dark roses || 5. kapitola

12. února 2014 v 17:10 | JaeRa |  dark roses




JAERA:

Ah moje hlava. Třeští mě, jako kdybych měla hodně silnou kocovinu. Pokusím se otevřít oči, ale vzápětí je musím opět znovu zavřít, protože ta bolest, jenž mi jimi pronikne je nesnesitelná. A to i přesto, že je tu tma.

Moment... a kde to vlastně jsem? A jak jsem se sem dostala? Leknu se a donutím se otevřít oči, abych zjistila, kde jsem a co se stalo, ale téměř nic nevidím. Jsem v tmavé místnosti a jediný kousíček světla, který dovnitř proniká, je z maličkého okénka, které je odhadem tři metry nade mnou těsně pod stropem.

"Jak... jak jsem se sem dostala?" zeptám se sama sebe a pak si vzpomenu.

Lula!!

To ona mě sem určitě dovlekla. Proč ale? Proč mě konečně nenechá být? Už mi zničila život dostatečně. Co po mě ještě chce? Co ještě mi chce vzít? A co Eli? Přísahám bohu, že jestli jí něco provede, slibuji, že se nedožije svých dalších narozenin!

Jen, co se všechny tyto myšlenky proženou mou myslí, se ozve cvaknutí a dveře mého 'vězení' se prudce otevřou...

SIWON:

"Jsem doma" zavolám do ztichlého domu, když se vrátím konečně i s peněženkou domů. Nedostane se mi ale žádné odpovědi.

"Že by už JaeRka spala?" podivím se, když náhle uslyším tekoucí vodu. Vyběhnu nahoru po schodech, ale už na schodem je mi jasné, že tu něco nehraje. Nohy se mi zaboří do vody jenž se tiše rozlévá po podlaze. Rozeběhnu se rychle ke koupelně a rozrazím dveře ve strachu, že snad JaeRe něco je, ale místnost je prázdná.

"JaeRo?" otočím se zpět do chodby a volám, ale neodpovídá. Začínám mít nepříjemný pocit. Proč se mi sakra neozývá? Proběhnu urychleně všechny místnosti, ale nikde svou malou sestřičku nenajdu. Začínám být celkem zoufalý.

Nakonec se vydám zpět do haly s úmyslem jít JaeRu hledat, když něco upoutá moji pozornost. Něco je v hale jinak, cítím to. Ale co je tu jinak?

Rozhlédnu se a během chviličky se mé oči rozšíří hrůzou. Nad dveřmi do kuchyně je velikou skobou přibitá JaeRyna kočka. Na podlaze pod ní je již veliká krvavá skvrna.

"Proboha" zakryju si zděšeně ústa a pomalým krokem se ke kočce vydám blíž. Kdo jí to proboha mohl udělat? JaeRa? To snad ne, vždyť tu chlupatou kouli blech milovala.

Natáhnu se a opatrně sundám to nebohé stvoření ze zdi a jemně ji položím na zem. Sundám z jídelního stolu ubrus a kočku přikryju. Teď nemám čas ji pohřbívat, musím najít svou sestřičku, pomyslím si, pohladím mrtvé zvíře po jeho jemné srsti a vstanu. Pak si ale všimnu něčeho, co kočky nemívají... a už vůbec ne mrtvé.

Její ústa jsou v podivné grimase a cosi z nich čouhá. Sáhnu na to a zjistím, že se jedná o úhledně složené psaníčko. Rychle ho rozbalím a zatím, co si čtu tyhle příšerně naškrábané řádky, v očích mě začnou pálit slzy.

"Sestřičko...."

LULA:

Prohlédnu si tu děvku před sebou a pohrdavě se na ní zakřením.

Pak jí k nohám hodím malý vak z pytloviny. Nechápavě se na mě podívá. "Bejt tebou, radši bych se najedla... myslím, že by ti to jako poslední jídlo mohlo stačit, co říkáš?" řeknu výsměšně a na slově 'poslední' si dám vyloženě záležet.

Pak se začnu smát. Nic mi nedokáže vynahradit ten pocit, až jí uvidím zlomenou a na kolenou, jak mě bude sama prosit o smrt. Ale zřejmě to potrvá trochu déle, protože teď v jejích očích nevidím sebemenší náznak strachu, ba naopak. Dívá se na mě s pohrdáním a s…. lítostí... ah bože, jak já nenávidím to slovo!

"Nechci tvoje hnusné jídlo. Chci abys mě okamžitě pustila." zašeptá a zkříží své ruce na prsou.

Zachichotám se její naivitě a záporně zavrtím hlavou. "Zapomeň. Ty už nikdy nespatříš nebenad hlavou!" zavrčím, ale tentokrát je to ona, kdo se zatváří výsměšně.

"Tímhle ničeho nedosáhneš, tak proč toho nenecháš?"

"Protože tě chci vidět trpět. Budu tě trápit tak dlouho, dokud mě sama nebudeš prosit o to, abych to skončila. Potom teprve si vychutnám svoji pomstu. A pak bude Elisha zase jenom moje." řeknu a oči se mi zúží nenávistí.

"Elisha? Proč jí nedáš pokoj? Nestačí ti, že kvůli tobě zemřeli naši rodiče? Nestačí ti, že kvůli tobě si Eli myslí, že ji nenávidím? Že kvůli tomu, abych ji ochránila před tebou, musím si hrát na mrchu, abych ji od sebe udržela dál? TAK CO SAKRA PO MĚ JEŠTĚ CHCEŠ?" zařve na mě ta malá husa, až mě mírně zamrazí v zádech, ale nedám to na sobě znát. Místo toho se jen ušklíbnu a tichým hlasem jí odpovím.

"Co po tobě chci? Chci zničit všechno, co miluješ. Chci zničit všechny, které máš ráda.... Chci tvou smrt. To chci!" otočím se a prudce za sebou zabouchnu dveře a opět je zavřu. Však já tě zlomím a ty budeš prosit.... BUDEŠ, JASNÝ?

SIWON:


Odcházím bratříčku. Nehledej mě. Už se k tobě nevrátím. Nikdy. Nemohu s tebou být, ale je tu něco, co ti musím říct.
To já zabila naše rodiče. Už mě prostě ta jejich starost rozčilovala. Už jsem to prostě dál neunesla a přeřízla jejich brzdové hadičky. A víš co? Mám z toho vlastně radost. Ano, dělá mi radost zabíjet. A jestli se rozhodneš mě hledat, zabiju i tebe! Takže pokud si chceš uchránit svůj ubohej život, zahrabej se někam, ať se mi nepostavíš do cesty. Nechci tě už nikdy vidět, jasný? Nenávidím tě Choi Siwone. Nenávidím...
JaeRa


"Ne, tohle není možné." kníknu a setřu si slzy, které mi pomalu rozmazávaly mé vidění. Nevěřím, že by toho JaeRa byla schopná. Nevěřím, že to udělala. Prostě nevěřím, ale...

Vždyť je to její písmo, tak to psala ona.

Ne, tohle prostě není možné. Není!! Cítím, jak se o mě pomalu pokoušejí mdloby, tak se opřu zády o zeď a svezu se po ní k zemi. Schovám hlavu do dlaní a nechám slzy, ať si kanou.

Bolí to. Tolik to bolí. Co mám dělat, sakra? Tohle přece nemůže být jen tak. Pak si na něco vzpomenu. Kdysi... po smrti rodičů, měla JaeRa noční můry. Několikrát mi je vyprávěla a pořád v nich byl jeden a ten samý děj. Neustále říkala, že smrt rodičů nebyla jen náhoda, ale já jí nevěřil. Jenže... co, když měla pravdu? Znovu si vybavím dobu, kdy JaeRa křičela ze spaní a něco mě přeci jen zarazí. Její hlas ve spánku křičel stále jen jedno jméno...

Han Hyo Luella...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie