dark roses || 2. kapitola

12. února 2014 v 17:03 | JaeRa |  dark roses




Sednu si za stůl a podepřu si unaveně hlavu. Sleduji, jak všichni vesele opouští místnost školní rady. Proč mám sakra pocit, že sem chodí jen z nudy? Copak je vážně nezajímá, jak dopadne naše škola? Vždyť sem jednou budou určitě chodit i jejich děti. Měli by se zajímat, jak to se školou bude! Hlasitě si povzdechnu a unaveně se zvednu, když koutkem oka zaregistruji pohyb vlevo od sebe... Někdo vešel do místnosti.

Ohlédnu se, abych zjistila o koho jde a všimnu si vysokého mladíka. Je mi nějak povědomý, ale kde už jsem ho jen viděla?
Jo, už vím... vždyť... to je ten kluk od JaeRy! Zachmuřím se a už ho chci zpražit nevrlým pohledem, když na mě upře své oči a já musím uznat, že tomu pohledu určitě podléhá spousta dívek. Jeho oči jsou nádherné... Sakra!! Na co to zas myslím??

Zatřesu hlavou, abych zahnala myšlenky na ty temné, hluboké... ehm... No tak Eli, vzpamatuj se přece! Máš Geunnieho!
Pokusím se o co nejvřelejší úsměv a zvolám: "Mohu nějak pomoci?"

Přistoupí ke mně a jeho pohled se do mě ještě více zaryje, až mám pocit, že se mi podlomí nohy.

"No možná ano. Já hledám JaeRu, nemohla bys mi poradit, kde ji najdu?" zeptá se a hodí na mě psí očka.

Ježiš, copak se tomuhle pohledu dá odolat? I když zrovna o té nedomrdlé slepici se mi mluvit nechce, usměji se a mile odpovím.

"Jestli se nepletu, bude určitě v učebně chemie nebo v technické dílně. Nikde jinde nebývá. Víš, kde to je? Nebo ti to mám ukázat?" zeptám se a zarazím se, když si uvědomím, že chci, aby opověděl, že ho mám doprovodit.

Instinktivně se plácnu po tvářích, až to mlaskne a ten kluk se na mě nechápavě podívá.

"Je ti dobře?" pozvedne jedno obočí a tváří se, jakoby proti němu stál bájný trol!

"Jo, v poho" "No, myslel jsem, že bys mi to mohla ukázat, ale už si nějak nejsem jistý, jestli to chci!" usměje se mírně ustrašeně.

Jen mávnu rukou, abych mu naznačila, že se nemá čeho bát, hodím si pramínek vlasů za ucho a s klidem mu pohlédnu do očí.

"Jsem předsedkyně školní rady. Nemohl sis vybrat lepšího průvodce naší úžasnou školou!" zahuhlám a snažím se vypadat co nejvíc sexy.

Bože, o co se to tady sakra pokouším? Pomyslím si a zatvářím se opět normálně!

"Tak pojď!" řeknu a protáhnu se kolem něho.

Hej... cítíte to taky? Ta vůně mandarinek. Naberu do plic co nejvíc té vůně, když si uvědomím, že to takhle voní on.

Zrudnu a vyjdu tiše ze dveří. Následuje mě a zatímco já se pokouším si ho raději moc nevšímat, on se zřejmě rozhodl mi to pěkně ztížit.

"Když už takhle hezky spolu trávíme tuhle milou chvíli, mohu znát tvé ctěné jméno?" zeptá se mile.

Jujky, jak může někdo tak hezký a milý se přátelit s takovou ošklivou a šílenou JaeRou!

"Proč? Abys znal jméno té, kterou ta krůta JaeRa tolik opovrhuje?" řeknu rejpavě.

Nechápavě si mě prohlédne.

"Co je mezi váma dvěma?" nechápe.

Zkoumavě přivřu oči a dívám se mu do očí. To si ze mě utahuje, nebo vážně neví, co se mezi námi děje?

Než stačím odpovědět, dorazíme mezitím k učebně chemie. Nakouknu do otevřených dveří.

Je tam, zjistím, proto se otočím a chystám se odejít, když mě chytne za ruku.

"Počkej, kam jdeš?" zeptá se.

"Ehm... domů?" hodím po něm pohled typu … 'ty jsi ale nechápavec'

"Ještě jsem ti ani neřekl, jak se jmenuju já..." "Což mě ale jaksi vůbec nezajímá!" přeruším ho.

Zarazí se a já si všimnu, že mu přes tvář přeběhne stín zklamání.

"Promiň, ale asi by nebylo dobré se s tebou vybavovat" řeknu už trochu mileji.

"To máš teda pravdu!" ozve se za mnou naštvaný hlas JaeRy.

Protočím oči a začínám litovat toho, že jsem ho sem vůbec doprovázela!

"Nevěděl kde jsi, jen jsem mu to ukázala" řeknu stroze a už chci odejít, když mi JaeRa zastoupí cestu.

"Drž se od mého bratra dál!" zavrčí tichým hlasem, až mi přeběhne mráz po zádech.

Takže tohle je její bratr? Jsem překvapená.

Jsou tak rozdílní. On krásný... milý... příjemný... a ona?? …. Magor!!

"Jen se neboj... Nemám zájem!" odvětím jí se stejným tonem a než stačí ještě něco dodat, zmizím.

"Proč se vy dvě štěkáte? Co je mezi váma?" uslyším ještě za sebou hlas toho... jak, že se jmenuje? No jo, vždyť mi to vlastně neřekl!

Když proběhnu hlavními dveřmi ven ze školy, už mám tváře zmáčené od slz.

Nevím proč, ale najednou je mi to strašně líto...

JaeRo... Co se mezi námi stalo? Vždyť jsme byli kamarádky! Proč tohle muselo smrtí našich rodičů skončit?

Doběhnu do školního parku a padnu pod nejbližší strom, který potkám.

Jak dlouho ještě budu schopná jejímu nátlaku odolávat?

"Ahoj zlato" ozve se kousek ode mě Lula. "Co se ti stalo?" zeptá se starostlivě.

Jen zavrtím hlavou a setřu slzy z tváře. Postavím se a s mírným úsilím se donutím na ní usmát. Nechci ji zatěžovat svými problémy!

"Tak jaký byl první den na naší škole?" zeptám se, abych změnila téma.

"Nuda" pohodí Lula vlasy a popadne mě pod rukou.

"To zase ta …. no jak se s ní furt nemusíš? To ona tě rozplakala?" zeptá se a já slyším v jejím hlase náznak vzteku.

"Nech to být Lulí, odvez mě prosím domů" poprosím jí a pohlédnu naposledy směrem ke škole, ze které právě vycházejí JaeRa s tím klučinou. Naše pohledy se znovu střetnou, usměje se na mě, ale Jaera si toho všimne a rukou otočí jeho tvář k sobě a něco mu s naštvaným výrazem říká.

Takže on je tedy její bratr?

Proč mi o něm nikdy dřív neřekla?

No nic, hodím všechno za hlavu a otočím se dopředu přesně ve chvíli, kdy mi Lula otvírá dveře svého Mercedesu.

Kde ksakru přišla k takovému autu? Zkoumavě se podívám na svoji sestřenku a po zádech mi přeběhne mráz?

Co to? Oklepu se a zkoumám, co se Lule asi honí hlavou, zatímco sleduje JaeRu s jejím bratrem a na tváři jí pohrává zvláštní úsměv.

Ten úsměv mě zarazí. Sleduje JaeRu, jako by ji znala, pomyslím si, ale nakonec jen zatřesu hlavou a nechám to být.

LUELLA:

Takže to je ta JaeRa? Ta malá JaeRa, kterou znám? Usměji se nenápadně pro sebe.

Takže se znovu setkáváme! Doufám, že jsi na mě nezapoměla! A pokud ano, můžeš si být jistá, že se ti znovu hezky vryju do hlavy!

Zjistím si nenápadně, co je mezi tebou a Eli a pak se hezky postarám o to, aby... no nic... tohle bude legrace... pomyslím si a jeden koutek úst se mi zkřiví do zlomyslného úšklebku.

Mě si budeš pamatovat ještě hodně dlouho holčičko, tím si můžeš být jistá...

JAERA:

Vůbec se mi nelíbí, že se Wonnie vybavuje s Eli. Tohle by nemuselo vůbec dopadnout dobře! Nechci nic jiného, než bratra ochránit... A nejen jeho... Pohlédnu na Eli, kterou podepírá jakási tmavovláska, až se naše oči střetnou. Moment... kdo je ta holka? A proč mám pocit, že jí znám? Tady něco nehraje... A vůbec se mi ten pocit, který cítím nelíbí!! Najednou mám pocit, že se něco stane... Něco hodně špatného...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 10. června 2014 v 21:40 | Reagovat

Zatím to je samé tajno ale povídka je zajímavá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie