dark roses || 3. kapitola

12. února 2014 v 17:06 | JaeRa |  dark roses




"Tak co budeme dělat?" zeptá se mě Lula, když dorazíme domů.

"Nevím, máš nějaký nápad?" pohlédnu na ní a unaveně si sednu do křesla v obývacím pokoji, shodím z nohou boty a začnu si třít bolavá chodidla.

"Hm... Ne!" zavrtí hlavou. "Ale, co kdybys mi řekla něco o té holce, se kterou se věčně dohadujete ve škole? Co je zač? A co proti tobě má?" přisedne si přede mě a přiloží mi ruce na ramena, takže mě donutí pohlédnout jí do očí.

Po chvilce si povzdychnu a přikývnu. "Ok, ale nejdřív udělám kafe!" Lula přikývne a usměje se na mě. Po pár minutách už sedím naproti ní a dívám se jí do očí. Nechce se mi o tom mluvit! Nechci si to všechno znovu připomínat, ale možná by to přeci jen měla vědět... Zhluboka se nadechnu a spustím...

POV:

ELI:

"Ahoj holčičko" rozloučí se se mnou maminka a lípne mi pusu na čelo.

"Ahoj mami... Mám tě ráda!" odpovím jí, popadnu školní tašku a vylezu z auta.

Naposledy jí zamávám a chviličku sleduji, jak mizí v dálce, než do mě zezadu někdo žďuchne...

"No nazdárek Eli" usmívá se na mě JaeRa. "Kde se flákáš? Už tu na tebe čekám snad věčnost!"

"JaeRo! Vylekalas mě!" zamračím se na ní, ale hned se opět usmívám.

JaeRa mě vezme kolem ramen a společně vykročíme ke škole.

"Dnešek bude vážně skvělý. Žádná písemka, žádný stres... a navíc dnes přijede někdo, koho bych ti ráda představila.

Určitě se ti bude líbit" usměje se, hodí na mě výraz alá 'to budeš čubrnět na drát' a pak se vydá ke své skříňce. "Tak odpoledne Eli!" zamává mi a zmizí pryč. Ta holka je vážně blázen, zavrtím vesele hlavou, zavřu svoji skříňku a zapluji do své třídy.

"To ne, to určitě ne... to nemůže být pravda!" stojím zkoprněle.

Telefon mi padá z ruky, nevnímám nic kolem sebe. V hlavě mi stále zní jen ta prokletá věta...

"Vaši rodiče měli autonehodu, je nám velmi líto... nepřežili!"

"Bože proč?" zakřičím a z očí mi vytrysknou slzy. Tohle je určitě jenom sen! Jenom blbý sen a já se za chvíli probudím.

"Eli..." uslyším za sebou hlas profesorky, ale slyším jí už jen z dálky, protože se právě kácím k zemi. Všude okolo mě je neproniknutelná tma!

Když se konečně proberu, ležím v nemocnici a vedle mě stojí sestřička. "Co... co se stalo? Proč jsem v nemocnici?" zeptám se jí s nechápavým pohledem.

Sestra na mě soucitně pohlédne a pak mě pohladí po rameni. "Jste tu na pozorování, nemějte strach! Budete v pořádku!" řekne a pak opustí pokoj.

"Ale počkejte.... co moji rodiče?" snažím se potlačit myšlenku, že jsou mrtví, když v tom do pokoje vstoupí Lula. "Jak ti je zlato?" zeptá se tiše a přisedne si ke mně.

"Lulinko, prosím! Řekni, že to není pravda! PROSÍM!" začnu plakat a vrhnu se jí kolem ramen. Pevně mě k sobě přitiskne. "Pššt! Bude to v pořádku! Máš mě! Teď už to bude dobrý!" řekne mi a pohladí mě po vlasech. Nevím, jak se jí to povedlo, ale věřím jí a trochu se uklidním. Lehnu si zpět na postel a zavřu oči.

"Měla bys spát Eli. Teď budeš potřebovat spoustu síly!" zašeptá, zvedne se a pomalu odchází.

"Díky Lulinko!" odpovím a za chviličku už se mě zmocňuje ten blahý pocit spánku.

JAERA:

"Dobrý den, jste Tae JaeRa?" zeptá se mě vysoký starší muž v uniformě.

"Ano, jsem!" odpovím a netrpělivě čekám, co po mě policista může požadovat.

"Bohužel Vám nenesu žádné dobré zprávy. Musím vám s lítostí oznámit, že Vaši rodiče měli autonehodu a bohužel zemřeli na místě!" řekne a pak už jen v rychlosti chytá mě omdlévající tělo.

"Co se tady děje?" ozve se za námi hlas černovlasého mladíka. "Jsem Choi Siwon, bratr tady JaeRy" ukáže na mé omdleté tělo v policistově náručí.

Když muž v uniformě vypoví vše i Siwonovi, skloní se Won ke mně a vezme mě do náruče.

"Děkuji strážníku. Přeji hezký den!" řekne mu tiše a zavírá dveře.

"Vám také a upřímnou soustrast!" odpoví a odchází.

Wonnie mě odnese do mého pokoje a položí na postel. Starostlivě mě přikryje dekou a čeká, až se proberu.

"W-wonnie?" otevřu konečně oči a zadívám se na něho uslzenýma očima. "Proč?" zeptám se ho, ale zřejmě neví, jak mi odpovědět. Mlčí! Proto mě jen pohladí po vlasech a políbí na čelo.

"Jak se to stalo?" ptám se dál.

"Já nevím JaeRo, ale určitě se to dozvíme. Už brzo! Teď si odpočiň!" řekne a zvedne se k odchodu.

KONEC POV

"No a když mě pak pustili z nemocnice, potkala jsem JaeRu. Chtěla jsem jí říct, jak moc mě to mrzí, ale ona byla rychlejší. Přistoupila ke mně a vlepila mi facku.

POV:

ELI:

"To ty můžeš za jejich smrt! Jenom ty! Kdybys neposílala rodiče zpátky domů pro buhvíco, tak se nemuseli připlést do cesty mým rodičům a ti by teď žili! Nenávidím tě Sho Elisho! NENÁVIDÍM TĚ!!" zařve na mě přes celou nemocniční chodbu.

Nezmůžu se ani na jediné slovíčko. Jen tiše zírám na mizející postavu před sebou a v očích mě znovu začnou pálit slzy.
"JaeRo..." zašeptám a je mi všechno šíleně líto. "Opravdu za to můžu?"

KONEC POV

LULA:

"Takže ona si myslí, že za všechno můžeš ty a teď tě nenávidí? Zvláštní!" řeknu jakoby překvapeně a pak skloním hlavu k zemi. Na mé tváři se pomalu rýsuje nepatrný úsměv. Vše vychází podle plánů. Teď už jen zbývá dotáhnout vše do konce.
Znovu si vybavím JaeRy tvář. Nepotrvá dlouho a znovu se spatříme JaeRo. Konečně budu moci dotáhnout svoji pomstu až do konce! Zaplatíš za všechno JaeRo! ZA VŠECHNO!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie