slzičku.
"Všechno, co se týká tebe myslím vážně! Miluji tě Junnie!" a vášnivě ho políbím.
Cítím jak se chvěje, ale nakonec mi políbení opětuje a přitiskne se ke mě! Konečně! Teď už nás nic nerozdělí!

HEECHUL:
"Sakra, tak tohle bude zlý" řeknu si, když na chodbě potkám Wona.
"Chule... Dobře, že jdeš! Čekám tu na tebe!" houkne a doběhne mě, když vidí, že nemám v úmyslu zastavit.
"Proč? Co chceš?" zeptám se mírně nevrle.
"Jde o tu sázku..." vyhrkne a já se zarazím. Podívám se na něho.
"No co... Nevyhrál nikdo. Řekli jsme to nastejno!" řeknu a chci pokračovat v cestě, když mě něco zarazí.
"A … do prdele!"
"Tak tos řekl přesně milánku!" řekne naštvaně Lula s Eli za zády.
Obě se tváří velmi nekompromisně a vytočeně. Tohle bude zlý! "Takže my jsme pro vás sázka?" pozvedne Eli jedno obočí a se zaťatýma pěstma se zadívá na Wonnieho, který zvedne ruce před sebe a šíleným způsobem kroutí hlavou, jakoby doufal, že mu to pomůže.
"Eh?" nervozně se podrbu na hlavě.
"Jaká je výhra?" zeptá se Lula a rukou odmávne žárovičku, která se jí rozsvítí nad hlavou.
"No … ehm... Ten, kdo prohraje... Ten... Ten musí tomu druhému měsíc sloužit!" vykoktá Wonnie a já po něm střelím vražedným pohledem. "Ty jsi takovej vocas Wone!" pohrozím mu a otočím se opět k holkám.
Lulí se s úsměvem podívá na Eli a ta na ní kývne.
"Takže malá změna" řekne Eli a usměje se na nás.
"Celý ten měsíc budete sloužit vy oba nám!" dodá Lula a vítězoslavně si na nás ukáže prstem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie