dark roses || 4. kapitola

12. února 2014 v 17:07 | JaeRa |  dark roses




POV:

"Ahoj Eli, máš se?" zeptám se jí, když vpadnu do její ložnice. "Tak co dneska podnikneme?"

Usměje se na mě a zavrtí hlavou.

"Ahoj Lulo. Promiň, dneska to nejde. Už jsem domluvená s JaeRou" řekne a otevře skříň, vytáhne z ní pár věcí a pak se na mě usměje. "Uvidíme se večer, ano?" houkne, když prochází dveřmi své ložnice.

Sednu si na kraj její postele a zadívám se na protější stěnu. Můj klidný výraz se pomalu mění na vzteklý, plný nenávisti.

"Za tohle mi zaplatíš ty malá mrcho!" zavrčím skrz zuby a rozlobeně si přehrávám v mysli JaeRynu tvář. Pak se mé rty zkřiví do zákeřného šklebu. To když mě napadne skvělá věc.

"Pomstím se ti Tae JaeRo!" řeknu tiše a opustím byt, který mám s Elis společně pronajatý.

KONEC POV

ELI:

Procházím právě kolem svého oblíbeného krámku s květinami. Vejdu dovnitř, abych jako každý den koupila kytici rodičům na hrob, když něco upoutá moji pozornost. Nebo spíš někdo. Nakouknu za roh jednoho regálu s vázanými, sušenými kyticemi a do očí se mi nahrnou slzy zklamání.

"Proč?" vyhrknu pouze tiše a dvojice, která doposud nevnímala moji přítomnost na mě upře své překvapené pohledy.

"Elisho..." zašeptá mladík překvapeně a udělá ke mně krok. "Vysvětlím ti to" řekne a tváří se, jako kdyby se absolutně nic nedělo.

"Nepřibližuj se ke mně Jang Geun Sooku!" zavrčím na něho a jednou rukou setřu slzy, které mi nezastavitelně stékají po tvářích.

"Ale no tak, zlato. Přece se kvůli tomuhle omylu na mě nebudeš zlobit?" ukáže na prodavačku, kterou ještě před okamžikem líbal. Ta se rozlobeně rozpřáhne a vrazí mu pořádný políček. "To máš za ten omyl" řekne a odejde.

"No vidíš miláčku. A je to vyřešené" usměje se na mě a rozpaží v domění, že se mu snad vrhnu kolem krku. Místo toho se přidám k prodavačce a ubalím mu jednu z druhé strany, aby náhodou nekulhal.

"Táhni ke všem čertům, ty parchante" řeknu tiše, otočím se a odcházím středem. Přesto mě jeho zrada velmi bolí.

Když procházím dveřmi obchodu, nevšimnu si přes slzy, že proti mně někdo jde. Vrazím do dotyčného a začnu padat, jenže nedopadnu. Zachytí mě jeho ruce.

"Jsi v pořádku?" zeptá se mě měkkým hlasem a stále mě drží kolem pasu asi tak čtyřicet centimetrů nad zemí. Rychle se postavím a tvářím se normálně.

"Jsem v pohodě. Díky" setřu rychle slzy a zadívám se na něho. Pak překvapeně vyvalím oči. Proti mně nestojí nikdo jiný než bratr JaeRy... Siwon.

"Znám tě... Ty jsi kamarádka mojí malé sestřičky, že jo?" usměje se na mě a na tváři se mu objeví hezký ďolíček, přidávající mu na roztomilosti.

Při jeho slovech se ale zachmuřím.

"To bývávalo. Už dva roky je tomu, co naše přátelství umřelo. Stejně jako naši rodiče" řeknu a sklopím zrak k zemi. Nechci, aby viděl mé oči, plnící se slzami. Strčím ruce do kapes a mám v úmyslu ho obejít a jít domů.

Ve chvíli, kdy ho míjím, mě ale chytne za ruku. Pohlédnu na něho a v očíchzahlédnu zvláštní lesk. V ten moment se mé srdce rychleji rozbuší, aniž bych sama vlastně tušila proč.

"Ať už rozpory mezi vámi způsobilo cokoliv... vím, že se jí stýská" řekne. "Stále tě má ráda." Velmi mě tím zaskočí.

"Je marné se mě snažit povzbudit. JaeRa mě nenávidí. A tak to už zřejmě zůstane navždy" odpovím smutně, vymaním se z jeho sevření a otočím se k odchodu. Poslední, co uslyším jsou jeho vzdalující se kroky a slova, která mi nejdou z hlavy.

"Proč má tedy na nočním stolku vaší společnou fotografii a každý večer jí slyším nad ní vzlykat a říkat: Odpusť mi?"

Překvapeně se otočím, ale spatřím už pouze Siwonovi vzdalující se záda. "Co to...?" podivím se.

LULA:

"Však já si tě najdu. Zjistím, kde bydlíš a pak začnu se svojí hrou" ušklíbnu se nad představou žadonící a zlomené JaeRy a rozhlédnu se. Když zjistím, že v blízkosti nikdo není, rozeběhnu se setmělou ulicí k jednomu z přízemních okének školy.

Než jsem jí opustila, ujistila jsem se, že jedno zůstane odemčené. Doběhnu tedy k němu a opatrně ho otevřu. Naposledy se rozhlédnu a pak vlezu dovnitř.

Z kapsy vytáhnu maličkou baterku a rozsvítím jí směrem ke dveřím. Přistoupím k nim a znovu sáhnu do kapsy. Z ní vylovím háček a malý šroubovák. Trvá to přibližně půl hodiny, ale nakonec se dostanu už přes páté dveře do místnosti, obsahující složky a údaje všech studentů. Odemknu si šuplík, na kterém je nalepeno S - T a začnu se v listinách rychle přehrabovat.

"A mám tě!" usměji se a vrazím si baterku mezi zuby, abych si lépe posvítila. Pak vezmu fixu a na zápěstí si naškrtám JaeRynu adresu. "Chystej kafe ty mrcho. Jdu na návštěvu" zavrčím a všechno hezky opět zamknu a opustím školu.

Nasednu do svého auta a kouknu na ruku, kam jsem napsala adresu.

Chvilku sleduji tmavou ulici před sebou a pak nastartuji a vyrazím k tolik nenáviděné osobě.

JAERA:

"Děkuji ti Wonnie za krásný večer. Možná přeci jen bude lepší, když začnu chodit mezi lidi" zašeptám a chytnu se brášky za ruku. Na oplátku se na mě usměje a vede mě domů. U dveří se ale zastaví a plácne se přes čelo.

"Já v té restauraci zapoměl peněženku. Musím se vrátit, zlato. Zvládneš to na mě počkat?" zeptá sea jeho oči se tiše omlouvají. Nejprve se trochu zarazím, ale nakonec kývnu. "Jo, zvládnu to. Hlavně jeď opatrně, ano?" Siwon kývne a pak mě políbí na čelo. "Za chviličku jsem zpátky"

Ještě ho chviličku sleduji, dokud mi nezmizí z dohledu a pak vejdu do domu. Svléknu si kabát a jdu do koupelny, abych si připravila koupel. Pak vejdu do ložnice a přistoupím ke své posteli, vezmu do ruky fotografii z nočního stolku a po tváři mi skane slzička. "Je mi to líto Eli..." zašeptám.

Z mého přemýšlení mě vytrhne bouchnutí vchodových dveří. Siwon se zřejmě vrátil.

Jdu mu naproti, ale když dojdu do haly, nikde nikoho nevidím. "Siwone?" zvolám, ale nic se neozve.

Během chviličky uslyším tichý, tlumený smích, až mi vyraší husí kůže po celém těle. Znám ten smích... slyšela jsem ho před třemy lety a pronásledoval mě další rok až do smrti mých rodičů. Mým tělem projede vlna zloby. "Vrátila ses..." zavrčím a prudce se otočím.

Stojí proti mně a z očí jí téměř šlehají plameny nenávisti.

"Proč Lulo... proč?" zeptám se a ona jen zkřiví tvář do nenávistné grimasy.

Tmavovlasá dívka sáhne do kapsy a když ji opět vyndá, cosi se v ní zaleskne... Nůž! Vytřeštím oči, jak mě pomalu zachvacuje strach, ale stále se snažím udržet chladnou hlavu, zatímco se s křikem vrhne proti mně.

"Ještě jsme spolu neskončili JaeRo!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 10. června 2014 v 21:47 | Reagovat

Co ji udělala tak strašného že ji chce zabit?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie