cesta bez návratu - 25. kapitola

11. února 2014 v 19:34 | JaeRa |  cesta bez návratu



WON:
"Chule, mě už to nebaví! Já chci domů!"
"Drž papulu, nebo uvidíš, že neuvidíš!" houkne na mě Chul, až se ho téměř leknu! "Co mám říkat já? Všechno mě bolí! Rozkrok mám na maděru, že se vůbec divím, že mi ještě neupadl a nohy už kvůli těm botám téměř necítím, jak jsou vysoké a špičaté! Tak mě moc neprovokuj, nebo ti ta špička skončí kdesi!" zavrčí a místo očí má téměř jen tmavé linky, jak se na mě zuřivě mračí.
Uraženě na něho vypláznu jazyk a chytnu ho za ruku.
"Tak co nám ještě chybí?" zeptám se, když se začne pomalu stmívat.
"No..." koukne Chul do seznamu a zatímco ho studuje, začnu mít nepříjemný pocit, že nás někdo sleduje.
Zvednu hlavu a zadívám se přes ulici, kde se na mě zubí Eli s Lulou.
"Tak přece se mi to nezdá!" špitnu pro sebe, ale pro jistotu si promnu oči... Co kdyby náhodou!

CHUL:
No myslím, že už nám chybí jen plyšový medvěd... "CO??? Medvěd? Jakej medvěd? Vždyť toho jsme nezničili!" začnu nadávat a pohlédnu na Wona.
Ten stojí prkeně vedle mě a čučí kamsi přes silnici s vyvalenýma bulvama.
"Hej... Mrkni, bo ti vyschnou oči!" žďuchnu do něj, až se zapotácí.
"Co?" zeptá se.
"Cos tam viděl tak zajímavého, že ses tvářil tak vyjeveně?" zeptám se ho, ale ihned mě spraží varovným pohledem.
"Když ti to řeknu, řekneš, že jsem debil!" zavrtí odmítavě hlavou.
"Proč bych ti to měl říkat?" nechápu.
"No asi zřejmě proto, že jsem viděl holky! Tam... naproti u té lampy!" řekne a ukáže na ono místo, ale nikdo tam opět není. Zatraceně, co furt kde vidí?
"Wone, ty jsi vážně debil!" mávnu nad ním rukou a nechám ho stát s otevřenou pusou, zatímco vykročím přes silnici.
"Po... počkej!" zavolá na mě. Zarazím se uprostřed pruhu a otočím se k němu.
"Chule pozor!" zavolá na mě, ale už je pozdě. Naštěstí, auto nejede rychle, takže do mě pouze ťukne, jenomže já stojím zrovna tak nešikovně, že velký znak značky Mercedes mě klepne přes rozkrok, jen to cvakne.
Bolestně zaúpím, skloním se a čelem políbím přední kapotu auta.
"Uhuíííí..." zakňourám, ale to už stojí u mě a sundá mě ze znaku a táhne pryč.

WON:
"AU!" zvolá Chul vysokým hláskem a sveze se podél zdi, o kterou ho opřu k zemi.
"Co jsem proboha komu udělal!" začne plakat a schová tvář do dlaní.
"Ale no tak! To bude dobrý!" snažím se ho uklidnit, vytrhnu mu seznam nákupu z ruky a se slovy, aby na mě počkal, že to koupím udělám dva kroky dozadu a pak se otočím k odchodu.

"Břink!" ozve se cinknutí, když políbím tu pitomou lampu, která se tu jaksi objevila... Nevím odkud!
"Eheéé? Kdo tě sem postavil, ty můro?" zanadávám na její adresu, promnu si velmi rychle rostoucí bouli na čele a obejdu jí.

Netrvá ani deset minutek a medvěd je koupený.
Vyšourám se z obchodu a hrnu si to k Chulovi. "Hotovo!" usměju se na něj a natáhnu k němu ruku.
Chytne mě a postaví se.
"Můžeme vyrazit domů miláčku!"
"Konečně!"

LULA:
"Jestli to takhle bude pokračovat, tak začnu mít pocit, že Chulie bude impotent!" houknu směrem k Eli a ta s úsměvem přikývne.
"No to jo a Siwon bude blbej jak tágo!" naznačí jeho věčné rány do hlavy.
Kouknu na ní a při vzpomínce na jeho nezapomenutelné výrazy se začnu řehtat na celou ulici.
Zastaví mě až Elishino připlesknutí o vedlejší výlohu.
"Co blbneš? Chceš, aby si nás všiml i Chul?" pohrozí mi a já tedy ztichnu.
"Měli bychom vyrazit domů, nebo tam budou dřív než my" řeknu, narovnám záda a suverénně vykročím směrem k bytu JaeRy.

ELI:
Vím, že jsme chtěli se klukům pomstít za to, že se o nás vsadili, ale nedokážu se ubránit pocitu, že jsme to možná přehnali.
Budu se muset zřejmě velmi snažit, abych si ho získala zpátky.
No, i když v jeho případě si nemyslím, že by to byl až tak veliký problém, jenže...
… co když přeci jen bude?!
Kluci jsou chudáci úplně dobití a mě jich už začíná být vážně líto!
"Co je? Vypadáš, jako kdyby ti uletěly včely!" konstatuje Lula a zkoumavě se na mě podívá.
"Tobě jich je líto, že ano?" zeptá se a pak skloní hlavu. "Víš, možná vypadám nelítostně, ale mě jich je vlastně taky líto! Už vážně chci, aby to skončilo!" dodá a pak mě vezme kolem ramen.
"Víš co? Tak jim to vynahradíme, co ty na to?" usměje se a pak už jen pokračujeme tiše v chuzi.

Doma:

JAERA:
Blíží se tvé narozeniny! A poprvé je strávím bez tebe. Copak asi teď děláš? Je s tebou Hannie? Chybíte mi! Mám vás moc ráda! Pomyslím si a po dlouhé době mě přepadne mírný smutek.
"Na co myslíš?" ozve se za mnou jemný mužský hlas.
Ohlédnu se a zadívám se do jeho oříškově hnědých očí.
"Vzpomínala jsem!" odpovím a mírně se usměji.
Přistoupí ke mně a vezme mě kolem pasu. "Je ti smutno, viď?" zeptá se.
Jak je možné, že mě tenhle kluk vždy dokáže tak prokouknout?
"Ano Tae... stýská se mi!" odpovím a dodám: "Ale přesto se necítím sama!"
Tae mě obejme a políbí do vlasů.
"Ani já už nejsem sám!" zašeptá a pevněji mě k sobě přivine.

LULA:
"Já tě zabiju, ti povídám, jen počkej, až tě chytím!" ozve se z chodby.
Zvědavě zvednu pohled a čekám, co bude následovat, když v tom kolem mě cosi prolítně šílenou rychlostí, že ani nestihnu zareagovat.
Zastaví se to u okna a hlasitě to funí. "Až mě chytíš, dej mi vědět!" ozve se to.
Jo aha, tak to byl jen Siwon, řeknu si a pohlédnu zpět ke dveřím, čekajíc, až se objeví Chul.
Když ho spatřím, je mi náhle nějak smutno, ale zároveň cítím takový nějaký zadostiučinění!
"Wonnie, pojď sem zlato, pofoukám ti rány, chceš?" uslyším Elis, jak z kuchyně volá na Siwona, který raději prchne za ní, jen aby se nemusel momentálně utkat s Chulem.
"Už běžím Elíííííííí....." zapiští, ale aby mu to nebylo líto a aby Eli měla větší zábavu, nastavím mu nohu.
"Kyáááá..." zařve a s rukama napřeženýma vpřed jako Superman přeletí gauč, strhne na sebe konferenční stůl a aby toho nebylo málo, tak se ještě zakousne do malé rozbité židle, která tu stojí už od doby, co se JaeRa nastěhovala.
Pohlédnu na ní a pokrčím rameny... Hm... divím se, že jí ještě nevyhodila!
"Ahoj zlato!" houknu na Chula, ale on se na mě pouze naštvaně zašklebí a dál si mě nevšímá.
Zlobí se!
Přikulhá z posledních sil doprostřed obýváku a položí na zem tašky s nákupem. "Tady to máte!" zahuhlá na mě a odchází do ložnice, kde za sebou bouchne dveřmi, až se leknu.
Chvíli nervózně dveře pozoruji, ale pak se zvednu a rázným krokem k nim vykročím.
Vezmu za kliku a stisknu.
Chul stojí u okna a dívá se z něho.
"Chulie...?" zavolám na něho, ale bez odpovědi.
"Chulie, zvládli jste to, už je po všem, tak proč se tváříš jako v posledním tažení?" dělám jako kdybych nevěděla, co se ve městě odehrávalo.
"Máš, co jsi chtěla! Teď mě nech být, ano?" houkne, aniž by odtrhl pohled od okna.
Nejprve nevím, co mám dělat, abych mu vrátila aspoň trošku té dobré nálady, ale nakonec k němu přistoupím a donutím ho, aby se ke mně otočil čelem.
V jeho očích spatřím slzy.
"Chu... Chulie..." zakoktám. Tohle jsem od něho vážně nečekala!
"Lulinko, proč? Tohle všechno kvůli hloupé sázce? Odejdi prosím! Chci být sám!" kníkne a setře slzu, stékající mu po tváři.
Sebere mi tím vítr z plachet, takže po krátkém váhání se nakonec přeci jen otočím a mířím ke dveřím.
U nich se zastavím a znovu pohlédnu na mladíka u okna. Dívá se na mě a jeho rty se pomalu hýbou, když tvoří ty tři slovíčka...
Neřekne je nahlas... mohu jen odezírat a přesto jsem si jistá, že rozumím dobře.
… Miluji tě Lulinko...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie