cesta bez návratu - 9. kapitola

11. února 2014 v 19:07 | JaeRa |  cesta bez návratu



ELIS POV:

Kde se sakra fláká? Měla tu být už před dvaceti minutami. Čekám v hale a nudím se. Za chvíli už to nevydržím a vytočím její číslo. "Ano?" slyším jí. "Kde jsi?" zeptám se znuděně. "Za chvíli jsem tam," vyhrkne a než stačím cokoliv odpovědět, položí mi to.

Ach jo, opřu hlavu o zeď za sebou a zavřu oči. Po nějaké chvíli znovu volám. Zvoní to celkem dlouho, než to zvedne.

"Ano?" "Jestli teď hned, nejdéle do pěti minut, neboli okamžitě tady nebudeš, vyrazím ti čtyři zuby!" vynadám jí.

Něco mi odpoví, ale nerozumím. No nic, doufám, že má dobrou omluvu, jinak jí zadupu! A při té představě se zasměji.

Trvá další půlhodinu, než se konečně objeví. Mám sto chutí jí kopnout! Jen kdybych neměla tu bolavou nohu. Místo toho se na ní usměji a pustím to z hlavy. Když ke mně dojde, zjistím, že tu něco nehraje. Vidím na jejím kabátě pár kapek krve. Podezřívavě se na ní podívám. "Co se stalo?" zeptám se. "Co se stalo? Halóóóó!" opakuji svojí otázku, ale zdá se, jako kdyby nevnímala. Navíc má takový připitomělý úsměv.

Dojde ke mně a pozdraví. Sedne si na židli vedle mě a stočí ke mně pohled.

"Právě jsem byla políbena!" poví mi pyšně.
"Jo??" zeptám se podezřívavě. "A kdo byl ten šťastný?"
"Když ti povím, kdo to byl, stejně mi neuvěříš!" řekne a konečně se jí vrátí 'normální ' obličej. "Vrazili jsme do sebe, když jsem vyšla z domu," začne a postupně mi odvypráví celou situaci.

Překvapeně zamrkám. "A kdo to je? No tak mě nenapínej!" žadoním, ale jen se smíchem zavrtí hlavou.
"Nééé, teď ještě ne a stejně by sis myslela, že kecám." A s tím mě podepře pod rukou a vede mě ven z nemocnice.

No nic, nechám to být. Až bude chtít, poví mi to sama.
KONEC POV

Sedíme v kavárně a meleme páté přes deváté. Dokonce se i chvílemi navzájem překřikujeme, jak se snažíme jedna druhé vyprávět, co zajímavého jsme zažili. Bavíme se výborně, a přitom nám rychle ubíhá čas. Čekáme na Taehuna. Má pro nás překvapení. Mám opravdu velikou radost, že se Tae s Elis spřátelili.

Jsou to moji přátelé a velmi by mě mrzelo, kdyby se navzájem nesnesli. Jsem velmi zvědavá, o jaké překvapení jde. Během pěti minutek dorazí. Usměje se na nás a podává každé z nás obálku. Když je otevřeme, zůstaneme skutečně překvapené. Tedy hlavně já, protože Elis už mezitím huláká radostí a visí Taeovi na krku.
"Hurá, Tae ty jsi poklad… konečně uvidím Juniory naživo" piští v jednom kuse.
Nevnímám jí. Dívám se na svůj lístek a nevím, co si mám myslet. Jediné, co dokážu vnímat, je myšlenka na Eunhyuka. Nevědomky se dotknu rtů. Znovu, jako kdybych cítila ten polibek. "Ty nemáš radost?" zeptá se Tae mírně zklamaně.
"Ale samozřejmě, že mám!" rychle se postavím a vlepím mu takového hubana, že se zapotácí. "Moc děkuji!" vyhrknu a vlastně mu ani nelžu.

Musím ho znovu vidět! Prostě musím! A teď k tomu mám úžasnou příležitost. Tae se šklebí jak lečo na hnoji, že se mu podařilo nám udělat radost. "A aby vám to nebylo líto" vytáhne třetí lístek, "tak já půjdu s vámi" zašklebí se. Podíváme se s Elis na sebe a pak se na něj vrhneme, div ho neumačkáme. Je už skoro půlnoc, když se dostanu konečně do postele. Chvilku jen tak zírám do stropu, pak sáhnu na noční stolek a rozsvítím lampičku. Zvednu lístek od Taehuna a prohlížím si ho ze všech stran.

Eunhyuk...! Proč na něho musím myslet? To kvůli té puse? Nemohu na ní přestat myslet, ale ... co když pro něho to nic neznamenalo? Zarazím se nad svými myšlenkami. Co to se mnou je? Copak jsem ... zamilovaná?? Nesouhlasně zavrtím hlavou. To je blbost. To určitě ne! Nemůžu být, to už bych určitě poznala. Začnou mi těžknout víčka... Eunhyuk... Proč on? ... Eunhyuk... Usnu!

Super Junior byt:
Otevřu oči, ale vzápětí je musím opět zavřít. Zatracený světlo! Ve chvíli, kdy ze sebe skopnu deku, přepravený vstát, se dveře rozletí a ani se nenaděju a něco na mě hupsne! Je to malé, šíleně chlupaté, funí to a slintá! Opatrně otevřu oči, abych zjistil, že je to Choco, můj pes. A když je tu on... bude tu i mamka. Mám ohromnou radost. Rychle vyskočím z postele, hodím na sebe tepláky a vyletím z pokoje jak kometa.

"Mamíííííííí" vrhnu se mé nejmilovanější osobě na světe kolem krku.

"Whááááw" slyším hukot a pískání od kluků, jako bych byl dívka.
No a co no! Tak nemám triko. A má bejt? Pokouším se je zpražit zlým pohledem, ale nemám šanci.
"Dneska budeš můj bloušku" pohladí mě Donghae s rádoby sexy úšklebkem po hrudníku.
"Blboune" odstrčím ho se smíchem a se slovy "Z toho si nic nedělej, se nuděj" pokrčím rameny a táhnu mamku do kuchyně.

"Dáš si něco k pití?" zeptám se jí.

Usměje se a kývne na souhlas "Kávu, děkuji"
Těším se, co řekne na dárek k narozeninám a spolu s kávou před ní postavím krabičku s obrovskou mašlí. Dívá se na ni zmateně. "Otevři to, mami" a s přáním všeho nejlepšího jí políbím. Když krabičku rozbalí, vykoukne na ní veliké porcelánové srdce. "Děkuji ti zlato" a já vidím na její tváři, že má z dárku radost. Oddychnu si. Není zklamaná.
"Mami?" řeknu nejistým hlasem.
"Copak zlato" zeptá se a pohladí mě po tváři.
"Já jsem se zamiloval"

U JaeRy

"Hej, JaeRo, vstávej. Chci ti někoho představit." Slyším Taehuna hulákat za dveřmi. Dojdu otevřít, ale nestíhám se dívat, koho sem vede, a vracím se do kuchyně. Stihnu pouze postřehnout, že se jedná o dívku. Jenže já vařím a rozhodně nemám v plánu to spálit. "Pojďte dál a momentík vydržte." Houknu přes rameno. "Udělám kafe."

Dojdu do kuchyně, spěšně ochutnám svůj výtvor na kamnech a usoudím, že mám hotovo. Vypnu sporák a omyju se. Vejdu do obýváku, kávu položím na stůl a teď teprve se v klidu podívá, koho mi Tae přivedl. Vypadá mile, má dlouhé tmavé vlasy a vypadá nesměle. Usměji se na ní a podám jí ruku na seznámení. "To je má sestra." řekne pyšně. "Ahoj, já jsem JaeRa, těší mě." Usmívám se na ní.

"Ahoj, já jsem Luella." Podívá se na mě a též se usměje.

"Taehun mi o tobě hodně vyprávěl" řekneme obě najednou. Chvíli na sebe všichni tři koukáme a pak se začneme smát.

Tím se myslím nálada velmi uvolnila a pak už si jen povídáme o všem možném. Asi po hodině se ozve zvonek. Kdo to asi tak bude? Ptám se sama sebe. Nikoho nečekám. Tae a Luella se na mě zmateně podívají. Jdu otevřít.

"No tě hoj, pojď dál" vyhrknu na Elis, kroutící se v křečích za dveřmi s podivně zkrouceným obličejem.
"Co ti hrabe?" Zeptám se se smíchem, když mě odstrčí od dveří, div nepolíbím zeď. "Uhni!" Houkne a řítí se na WC. "Já už myslela, že to nevydržím a počůrám se" vyhrkne, když vyleze. Zaraženě zůstane stát a já vidím, že se trochu červená.
"No jo Elis, je nás tu víc" tlemím se.

Po dvou hodinách jsem opět doma sama. Juknu na hodiny. Jsou tři, to jde. Pak se zamyslím, vytáhnu číslo na Ambasádu, popadnu telefon a volám. Za hodinu už jsem na cestě, kterou mi dali. Když dojdu na místo, prohlížím si budovu a začínám přemýšlet, zda dělám dobře. Pak si vzpomenu na tebe: "Budu dělat třeba uklízečku, hlavně když se tam dostanu." Budova SM Entertaiment je skutečně veliká. Vejdu dovnitř a než se stačím rozhlédnout, přivítá mě velmi mladá recepční.
"Dobrý den, hledám práci" řeknu jí.

Dostanu do ruky asi deset papírů na vyplnění. Sednu si za malý stolek a začnu vyplňovat. Když mám hotovo, vše odevzdám dívce zpátky a s pozdravem na rtech odcházím. Nemám ani tušení, že mě přitom celou dobu někdo pozoruje.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie