cesta bez návratu - 39. kapitola

11. února 2014 v 19:56 | JaeRa |  cesta bez návratu



TEUK:
"Hej lidi, mám pro vás skvělou zprávu. Zítra se vrací JaeRa s Hyukem. Takže... že jste to vy, tak jsem přemluvil našeho manažera, aby nám dal pár dní volna." řeknu, když vejdu do maskérny, kde se kluci připravují na večerní vystoupení pro televizi KBS.
Všichni se radují, to mám radost. Usmívám se od ucha k uchu, div se mi i ten můj ďolíček nesrovná. Zvlášť, když spatřím Lulinu, jak se pokouší vymyslet na hlavu něco prazvláštního Shindongovi. Ten se jen chudák svíjí na židli, jak ho zřejmě černovláska tahá za vlasy.
Eli připravující pro nás šaty, se ke mně přiřítí a málem do mě narazí, jak zapomene zabrzdit a do ruky mi vrazí můj dnešní oblek. Bílý... fajn, zaraduju se nad svou oblíbenou barvou a štráduju si to obléknout. Moc času nám už nezbývá.
"A kolik dní volna tedy máme?" uslyším Donghaeho hlas. "Celý týden Hae" odpovím skrz pevně sevřené zuby, v nichž si momentálně přidržuji motýlka.
"Paráda" zahuláká Sungmin.
Konečně chvíle volna, zaraduji se i já a shlédnu se v zrcadle. Jo, vypadám skvěle, hotový anděl, pomyslím si.

JAERA:
"Vážně nechceš letět s námi Hatachi? Byli bychom moc rádi, kdyby ses stala naší 'skupinovou' lékařkou a jednou i lékařkou našich dětí." řeknu, když se loučím s doktorkou, která mi vrátila sílu a chuť do života.
Hatachi ale pouze zavrtí hlavou. "Ne JaeRo. Ztratila jsem tam Hangenga a svojí životní lásku. Když poletím s vámi, všechna bolest se vrátí zpátky. Nechci to už znova zažít." zašeptá a skloní hlavu.
Chápavě se na ní usmějí a pak ji obejmu. "Děkuji ti za všechno" řeknu tiše a pak jí konečně pustím. Pohlédnu na Hyukieho, který tiše stojí vedle mě a chytnu ho pevně za ruku.
Otočíme se a společně odcházíme. Než ale projdem dveřmi nemocnice, naposledy se otočím a rychlým krokem se vrátím k Hatachi, která už nastupuje do výtahu, aby se mohla vrátit do své ordinace. Tázavým pohledem se na mě podívá, to už jí ale do ruky vtisknu papírek s časem odletu letadla, který jsem v rychlosti napsala. "Kdyby sis to náhodou rozmyslela." prohlásím a pak už konečně opustím nemocnici.
"Takže, kam teď?" zeptá se mě Hyukie a já se zastavím. Chvilku tiše přemýšlím a pak ho vezmu za ruku. "Chtěla bych se naposledy vrátit do svého bytu." zašeptám a Hyuk pozvedne obočí. "Jsi si jistá?" "Ano, Hyukie. Jsem si naprosto jistá" kývnu a vedu ho směrem k bytu, do kterého už jsem v životě nechtěla nikdy vstoupit.

Po hodině a dlouhých dvaceti minutách chůze:

"Jsme tady" řeknu potichounku a Hyukie se rozhlédne. "A který dům to je?" vyhrkne, když stojíme uprostřed několika vysokých panelových domů jednoho špinavého pražského sídliště.
Zvednu tedy ruku a bez jediného slůvka ukážu na dům stojící po naší pravici. Hyukie si ho prohlédne a pak si mě otočí k sobě.
"Vážně tam chceš jít?" pohladí mě po ramenou a já jen se sklopenou hlavou přikývnu.
"Ok, tak jdeme, ať je to za námi." zašeptá a pevně sevře mou ruku ve své dlani.
Třesu se a mé tělo polévá studený pot, ale přesto cítím, že to musím udělat. Když dorazíme do poschodí, které dlouhou dobu bylo mým domovem, vytáhnu svazek klíčů. Ještě stále jsem se nedokázala klíče od tohohle bytu vzdát. Pomalu odemknu a vejdu.
Dojdu do obýváku a myslí mi proudí obrovské množství vzpomínek. Je to, jako kdybych si svůj život v tomhle bytě přehrávala. Jen trochu zrychleně.
Co mě ale překvapí je to, že necítím takovou bolest, jakou jsem si představovala. Naopak. Cítím zvláštní klid. Jako kdybys tu byla se mnou. A já vím, že tu jsi. Jen tě nemohu vidět. Ale přesto cítím tvou přítomnost.
"Je tu chladno" uslyším Hyukieho hlas za sebou. "Tak tady jsi žila, než jsem tě poznal?" položí mi spíše řečnickou otázku, ale přesto kývnu. "Ano, žila. A ztratila jsem tu to nejcennější, co jsem tu měla." zašeptám a Hyuk mě obejme.
"Asi bych už konečně měla ten byt prodat" řeknu sama sobě a rychle zamrkám, abych zahnala slzy z bolestných vzpomínek.
"No... letadlo nám letí až zítra. Takže dnešní noc strávíme tady, nevadí?" pohlédnu na svou lásku prosebně a Hyukie se na mě usměje a vezme mě do náručí. "To víš, že nevadí"
"Děkuji." je jediné, co odpovím. Pak už jen dlouhou dobu tiše stojíme v objetí.

HATACHI:
"Dejte mu 2ml epinefrinu a podejte kyslík. Za chviličku bude v pořádku" zavolám na sestru a nechám pacienta, kterého před okamžikem přivezla sanita v její péči.
Vrátím se do ordinace a usednu unaveně za svůj stůl. V hlavě se mi stále točí JaeRyn návrh. Je pravda, že už dlouhou dobu se toužím vrátit domů, ale... nechci se znovu trápit. Ztráta brášky a milovaného muže mě stále bolí.
Zatímco tiše přemýšlím, otevřu jednu ze zásuvek svého stolu a vytáhnu malý svazek fotografií. Začnu se jimi prohrabovat, když konečně naleznu tu, jenž hledám.
Prohlížím si usměvavou tvář mladíka, jenž mě na ní objímá. Do očí se mi nahrnou slzy. "Tolik mi chybíš lásko." zašeptám a začnu vzpomínat.
Na můj život v Koreji. Na bráškův pohřeb. Na muže, jenž mi v tu chviličku měl být oporou. Na muže, který mi sliboval lásku na celý život. Na muže, jehož rodiče mě nikdy nepřijali a já vlastně ani do dnešního dne nevím proč. Na muže, který jednoho dne odešel a už jsem ho nikdy nespatřila. Nezanechal po sobě jediný dopis, jediné slovo vysvětlení. Prostě mě opustil, ale já postupem času pochopila, že to možná nebylo jen tak. Jenže... bylo pozdě se pídit po tom, proč mě nechal samotnou.
Je to dva a půl roku a já ho stále miluji. To on byl důvodem, proč jsem odešla do Čech. Do rodné země mého otce. A s úmyslem se již nikdy nevrátit...
Náhle si ale vzpomenu na slova, jenž mi maminka vždy vštěpovala do paměti. "Zbav se strachu a bolesti tím, že se jim postavíš!"
Tiše sedím a mou myslí už neproudí ani jedna myšlenka. Jsem rozhodnutá. Vrátím svazek fotografií do šuplíku a zavřu ho. V ruce si ponechám jen jednu jedinou. Vstanu a postavím se k oknu.
Chviličku se z něho tiše dívám. Pak pohled stočím znovu k mladíkovi, usmívajícímu se na mě z obrázku, který pevně svírám v ruce, jako ten největší poklad. V ten moment vím, že to musím udělat. Pohladím jeho tvář a tichounce zašeptám.


"Tentokrát si tě najdu Zhoumi.... Najdu tě!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie