dark roses || 6. kapitola

12. února 2014 v 17:11 | JaeRa |  dark roses



KAORU:

Sednu si do své lavice a stejně jako včera a předevčírem zkouknu lavici před sebou. Je prázdná. Opět. Co s tou JaeRou sakra je? Že by se nepohodla zase s Elishou? No, asi si za ní dojdu, jestli se něco nedozvím, rozhodnu se a otevřu si sešit na poznámky.

Začnu psát, co hlásí profesor a holky v tu chvíli pustím z hlavy. V tu chvíli ještě ale netuším, co vše zlého se během pár dní stane.

V ten moment ještě netuším, že hodiny času brzy dotikají, a že svíce života pomalu dohořívá...



ELI:

Zvoní.

Zatímco se třída rychle vyprazdňuje, já si pomaloučku sbírám své věci z lavice. Nahážu je do tašky a přehodím si ji přes rameno. Unaveně se rozhlédnu po teď už prázdné třídě a vykročím ze dveří, když do mě někdo vrazí. Pohlédnu dotyčnému do tváře.

"Kaoru?" zeptám se překvapeně. "Eli? Eh... Ahoj. Já... já jen, ne-nevíš, co je s JaeRou? Už několik dní se neukázala a nic o ní nevím" vyhrkne na mě, až se zarazím. JaeRa zmizela? To je divné! Nikdy nechyběla, ani když umřeli rodiče. Na to je až příliš pilná. To je u ní vážně divné, pomyslím si. Zavrtím hlavou. "Je mi líto, ale nevím. Jistě ti neušlo, že jaksi jsme zrovna na válečné stezce, že?" pozvednu tázavě obočí a Kaoru jen kývne. "No... já jen..." zkopí hlavu k zemi. "Promiň Eli" zašeptá, otočí se a odchází.

Chvíli ji tiše pozoruji, pak ji doběhnu a chytnu jí za loket. "No tak počkej přeci Kaoru" otočím jí k sobě a kývnu na ní směrem ke třídě, ze které jsem právě vyšla. Ukážu směrem k lavicím a Kaoru si poslušně sedne za jednu z nich.

Okamžik ji ode dveří sleduji a pak se posadím naproti ní.

"Tak spusť. Co víš? Co se stalo?" zeptám se, ale Kaoru jen pokrčí rameny.

"Víš, myslím, že se děje kolem JaeRy něco zvláštního. Poslední dny byla nějaká... divná."

"Jak to myslíš divná?" zamračím se.

"No, já nevím. Prostě... JaeRa pořád mlela něco o tom, že jí musí ochránit. Že jí někdo sleduje. Že se vrátila, ale... nemám absolutně sebemenší páru o tom, o čem to mluvila. Myslela jsem... doufala jsem, že třeba ty... Znáte se dlouho a velmi dobře. Věřila jsem, že mi třeba řekneš, o co jde." řekne mírně zklamaně Kaoru a schová hlavu do dlaní, přes které tiše zahuhlá.

"Sakra, tohle se mi nelíbí."



O hodinu později:



"Ahoj Yong-ssi, jak jsi se měla?" skloním se k černé miniaturní chlupaté kouli, jenž mě přijde přivítat a vezmu ji do náruče. Yongie mi ihned olízne bradu a pak se o mě párkrát otře svojí drobnou hlavičkou. Jak dokáže tohle němé stvořeníčko ukázat tolik lásky? Mno... to je asi ten jediný tvoreček, který neumí ublížit.

Líbnu to chlupaté něco na hlavičku a položím ho na zem. Drobounkými krůčky mě následuje do kuchyně, kde Yongie ihned obdaruji miskou šťavnatého masíčka.

"Jen si dej zlato" pohladím jí po zádíčkách a jdu si napustit vanu.

Když mám po koupeli, vejdu do ložnice. Posadím se na houpací křeslo a zadívám se z okna.

"Miaow" ozve se vedle mě slabounkým hláskem.

S úsměvem se podívám na Yongie, když si všimnu, že má v pusince jakýsi dlouhý provázek. Zvednu se a skloním se k ní. "Copak to máš holka?" zeptám se a vezmu jí provázek a začnu hledat druhý konec. Je opravdu dlouhý, pomyslím si, když vyjdu z ložnice na chodbu, dolů ze schodů a do obýváku. Tam zůstanu překvapeně stát, když si všimnu malé obálky na konferenčním stolku s černě napsaným mým jménem. Pomalu ke stolu přistoupím a vezmu obálku do ruky.

"Jak se sem dostala?" vyhrknu překvapeně. Vloupal se mi snad někdo do domu? Ale... zámek nebyl porušený.

Sednu si na gauč a otevřu obálku.



"Už brzy budeš jen moje, Elinko... Už brzy si pro tebe přijdu... Budeme spolu, tak jako dřív..."



Zaraženě sleduji papír ve svých rukách, a chvilku trvá, než si uvědomím, že se třesu. Co to má k čertu znamenat? Kdo tohle napsal? A... proč? Než stačím třeba jen mrknout, ozve se ode dveří šílená rána. Chci se otočit, ale nestihnu to. Na ústa mi kdosi přiloží kus látky. Snažím se nadechnout, ale cítím, jak se mě zmocňuje slabost. Cítím se ospale. Jsem tak slabá, tak strašně slabá...



JAERA:

Je mi zima. Třesu se. Pokusím se otevřít oči, ale bolí to. Co se stalo? A proč nemůžu ty oči otevřít? Zvednu ruku a chci se jich dotknout, ale projede mnou obrovská bolest.

Začnu se zvedat, ale postupně mnou začne projíždět vlna bolestí... od ramen, přes žebra až po nohy. Když se mi konečně podaří bolavýma očima zaostřit, pohlédnu na své tělo. Ah bože, proč? Co se stalo, pomyslím si, když zjistím, že je mé oblečení roztrhané a mé tělo od krve.

Jsem samá modřina a šrám. Takže... mě zbili? Pak se mi začne vše vybavovat. Lula, otevírající se zákeřným smíchem dveře místnosti a jakýsi mladík, jenž plní její rozkazy.



LULA:

"Tak jakpak se vyspinkala naše princeznička?" zeptám se a pohlédnu na ní se zákeřným úsměvem.

"Skvěle, jen ta podlaha je možná... trošku moc měkká? Chtělo by to tvrdší, ne?" zakření se ironicky a ještě více mě tím vytočí. Ta mrcha.

Mávnu rukou na mladíka za sebou. Přistoupí ke mně a já se k němu natisknu. Chytnu ho za bradu a políbím jeho ostře rýsovanou čelist. Mladík vzdychne. Pustím ho a kývnu směrem k té mrše, která se na nás dívá, jako kdyby se jí nic z toho, co se s ní děje netýkalo. Však ty začneš žadonit o svůj život. Uvidíš, že jo. A bude to brzo. Zatraceně brzo.

Postrčím mladíka směrem k ní. "Dej jí co proto Yesungu. Ať ví, že si se mnou nemá zahrávat. Ale..." řeknu, olíznu laškovně jeho ušní lalůček a dodám. "... ještě jí nezabíjej"

Yesung se na mě podívá s absolutní oddaností v očích. Bože, jak hloupej ten kluk je. Ještě, že mu to stále nedochází. A dokud mu nedojde, že ho nemiluji, budu ho využívat, dokud bude třeba. Odvede za mě veškerou práci. A já si tudíš nemusím špinit ruce. A hlavně, pokud by na to někdo přišel, pak je všechna vina na něm, protože co? Protože vše udělal sám. Poslouchá jen mé rozkazy, ale jeho bezmezná láska ke mně mu určitě nedovolí mě prozradit. Příliš mi věří. Příliš mě miluje...

Yesung se vrhne na JaeRu. Já se v klidu otočím a odcházím s vítězoslavným úsměvem na tváři. Mé kroky doprovází zvuk ran a tiché skučení bolestí. Mou radost ale kazí pocit, že neslyším její nářky, její prosby.

Ale ono se to změní... Už brzo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 10. června 2014 v 22:59 | Reagovat

Nemám slov to je bestie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie