když přišel on || 12. kapitola

12. února 2014 v 14:45 | JaeRa |  když přišel on




Když kluci dorazí před dům, jejich vůz zůstane nastartovaný. Světla zapnutá, Jaeho ruce stále na volantu. Nikdo nevstoupil. Nikdo nepromluvil. Nikdo neudělal jediný pohyb…

Jen dech tří chlapců je slyšet a vzduch uvnitř auta by se dal krájet.

Nakonec je to Jae, kdo první promluví.

"Jongie. Promiň nám, prosím! Vím, měli jsme ti to říct, ale… doufali jsme, že k tomuhle setkání nikdy nedojde. Ani já, ani Himchan jsme ti naším mlčením nechtěli ublížit. Pravdou je, že jsme tě toho chtěli ušetřit. Navíc… Himchan se přes to stále ještě nepřenesl. Snažil se mě chránit, jenže se mu to nepodařilo a od té doby si vše dává za vinu. Bohužel ale…" utichnou náhle jeho slova a nastane opět hrobové ticho.

"Bohužel co?" promluví roztřeseným hlasem Jongup. Jae si povzdychne.

"Bohužel si za to, že se otci postavil, musel projít peklem! Otec ho mučil. Tělesně i psychicky. Vydíral ho a…" nahrnou se mu do očí slzičky lítosti. "… znásilňoval! A to všechno vlastně kvůli mně! Že mě chtěl chránit. Otec byl ale silnější!" dokončí Jae a koukne na Jongieho do zpětného zrcátka. Jeho oči jsou plné slz. Razí si cestičky dolů po jeho tvářích a neustávají. Zato v Jongiem by se krve nedořezal. Jaeho slova se mu zařezávají do mysli jako nůž do másla, zanechávajíc za sebou obrovskou rozevřenou ránu, kterou už nikdy nic nezacelí. Prudce stočí tvář k Himchanovi.

"Je to pravda?" zeptá se, i když je mu předem jasné, jak bude znít odpověď. Černovlásek není schopen ze sebe vydat jedinou hlásku. Proto pouze přikývne a více vtiskne svoji tvář do ohbí Jongieho ramene. Jeho tělo se třese a Jongup moc dobře ví, že to není pouhým pláčem. Himchan je vyděšený. I přesto, že se dnes večer nic nestalo, je vyděšený. Otcovo chování v něm zanechalo obrovské rány. Jizvy, které už nic nevyléčí, a které se celou dobu před Jongiem pokoušel ukrýt za maskou odolnosti. Jongie si povzdychne a zamrká, aby zatlačil zpět slzy, jež se mu derou do očí. Sevře černovláska v náručí a pevně si ho k sobě přitiskne.

"Je mi to tolik líto!" zašeptá mu do ouška. "Pojď, lásko. Jdeme domů!" dodá a vystoupí z auta. Himmy se postaví vedle něho, ale jeho nohy se třesou, až se nakonec podlomí. Chlapec ho ale včas zachytí. Starostlivě mu pohlíží do tváře. Vezme ho tedy do náruče a s pomocí Jaeho, ho odnáší domů. Než projdou dveřmi bytu, Himchan vysílením usne.

Jongup odnese chlapce do jejich ložnice a uloží ho opatrně do peřin. Himchan tichounce zašeptá jeho jméno a v koutku oka se mu zaleskne drobná slzička. Jongie se usměje. Ah… jak moc tohohle spícího anděla miluje!

A zatím, co si ho prohlíží, ozve se vedle něho jemné zakňučení. Jongie sklopí zrak k zemi a pohlédne na drobnou chlupatou kouli, jež se mu motá okolo nohou a vydává tiché zvuky, jen vzdáleně připomínající štěkot. Sehne se a vezme štěně do náruče. Psík ho ihned začne radostně olizovat.

"Ahoj, Baby. Chyběl jsem ti?" osloví maličkou psí slečnu a něžně ji pohladí. Pak jí líbne na čumáček a Baby se spokojeně uvelebí v jeho náruči a usne.

Ještě okamžik ji jemně hladí, načež ji odloží do pelíšku. Vezme čistý ručník, naposledy pohladí Himchana po tváři, skloní se a políbí ho na čelo. Pak zmizí za dveřmi koupelny. Snad z něho chladná sprcha spláchne všechny splíny, smutek i nenávist, jež začal cítit k muži, který zplodil Jaeho a Himchana.

+++

Jongup tichounce vstoupí do pokoje a usedne na dvojkřeslo, v rohu místnosti. Nic nedělá. Jen tiše sedí a sleduje spícího chlapce. Chvíli nato, ho začne přemáhat spánek. Nevšimne si ani, že se k němu blíží postava, jenž se usadí vedle něho, opatrně ho obejme okolo pasu, políbí ho něžně na rty a pak se k němu přitiskne.

"J-Jongie? Zašeptá chlapce, aby vzbudil svého přítele. "Uhn?" ozve se tichá odpověď. "J-já se chci.. chci-…" zakoktá Himchan stále ještě ospalým hlasem. "… chci se milovat!"

Jongieho ihned přejde spánek. Rozevře překvapeně oči dokořán. Přesně včas, aby zjistil, že ho od Himchanových rtů dělí pouhých pár centimetrů. Na nic nečeká a přeruší i ten poslední zbytek vzdálenosti mezi nimi. Něžně ho políbí. Rukou ho chytne za zátylek a více jejich polibek prohloubí. Obkrouží rysy černovláskových rtů a vtlačí se dovnitř. Himmy neprotestuje. Jen tiše přijímá, co mu Jongie nabízí.

A čím víc si ho chlapec žádá, tím rychlejší je jeho dech. Tím rychleji buší jeho křehké srdíčko, až se Jongie konečně dočká, když z úst jeho milence pronikne ten nejkrásnější vzdech, jaký kdy slyšel. Ten zvuk je natolik intenzivní, že způsobí zaškubání jeho erekce, která se pomaloučku začíná stavět. A Himchanovi tato skutečnost neunikne. Usměje se a rukou sáhne pod lem Jongieho kalhot. Špičkami prstů přejede po jeho chloubě. Párkrát ji stiskne mezi svými prsty, až ji nakonec osvobodí z těsnosti kalhot. Láskyplně se zadívá Jongiemu do očí, jenž jsou zastřeny neskrývanou touhou. Pak se skloní a jazýčkem mu obkrouží špičku. Jongie sebou škubne vzrušením a zakloní hlavu. Rukou vjede do těch uhlově černých vlásků, ale nijak neudává tempo. Naprosto se oddává všemu, co Himchan dělá… A dělá to zatraceně dobře!

Ten dál jazýčkem laská žalud jeho penisu. Uždibuje, jemně okusuje, tahá zoubky za jemnou kůžičku předkožky, až nakonec rozevře své rty a nechá celý penis zmizet v horkých útrobách svých vlhkých rtů. Jongie opět hlasitě vzdychne a v dlaních sevře potah dvojkřesla, až mu klouby na rukách zbělají.

"Uhn…" zasténá, když starší hoch přejede prsty po jeho zadečku. Ten zvuk vášně bere jako souhlas a více zatlačí. V Jongieho křehkém těle zmizí téměř celý prst. Himchan ho vytáhne skoro celý ven, aby ho ihned něžně vtlačil zpět.

Vytahuje ho a proniká opět dovnitř. Kroutí s ním i mění směr. Tak dlouho, dokud se Jongie nezačne pod jeho péčí třást a svíjet zvyšujícím se chtíčem. V ten okamžik je mu jasné, že narazil na prostatu. Sám pro sebe se usměje a dráždivě po to uzlíčku nervových zakončení přejede. Zkroutí prst, co nejvíce to jde, aby ho mučivým způsobem dráždil nehtem. A čím víc ho na prostatě škrábe, tím víc Jongie sténá. Netrvá dlouho a Himchan pozná, že se blíží jeho vyvrcholení. Sám ale cítí až mučivě silný tlak ve svém rozkroku. Vytáhne tedy prsty ven a Jongie má pocit, že brzy vybuchne, jestli nedosáhne vrcholu.

Černovlásek ho ale nehodlá nechat dlouho čekat. Stáhne ze sebe oblečení a vmísí se Jongiemu mezi nohy. S naprostou oddaností a láskou v očích, mu pohlíží do tváře. A zatímco Jongie nedočkavě čeká, až si ho starší chlapec konečně vezme, udělá Him něco, co Jongie vůbec nečekal. Rychle se obkročmo posadí nad drobného chlapce, aby si přivlastnil jeho plné rty. Tím zaměstná jeho mysl a než stihne Jongie zareagovat, uchopí Him jeho chloubu a bez jakékoliv přípravy na něho dosedne.

"AH!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie