cesta bez návratu - 28. kapitola

11. února 2014 v 19:41 | JaeRa |  cesta bez návratu



CHUL:
Ach jo, udělal bych cokoliv, aby už bylo po všem!
Takhle jsem si to teda nepředstavoval. Já vím, že nejsem zrovna žádný slušňáček, ale musím uznat, že tohle dorazilo i tu mojí neutěšitelnou dušičku, pomyslím si a v mysli si vybavím Luliinu tvář.
"Ah Lulí... i přesto, jak moc tě miluji... myslím, že... že vztah mezi námi nebyl nikdy možný!
Je konec!
Zvednu se z postele a otevřu balkonové dveře.
Zhluboka vsaju do plic ten vzduch městských ulic Soulu a opřu se o zábradlí.
Co mám proboha dělat?
Jak být v její přítomnosti a netoužit po tom, jí obejmout?
Jak být v její blízkosti a netoužit po jejích rtech?
"Ah bože... poraď mi, co mám dělat?" zašeptám a oči mě začnou pálit od slz.
Mám pocit, že mi začínají docházet síly...
… Už nemůžu...

LULA:
Protáhnu se a promnu si oči.
Je ráno a já si připadám, jako kdyby mě někdo zmlátil.
Zazívám, div si hubu neroztrhnu a otevřu jedno oko... Dvě jsou pro tuhle chvíli moc!
Vstanu a dojdu k oknu. Otevřu ho a nadechnu se.
Dnes mě čeká těžký den.
Zavřu oko a modlím se, aby vše dobře dopadlo. Mám šílený strach! Odpustí mi Chulie?

NAO:
"Sungie, mě je blbě... asi tě pobleju!" houknu, zatímco mě Sungie v náručí nese do auta.
Vyděšeně se na mě podívá a já se musím začít smát. Ta hrůza, zračící se v jeho očích je neodolatelná.
Pak se podívám směrem, kde stojí Yesungovo auto a zhrozím se, div mu na krk nevylezu.
"Běda ti, jestli mě zas třískneš o dvířka!" zahrozím a hodím na něho vražedný výraz.
Sung se na mě usměje stylem 'neboj, vím co dělám', přistoupí k autu, odemkne ho a než se naději, už v něm sedím.
"UF!" oddychnu si a odměnou mi je Yesungův ublížený pohled.
"Tak hrozný snad nejsem né?" zeptá se smutně a sklopí zrak k zemi.
"Neboj, to já jen preventivně!" odpovím a pohladím ho po tváři. "To víš, teď na sebe musím dávat větší pozor, když mám v sobě malýho Sunga!" dodám a Sung se ke mně láskyplně přitiskne a pohladí mě po bříšku.
Pak se skloní a zašeptá: "Ahoj malý Sungie, tady je taťkááá! Hehe!"
Musím se tomu pohledu usmát. Teda hochu, jak ty to děláš, že jsi tak zatraceně roztomilej?

Když konečně dojedeme domů, zjistím, že mě čeká překvapení.
Celá příjezdová cesta je poseta lístky z růží a hned před dveřmi stojí malý košík.
Vystoupím překvapeně z auta a pohlédnu na svou lásku.
Ten se jen usmívá a hlavou kývne směrem k domu. Vykročím tedy pomalým krokem ke dveřím a zastavím se u košíku.
Teprve, až když u něho stojím, všimnu si, že se hýbe a zevnitř vychází kňučení.
"Co to...?" řeknu si pro sebe překvapeně a skloním se, abych se podívala, co se v košíku ukrývá.
"Ježíšky, to je ťak kjáááášný!" zašišlám při pohledu na tři maličká štěňátka uvnitř.
Sáhnu do košíčku a téměř ihned mě ty svořeníčka začnou olizovat.
Pak mě Sungie vezme za ruku a vede mě do domu.
Vezmu košík sebou! Přeci ty chuděrky nenechám samotné venku!
I tady mě čeká překvapení...
… i dům je vyzdoben růžovými kvítky!
I schody do patra.
Znovu pohlédnu na Sunga a se stále propletenými prsty na rukou se nechám vést do patra.
Zastavíme se před dveřmi do ložnice.
Náhle cítím, jak se rozklepe. Vypadá velmi nervózně.
"Děje se něco?" zeptám se starostlivě a přistoupím k němu.
"Nao, ty... ty víš, že tě miluji, že ano?" zeptá se se strachem v očích.
"Ano lásko, vím to! A já miluji tebe!" odpovím a pohladím ho po tváři. "Lásko, copak se děje?" začínám být netrpělivá.
Sung se zhluboka nadechne a otevře dveře do ložnice a já.... omdlím!

"Nao... lásko, tohle mi nedělej! Vždyť mě teď málem kleplo!" oddychne si, když se proberu.
"Sungie, tos udělal pro mě?" zeptám se bez váhání a on se na mě radostně a s pýchou usměje.
"Sím ano!" houkne a pomůže mi na nohy.
Znovu se rozhlédnu.
Uprostřed místnosti je malý, krásně zdobený stoleček a na něm maličký dortík. Důvod mé slabosti byl ale maličký předmět zakomponovaný do zdobení na dortíku.
Byl to maličký prstýnek.
Přistoupím ke stolečku a vezmu prstýnek do ruky. Pak se otočím na svého miláčka.
"Sungie..." zašeptám, když spatřím Sunga, jak přede mnou klečí.
"Nao... miluji tě! Prokážeš mi tu čest a staneš se mojí ženou?"

CHUL:
"Hey Chule, můžeš sem na chvíli?" ozve se z chodby Teukův hlas.
Protočím oči.
Copak mě vážně nemůžou nechat na pokoji? Nechápou, že na ně nemám náladu? Chci být sám!
Líně se zvednu a vyjdu ze dveří.
"Co se děje?" zeptám se nezůčastněně a snažím se tím dát najevo, jak moc mě obtěžují.
"Potřebuji, abys tohle odnesl na střechu!" řekne Teuk a tváří se, jako kdyby to byla ta nejdůležitější věc, kterou pro něho mohu udělat. Přitom ukazuje na velkou truhličku bůhví čeho.... a že je proklatě těžká!
Povzdechnu si a popadnu jí horko těžko do náruče. Teuk se na mě usměje. "Díky!"
"No jo!" zavrčím na něj, ale hned se na něho též usměji. Copak na něho se může člověk zlobit?
NE!
No nic! Vylezu z výtahu a hrnu si to ke dveřím, vedoucím na střechu.
V momentě, kdy je otevřu, mi truhlička téměř vypadne z rukou při tom pohledu, který se mi naskytne.
Všude, kde jen to je možné, visí fotky mě a Lulinky v různých velikostech a podobách!
A ode dveří je udělaná z rudých růží jakási cestička.
Nechápavě sleduji, kam vede a zjistím, že končí u stolu se třemi svíčkami a jídlem. Mimochodem mým oblíbeným!

Ale když ke stolu dojdu, zjistím, že na něm leží malý vzkaz, na němž se píše: "Otevři truhličku!"
Nechápu sice, o co jde, ale udělám to! Položím truhličku na stůl a otevřu ji.
V ten moment z ní vyletí obrovské množství maličkých motýlků různých barev a všechny se rozletí do všech stran. Je to tak nádherný pohled!...
Když jsou motýlci pryč, pohlédnu znovu na stůl a zjistím, že od něho vede další cestička. Tentokrát k okraji střechy.
Zvědavě k němu dojdu a pohlédnu dolů!
To, co spatřím, mi vžene slzy do očí!
Dole uprostřed ulice, je ze zapálených svíček utvořené obrovské srdce a pod ním též ze svíček nápis 'Odpusť mi má lásko!'

Ale to, co mě nejvíce překvapí je Lulinka!
Stojí uprostřed toho srdce a nádherně se usmívá. Ah bože, jak jí to sluší, pomyslím si, když jí spatřím v černých šatech, obepínajících její nádhernou postavu. Dole se šaty mírně rozšiřují, což zřejmě má na vině rozparek, odhalující její krásná lýtka.
Vlasy má vysoko vyčesané! Prostě... prostě je nádherná, až mě u srdce zabolí!
Lula rozpaží ruce a začne křičet na celou ulici.
"Odpusť mi Chulie! Prosím, vrať se ke mě!... Miluji tě!... Miluji tě z celého srdce a bolí mě myšlenka, že nejsi se mnou!... Odpusť mi má lásko!"

Vůbec nevím, co si mám myslet! Má hlava je najednou nějak prázdná! Mám v ní jen jediné!...
… obrovskou chuť jí vzít do náruče a zlíbat její krásnou tvář!
Nahnu se přes okraj střechy a odpovím jí.
"Jsi mrcha Lulino! MRCHA!... Ale to je vlastně jeden z důvodů, proč tě tolik miluji!... Odpustím ti!" vyhrknu dřív, než si to stačím rozmyslet. "Ale mám jednu podmínku!"
"A jakou?" zeptá se nedočkavě a se znatelným strachem v hlase.
"Že okamžitě sebereš ten svůj línej zadek a vyběhneš sem ke mně nahoru, abych tě mohl umačkat svojí neutuchající láskou!" neudržím se a začnu se smát.
Ta holka je vážně blázen, ale to já vlastně taky... DO NÍ!

Trvá to pár minutek, ale pak se dveře rozletí a v nich stojí Lula.
Zadýchaná, mírně zpocená *asi fakt běžela po schodech :D... ale stále stejně krásná!
Chvíli jen tak stojíme a navzájem se sledujeme. Pak se neudržím a vyběhnu k ní. Ani Lula nezůstane pozadu, takže si padneme do náruče a jediné, co v tu chvíli dokážu vnímat... jsou její sladké rty, k nimž se tak hladově přisaji!
"Miluji tě Chulie a je mi to všechno líto!" zašeptá, když se od sebe odtrhneme a pohlédne mi do očí.
"Zapomeň na to! Je to za námi! Miluji tě!" odpovím a v tu chvilku nás přeruší radostný smích a potlesk, vycházející z ulice.
Překvapeně přistoupíme k okraji a zjistíme, že u stále hořícího srdce stojí všichni naši přátelé.

"No konečně!" zvolá Teuk a radostně objímá Terku kolem ramen.
"Teuku, ty mrcho proradná! Tohle si vypiješ!! … No ale teď ti dík!" zavolám směrem k němu, ale neubráním se smíchu.
Pak pohlédnu opět na Lulu.
"Jsi nádherná!" zašeptám. "Udělej ze mě nejšťastnějšího muže na Zemi a staň se mojí ženou!"
Lula na mě pohlédne a pak spojí naše rty dohromady...
Hm... To asi znamená ano...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie