dark roses || 12. kapitola

12. února 2014 v 17:23 | JaeRa |  dark roses




KAORU:

"Proč… Proč je na té fotce moje sestra?" kmitá Siwon pohledem z Haeho na mě a zase zpět, jako kdyby snad čekal, že to budeme vědět. Hae s povzdychem pokrčí rameny a já smutně sklopím hlavu.

"To je to, na co musíme přijít" pronese nakonec tichým hlasem Hae. Siwon sklopí hlavu a schová tvář do dlaní.

"Cítím se hrozně! Už nevím, jak dál. Už nevím, co dál dělat. Chci, aby to už konečně skončilo! Chci zpátky svojí maličkou sestřičku. Chci-…" zarazí se a do očí se mu nahrnou slzy. "… chci zpátky Eli!"

"Eli?" podiví se Hae a nechápavě pohlédne na mě. Přikývnu a opět si povzdychnu.

"Eli je… tedy byla JaeRynou kamarádkou. Ty dvě byly jako sestry. Vždy a všude spolu. Ale před dvěma lety to ze dne na den skončilo a mezi nima je od toho dne silná rivalita a nenávist. Hlavně ze strany JaeRy!" vysvětlím mu v krátkosti a Hae se s přemýšlivým výrazem ve tváři podrbe na zátylku.

"Mám takový pocit, že to stále nějak nechápu. Co se mezi nima stalo?" zeptá se, ale než stačím odpovědět, ozve se Siwon.

"Skončilo to ten den, kdy nám zemřeli rodiče" pronese tiše.

"A co má Eli společného se smrtí vašich rodičů?"

"Při té autonehodě se tenkrát srazili dvě auta. Naši rodiče a rodiče Elishy. Všichni na místě zemřeli a JaeRa od té doby dává najevo Elishe obrovské pohrdání a myslí si, že to Eli je za jejich smrt vina! Chová k ní obrovskou nenávist, ale já myslím, že něco tajila!" řekne Siwon a tentokrát na něho pohlédnu nechápavě i já.

"Tajila? Co tím chceš říct? A proč jsi mi to neřekl dřív?" zamračím se a Siwon na mě pohlédne výrazem, plným únavy a smutku.

"Neřekl, protože jsem sám nechápal, o co šlo. O to, co se mi sama snažila říct. Co mi sama naznačovala! Nechápal jsem, ale teď už mám pocit, že mi konečně dochází, kolik je jedna a jedna. Všechno do sebe začalo zapadat. Přesto toho stále moc nevím! Jsou to jen maličké střípky!" posmutní ještě víc, zatímco na čele se mu vlní vráska pochybností. Po chvíli se otočí na mě a zdá se, že váhá. Nakonec ale přeci jen promluví.

"Kaoru, pamatuješ si na to, jak jsem se tě ptal na dívku jménem Han Hyo Luella?" zeptá se a já přikývnu. Siwon si zamyšleně promne bradu a přelétne pohledem ze mě na Haeho a opět zpátky. "Nedokážu se zbavit pocitu, že tahle Luella o tom všem něco ví! A zřejmě i o smrti našich rodičů. Měli bychom jí najít. A zjistit, co je zač. A co má s tímhle vším společného!" řekne a pak na mě upře prosebný pohled. "Kaoru, ty… znáš jí? Víš, kdo to je?" vyhrkne, až mě zamrazí. Chviličku přemýšlím. Ano, vím, že jí znám, ale… sakra, proč si teď tak najednou nemohu vzpomenout?

Netrvá dlouho a na něco si přeci jen vzpomenu!

"Je nová!" vykřiknu a kluci na mě nechápavě hledí.

"Nová? Jak… nová?" zeptá se Hae.

"Je to nová studentka na naší škole. Elisha ji zná a tuším, že i JaeRa, ale…" zarazím se a opět posmutním. "To je bohužel všechno, co o ní vím!" Hae ke mně přistoupí a s chápavým pohledem ve tváři mi přiloží dlaň na rameno.

"No… aspoň něco máme" pronese s mírným úsměvem, ale Siwon se nezdá, že by jeho nadšení sdílel.

"Něco? Nemáme naprosto nic!" zavrtí hlavou, ale Hae ho rychle vyvede z omylu.

"Něco přeci jen" neztrácí svůj úsměv a usedne vedle černovláska, zatímco ho my oba propalujeme nedočkavými pohledy.
"Pokud je studentkou vaší školy-…" pozvedne ukazováček do vzduchu, jako kdyby nám říkal něco, co je velmi důležité. Ale, jak se ukáže… je to mnohem více, než důležité! "… pak musí existovat nějaké záznamy o její osobě, jako například adresa!" domluví a ve mně téměř hrkne při představě, co nás ještě čeká a co vše může vyplavat na povrch, až se ukáže, co je vlastně Luella zač.

Po další téměř hodině přemýšlení a vymýšlení plánu, se s Donghaem rozloučíme a odcházíme. Mé očekávání, že jedeme ke mně domů, je rázem zbořeno, když Siwon zahne do ulice, vedoucí k jeho domu! Tedy k těm troskám, jež stále ještě nebyly odklizeny. Siwon zřejmě stále doufá, že zde něco nalezne. Když zastavíme, chytnu ho za loket dřív, než vystoupí z auta.

"Siwone, proč nenecháš prohledávání trosek na policii? Copak stále věříš tomu, že tu něco najdeš? Všechno zničil ten výbuch. Není možné, abychom tu něco našli!" pronesu pochybovačně a Siwon na mě pohlédne pohledem, plným naděje.
"Kaoru, já… já prostě musím něco dělat. Musím zkusit něco najít, i když je jen malá pravděpodobnost, že se něco takového stane. Já prostě nemůžu jen tak sedět doma a čekat, až policie zavolá, jestli něco našla, nebo ne! Vidíš to přeci sama-…" ukáže na hordu trosek. "… vidíš tu snad někde policii? Policie nehne ani prstem. Řeší případ ze svých kanceláří, místo aby prohledávali místo činu! Nevěřím policii! Nevěřím nikomu! Jen Haemu…" sklopí černovlásek hlavu a smutně si prohrábne vlásky. "… a tobě! Nikoho jiného nemám! Tak mi prosím věř a stůj při mně! Prosím!" zašeptá a já spatřím v jeho očích slzy. V tu chvilku mi dojde, co jeho slova znamenají. Má pravdu. Nikdo jiný se o případ nezajímá. Od doby, kdy dům vybuchl, nás vlastně ani ještě nikdo nekontaktoval, takže… jsme na to skutečně sami! A musíme na to přijít, ať se děje cokoliv! Přikývnu tedy a bok po boku se spolu se Siwonem vydám prohledávat trosky.

V tu chviličku ani jeden z nás netuší, že se blíží osoba, díky níž se nám aspoň maličko vrátí naděje!

WOOK:

"Konečně! Našel jsem to!" pomyslím si, když už asi po desáté porovnávám název ulice, napsaný na papírku s názvem ulice, napsaným na veliké směrovce. Vydám se tedy směrem, jíž směrovka ukazuje a brzy se ocitnu v ulici, plné honosných domů, ze kterých je jasné, jak bohatí jejich majitelé jsou.

Znovu tedy pohlédnu na drobný papírek, který bojácně žmoulám ve svých prstech a rozhlédnu se. Jsem blízko! Najednou se zarazím. Je mi jasné, že jsem našel dům, který hledám. Tedy… jestli se to ještě stále dá nazvat domem. Přede mnou se rozprostírá obrovská hromada suti a ohořelých trámů. Tak… tady bydlí JaeRa? Tedy, bydlela? Ale… pokud dům již nestojí, co se potom stalo jejímu bratru? Co když… co když on v tom domě…

"Hej!" ozve se náhle za mnou. Leknu se a prudce se otočím. Stačím už ale pouze zaregistrovat mladíka v černém plášti, jak se na mě řítí. Otevřu ústa ve snaze něco říct, když mě ten vysoký chlapec popadne za límec a silně se mnou praští o vedle stojící betonový sloup, který téměř jako jediný zůstal stát!

"Kdo jsi a co tu chceš?" vyjede na mě a ve mně strach narůstá závratnou rychlostí. Opět chci odpovědět, jenže stejně jako předtím, mi to ani teď nevyjde! Zpoza černovláska vykoukne jakási dívka a opatrně ho vezme za loket.

"Nech ho být, nevidíš, že je vyděšený?" řekne mu, ale stisk jeho ruky na mém krku naopak zesílí.

"Tak ať kouká vyklopit, co je zač a co tu chce! Určitě s tím má něco společného! Co jiného by tu jinak dělal?" zavrčí nepřátelsky, ale já zavrtím prudce hlavou.

"N-ne! Já… já nejsem váš ne-nepřítel. Pří-přísa-hám!" kníknu ustrašeně s velikou námahou. Jeho stisk je vážně velmi silný, tudíž mi brání v dechu, natož, abych něco kloudného řekl. "J-já… ně-někoho tu h-hledám!" zašeptám přidušeně a cítím, jak slábnu. Dívka znovu promluví.

"Siwone, pusť ho! Vždyť ho škrtíš!" zakřičí a on konečně poslechne. Uvolní stisk a já téměř vyklouznu z jeho rukou. Padnu na kolena a rozkašlu se. Náhlý prudký příval kyslíku mi bolestně udeří do plic. Oba mezitím vyčkávají, až se dostatečně vzpamatuju.

Postavím se a naposledy se zhluboka nadechnu, držíc se přitom za hruď. Nevěřícně sjedu pohledem vysokého černovláska a pak pohlédnu na dívku. Ta promluví dřív, než stihnu mrknout.

"Říkal jsi, že někoho hledáš. Koho?" zeptá se a mladík vedle se zamračí. Bojácně polknu a podrbu se na bradě.

"Já… slíbil jsem jedné dívce, že jí pomohu tím, že najdu jednoho muže. Jde o jejího bratra, který…" povzdechnu si a otočím hlavu k hromadě suti vedle sebe. "… žije v tomhle domě!" ukážu na hromadu a mladík přede mnou se ke mně opět vrhne. Se strachem se přikrčím a čekám útok, on mě ale pouze vezme za ramena a mírně se mnou zatřese.

"Víš snad něco o JaeRe? Víš něco o mojí malé sestřičce? Tak mluv už konečně!" zakřičí a můj strach se tím pouze zvýší.

"A-ano, vím! A-ale neřeknu nic, dokud mě nepustíš. M-mám stra-strach!" přiznám upřímně a mladík, jenž je zřejmě Siwonem, kterého hledám konečně pochopí. Uklidní se tedy, srovná mi pomuchlaný límec a odkašle si. Omluví se a o pár kroků odstoupí.

"Řekni nám, kdo jsi a proč hledáš Siwona. A hlavně… co víš o jeho sestře?" spustí na mě dívka. Párkrát se nadechnu, abych zklidnil dech i prudce bušící srdce a pak konečně promluvím.

"J-já jsem Ryeowook. Jsem zaměstnaný u jedné mladé ženy jako domovník, kuchař, zahradník a tak podobně. Moje zaměstnavatelka je velmi přísná a spoustu věcí mi pod různými pohrůžkami striktně zakázala. Včetně toho, abych vstoupil do sklepení jejího domu" řeknu zkráceně svůj příběh, ale než se dostanu k tomu nejdůležitějšímu, Siwon mě opět přeruší.

"A co má být? Co s tím má společného tvoje práce a její dům?" zaťuká si na čelo, ale dívka, jež se mi představila jako Kaoru, ho žďuchne do žeber.

"Nech ho, sakra, domluvit!" zamračí se a pokyne mi, abych pokračoval.

"Jednou, když jsem byl doma sám, zaslechl jsem divné zvuky, vycházející ze sklepení. Znělo to jako pláč nějaké dívky. Snažil jsem se v sobě potlačil nutkání zjistit, o co se jedná. Nakonec jsem to ale nevydržel a do sklepa vstoupil!" pokračuji a oba naproti mně značně znervózní. "Našel jsem tam dívku, zamčenou jako v nějaké tmavé, zatuchlé kobce. Byla zesláblá a velmi zubožená. Bylo nad slunce jasné, že ji ten, kdo jí tam zamkl, velmi týral a bil. Nabídl jsem jí pomoc a dostal jsem se až sem. Díky adrese, kterou mi nadiktovala. Měl jsem najít jejího bratra!" řeknu a pohlédnu na Siwona. Jeho oči jsou plné slz.

"JaeRa!" zašeptá a já přikývnu.

"Takže žije? Moje sestřička žije? Ale… moment!" zamračí se a zamyšleně si začne kousat nehet na palci levé ruky. "Když je tam tedy zamčená, pak to znamená, že jejím věznitelem není nikdo jiný, než majitel domu. V tomhle případě majitelka!"
"Počkej, to ale nevíme jistě" odporuje mu Kaoru.

"Ne? Tak proč by mu jinak zakazovala chodit do sklepa? A když slyšel on JaeRyny nářky, musela je slyšet i ona. Proč jí tedy nepřišla na pomoc? Ona o ní věděla a nepomohla jí. To může znamenat jen jediné… že to ona ji tam zamkla!" řekne a opět se otočí na mě. "Její jméno?" zeptá se a mě v ten okamžik nějak nedochází, co po mě chce"

"Jméno tvé zaměstnavatelky!" upřesní Siwon.

"O-ona-…" zakoktám a dvojice přede mnou si při vyřčení jejího jména vymění všeříkající pohledy. "… jmenuje se Luella! Han Hyo Luella!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 11. června 2014 v 21:11 | Reagovat

Doufám že ji zachrání.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie