dark roses || 8. kapitola

12. února 2014 v 17:14 | JaeRa |  dark roses




ELI:

"H-halo?" zeptám se, když otevřu oči a zjistím, že jsem v cizím pokoji. Polekám se, prudce se posadím a rychle se rozhlížím. Zdá se mi to snad? Kde to sakra jsem? Pak si uvědomím obrovskou bolest hlavy, jíž jsem dosud nevnímala. Přepadne mě tak náhle a tak prudce, až mám pocit, že snad ztratím vědomí. Chytnu se za hlavu a znovu si lehnu. Co se to tady sakra děje? Já to nechápu! Hlavou se mi honí myšlenky jedna přes druhou, ale žádná nedává smysl. Pak se náhle tiše otevřou dveře a do místnosti vstoupí Kaoru.

"Kaoru? Co se stalo? Kde to jsem?" začnu ji zahlcovat otázkami, ale ona jen zavrtí hlavou a přiloží mi ukazováček ke rtům, aby mě umlčela.

"Klid, Eli. Všechno je v pohodě. Vydrž, až přijde Siwon. On ti všechno vysvětlí" zašeptá a mírně se usměje. "Jsem ráda, že jsi v pořádku!" dodá a ukáže na noční stolek, kde leží tác s polévkou. "Měla by ses najíst, ať nabereš sílu. Budeš ji potřebovat" a s těmito slovy opustí pokoj.

"Kaoru, počkej!" zavolám na ni, ale ona i přesto odejde.

"Siwon? Sílu? Sakra, dozvím se už konečně, co se to tady děje?" vyhrknu do prázdna a praštím sebou do peřin. Vůbec mi to nedává smysl!

Najednou se ozve hlasitý zvuk mého žaludku. Chytnu se za břicho a hladově se zadívám na misku s polévkou. Kaoru má pravdu, měla bych se najíst!

SIWON:

"Jak je na tom? Už se probrala?" zeptám se Kaoru, když dorazím s menším nákupem domů.

"Jo, zdá se být v pohodě. Uvařila jsem jí polívku, tak snad jí sní. Chce vědět, co se děje. Myslím, že bys jí to měl vysvětlit spíš ty, přeci jen toho víš víc" řekne mi a já nakonec přikývnu. Asi je na čase si promluvit. Snad mi i ona řekne něco, co nám pomůže v pátrání po JaeRe. Odložím nákup na linku a Kaoru ho začne vybalovat. Kývnutím hlavou mi přitom naznačí, abych šel za Eli. Fajn, jdu na to!

Začnu pomalu stoupat po schodech nahoru a dojdu k příslušným dveřím. Zkusmo zaklepu a čekám, dokud se zevnitř neozve tichá výzva ke vstupu. Vejdu tedy a zadívám se na dívku, která sedí v posteli s miskou v klíně. Takže jí, to je moc dobře.

Vezmu židli a přisunu si jí blíž k posteli. Zadívám se na Eli a chviličku tiše zkoumám její výraz. Po chviličce se již zdá být značně nervózní a párkrát sebou ošije.

"Budeš na mě jen tiše zírat, nebo mi konečně řekneš, co se to tady zatraceně děje?" vyhrkne na mě, až zamrkám překvapením nad silou jejího hlasu.

"Ehm, jo… promiň!" řeknu a nervózně si poposednu. "Jde o JaeRu, něco s ní není v pořádku" řeknu a Eli se s mírným pohrdáním zašklebí.

"Jo, jasně. S ní už dva roky není něco v pořádku" odpoví mi a odloží misku na noční stolek. "Tak pokračuj!" stočí pohled zpět ke mně. Neubráním se mírnému úsměvu. Na téhle dívčině je něco zvláštního. Něco co mi imponuje. Je to snad její hlas? Její zvláštní lesk v očích? Nevím! Odkašlu si a pokračuji.

"JaeRa před pár dny zmizela a já vůbec nevím kam, ani proč" řeknu smutně a Eli pozvedne jedno obočí. Vypadá, že přemýšlí, ale její odpověď je strohá.

"Zmizela? To je divné. U ní takové jednání není zvykem. Ale kdo ví, co se jí přitom honilo hlavou" pokrčí rameny a já se mírně zamračím.

"Nemyslím si, že by zmizela ze své vlastní vůle. Našel jsem tu po ní jen tenhle dopis" řeknu a sáhnu do kapsy. Hned na to jí podávám již značně pomuchlané psaní. Pomaloučku ho rozevře a pustí se do čtení. Její výraz je naprosto nečitelný. Nedokážu poznat, co si myslí, ale jedno je mi jasné… Ani jí to zřejmě nedává žádný smysl.

"Tohle… to nevypadá jako její písmo. Je to naškrábané a úplně jinak sklopené. Nezdá se mi, že by to psala ona" podá mi dopis zpátky a já přikývnu.

"Ani mě se to nezdá, něco tady nehraje!" zašeptám a svěřím se jí i s hrůznou smrtí JaeRyny kočky. Eli si dá ruku před ústa a znatelně zbledne.

"Ale… vždyť ona by nikdy… neublížila by jí! A navíc, tu kočku dostala ode mě!" zapřemýšlí a pak se zarazí. S výrazem naprostého šoku se mi zadívá přímo do očí, až si říkám, jestli bych se jí neměl začít bát.

"Děje se něco? Napadá tě nějaká souvislost?" zeptám se místo toho a Eli přikývne.

"Jen to, že ta kočka byla znamením pro mě! Ať už v tom má prsty kdokoliv, přijde si i pro mě!" zašeptá a v jejích očích je vidět strach. Maličko si odkašlu a tiše řeknu.

"Eli, už… si pro tebe přišli!" Eliin strach se ještě zvýší. Neunikne mi, jak v prstech začne téměř ždímat povlak na dece.

"P-přišli? Jakto? Kdy?" kníkne. "Včera večer. Napadli tě zezadu a na tvář přiložili látku napuštěnou chloroformem, ale stalo se tak ve chvíli, kdy jsme zazvonili na tvůj domovní zvonek. Zřejmě jsme je vyrušili, takže ti nestihli nic udělat, nebo tě unést a utekli!" řeknu a Eli si znatelně oddychne.

"Tak proto si nepamatuju, co se včera stalo. A já už se lekla, že jsem se snad opila!" pokusí se vtipkovat. Pak se ale zatváří vážně a prosebně se na mě zahledí.

"Co… co budeme dělat?" zeptá se, ale odpovědět jí nedokážu, když v tom mě náhle něco napadne.

"Říká ti něco jméno Luella?"

LULA:

Už dvě hodiny nervózně přecházím po místnosti a mám už okousané snad všechny nehty, kromě těch, co mám na nohou!
Sakra, začíná se mi to vymykat kontrole! Eli tu měla být teď se mnou. Všechno jsem měla dokonale naplánované a teď… ZATRACENĚ! Rozčileně praštím do stolu a shodím z něho všechno, co na něm bylo. Všechno mi tak krásně vycházelo. I ta mrňavá mrcha ve sklepě je na pokraji svých sil. Vím to, i když se snaží tvářit normálně.

"Sakra, Eli! Ty budeš moje! Jenom moje!" zakřičím rozzlobeně. V ten moment vejde Yesunga. Hodím po něm naštvaný pohled, který ale ihned zamaskuju za ten nejkrásnější úsměv, kterého jsem schopná. Ještě ho budu potřebovat. Nemůžu si dovolit, aby mě v tom teď nechal.

"Copak se děje?" zašveholím a Sung si mě zkoumavě prohlédne od hlavy až k patě.

"Dorazil Ryeowook!" odpoví me a dál ze mě nespouští oči. Pohled na mě, jak stojím před ním jen v jemném, černém negližé, ho zřejmě rajcuje. Zatvářím se tedy ještě více smyslně a přistoupím k němu. Líbnu ho na nos a pohladím po tváři.

"Ať jde dál!" zašeptám a přehodím přes sebe dlouhý saténový župan. Yesung přikývne a odejde. Za chviličku už klepe na dveře Ryeowook, Yesungův mladší bratr.

"Pojď dál" řeknu a ukážu na židli před stolem. Wook se poslušně posadí a dívá se mi přitom do očí. Vypadá křehounce, proto se divím, že ho Sung nechává, aby nám pomohl. Jestli ale něco podělá, bude za to velmi krutě platit.

"Tvoje místo bude zde v domě. Budeš se starat o vše, co je potřeba, ale máš přísný zákaz chodit do sklepa! Jestli tam jen jednou jedinkrát stočíš třeba jen pohled, budeš toho šeredně litovat!" řeknu ledově klidným hlasem, zatímco Wook se znatelně oklepe. Přesto ale přikývne.

"Ano, paní!" zašeptá a pohledem skenuje podlahu. Tak se mi to líbí, hodnej hoch! "Fajn, můžeš začít ihned" řeknu a zvednu se. "Yesung ti ukáže vše potřebné!" dodám a zmizím z místnosti. Je na čase pustit se znova do své pomsty.

O dvě hodiny později:

"Tak vyrážíme" houkne na mě Sung, když vyjdu z domu, zatímco on na mě čeká u auta. Mrštím po něm zlým pohledem. Naposledy se rozhlédnu po domě a zmízím v útrobách vozu.

"Běda ti, Ryeowooku, jestli něco poděláš!" řeknu si, zkontroluju obsah malého kufříku, který mám na klíně a otočím se na Sunga.

"Víš, kam máš jet!" řeknu pouze a pohodlně se zavrtám do sedačky. Tentokrát už Elishu dostanu.

KAORU:

Opatrně se rozhlédnu po stmívající se obloze. Schyluje se k pořádné bouřce. Přesto se všichni tři vydáme do Eliina domu, aby si mohla vzít pár potřebných věcí. Teď není bezpečné jí tam nechávat, proto zůstane u Siwona.

Najednou se ozve veliká rána hromu a během chviličky na nás začnou dopadat ledové kapičky deště. Sakra, taky to mohlo vydržet aspoň, než budeme uvnitř!

Přesto, že přemýšlím nad bouřkou, nedokážu se zbavit velmi nepříjemného pocitu, že se něco stane. Něco ošklivého… Něco hodně zlého! Naposledy se tedy rozhlédnu po ulici a pak všichni tři zmizíme v domě. Eli rychle vyběhne do patra, zatímco já a Siwon prohlížíme přízemí. Po slabé čtvrt hodince se z horního patra ozve dupot, jak Eli sbíhá po schodech dolů. Zadýchaně se na nás zadívá a před očima nám zamává jakýmsi papírem. Je na něm jedna jediná věta…

Už brzy budeš moje, Eli…

Siwon jí vytrhne papír z ruky a ještě párkrát po něm přelítne očima. Hned na to ho rozzlobeně zmuchlá a zahodí.

"Zaraceně! Připadám si tak… bezmocný!" vyhrkne a podívá se na Eli. Silně se chvěje a v jejích očích je čirá hrůza. Siwon si povzdechne a přistoupí k ní, aby ji konejšivě sevřel v objetí. Pak se podívá na mě.

"Měli bychom vypadnout!" řekne a já nemohu, než souhlasit. Vyběhnu z domu do deště. Siwon popadne vystrašenou Eli za ruku a táhne ji za sebou ven. Rychle nastoupíme do auta a mizíme za nejbližším rohem. Stále se ale nedokážu zbavit dojmu, že tohle není to, co se mělo stát. Ještě něco přijde. Něco mnohem horšího.

A mé domněnky se velmi brzy potvrdí.

ELI:

Když dorazíme k domu Siwona a JaeRy, jsem již znatelně klidnější. Přesto ale cítím obrovský strach. Má v tom opravdu prsty Luella? Tušila snad JaeRa něco, když mě před ní nepřímo varovala? S těmito myšlenkami dojdu k domu a chytnu za kliku.

Ve chviličce, kdy ale kliku stisknu a otočím s ní, ozve se okolím výbuch. Jediné, co stihnu zaregistrovat, je šílená bolest prostupující celým mým tělem, když mě tlaková vlna odmrští pryč, Siwonův výkřik, jak volá mé jméno, můj velmi tvrdý dopad na zem a potom… nic! Obklopí mě černočerná tma!

Tak takové to je, když člověk umírá…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 10. června 2014 v 23:08 | Reagovat

Luella je normálně šílena doufám že se holky zůstanou naživu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie