cesta bez návratu - 20. kapitola

11. února 2014 v 19:28 | JaeRa |  cesta bez návratu



JAERA:
Konečně. Dnešek je poslední den, který trávím v nemocnici.
Protáhnu se a zhluboka se nadechnu. Opatrně se posadím a pak pomalu přistoupím k oknu, když se dveře do mého pokoje otevřou.
Otočím se a spatřím ve dveřích Wookieho. Chci mu jít radostně naproti, ale mé tělo je slabé. Zamotá se mi hlava a cítím, jak se mi podlamují kolena.
Wookiemu zmizí úsměv z tváře a rychle ke mně přistoupí.
"JaeRo... Jsi v pořádku?" zeptá se ustrašeně. Jen slabě přikývnu a zadívám se na něho, zatímco mě přidržuje a vede zpět k posteli. "Musíš být opatrná. Nechci se o tebe znovu bát!" zadívá se na mě svýma hlubokýma očima a mírně se usměje.
"Mám tě moc ráda Wookie, víš to?" pohladím ho po tváři.
Chvilku se mi dívá do očí a pak se usměje.
"Já vím, vždyť já tebe taky" zašeptá a obejme mě.
Božínku, jak já tohohle kluka zbožňuju! Pomyslím si a pevně ho k sobě přitisknu.
Když se od sebe odtáhneme, všimnu si, že je nějaký vážný.
"Wookie? Děje se něco?" zeptám se a jemně ho chytnu za bradu, abych zvedla jeho pohled k sobě.
"Wookie?"
"JaeRko... Je tu někdo, kdo mě miluje!" zašeptá.
"No tak to je skvělé! Kdopak to je?"
Podívá se na mě ustrašeně, až nakonec řekne velmi tichým hláskem: "Kyuhyun!"
"Kyuhyun?" zeptám se nejistě. Když pomalu přikývne, je mi jasné, že jsem slyšela dobře.
"Políbil mě!" vyhrkne.
"Whaw... No tak jo je úžasný. A co ty na to?" zeptám se radostně. V jeho očích je ale veliký zmatek. Schová hlavu do dlaní a smutně vzdychne.
Obejmu ho a pohladím ho po vlasech.
"Jsem zmatený JaeRo. Zmatený! Ten polibek byl velmi příjemný, ale já nevím co mám dělat.
Kyu mě miluje, ale já nemám ten pocit, že bych miloval jeho!" kníkne a schová svkou tvář v mém objetí.

HYUK:
Vyběhnu na ulici a s rychlým rozhlédnutím přeběhnu silnici.
Nemůžu se dočkat. Strčím ruku do kapsy a zkontroluji hmatem její obsah. Jo, jsem spokojený.
Vběhnu do květinářství a vyberu ten největší puget, jaký zde najdu.
Zaplatím a radostí obejmu prodavačku. Ta mi věnuje pohled jako na toho největšího magora pod sluncem, ale nakonec se usměje.
Lípnu jí hubana na tvář a vyběhnu na ulici.
Po půl hodince jsem konečně před nemocnicí. Vběhnu dovnitř a hrnu se k JaeRe.
Náhle se cítím nervózne. Dnes si jí konečně odvedu domů. Konečně!!
Když dorazím před její pokoj, zjistím, že už je tam Tae, Lulí, Eli a Wookie.
Pozdravím se s nimi a věnuji jim svůj věhlasný dásňový úsměv. "Je vzhůru?" optám se jich, ale Lula jen kývne hlavou, aby mi naznačila, že už jsem zřejmě očekáván.
Znovu se tedy na ně usměji a pomalu vejdu. Rozhlédnu se po pokoji, ale nikde ji nevidím. Divné. Kde je? Přistoupím k posteli a dotknu se polštáře.
Pak ho zvednu k tváři a přivoním.
Cítím jí. Cítím vůni jejích vlasů. Hm... Jahody!
Náhle mi někdo zakryje oči. Já ale vím kdo to je, proto se otočím a jemně, abych jí neublížil, jí vtáhnu do toho nejvřelejšího objetí, jaké dokážu.
"Ahoj lásko" zašveholí a usměje se na mě. Je tak nádherná. Tohle mi tolik chybělo.
"Ahoj zlatíčko moje" odpovím a zadívám se jí do očí. Cítím, jak se mé srdce rozbuší. Připadám si, jako tenkrát, když jsem jí srazil u ní před domem a jí z nosu pak tekla krev.
Má láska k ní je tak silná!
"Chyběla jsi mi tak strašně moc" usměji se a podám jí puget rudých růži.
Vezme je do náruče a pak udělá něco, co nechápu, no ale tak ona ví, proč to dělá.
Přivoní si, pak vzhlédne ke stropu a zašeptá: "Děkuji"
"Hele, ale já jsem tady a za ty růže přeci děkovat nemusíš" pohladím jí.
Zadívá se mi do očí a dodá: "To nebylo děkování pro tebe, lásko!" a vlípne mi pusinku na tvář, než spojí své rty s mými v hlubokém polibku.

TAEHUN:
Jsem strašně rád za ty dva. A vůbec i za nás! Konečně si můžeme všichni oddychnout!
Všichni jsou spokojení, všichni zamilovaní. Počkat, řeknu si a zadívám se na Wookieho. Zvláštní, nevypadá smutně, že není vevnitř místo Hyuka. Všimne si mého pohledu a usměje se na mě.
Ten kluk je vážně zvláštní, pomyslím si.
Pak se náhle dveře pokoje otevřou a v nich stojí JaeRa s Hyukem.
Vypadají tak šťastně... A vlastně jim to docela závidím.
"Tak... Jdeme domů?" zeptám se a podívám se po ostatních.
"Jo... Jdeme!" řekne JaeRa a položí si hlavu Hyukovi na rameno.
Vykročím směrem pryč. Když vystupujeme z výtahu, vzpomenu si, že jsem ještě něco chtěl říct a otočím se tedy k ostatním, když náhle do někoho prudce vrazím.
"Au... To ale bolí!" uslyším pod sebou něčí hlas.
Shlédnu dolů a spatřím mladíka, jak se drží za rameno. Pohlédne na mě, až mě zamrazí.
Má tak nádherné oči.
"Kdo jsi?" zeptám se tiše a nabídnu mu ruku, abch mu pomohl vstát.
"Já... Já jsem Myungsoo" odpoví a usměje se.
Whaw... ten je krásnej, hehe!
"Tae, my jdeme napřed. Pak nás dožeň, ano?" řekne Lula se smíchem a poplácá mě po rameni.
"Jasně..." houknu a přitom nespouštím oči z té krásy před sebou.
"Promiň, nechtěl jsem ti ublížit" posmutním.
"To je v pohodě. Nic mi není... AU!" zahuláká, až se ho leknu, když se pokouší ramenem zahýbat na důkaz, že je v pohodě.
"Pojď" popadnu ho za loket a vedu ke známým dveřím.
"Naomi? Potřebuji pomoc prosím!" zaklepu a čekám.
Po chvilce zvláštních zvuků a hihňání, které zevnitř vychází, se dveře konečně otevřou.
Hodím po Nao překvapený pohled.
"Ehm... ko … kouká ti kozí chlívek" zakoktá a ukážu na vyčuhující podprsenku z její napůl zapnuté košilky.
"Oh pardon" začervená se a rychle zapne zbytek knoflíčků.
"Tak copak?" zeptá se, aby pozměnila téma a vyzve nás, abychom vstoupili.
"Tady Myungsoo... asi má něco s ramenem. Můžeš se na to prosím podívat?" zeptám se a aniž bych z Nao spustil oči dodám: "Ahoj Seungie, máš se?" Sung sedí jako by nic na pohovce a když na něho konečně pohlédnu, zjistím, že je rozcuchaný a i on má černou košili pozapínanou nějak zajímavě.
Přistiženi! Muhehe...
"To rameno je vykloubené" řekne po chvíli Nao, zatímco já stojím čelem proti Sungiemu a ukazuji si na něho ukazováčkem, přičemž se mu tiše tlemím.
Sung se jen mračí a pak na mě ukáže sprostý prst! Hehehe...
Stočím svůj pohled zpět k Myungovi, omluvně se na něho podívám a přistoupím k němu.
"Je mi to líto Myungie..." sklopím provinile zrak k zemi.
"To je v pořádku, to se může stát každému" odpoví mi s úsměvem a pak udělá něco, z čeho se mi šíleně rozbuší srdce... Chytne mě za ruku.
Existuje láska na první pohled? Pokud ano... Pak jsem se právě zamiloval...

V bytě JaeRy:

TEUK:
"Hej Kyu, vypni konečně tu hru a pojď nám pomoct. Za chvilku jsou tu" houknu na našeho maknae a prstem ho dloubnu mezi lopatky.
Nic... Žádná reakce!
Nakloním se a naoko překvapeně mu strčím prst do ucha.
"Héééle... Ty tady máš dírku, víš to?" řeknu a konečně se dočkám odpovědi.
Prodce se zvedne a povalí mě na zem. "Kvůli tobě jsem to teď podělal a celý level musím začít téměř od začátku! Ti zlomím nohu za to!" zavrčí, ale já si všimnu veselosti v jeho očích.
"Tak jdem" řekne, když ze mě konečně sleze, zvedne mě a vede do kuchyně, kde už se hojně připravují chlebíčky, jídlo a spousta zákusků a všeho možného.
Návrat téměř ztracené JaeRy je sice událost, ale nechápu, proč toho potřebujeme až tak moc. Tohle určitě nesníme.
No nic... Hyukie určitě ví, proč tohle všechno chtěl!

Po hodině je vše konečně připravené a my také.
"Už jsou tu" houkne od okna Minnie a pak se nahrne k nám.
Chvilku čekáme až konečně uslyšíme otvírání dveří. Napočítáme do pěti a pak všichni na JaeRu bafneme a s přáním vítej doma se na ní vrhneme.

Deset minut jí všichni radostně mačkáme a pak jí konečně pustíme. Má v očích slzy, ale usmívá se a překvapeně se rozhlíží.
Jo je dojatá, povedlo se to! Podívám se na Hyuka a ten souhlasně přikývne.
JaeRa má slzy v očích a pak se na mě vrhne. "Děkuji Teukie... a vám ostatním také!" dodá, když mě pustí.
"Tak jdeme jíst? Už jsem dlouho nejedla" zavtipkuje na dobu strávenou v bezvědomí a hrne se ke stolu.
"Yummy!" pohladí se po břiše a v tu chvíli se bytem ozve hlasité zakručení. JaeRa vytřeští oči a začervená se. "Tak jdem na to" pohladím jí po vlasech se smíchem a pak vezmu Terku kolem ramen a vedu si jí k našim místům u stolu.
Během chvilky už se ládujeme všichni, když nás náhle Hyukie přeruší.
"Prosím vás o ticho" řekne a já vidím, že je nervózní. Otočí se k JaeRe a vezme jí za ruce. Políbí jí a pak vytáhne něco z kapsy. Prsten!
Chudák JaeRa div nespolkne hůlky překvapením.
"JaeRko, lásko. Miluji tě den ode dne čím dál víc a chtěl bych s tebou strávit všechen svůj čas svého života! … Vezmeš si mě?" zeptá se a rozklepaně jí nasadí prstýnek na prst.
Všichni tiše, téměř bez dechu sledujeme, co odpoví a vlastně nám je to jasné.

WOOK:
"... Vezmeš si mě?" uslyším Hyukieho a trochu znervózním. Sklopím hlavu a tiše čekám na odpověď.
"Ano lásko... Ano!" uslyším vzápětí, ale je tu něco, co mě překvapí. Nejsem vůbec smutný, naopak!
Mám z těch dvou neskutečnou radost!
Zvednu svůj pohled vzhůru a zadívám se na Kyuhyuna, který sedí naproti mně. Naše oči se střetnou, ale rychle uhne pohledem.
Nevím proč, ale musím se nad tím usmát. Je vážně roztomilý.
Kyu, musíme si promluvit, pomyslím si.
Po téhle myšlence se radostně přidám k ostatním gratulantům. Zvednu se a hrnu se k JaeRe. Vrhnu se na ní a co nejpenvěji ji obejmu.
"Jsem šťastný krásko. Konečně jsem šťastný" zašeptám.
"To jsem ráda ty moje milované miminko" políbí mě na čelo.
Když jí konečně pustím, shlédnu všechny co tu jsou... Kluky, Nao, Lulu, Eli, Taeho, Terku i... sakra, kdo to je?" pomyslím si překvapeně, když si všimnu propojených prstů na rukách mezi tím cizincem a Taem.
No nic, zjistím si to později a vyhledám Kyua.
Nikde ho ale nevidím. Kam zmizel? Nenápadně mizím, abych ho našel.

KYU:
"Tak sjem přeci jen zůstal sám a bez lásky" řeknu si a pohlédnu z okna ložnice, když mě někdo obejme zezadu.
Rychle se ohlédnu a spatřím Ryeowooka.
Stáhnu pomalu jeho ruce ze sebe a podívám se opět z okna.
"Nemusíš se namáhat" houknu, když ke mně opět přistoupí a pak ucítí něco, po čm mě zamrazí... Wookie mě políbí na krk.
Moje srdce je v tu chvíli jako splašené. Proč mi tohle dělá? Chce si ze mě jen utahovat?...

"Odpusť mi Kyu... Odpusť mi lásko. Byl jsem hlupák!" uslyším za sebou.
Překvapeně vyvalím oči a otočím se k němu.
"Wookie?" nechápu. Přitiskne se ke mně a schová svou tvář na mé hrudi.
"Teď už to konečně vím Kyu... Miluji tě... Miluji tě šíleně moc" a pohledne na mě.
Jsem zmatený, ale zároveň strašně sťastný. Vezmu jeho tvář do dlaní a chci ho políbit, jenže zavádám.
Nechci, aby se opakovalo to, co minule.
Když vidí, že nic nedělám, políbí mě sám. Vášnivě, ale zároveň velmi jemně.
Netrvá dlouho a žádá svým jazykem o vstup.
Ani neví, jak rád mu vyhovím.
"Miluji tě Kyu" zašeptá.
"Miluji tě Wookie" odpovím a teď už vím, že šťastně zamilovaní tu jsou opravdu VŠICHNI! A s tím ho vezmu za ruku, propletu naše prsty a vedu si Wookieho vesele zpět k ostatním.

ELI:
Kouknu nenápadně na Wonnieho s Chulem, jak na sebe hážou vražedné pohledy a navzájem se pošťuchují.
Dloubnu do Luly. Mrkne na mě a přikývne...
Naše pomsta právě začíná...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie