cesta bez návratu - 30. kapitola

11. února 2014 v 19:44 | JaeRa |  cesta bez návratu



TAE:
"Taehunnie" uslyším radostný hlas Luly.
Otočím se a s úsměvem na ní pohlédnu. Přiběhne ke mně a vrhne se mi kolem krku.
"Copak se děje s mojí milovanou sestřičkou?" zeptám se se smíchem a pohlédnu na ní.
"Nic Taehunnie... Chtěla jsem ti jen pogratulovat! Zasloužíš si být konečně šťastný. Oba si to zasloužíme a Myungsoo je vážně úžasný kluk!" řekne už trošku vážněji a já si všimnu, že je mírně nervózní.
"Lulí, děje se něco?" zeptám se s mírnou obavou, ale pouze odmítavě zavrtí hlavou a opět se usměje.
"Nic se neděje, neboj! Já jen..." sklopí Lula hlavu.
"Ano?" houknu mírně nedočkavě a uchopím jí za bradu a donutím jí se na mě podívat. "Lulinko?"
"Tae,já... Je mi to líto" vyhrkne a já pozvednu překvapeně obočí.
"Hn? Co je ti líto?" nechápu.
"Že se toho nedožili naši rodiče! Tak ráda bych s nimi teď sdílela radost a nemohu!" zamrká rychle, aby zahnala slzy, ale jedna jí stejně ukápne a za ní následujou další. Nejprve mě tím Lula velmi překvapí, nakonec ale můj pohled změkne.
Lulinka byla vždy ta povahově silnější z nás dvou. Nikdy jsem jí neviděl plakat a to ani na pohřbu rodičů, nikdy jsem jí neviděl tvářit se třeba jen sebemíň smutně. Vždy to byla ona, kdo toho druhého utěšoval a stíral slzy! Jako starší mi vždy chtěla dokázat, že to bude dobré, že to spolu zvládneme, že se o mě postará... A teď tu stojí přede mnou a pláče!
Chápavě se na ní usměju a setřu slzičky z její tváře. Pak si ji k sobě pevně přivinu.
"Já vím holka! Já vím!" zašeptám a políbím jí do vlasů.

HAE:
Jdeme všichni domů. Rozhlédnu se a zjistím, že téměř všichni tu jsou zpárovaní. I já před chvílí v náruči svíral toho, koho z celého srdce miluji, ale teď je pryč! Vypařil se! Prostě zmizel! Je to kvůli mně? Kvůli tomu, že jsem se odvážil ho políbit?
Jsem nervózní a vlastně ani nevím proč. Byla to jen pusa. Pro něho to nemuselo nic znamenat, ale... Proč teď cítím strach? Strach z jeho chování! Co když se ke mně začne chovat jinak?
Zatímco já se utápím v myšlenkách a jako poslední se pomalým krokem šourám ke svému autu, kdosi mě vezme jemně za ruku.
Zastavím se a polekaně se na dotyčného podívám. Je to Sungmin.
"M-Minnie?" zakoktám a on se na mě usměje. Tím svým krásným, roztomilým úsměvem, ale nic neřekne.
Jen tu stojí naproti mně a mezitím, co ostatní už jsou téměř všichni pryč, my stále stojíme proti sobě a díváme se navzájem do očí. Minnie proplete naše prsty dohromady a přistoupí ke mně o krok blíž.
Náhle mám pocit, že mi srdce vyskočí z hrudi, jak prudce se rozbuší.
Kolem nás se po pár minutách rozhostí hrobové ticho. Všichni jsou pryč. Jsme tu teď už jen my dva! Minnie udělá další krok k přiblížení.
Už teď je ale tak blízko, že mohu téměř cítit jeho dech na své tváři.
Minnie se pomaličku a nebezpečně začne přibližovat. Můj dech je přerývavý. Zavřu pevně oči a nedočkavě čekám na to, co se chystá udělat. Jen...
… jen začnu mít pocit, že jestli mu nepomohu, umřu zde nedočkavostí.
Pohnu se proti němu a o pár sekund později se naše rty spojí v něžný, jemný a nevinný polibek.
Když po chvíli skončí, pohlédne na mě Min s tím svým nezapomenutelným úsměvem a otočí se k odchodu.
Ne! To ne! Nemohu ho přeci nechat jen takhle odejít!
Natáhnu k němu ruku a udělám krok.
"Minnie..." zašeptám.
Zastaví se a velmi pomalu se otáčí. Bože Minnie dělej, nebo z tebe umřu, pomyslím si. Když se jeho pohled opět spojí s mým, začnu se nervozitou téměř potit.
"... Zůstaň se mnou, prosím!" řeknu a stydlivě sklopím zrak. Ze strachu z odmítnutí si začnu zarývat nehty do dlaní, jak pevně svírám ruce v pěsti!
"Zopakuj to!" uslyším jeho tichý hlas.
"Zůstaň dnes v noci se mnou, prosím!" řeknu mírně naléhavěji, pak zavřu oči a čekám!
Uslyším kroky, které se ke mně přibližují. Pak vezme mé tváře do rukou a já otevřu oči. Přesně ve chvíli, kdy se Minnie hladově přisaje na má ústa ve vášnivém polibku.

TEUK:
"Ok, dobře. Pospěšte, chystám večeři!" řeknu spěšně do telefonu a zavěsím.
"Za chvilku jsou tady" řeknu si radostně a položím svůj mobil na stůl. V tu chvilku se ve dveřích objeví Wookie.
"Hyung... kdo tu za chvilku bude?" zeptá se mě to nevinné dítě a vykuleně se na mě podívá.
Než stačím odpovědět, obejme ho zezadu Kyu kolem pasu a líbne ho na krk.
"Tak tady jsi lásko, hledal jsem tě" usměje se a otočí Wookieho k sobě čelem. "Kyu! Teukie říkal, že tu za chvíli někdo bude! Chci vědět kdo!" kníkne a společně s Kyu se na mě tázavě podívají.
"Teuku?" houkne Kyu. "Kdo má přijít? Vždyť jsme tu všichni! Moment..." uvědomí si a podrbe se zamyšleně za uchem. "Henry a Zhoumi... to oni mají přijet, že jo?" zeptá se mě škádlivě a mě nezbývá nic jiného, než pouze přikývnout.
Wookie začne radostně pištět a poskakovat. "Henryýý... Zhoumíííí... kyáááááááá...!"
Společně s Kyuem to rozradostněné bejbátko sledujeme a šťastně se usmíváme, přičemž Wook vyskáká z kuchyně a bez přestání poskakuje po celém bytě.
"Jakto, že přijedou? Vždyť měli nějaké plány, ne?" zeptá se překvapeně Kyu a už trochu zklidněný stočí svůj pohled od Wookieho ke mně.
"To já vlastně ani nevím, prý přijeli za JaeRou" pokrčím rameny a začnu nad tím sám přemýšlet.

HAE:
Jsme po večeři.
"Kdo myje dnes nádobí?" zeptá se Teukie a rozhlídne se po místnosti.
"Já ne! Já ho myl odpoledne" huhlá Hyuk.
"A já ho myl včera!" ozve se Wook.
"A já jsem tu na návštěvě" ozve se Henry.
"Já jsem na řadě až zítra" řekne radostně Shindong. A takhle se postupně překřikují všichni, až to nevydržím a dobrovolně se přihlásím. "Já ho klidně umyju" řeknu a celým bytem se ozve ulevující oddychnutí.
"Pomohu ti..." odpoví Min a já se na něho stydlivě podívám. "... tedy, jestli mohu?" zeptá se a já rychle přikývnu, abych si to náhodou ještě nerozmyslel.
Jsem nervózní, ale jeho přítomnost mě zvláštním způsobem tak nějak láká... vzrušuje!
Všichni se během pár minut seberou a postupně odeberou do svých pokojů, nebo zůstanou v obýváku a sledují televizi. Já s Minem si stoupneme ke dřezu.
"Mýt nebo utírat?" zeptám se a Min jen zvedne ruku, ve které dřímá utěrku. "Ok, takže utírat" odpovím si sám a napustím do dřezu trošku vody a naskládám do ní všechny skleničky a hrnečky. Když je umyju, vezmu do ruky jeden z talířů.
Kvůli mokré ruce mi ale vyklouzne do dřezu, kde se rozbije. Leknu se a sáhnu do vody, abych střepy vytáhl, jenže trochu moc prudce, takže téměř okamžitě pocítím, jak se do mé ruky zadírá obrovský střep následován obrovskou bolestí.
"Au!" syknu a vytáhnu ruku z mydlinkové vody. Z dlaně si vytáhnu střep se sedmi centimetry na délku a čtyřmi na šířku! Z rány vytéká krve jako z vola a ruka se mi nekontrolovatelně třese, jen nevím, jestli leknutím, nebo tou bolestí.
"Hae" zvolá Minnie ustrašeně, odhodí utěrku, spěšně mě chytne za ruku a hodlá mě ošetřit.
Odvede mě ke stolu a vezme několik ubrousků, které tam leželi a přiloží je k ráně.
"Drž si to, zaběhnu pro lékárničku" řekne a odběhne pryč.
"Bože, já jsem takový nemehlo! Kdyby to aspoň tolik nebolelo!" nadávám si a v očích mě od bolesti začnou pálit slzy a to ani nemluvím o tom, jak to teprve začne pálit, když mi to Min polije dezinfekcí.
"Tohle bude na šití!" konstatuje nakonec a vede mě ke dveřím.
"Kam jdete?" zeptá se Teuk, kterého potkáme na chodbě, když si náhle všimne mé zakrvácené osoby.
"Co se stalo?" zeptá se starostlivě.
"To bude dobrý Hyung, jen potřebuje zřejmě šití. Pořezal se o střepy ve dřezu" odpoví rychle Minnie a dál mě táhne pryč.

Zpátky doma o tři hodiny déle:

"Potichu, všichni už spí!" oznámí mi Min, když vejde do bytu, zatímco já se ještě stále pokouším zout si boty. Ale se zavázanou, zašívanou a umrtvenou rukou to jaksi moc nejde, takže brzo skončím na zemi a v poslední chviličce mě zachrání Min před obrovským botníkem, který se začne na mě nebezpečně naklánět.
Oddychnu si a otřu si zpocené čelo. Minnie se na mě podívá a sundá mi boty raději sám. Pak mě vezme do náruče a odnáší do svého pokoje, kde mě posadí na postel a vrátí se ke dveřím, kde zamkne. Mírně nechápavě na něho pohlédnu, než mi dojde, proč vlastně zamkl.
Minnie se usměje a sundá si mikinu, takže zůstane pouze v triku na tělo a bez rukávů, které odhaluje jeho svalnaté ruce.
Při tom pohledu se neudržím a hlasitě polknu. Minnie se rozesměje. Jak moc mám rád ten jeho zvonivý smích.
Přistoupí ke mně a chytne mě za ramena. Mírným tlakem mě donutí si lehnout a pak na mě sám dolehne. Mé oči se rozšíří překvapením, ale hned na to, při vědomí, že na sobě cítím jeho nádherné tělo, hlasitě vzdechnu. Minnie to bere zřejmě jako povolení k dalšímu kroku.
Přisaje se na mé rty a rukama začne bloudit po mém těle. Jsem nervózní a raději se ani nehýbu, jen přijímám, co mi nabízí.
Když povolí stisk na rtech, začne jazykem obkreslovat konturu mých úst a ve chvilce, kdy mě ten neskutečný pocit, který mě zaplaví donutí vzdechnout, vsune do mě jazyk a začne prozkoumávat vše, co může. Když se dotkne mého jazyka, není to už pouhý vzdech, který ze mě vyjde... tentokrát je to sten.
Minnie se přesune na krk a klíční kost, na které nechá pár drobných, ale znatelných rudých flíčků.

MINNIE:
Hae je tak krásný. Když jsem ho viděl, jak se na mě dívá z postele těma svýma nádhernýma tmavýma očima, prostě jsem se neudržel. Přešel jsem k němu a začal ho laskat.
A když se mi podařilo z něho dostat ten nádherný sten, zatoužil jsem po něm mnohem víc. Už jsem nechtěl jen cítit jeho blízkost! Chtěl jsem cítit, jaké to je, když se s ním budu milovat! A čím víc jsem ho laskal... tím víc jsem po něm toužil!
Jen letmo jsem mu přejel rukou po stehně a posouval se stále výš a výš, až jsem se neudržel a pohladil jeho mužství.
Hae se pode mnou prohnul a zasténal. To bylo pro mě znamením. Pomalu jsem klouzal od jeho krku stále níž. Polaskal jsem každou z jeho bradavek, dokud se nevztyčily.
Hae se chvěje! Tak krásně se chvěje! Pohlédnu na něho. Jeho oči se na mě upínají s neskrývanou touhou. Pokračoval jsem tedy dál. Sklonil jsem hlavu a jazykem obkroužil jeho pupík.
Do hrudi už mě ale začínala tlačit jeho stále roztoucí chlouba.
Znovu po ní přejedu rukou a tentokrát ho zbavím kalhot. Přes trenýrky si všimnu, jak to v něm téměř pulzuje a chtivě si olíznu rty.
Stáhnu nedočkavě i trenýrky a přejedu mu jazykem od kořene až po špičku.
"Minnie... uhn" ozve se roztoužený Haeho hlas. Nic víc už ale říct nestihne, protože celá jeho chlouba zmizí v mých ústech.
Jeho chuť... tak... jak to jen říct? Jeho chuť je tak božská a naprosto... návyková!!
Přejíždím mu po něm jazykem, saju, laskám ho, občas lehce kousnu a přitom si jednou rukou pohrávám s jeho varlaty.
Netrvá dlouho a Hae se opět ozve.
"Uhn... AHHH!... MINNIE!!!" zakřičí a do mých úst se vylije všechna jeho 'láska'.
Jeho chuť je úžasná, nemohu se jí nabažit!
Ale myslím, že pro něho to na poprvé bylo dost. Přesunu se k jeho obličeji a pohladím ho. Stále se třese a jeho pohled je roztěkaný a zastřený. Vezmu deku a oba nás přikryju.
Pak vezmu Haeho kolem pasu a pevně si ho k sobě přitisknu.
"Miluji tě Hae. Miluji tě má lásko!" a políbím ho na nosánek.
Chviličku se mi dívá do očí a pak se usměje.
"Také tě miluji Minnie. Tak moc, jak je mé srdce schopné milovat!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie