madd naekkeoya || bez ní se nevrátím

12. února 2014 v 16:27 | JaeRa |  madd naekkeoya




"Zlato, děje se něco?" ozve se jídelnou starostlivý hlas matky. Hnědovlasá dívka vzhlédne od jídla, ve kterém se již hodnou chvíli bezmyšlenkovitě nimrá, aniž by třeba jen sousto polkla.

"No… uhn… ne!" zavrtí nakonec hlavou, přemýšlejíc nad tím, jestli se pokouší více přesvědčit sama sebe, nebo svoji matku. "Nic se neděje" dodá a vstane od stolu.

"Promiň, nějak nemám hlad" řekne omluvně a líbne svoji životadárkyni na čelo, jen to mlaskne. Usměje se na ní a se slovy, že už musí jít, se rychlým krokem vydá ke dveřím. Nedokáže to vypustit z hlavy. Nedokáže myslet na nic jiného… Na nic, kromě toho dopisu.

Zelova slova se jí silně vryli do srdce i do mysli. Má obrovskou chuť mu odepsat. Říct mu konečně, co cítí, ale… ublížil jí! Zlomil jí srdce! Roztříštil ho na milion kousíčků svojí povrchností a zlobou vůči ní. Všechna její důvěra v něho, v to, že je to ten plachý, jemný kluk, jak ho popisují média… že je to pouze obyčejný kluk, který je přátelský, jenže… opak je pravdou!

Junhong jí utvrdil jen v tom, že je to namyšlený, zbohatlický dítko, které se baví ponižováním ostatních, nehledíc na to, jak moc jim tím ubližuje. Je mu to jedno… jde přímou, rovnou cestou… ničemu neuhýbá a všechny strhne sebou! Tak proč teď? Proč tohle? Proč tahle slova? Skutečně se změnil? Nebo je to pouze další pokus o zasažení další jizvou na její křehké srdce, aby se on mohl pobavit na její účet?

Ne! Ona musí vydržet. Nesmí mu dát najevo, že může vyhrát!

"Ne!" prohlásí sama pro sebe tichounce a zavrtí přitom hlavou, nehledíc na to, jak na ni kolemjdoucí pohlížejí jako na blázna, div ji obloukem neobcházejí. Neodepíše mu! Jestli jí chce zpátky, bude se muset víc snažit - bude muset udělat něco víc, něco zásadního, co ji přesvědčí! Psal přeci, že se pro ni vrátí, nebo ne? Teď má šanci jí ukázat pravost svých slov. A ona…

… ona bude čekat!!

Junhong se pokusí protáhnout své bolavé tělo, ale spíše si připadá jako žížala po zásahu elektrickým proudem. Celé tělo ho bolí. Každičký pohyb mu ubírá příliš mnoho sil, ale on na to nehledí. Nedokáže se pořádně soustředit. Nevnímá pohledy ostatních, kteří už by nejraději byli doma, ale díky němu stále musejí trčet ve zkušebně.

"Zelo, pohni a radím ti dobře… soustřeď se, ať už konečně můžeme vypadnout!" ozve se náhle vedle něho rozčilený hlas Daehyuna. Zelo mu pohlédne do očí a po zádech mu přeběhne ledový mráz. Daeho pohled se zdá být velmi nebezpečný. Ví, že se na něho kluci zlobí a ví také, že právem, ale… co má sakra dělat, když na ní nedokáže přestat myslet?

Myslí na ní, když ráno vstane, myslí na ní celý den. Myslí na ní i když jde spát a nakonec ani pořádně nespí… a proč? Přeci kvůli Madd. Ale je mu jasné, že kluci mají pravdu. Měl by se sebrat a začít něco dělat… Pouhé myšlení mu nepomůže!

Přikývne tedy, spíše sám sobě a svému rozhodnutí, než Daeho výzvě, pak se postaví a postaví se na své místo.

"Maddie… je jediná možnost, jak tě znovu spatřit! Připrav se, brzo budeme spolu!" pomyslí si vysoký mladík a nepatrně se usměje. Jeho nápad se mu zamlouvá. Náhle jako kdyby ožil, začne tančit a jakmile píseň dozní, je všem jasné, že konečně mohou jít domů.

Než ale všichni odejdou, Zelo sáhne do kapsy a vytáhne svůj mobil. Se slovy, že kluky dožene se zavře a naťuká číslo. Chvíli vyčkává, ale nakonec se dočká.

"Yoboseyo, tady Choi Junhong. Měl bych jednu prosbu…" vyřkne dříve, než si to stačí rozmyslet.

"Co ti tak dlouho trvalo??" rozčílí se pro tentokrát Him a nechápavě zavrtí hlavou, když mu maknae oznámí, že ho čekal důležitý hovor. Ustoupí o krok dozadu, aby mohl vysoký mladík projít kolem něho a nastoupit do auta, než nastoupí i on. Zkontroluje všechny, zda náhodou někdo přeci jen nechybí a zarazí se pohledem na dvojici, sedící v těsné blízkosti.

Drkne ramenem do Bangieho a hlavou nenápadně kývne dozadu. Leader nejprve nechápavě hledí po ostatních, než mu dojde zvláštní blízkost mezi Youngiem a Uppiem. Dvojice hochů sedí vedle sebe, jejich ramena se vzájemně opírají i přesto, že je v autě stále hodně místa. Jejich tváře jsou otočeny k sobě. Youngie se se zvláštním leskem v očích dívá na mladšího, zatímco Up plaše kmitá pohledem z Jaeho na své ruce, nervózně žmoulajíc lem mikiny a pak zase zpět. Bangiemu ihned dojde, že mezi těmito hochy je zvláštní pouto, které si mezi sebou vytvořili a také je mu jasné, že pokud to pouto někdo naruší, už nic mezi těma dvěma nebude tak, jak má být!

"Že by se nám tu někdo zamiloval?" zašeptá s úsměvem Himovi, když ho náhle zarazí smutný výraz, který mu vytane při slově 'zamiloval' na jeho dokonalé tváři. Pozvedne zvědavě obočí a přimhouří zamyšleně oči. Povzdychne si.

"Kdy mu to konečně povíš?" zeptá se, když si nemůže nevšimnout zvláštního a přitom smutného pohledu, kterým jeho kolega sleduje mladíka, sedícího vzadu. Him ale zavrtí hlavou.

"Myslím, že asi nikdy!" posmutní ještě víc a narovná se. Narovná se, zavře oči a opře hlavu o opěrku.

"Proč?" nechápe Bangie. Channie otevře oči a stočí zrak k leaderovi.

"Mám strach z odmítnutí!" zašeptá a jeho oči se zalesknou. Bangie ví, že Him těžce zkouší zadržet slzy a proto se rozhodne mu pomoct. Chytne ho za zápěstí a skloní se k němu.

"Dostal jsem nápad!" zašeptá mu přímo do ucha. Ani jeden z nich si přitom nevšimne zvláštního, zamračeného pohledu, kterým dvojici obdaruje Dae. Blízkost jejich leadera s černovláskem vedle něho se mu nelíbí a je mu jedno, že Bangie není na kluky. Žárlí!

Ano…. Dae opravdu žárlí na jejich leadera! Vždyť to on je ten, kdo by měl černovlasému chlapci šeptat do ucha. To on by měl svírat jeho zápěstí. To on by měl sedět vedle něho. Jenže… zřejmě tohle přání zůstane pouze snem, protože jeho strach, že ho Him odmítne… neunesl by to!

Raději bude tajně milovat, než vědomě trpět!

Ráno:

"Hej, Gukkie! Probuď se. Něco se děje!" zacloumá se spícím hochem Youngjae. Bang otevře unavené oči a ospale vyhledá tvář mladíka, který ho tak nepříjemně vzbudil. Už už se chystá mu vynadat, když ho Jae předběhne a vychrlí na něho pár nesouvislých vět. Přesto ho tyto věty ale proberou a spánek je okamžitě ten tam.

"Gukkie, vstávej. Zelo zmizel!"

"Cože? Jak mohl proboha zmizet? Kdy?" vyhrkne a vyřítí se z pokoje, aby následně vběhl do ložnice jejich maknaeho.

Yougie měl ale pravdu. Zelo je pryč. Jeho postel je nedotčená a jedna skříň s prádlem je otevřená.

"Nechal tu dopis" ozve se za ním Himův hlas. Bang mu ho rychle vytrhne z rukou a pustí se do čtení.


Je mi to líto, ale já musel. Vím, že vám tím způsobím problémy a sobě taky, ale věřím, že mě pochopíte. Já musím za ní. Říká se, že první fáze zamilovanosti trvá pouze pár dní, ale já Madd miluji každým dnem víc a víc a čím déle ji nevidím, tím víc mě to zevnitř zřírá jako kyselina. A pocit, že mě nenávidí… ubíjí mě. Ničí mě. I kdybych ji měl vidět naposledy… potřebuju vědět, jestli mi odpustí. A dokud to nezjistím… nemohu se vrátit. Bez ní ne! Bez Madd se nevrátím!
Teď vím, že zamilovanost skutečně odpadla… Ale zůstala mi láska a je den ode dne stále silnější a silnější. Je vytrvalá, dokonalá, věčná. Není to pouhé slovo!

Ty chvíle, které jsem mohl strávit s ní, se nedají ničím nahradit. Cokoliv jiného bych vyměnil za pár minut s ní. Za její blízkost. I když jsme byli daleko od sebe, věděl jsem, že jí mám a to mi dodávalo sílu. Díky tomu jsem existoval, žil, smál se a byl šťastný. Jenže jsem byl hlupák a nevážil si toho. Vtlačil jsem to někam do hloubi svojí mysli a tam to nechal zahrabané.

Od jejího odjezdu jsem pak nedokázal nic jiného, než schovávat svojí tvář do polštáře, který ochotně vpíjel mé slzy, ve kterých bylo ukryto veškeré mé trápení a bolest, jenž jsem jí způsobil.

Teď jsem konečně sebral odvahu. Uvědomil jsem si, co jsem v ní měl. Pozdě… ano, ale věřím, že je tu stále možnost, že mi odpustí. Jenže tím, že budu máčet slzy v polštáři se to nikdy nedozvím, proto letím za ní.

Letím si pro svojí lásku!

Prosím, držte mi palce!

Junhong


"To je idiot! Vždyť bude mít problémy… My všichni budeme mít problémy!" zanadává Youngjae a zkříží ruce na prsou.
"Ano, je to idiot… ale zamilovaný idiot! A já ho chápu a myslím, že i ty bys měl. Pokud víš, co je ta pravá láska, pak víš, že člověk musí o ní bojovat. Já mu věřím. Vím, že to zvládne. Teď mě ale zajímá jiná věc…" řekne klidným hlasem leader.

"Jaká?" čekají nechápavě na odpověď ostatní.

"Jak to vysvětlit vedení společnosti!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie