cesta bez návratu - 24. kapitola

11. února 2014 v 19:32 | JaeRa |  cesta bez návratu



WON:
"Dej mi tu pracku a říkej mi miláčku, jinak nás holky roztrhnou!" řeknu nevrle, když Chul už po několikáté zapomene, že je za holku a opět nasadí chlapský krok.
Chul se zarazí a mě je jesné, že nechápe, která bije. Pak mu to dojde, zakňourá, protočí panenky a se slovy: "No tohle je vážně zlý sen" ke mně přistoupí, čapne mě za ruku, pohlédne mi do očí, nahodí šekšíííí pohled, zamává řasama a líbezně se usměje.
"Tak pojď ty moje lásko" zašveholí a štípne mě do tváře.
Naštěstí jeho převlečení zatím nikdo neprohlédl, nebo to alespoň nedali na sobě znát.
Tahle rádoby pohodička je bohužel přerušena právě procházející partičkou mladíků.

CHUL:
"Whaaaw, copak je tohle za kočičku? Hele krasotinko... co kdybys nechala toho habána vedle a dala mi pusinku? Co ty na to?" řekne jeden z nich a úchylně na mě mrkne a olízne si tu oslintanou hubu... Zřejmě kápo, ale vypadá, jako vyflusnuté prase, které právě sežvejkla kráva.
Teda, tak takhle šíleně mě dokáže vytočit snad jen Lula, pomyslím si a podívám se na Wona.
Jeho překvapený výraz je k nezaplacení.
Rozhodnu se pro malý vtípek. Nahodím co nejvíc sexy pohled a podívám se na toho mameluka.
"Jo, to bych mohla" prohlásím dívčím hlasem a přistoupím k němu.
Zatváří se vítězoslavně, ale hned se jeho pohled změní na velmi překvapený.
"Co to sakra?... Tohle je fakt odporný!" zakryje si oči ten kluk, když na něj suverénním způsobem a s rozkročenýma nohama vystrčím zadek z pod sukně a hezky na něho zabimbám malým Chujem.
"Muhehehe...." vypukne Won v záchvat smíchu.
Já se mezitím narovnám, schovám své nářadíčko zpátky pod sukni a laškovně zamávám teď už utíkajícím osobám před námi.
Když je ztratím z dohledu, otočím se na Siwona, ale nikde ho nevidím, skloním teda pohled k zemi a všimnu si, jak se mi válí u nohou v křečích od smíchu a totálně fialovej.
Juj, to hovado se snad dusí, bo co!
Skloním se k němu a pořádně s ním zatřesu. "Wone vole, prober se!" zařvu na něj a postavím se.
Siwon se na mě podívá a utře si obličej smáčený od slz smíchu.
"Teda, to jak jsi na ty týpky zamával tím svým vemenem, to by sis měl nechat patentovat!" řekne zadýchaně a pohlédne mi do očí.
Za pár sekund už se válíme smíchy oba.

Po čtyřiceti minutách dlouhé a strastiplné cesty plné dohadování:

WON:
"Miláčku koukej, tohle by se JaeRe mohlo líbit, co myslíš?" houknu na Chula a ukážu na jednu výlohu, zdobenou krásným zdobeným porcelánem.
Chul ke mně přistoupí a pak mi dá pohlavek, až tu chudinku výlohu políbím, jen to cinkne.
"Au, co blbneš?" zeptám se ublíženě a promnu si bolavou bradu.
"Nevidíš tu cenu? Nevím, jak ty, ale já nekradu!" začne lamentovat rukama a přitom se dá opět do chodu.
Otočím se na něj a chvíli ho uraženě pozoruji, když se zlomím v pase smíchy.
Chulovi se podlomí levá noha, ohne se do předklonu a rozeběhne se po chodníku, snažíc se chytit opět rovnováhu, jenže se mu to jaksi nedaří, protože v tom běhu se mu zlomí podpatek na druhé botě a když už to vypadá, že se konečně vyrovnal, tak hodí placáka na břicho, zakousne se do obrubníku a sukně se mu vykasá až k pasu.
Zakryju si oči a ve chvilce jsem rudý i pod jazykem!
Pohled na jeho 'slepé' oko a třetí nohu mě k smrti vyděsí.
FUJ!!

CHUL:
"A... a... a... uauauauauau...!" prohlásím a do očí se mi hrnou slzy, jak to bolí.
A to přerostlé hovado se mi tlemí, místo, aby mi pomohl na nohy... No... I když... V tuhle chvíli mám takový pocit, že bych se asi stejně nepostavil. Jsem sedřenej až do krve!
Jedním okem zkontroluju stav místa, odkud jde největší bolest a musím se až kousnout do hřbetu ruky, abych nezakřičel!
Malý Chuj vypadá jako malinová dřeň!! "Uhuíííí...." zakňourám a začnu si stahovat sukni zpět přes svou krvavou chloubu.
"LULINÓÓÓ...." zařvu přes celou ulici a pak se pomalu otočím k Siwonovi.
Hodně pomalým a opatrným krokem se k němu vydám, ale jaksi zjistím, že tak jednoduché to nebude. Bolí to jako čert!
Zkusím proto trochu roztáhnout nohy, ale asi vypadám, jako by mi vrazil někdo něco někam! No, jenže v tuhle chvíli je mi to vážně jedno. Aspoň trošku to pomohlo!
Když konečně dorazím po čtvrt hodině k Siwonovi, který na mě dosti nechápavě vejrá, zvednu ruku a ubalím mu facáka!
Chytne se za bolavou tvář a s vykulenýma očima se na mě podívá.
"To bylo za co?"
"Za to, že na mě celou dobu čumíš, jak se o pět metrů před tebou rozsekám a ani mi nepomůžeš! Víš, jaké to je, jít jeden metr dlouhé tři minuty?.... Hajzle! A teď pojď …. miláčku!" popadnu ho za ruku a s velkou úlevou se o něho opřu.


ELI:
"Lu... Lu... ehéé... L... Lu... co... hele.. vi... vidě... vi... vidělas to?" vykoktám ze sebe, když s Lulou stojíme za rohem a sledujeme prapodivnou situaci před sebou.
"Ehm... he... ehe... hehe... ehééééhéééhééé.... hehehe... jojojojojojo.... viděla" tlemí se Lula a já s jedním pozvednutým obočím sleduji svou kamarádku, jak se smíchy popadá za břicho.
"Čemu se tlemíš? Vždyť ho to bolí..." divím se jí a zakroutím nechápavě hlavou nad smyslem humoru tohohle stvoření vedle sebe.
"No a? Bolí to jeho, ne mě! A já aspoň budu mít co ošetřovat, až se vrátí domů!" řekne, když se trochu uklidní.


LULA:
"Pojď, něco mě napadlo!" řeknu, popadnu Eli za ruku a hrneme se za nimi.
Po několika minutách zalezou do prodejny s kuchyňskými potřebami a my si stoupnem za výlohu a sledujeme, co se uvnitř děje.
Najednou, jakoby Siwon vycítil, že je někdo pozoruje. Otočí se a rozhlédne se, pak nás spatří za oknem a vyvalí oči. Rychle poklepe Chulovi na rameno a druhou rukou ukazuje směrem na nás.
Než se ale stačí to osukýnkovaný trdlo otočit, rychle zmizíme.


CHUL:
"Co blbneš? Přestaň do mě žďuchat, bo tě něčím přetáhnu po hlavě" řeknu už mírně naštvaný celou touhle trapnou situací, ale přesto se podívám, kam tak usilovně ukazuje.
Nikde nic nevidím.
"Jsou... jsou... teda.... byly tam!" zakoktá.
"Kdo?" zeptám se nechápavě.
"No holky. Eli s Lulou. Tam za výlohou!" odpoví a stále mává ukazováčkem ve vzduchu.
"Nikdo tam není Wone!" otočím se a zastrčím si spadlý pramen vlasů za ucho.
"A... ale... ale Chule!" protestuje, ale vyslouží si tím jen pořádný políček.
"Jůůů.... já vidím čínský prasátko.." protočí Won panenkama a pomalu sebou švihne o zem.
Podám prodavači peníze, abych zaplatil právě vybranou sadu talířů a pak se podívám na tu hromádku pod sebou: "Já taky... právě se mi jedno válí u nohou! Ale do Číny má daleko... hehe"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie