cesta bez návratu - 63. kapitola

11. února 2014 v 20:30 | JaeRa |  cesta bez návratu



JAERA:
"Cože?! A … a co mám jako dělat?" vyhrkne Hyuk a začne přecházet po pokoji jako splašený. Tiše si pro sebe mumlá, co vše je potřeba a co mu radili v předporodních kurzech. Chvíli ho nechápavě sleduji a pak natáhnu ruku k tácu. Vezmu do ruky poslední sousto jídla, které jsem na něj předtím odložila a s chutí si ho vsunu do pusy. Přivřu oči slastí, která obklopí mé chuťové buňky a pak opatrně vstanu. Podívám se na mokrý flek, který jsem zanechala na posteli a zkontroluji barvu. Naštěstí je čirá, takže s dětmi by nemělo být nic. Přistoupím ke skříni a vytáhnu z ní sportovní tašku. Začnu se přehrabovat oblečením a v klídku do tašky naskládám pár nejnutnějších věcí.
"… a měli bychom ihned zavolat sanitku!" pokračuje Hyuk v lamentování, aniž by si všiml, že ho pobaveně sleduji.
"… a taky musím obvolat všechny, aby věděli, co se děje a-…" A dost! Popadnu tu hromádku nervozity za zápěstí a vedu ho ke dveřím. "Jaerko, co… co to děláš? Zbláznila ses? Lehni si zpátky do postele. Co když si ublížíš?" vyhrkne a já se zastavím, abych mu pohlédla do očí.
"Hyukkie, lásko… Já přeci neumírám. Budu jen rodit a to není nic závažného. Jsem v devátém měsíci. Nečekal jsi doufám, že budu těhotná navěky!" zasměju se a pocuchám mu vlásky. Ten se rozhodne ještě něco namítat, ale přiložím mu ukazováček na rty, čímž mu naznačím, že má konečně mlčet. Pak ho líbnu na čelo a do ruky podám tašku.
"Než začne přímý porod, máme spoustu času" usměji se a jdu si převléknout mokré oblečení. Když vyjdu ven z koupelny, je Hyukkie nervozitou celý zelený.
Přistoupím k němu a pohladím ho po tváři. Cítím, jak mě pomalu začínají ochromovat stupňující se stahy, které už dost bolí, ale přesto se stále usmívám. Nechci svému milému přidělávat starosti. "Neměj strach, Hyukkie. Je to jen porod" vezmu ho za ruku a propletu naše prsty. "Už brzy budeš tatínek!"
"Uhué-…" zahuhlá Hyuk a skácí se k zemi.

TAEHUN:
Zívnu si, protáhnu se a pak se přetočím na druhý bok. Pomalu otevřu své unavené oči a zahleím se na krásného chlapce, spícího po mém boku. Usměji se a něžně pohladím Myungieho po tvářičce, snažíce se nepřerušit jeho poklidné snění.
Skopnu ze sebe deku a posadím se. Ospale zamrkám do slunečního svitu, který mě lehtá na nose a já začnu pociťovat nepříjemné nutkání si kýchnout.
"Hepčííí!" kýchnu si, až mě to shodí z postele.
Bolestivě zkřivím tvář, když na mě náhle z postele vykoukne rozcuchaná hlava Myungieho.
"Lásko, jsi v pořádku?" optá se starostlivě. Chviličku ho tiše pozoruji a přemýlím, jestli mu říct pravdu nebo ne. Nakonec ale přikývnu.
"Jsem v pohodě!" odpovím s úsměvem, snažíc se potlačit bodavou bolest v zádech. Vstanu, pohladím svého přítele po vláskách a políbím ho na čelo. Pak se vytratím z místnosti a vydám se do koupelny, abych ze sebe udělal člověka.
Dnešek bude rozhodující. Dnes se konečně ukáže, jestli se má intuice nemílí. A Elinka bude moci opět klidně spát.

SIWON:
Vezmi Eli za ruku a starostlivě jí hledím do očí. Dívají se na mě s takovou láskou a přesto v nich vidím obrovskou únavu.
Zvednu ruku a pohladím jí po tváři. Usměje se a vsune si do úst sousto jídla z nemocniční kuchyně. Ještě snad nikdy jsem ji neviděl jíst s takovou chutí. Mám z toho velikou radost. Otevřu pusu, abych jí něco řekl, když vtom do pokoje vstoupí lékař. Přistoupí k nám, držíc v rukách jakýsi lejstra. Nasadí si brýle a chviličku v nich listuje. Pak nás obdaruje úsměvem.
"Mám pro vás velmi dobré zprávy. Ta první je, že se jed nějakým záhadným způsobem sám vstřebal. Doteď ale stále nevíme, o jaký druh jedu šlo. Rady si nevědí ani špičkoví toxikologové naší nemocnice. Je mi líto! Ta druhá zpráva je-…" odkašle si a sundá z očí brýle. Přistoupí ke mně a podá mi ruku. "… gratuluji! Budete tatínkem" řekne a pokojem se rozhostí hrobové ticho. Nikdo nic neříká. Musím párkrát překvapeně zamrkat, abych si urovnal v hlavě sdělené informace. Budu táta. Já budu mít dítě! Vyskočím na nohy a radostně lékaře obejmu.
"Tak já budu tátou!" vykřiknu a Eli se úlevně usměje. V jejích očích se zalesknou slzičky dojetí. Na nic nečekám a vrhnu se jí kolem krku. Začnu ji líbat. Nakonec opustím její rty a láskyplně na ní pohlížím. Vezmu její tvářičky do dlaní. "Děkuji ti, lásko. Nemohla jsi ze mě udělat šťastnějšího muže!"

NAOMI:
Strčím lžíci do úst a zamyšleně převaluji svůj kuchařský výtvor na jazyku. Málem vše ale pustím zpět ven, když se leknu domovního zvonku.
"Kdo to sakra teď může být?" vypnu plotnu, odložím zástěru, zkontroluju malého, který si spokojeně spinká a vydám se ke dveřím. Otevřu a brada mi padne překvapením, když spatřím tři postavy, které jsem tak dlouho neviděla.
"Ahoj, Naomi" nepřestává se usmívat Hatachi. Za ní stojí Zhoumi se spící Terinkou v náručí. Jejich návštěva mě natolik zaskočila, že pomalu ani nevím, která bije. V tom mě z myšlenek přeruší Hatachi.
"Necháš nás stát za dveřmi, nebo nás pozveš dál?"
"Uhn, jo. Promiňte" odstoupím ode dveří a nechám je vejít. Usadím je do obýváku a hrnu se udělat kávu.
"Promiň, že jsme ti sem takhle vtrhli. Měli jsme namířeno k Jaere, ale nikdo se nám nehlásí. Ani ona, ani Elisha a dokonce ani Hyuk. Ani dovolat se jim nemůžeme. Nevíš, co se děje?" spustí Hatachi lavinu otázek, že ani nevím, kde začít. Povzdechnu si a sklopím zrak k zemi. Jak jí to mám jenom říct? Vím ale, že není vůbec hloupá a její reakce mi ihned utvrdí to, co jsem už dávno věděla. Hatachi mě zná jako vlastní boty.
"Nao, co se stalo?" zamračí se a já vidím v její tváři obavy. A to oprávněné. Jo, holka. Zatím, co jste tu nebyli, událo se spoustu věcí…

MINNIE:
"Takže… kdy budu moct jít konečně domů?" zeptám se lékaře, který mě právě prohlíží. Zdá se být s mojí léčbou spokojený. A to i přesto, že stále necítím spodní část těla.
"No, zdá se, že se vám zranění velmi dobře hojí. Všechny otoky již splaskly a úlomky z obratle jsou už také všechny venku. Teď, jestli nemáte nic proti, nasadil bych vám tréninky, abychom rozhýbali svaly nohou" upřesní mi a mě pohltí vlna pochybností. Co když to nezabere? Nechci zůstat ochrnutý! Se strachem v očích pohlédnu na Haeho, který celou dobu vyšetření stojí vedle mě a pevně mě drží za ruku. Vidím na něm, že i on má strach. Přesto se na mě usmívá.
"Spolu to zvládneme, uvidíš!" snaží se mi dodat důvěru. Snad má pravdu.

HATACHI:
"Nao, tak už nám řekni, co se děje, nebo mi pukne pumpa a budeš mě mít na starosti!" zavyhrožuji své dlouholeté kamarádce a po zádech mi běhá mráz.
"Víš… první věc je, že jsme málem přišli o Elishu. Někdo-…" odmlčí se a já zahlédnu, jak se jí oči plní slzami. "… někdo se jí pokusil otrávit. Dodnes nevíme kdo, i když Tae má nějaké podezření. Sám se dokonce pustil do pátrání" řekne a já se začnu třást.
"A druhá věc?" optám se se strachem z toho, co z ní vypadne.
"Minnie měl vážný úraz. Má poraněnou páteř a je možné, že zůstane ochrnutý!" řekne a slzy už se jí koulejí po tvářích. A ne jenom jí. I mě přemohl pláč. Ucítím chlácholivé pohlazení na zádech od Zhoumiho. Bohužel se ale líp necítím.
"A… Jaera?" zašeptám a čekám jako na smrt.
"Jaera je v pořádku. Jen-…" nenechám jí domluvit a skočím jí netrpělivě do řeči.
"Jen co?" houknu.
"Jaera už začala rodit!" řekne a na rtech se jí objeví aspoň trochu veselý úsměv, který přehluší aspoň na okamžik ten strach o ostatní. Tak překvapení je víc než dost! Hrcnu si na židli a schovám tvář do dlaní.
"Copak nás stále musí přepadat samé problémy? Kdy tohle skončí? Snad aspoň Jae proběhne porod v pořádku" řeknu. "Asi bych měla jet do nemocnice. Chci je vidět!" dodám a Zhoumi přikývne. Vstanu, poděkuji Nao za kávu, kterou jsem bohužel ani neochutnala a vezmu Terku do náruče. Nao ke mně přistoupí a natáhne k malé ruce.
"Nech mi jí tady. Určitě je unavená z cesty a je zbytečné, abyste jí táhli sebou. Postarám se o ni" usměje se a já vděčně přikývnu.
"Děkuji" řekne Zhoumi a společně pak zmizíme z jejího dohledu.
Venku se otočím k Zhoumimu a bojácně se k němu přitisknu.
"Mám strach, Mi… Obrovský strach!" zašeptám. "A přesto obrovskou radost!" dodám, při pomyšlení, že Jae přivádí na svět dva uzlíky štěstí…

Snad už bude všemu zlému konec…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie