cesta bez návratu - 23. kapitola

11. února 2014 v 19:31 | JaeRa |  cesta bez návratu



WON:
To si z nás snad dělají srandu. Já a s Chulem do města? Katastrofa!
A ještě mu říkat 'miláčku' nebo 'lásko'... FUJ! A proč ho sakra musím ještě držet za ruku?
Jestli někdo pozná, že to není holka, propadnu se do země a už v životě nevylezu!!
Chul měl pravdu. Že já vocas nedržel jazyk za zuby!
Chule, tohle je tvoje vina! To tys vymyslel tuhe pitomou sázku!
Já tě nenávidím, ty jedna škaredá parodie na ženskou!

CHUL:
Sakra, co jsem komu provedl? Pomyslím si a zamračeně sleduji Luliinu skříň se šatama.
Nakonec si vyberu ty nejmíň nápadné a chystám se svléknout, abych si to vyzkoušel, když do pokoje vtrhne Lula.
Vyděšeně zakřičím ve stylu histerické kačeny a rychle se snažím zakrýt.
Lula se nejprve zarazí, pak se škodolibě zakření a zavrtí mi před obličejem prstem.
"Ne ne ne hošánku. Musíš vypadat sexy!" rozhodne a vytrhne mi věci z ruky, takže zůstanu jen v trenýrkách.
Rychle se zkroutím do jakési neidentifikovatelné polohy, aby co nejmíň byla vidět má chlouba v těsných trenýrkách a čekám.
Sakra, trvá jí to nějak dlouho. Je mi zima!
Nenápadně kouknu na svého malého kamaráda. Jestli tu budu ještě chvíli mrznout, bude ze mě holčička.
"Ježiš Lulino, pohni. Nebo umřu na podchlazení!" zakňučím nevrle, ale to už mi v obličeji přistane několik kousků miniaturního oblečení.
Pokusím se to jaksi roztáhnout, abych to omrkl, ale kde nic, tu nic...
"Hele... Lulinko, na co se tahle hrůza obléká?" zeptám se nevinně a jdu do kolen, když mi ukáže, že to miniaturní něco, je vlastně mini sukně!
"Eh?? Hrabe ti? Jsi se při narození ťukla do hlavičky, bo s tebou třískl omylem pan doktor?" zamračím se na ní, ale je mi to prd platné. Obléknout si to musím!

ELI:
Stojím ve dveřích do mé ložnice a dívám se, jak Wonnie nahlíží z okna. Zdá se mi smutný!
Mám obrovskou chuť k němu jít a obejmout ho, ale tohle musím dotáhnout do konce. Musí vědět, že nejsem žádný předmět, který může používat jako vklad do sázky!
Skloním hlavu, pomalu se otočím a chystám se odejít, když ucítím jak mě chytá za zápěstí.
"Eli.... nechoď prosím!" zašeptá a otočí si mě znovu k sobě.
Pomalu k němu zvednu svůj pohled a mám pocit, že v jeho očích vidím snad všechny city, které může člověk cítit k milované osobě.
"Eli... odpusť... odpusť mi prosím tuhle hloupou sázku" řekne a jemně si mě přivine k sobě do náruče.
Nezmůžu se na žádnou odpověď, jeho vyznání mě zaskočí!
Pak mě něžně chytne dlaněma za tváře a donutí mě, podívat se mu do očí.
Chviličku mě jen tak propaluje pohledem, až nakonec řekne něco, čím mi vžene slzy do očí.
Rychle zamrkám, abych je zahnala...
"Eli... já... já tě miluji... víš to? Miluji tě lásko" zašeptá a skloní se ke mně.
Líbali jsme se už hodněkrát, ale tentokrát vím, že to bude plné lásky a jsem z toho nervózní.
Pomalu zavřu oči a pak už jen cítím, jak se jemně jako motýl dotýká mých rtů.
Mé tělo se celé třese...
Párkrát se otře o mé rty a pak si mě něžně přitiskne ke své hrudi.
"Miluji tě Elisho a budu navždy... at se mnou budeš nebo ne! Ale vědět to musíš!" zašeptá a políbí mě na čelo, než mě opět pustí a vrátí se tiše k oknu.
Zmateně ho chvíli tiše pozoruji a pak se usměji jen tak pro sebe, otočím se a potichu opustím místnost.

JAERA:
Sednu si na gauč, na stůl položím horké kakao pro sebe a pro Hyuka a pak se schoulím do náruče svému miláčkovi.
Obejme mě a přitiskne mě k sobě.
"Miluji tě lásko..." zašeptá mi do vlasů a já se tetelím blahem, když nás náhle vyruší šílený jekot z Luliiny ložnice. Chudák Hyuk tak nadskočí leknutím, až mě trefí kolínkem do brady!
"AU!" zahuhlám a podívám se, co způsobilo ten šílenej řev a hned se s Hyukiem válíme smíchy po zemi, když spatříme, jak chudák Chul lítá po bytě jen v trenkách a čemsi, co vzdáleně připomíná …. ehm... šálu???
Jo aha... dojde mi to a plácnu se smíchy do čela. Vždyť to je Luly mini sukně!
Chul se vztekle proběhne třikrát tam a zpátky, až se náhle zarazí uprostřed obýváku, protože si jaksi uvědomí naši přítomnost.
"Ehe... hej... co vy tady??" zhrozí se a snaží se skrýt, zatímco mi se válíme smíchy v křečích na podlaze.
"Já tu jaksi bydlím Chulie" zasměji se a začnu se konečně zvedat ze země. Natáhnu ruku a pomůžu i svému snoubenci... ježiš jak krásně to zní...

ELI:
"Co tu blbneš ty cvoku?" řekne Lula, popadne Chula za gumu u trenek a táhne ho zpět do pokoje, kde bouchne dveřmi.
Během chviličky se opět ozve šílený řev. Ještě chvilku a přijdou si stěžovat sousedi!
Netrvá to však už ani deset minut a dveře ložnice se pomalu otevřou a z nich vyjde krásná dívka... teda krásnej Chul... sakra... vyvalím oči a nestačím si utřít skapávající slinu z brady, jak šíleně moc mu to sluší!!
Má krátkou sukni, přiléhavé tričko odhalující jeho pevné bříško a dlouhé vlásky sepnuté do culíčku.
"Vypadáš úžasně" řeknu mu a vidím, že se mu ulevilo, i když je stále naštvaný, že jde za holku!
Pak se juknu na Wonnieho a přimhouřím oči. Tak na tohle zapomeň, řeknu si, přistoupím k němu a rukou mu zaklapnu hubu, co má dokořán.
A jelikož stále nereaguje, tak ho šlehnu po papule, až mu v hlavě zacinká.
"Vzpamatuje se Wone, vždyť je to Chul" popostrčím ho ven ze dveří, kam ho Chul s držkováním následuje.
"A nezapomeňte... Hezky za ručičku, vy naše hrdličky" zasměje se Lula a bouchne za nima dveřmi.

CHUL:
"Můry jedny! To je hnus totok... fialovej... z moře vytaženej!" huhlám, ale Won se už jen směje.
"Sluší ti to … lásko" zavrní a vyslouží si tím ránu pod nos.
"Co blbneš, já za to nemůžu. Máme se tak oslovovat!" chytne se za nos, ze kterého mu teď teče krev.
"Blboune!" ulevím si a snažím se od něj držet co nejdál!
"Vrahu!" odvětí mi a smutně se na mě podívá. "S tebou nemluvím"
"No paráda, aspoň něco! To mám za trest, nebo za odměnu?" pozvednu obočí, ale odmítá mi odpovědět.

WON:
On mě zabil do krve. Počkej, až uvidím maminku, jí to řeknu! Slíbím si a otočím se k němu zády.
Před domem se Chul vydá rychlým chlapským krokem směr město a já se lámu v pase smíchy.
Zarazí se a nechápavě se po mě ohlédne.
"Co je?" začne se prohlížet, jestli mu náhodou třeba něco nevykukuje.
"Ty máš teda chůzi! Nezapomeň, že jsi za holku, tak se snaž, nebo nás ty dvě sežerou i s chlupama!" tlemím se.
"No jo furt!" zakroutí očima a vrátí se ke mně, aby mě popadl za ruku.
"Tak pojď baby..." zašvitoří vesele a lípne mi hubánka na tvář, až se začnu červenat.
"Neříkej mi baby, nebo tě ohnu přes koleno a uvidíš, že neuvidíš!" zanadávám, ale i přes to se musím usmát, jak krásně po mě háže tím svým kukučem.
"Tys měl být fakt holka" řeknu a vedu ho vesele do města.
Tak tohle bude vážně dokonalý trapas... Doufám, že nás nikdo nepozná. Nebo aspoň Chula, pokud jde o mě, já to zvládnu, ale jestli zjistí, že mám něco s týpkem, co se převléká za holku, tak to radši abych už pak nikdy nevystrkoval nos na ulici!
Ach jo... Co jsem komu udělal? Řeknu si a pokračuju tiše v cestě!

ELI:
"Hele Lulo, myslíš, že tohle dobře dopadne? Teď na ně sice koukáme z okna, ale zalezou za roh a bude po prdeli!" podívám se na ní, ale všimnu si, jak jí nebezpečně blýskne v očích.
"V tom je ten vtip. My totiž je budeme sledovat. A sem tam se jim nenápadně ukážem, aby věděli, že jsme jim v patách, takže to na nás nebudou pak moct kamuflovat. Ohlídáme si je!" rozhodne, čapne mě za ruku a rychle mě vede k výtahu.
Neubráním se škodolibému úšklebku. No jo hoši, našli jste si špatné drahé polovičky.
… Ach Wonnie... Miluji tě... vybaví se mi poslední myšlenka, než celé mé myšlení pohltí škodolibá radost z mučení těch tvou mameluků...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie