cesta bez návratu - 41. kapitola

11. února 2014 v 19:58 | JaeRa |  cesta bez návratu



JAERA:
Konečně. Kouknu se z okénka a dole spatřím blížící se letiště Incheon. Hlasitě si oddechnu. Jak já nesnáším létání. Hyukie mě chytne chlácholivě za ruku.
Usměji se na něho a pak se nakloním, abych se podívala na Hatachi. Její tvář je bez jediného výrazu. Zřejmě je duchem nepřítomná. Zajímalo by mě, na co myslí...

HATACHI:
"Maminko..." ozve se jemný hlásek vedle mě. Odtrhnu se ze svých myšlenek a pohlédnu na svou dceru. Terinka ke mně natahuje jednu ručičku a v ní drží svou panenku. Tváří se smutně.
"Copak je zlatíčko?" usměji se na ní, ale Terka začne cukat bradičkou. Jasná známka toho, že se brzy rozpláče.
"Maminko, ošiško... Holšiška nemá ošiško" ukazuje na panenku ve své ručičce a já se na ní usměji. Vezmu panenku do rukou. "Tak já jí očičko zalepím, chceš?" optám se dcery a ta zakývá hlavičkou, div si jí nevyvrátí. "Ano maminko, žalep. Má bebíško. Véééliký bééébíško" roztáhne ručičky, aby mi naznačila, jaké zranění panenka utržila. Pokývám na ní uznale hlavou.
"Ano broučku, máš naprostou pravdu."
Terka, zřejmě spokojená s nabízeným ošetřením její milované hračky, se pohodlně usadí a začne si zpívat. Hned při prvních tónech mě píchne u srdce. Zpívá tak krásně.
Stejně jako její otec.
Přes mou tvář přeběhne stín bolesti. Ah Zhoumi... Kde jsi?

HYUK:
Jsme tu, oddychnu si, když procházím proclením.
Počkám na holky a pak společně vejdeme do letištní haly, kde už by nás měl čekat Teukie.
Rozhlédnu se a spatřím ho, jak na nás zběsile mává. Nejprve na něho zamávám taky, když si uvědomím, že tu něco nehraje. Jeho mávání je hektické, takové... jako kdyby se něco dělo. Pak mi to dojde. Všimnu si postavy, která se k nám řítí závratnou rychlostí. Vytřeštím oči. To už se ale halou ozve radostné zaječení.
"Hyukieéé..." zahřmí Shindongův hlas ve chvíli, kdy se v rozeběhnu odrazí od země a já už jen sleduji, jak na mě vrhá šipku.
"Kyááá...." zahulákám a uskočím. Přesně včas. Dongie sebou šlehne o zem, kde jsem stále, několikrát se překutálí, porazí pár lidí jako kuželky, hlavou se odrazí od nízkého pojízdného pásu na zavazadla a zastaví se až o hromadu kufrů stojících opodál. Když se z té hromady konečně vyškrábe, má na hlavě neznámé trenýrky s obrázkem slimáka. Chviličku ho sleduji a v oku mi zacuká.
To už se téměř všichni okolo válejí po zemi smíchy. Za mnou se ozve dětský hlásek.
"Maminko, ten pán je bjážen, že jo?"
Otočím se a se smíchem jí odpovím dřív, než Hatachi.
"Princezno... ten blázen je tvůj strejda."

HATACHI:
Pomalu přistoupím k Teukovi a nesměle na něho pohlédnu. Vzpomínky jsou stále čerstvé. Teuk mi tiše hledí do očí, než konečně otevře ústa, aby promluvil.
"Vítej zpátky Hatachi. Moc rád tě zase vidím."

TEUK POV:
"Zhoumi? Jsi tu?" zvolám, když procházím bytem, který SME pronajala vysokému mladíkovi z Číny, jenž se stal naší součástí. Mladík ale nikde není. Co to s ním proboha je? Už několik dní je nervózní, nemluví, téměř nejí a navíc se nám vyhýbá.
Když otevřu poslední dveře v bytě, jež vedou do Zhoumiho ložnice, zarazím se.
V rohu místnosti je o zeď opřená jakási dívka. Nohy objímá svýma rukama a čelem je opřená o kolena. Zřejmě mě nevnímá. Dojdu tedy k ní a přikleknu. Opatrně jí poklepu na rameno. Konečně zvedne hlavu a já spatřím zarudlé, oteklé oči a zaschlé cestičky, značící trasy slz, které proplakala. Pohlédne mi do očí s obrovskou bolestí a jediné, co řekne, jsou dvě tichá slůvka.
"Je pryč..."
Rozhlédnu se po místnosti. Má pravdu. Všechny skříně jsou otevřené dokořán a... prázdné.
Stočím tedy pohled opět k dívce před sebou. Prohlédnu si jí. "Kdo jsi?" zeptám se a pomohu jí na nohy. Během chviličky mi řekne nejen své jméno, ale i to, proč tu byla a proč plakala. To, co mi řekne, mi vyrazí téměř dech. Musím jí ale slíbit, že to nepovím.
"Jak dlouho?" zeptám se a vezmu jí povzbudivě za ruku.
"Jsem ve druhém měsíci" odpoví a znovu se rozpláče. Obejmu jí a přivinu k sobě.
"Slibuji, že to nepovím" zašeptám a vedu ji z bytu pryč. "Pojď, odvezu tě domů." Vděčně se na mě usměje.
Když zastavíme před jejím domem, podívá se na mě a já poprvé spatřím její úsměv. Je nepatrný, ale je tam.
"Děkuji ti" zašeptá a pohladí mě po tváři. Poté vystoupí. Čekám, až dojde ke dveřím a nastartuji. Pak se vykloním z okénka a než si to stačím rozmyslet, zavolám na ni.
"Kdybys cokoliv potřebovala, stačí mi dát vědět. Pomohu ti, Hatachi."
KONEC TEUK POV

HATACHI:
Teuk řekl pouze pár slov, ale přesto se cítím zvláštně. Cítím, jak se mi do očí hrnou slzy. Nakonec se neudržím a vrhnu se mu kolem krku. Pevně mě obejme a silně, ale zároveň jemně, mě k sobě přivine.
"Chyběl jsi mi Teukie" zašeptám a Teuk mě pohladí po vlasech. "I ty mě Hatachi."
Po chviličce nás přeruší JaeRyn překvapený hlas. "Vy dva se znáte?" vyhrkne a vykuleně pohlíží z jednoho na druhého.
Pustím se tedy Leeteuka a usměji se na ní. "Ano JaeRo. To Teukie mi pomohl, když jsem se rozhodla Koreu opustit. To on mi pomohl postavit se znovu na nohy. Ale úplně nejvíce mu jsem vděčná za pomoc s Terinkou" řeknu a jsem na to náležitě hrdá. "Byla jsem rozhodnutá, že se jí vzdám. Necítila jsem se dostatečně silná na to, abych se o ní postarala. Díky Teukovi jsem to ale neudělala. JaeRo, Teukie je anděl" řeknu a pohladím ho po tváři. Teuk se začervená a stydlivě sklopí zrak k zemi.
JaeRa se usměje a s pýchov v hlase mi odpoví. "Ano, to on je. Teukie je anděl. Náš anděl bez křídel" prohlásí hrdě a červenající se mladík se začne smát svým nádherným a nezaměnitelným smíchem.
Naši pohodovou chvilku přeruší zoufalý tón Hyukova hlasu. Zvědavě na něho tedy pohlédneme, ale nikde ho nevidíme. Dokud se kolem nás nemihne miniaturní tornádo a se smíchem se neztratí kdesi mezi zavazadly, připravených k naložení na vozík, jenž je má naložit do letadla, letícího do Afriky.
"Ňuňu, pojď ke strejdovi. Dám ti banánek... Sakra, co to tu kecám? Vždyť to není opice" plácne se Hyuk do čela, když se začne těmi kufry prodírat. Nevšimne si ale, že Terinka už odkudsi vylezla, nenápadně se přikradla k němu a se smíchem pohlédne na nás. Teukie se Shindongem se na sebe podívají a mě je jasné, že mají cosi za lubem a také se mi to potvrdí ve chvíli, kdy Shindong dá mé dceři jakousi golfovou holi, kterou sebral z jednoho z oněch kufrů.
"Udělej bum..." řekne jí škodolibě. Terince z očí vyšlehnou čertíkovské plamínky. Zazubí se na nás a pak se napřáhne.
Hyukie, který leze po čtyřech, stále se snažíc najít malou holčičku mezi obrovským množstvím zavazadel a brebentíc něco o tom, že až jí najde, zavře jí do klece a prodá do ZOO, najednou hlasitě zahuláká.
"JÁÁU!" a prohne se v zádech, když ho Terka třískne holí přes jeho půlky a jen tak tak přitom mine jeho rozkrok.
To už je na mě moc. Zlomím se v pase a začnu se smát, až mi slzí oči smíchem. JaeRa, Teuk a Dongie se válejí najedné hromadě v záchvatu smíchu a Hyukie se na nás dívá se slzama v očích.
"Co se tlemíte? To náhodou bolelo!" kníkne, zatímco k němu Terka vykročí.
"Nepřibližuj se ke mně, ty malá zrádkyně. Už s tebou nepeču" ukáže na ní zamračeně ukazováčkem, ale Terinka ví, jak na něho. Zacuká bradičkou a v očích se jí zalesknou slzy.
"Ne... neplakej" vyhrkne Hyuk a rychle jí vezme do náruče.
"Tak teda jo, peču s tebou, neboj. To já jen tak. Víš co? Tak mě za trest můžeš majznout ještě jednou, jo?" usměje se na ní, netušíc, že právě udělal velikou chybu.
Terka roztáhne ruce a vší silou plácne Hyuka přes držku z obou stran.
"Uhuiééé..." zahuhlá překvapeně Hyuk a sune se k zemi, zatímco mu JaeRa bere malou z rukou.
"Mno, tak asi vyrazíme, co říkáte?" zeptám se a všichni přikývnou. Vydáme se k východu a necháváme za sebou Hyuka, který se zvedá opileckým stylem ze země. Šilhavě se rozhlédne a pak zavrtí hlavou, aby se mu oči srovnali.
"Sakra, ta maličká má ale páru" řekne, když nás dožene.
Naskládáme se všichni do auta a Teukie se pomalu rozjede. Mé srdce právě svádí závod s rychlostí. Povzdechnu si a zadívám se z okénka. Má minulost znovu otevřela brány svého ringu a boj s ní bude velmi dlouhý a těžký.
A hlavní cenou tohoto boje bude láska. Otec pro moji dceru. Ten, jehož jsem sem přijela najít. Ten, kterého jsem nikdy nepřestala milovat... Zhoumi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie