madd naekkeoya || co ukrýváš?

12. února 2014 v 16:41 | JaeRa |  madd naekkeoya




"Tak děcka, padejte ven!" rozkáže hlasitě manažer skupiny, když zaparkuje před velikou budovu hotelu, v němž mají rezervaci a žďuchne do chlapce, sedícího vedle něho v malém minibusu, který si vypůjčili z autopůjčovny, kterou objevili nedaleko letiště. Jongup se chytne za žebra, kam ho tak nemilosrdně šťouchl a zatváří se nešťastně. Jeho výraz neunikne Jaemu. Chytne drobného chlapce okolo pasu a přitáhne si ho blíž, aby tak zabránil dalšímu případnému výpadu manažera a nezapomene se přitom na něho zamračit.

Ten si ho ale nevšímá a dál popohání ostatní, aby opustili vůz. Když všichni vystoupí, obdivně se rozhlédnou po bohatě zdobené a honosné budově domu, v němž se chystají ubytovat. Vejdou dovnitř a hromadně se nahrnou k pultu recepce, kde se Youngjae složí k zemi, jak ho masa těl za ním srazí. Když se opět dostane na nohy, létají mu okolo hlavy maličkatí kanárci. Zatřepe hlavou, aby se vzpamatoval a zahuhlá pozdrav, zatímco se ostatní navzájem překřikují.

"Chci klíčky od svého pokoje, jinak mě tu umačkají!" vyhrkne přidušeně a dál se přitom pokouší skupinku bláznivců od sebe odstrčit. "Prosím!" žadoní celkem přidušeně a mladík za pultem se mile usměje. Natáhne se za sebe na desku, posetou mnoha klíčky a vezme jeden do ruky. Podá ji Jaemu a popřeje mu příjemný pobyt.

"Mimochodem, vaše pokoje jsou dvoulůžkové. Je mi líto, ale jednolůžkové jsou již plné" dodá a Jae mírně zčervená při představě, že na pokoji nebude sám. Pomalu stočí tvář k drobnému mladíkovi, vedle sebe. Jongie se na něho usměje. Zřejmě netuší, na co Jae myslí. Ten ho vezme za ruku a rychlým krokem ho odvádí pryč. Když dojdou k výtahu, otočí se na Jongieho. Znovu se začne červenat.

"Co-…" odkašle si, aby ho hlas nezradil. "Co bys řekl tomu, kdybychom pokoj sdíleli spolu?" zeptá se a nervózně se na chlapce podívá. Ten ho chviličku tiše pozoruje, pak nechápavě zamrká. Nakonec přikývne a usměje se.
"No proč ne?"

Mezitím kdesi v Čechách:

"U-uh-…" prohlásí ukoktaně Zelo, zatímco se marně pokouší vyslovit písmenko, které mu Madd ukazuje na malé tabuli, kterou pořídila, aby na ni mohl chlapec psát!

"Ne uh, ale 'U'!" pronese již značně rozmrzele dívka a už ani nemá sílu na chlapce pohlédnout. "Víš co? Skočím nám pro jídlo, protože jinak tu z tebe leknu!" prohlásí a zvedne se k odchodu, sledována nenápadně mladíkem, jenž ji pozoruje přes kapuci, nasazenou hluboko do očí, aby mu bylo co nejméně vidět do očí.

Madd vejde do kuchyně, vytáhne ze skříňky dva talíře a nakoukne do ledničky, aby zjistila, co by oběma naložila. Nakonec vytáhne masové taštičky, které se naučila od Zelovy maminky a naloží každému dosti velkou porci. Tohle učení bude zřejmě ještě na dlouho. Nerada by, aby mezitím umřeli hlady. A zatím, co nakládá taštičky na talíře, mrkne koutkem oka z velikého okna před sebou. V tu chviličku se zarazí. Zamračeně svraští čelo a dá si ruce v bok.

"Co si sakra myslí, že dělá?" řekne sama sobě a pak nadskočí leknutím, když se za ní ozve matčin hlas.

"Děje se něco?" zeptá se a rozespale si promne oči. No jo, jako obvykle. Její polední siesta právě skončila.

"On se právě narval do zahradního domku. On má klíč?" řekne a otočí se na matku. Nasáčkuje se vedle své dcery a mžouravě pohlédne z okna. Mírně se zarazí. Co si sakra Zelo myslí, že dělá? Vždyť mu přeci jasně řekla, že ho Madd nesmí spatřit, že vchází do zahradního domku! Tohle se jí bude blbě vysvětlovat. Nakonec ji přeci jen něco napadne.

"Ehm, já mu to dovolila" pohlédne na Madd. Ta se zamračí.

"Dovolila? Ale proč? Vždyť je to bezdomovec! Co když tam něco ukradne?" vyhrkne a zaťuká matce na čelo. "Ty asi nebudeš normální, mami! No… aspoň vím, po kom to mám!" zavrtí hlavou a vrátí se zpět k servírování taštiček. "Že mě to vůbec nepřekvapuje"

"No co, někde spát musí. A když už se mu věnuješ, tak ho přeci nenechám spát před domem na chodníku. Co bych to byla za člověka?" pokrčí rameny její roditelka a prohrábne si své dlouhé vlasy.

Madd na ní zkoumavě pohlédne. "Že by normální?" rýpne si a zbytek jídla vrátí do lednice. Pak vezme talíře a aniž by na matku pohlédla, zmizí opět na zahradě.

Tam položí jídlo na stůl a čeká, až se opět vynoří Zelo z domečku. Když se konečně objeví, spatří Madd, jak si cosi strká do kapsy svého potrhaného kabátu. Přimhouří oči. Co je sakra ten kluk zač? Vysoký chlapec se zarazí. Přistihla ho. Co teď? K jeho velkému překvapení se ale nic neděje. Madd dělá jako by nic, tak se plaše opět usadí naproti ní ke stolu. Madd před něho nasune talíř s nádherně vonícími taštičkami, až se Zelovi začnou sbíhat sliny.

Chce se na jídlo vrhnout, ale zkoumavý pohled dívky naproti, mu v tom nějakým zvláštním způsobem brání. Na co asi myslí? Stáhne tedy ruku zpět a čeká na svolení.

Madd si ho ještě chviličku prohlíží a pak mu pokyne, aby začal jíst. Sama sáhne po své porci a ukousne si velký kus. Mlsně se olízne a nechá si lahodný kus jídla sklouznout do krku. Nepřestává přitom pohlížet na mladíka, který už ani nevnímá, že se na něho dívá a hltavě si rve jídlo do úst. Pak hlasitě polkne a zálibně si pohladí bříško, jako kdyby právě snědl to nejchutnější jídlo, jaké existuje. Madd se neubrání úsměvu. I když tomuto otrhanci stále nevěří, nějakým zvláštním způsobem se nedokáže zbavit dojmu, že si budou rozumět.

Kdyby ale jen tušila, co se v brzké době stane…

Zpět v hotelu:

"Hi-Himmy…" zakoktá mladý chlapec, když za sebou zavře dveře hotelového pokoje, který sdílí s Himchanem. Chlapcem, kterého tak dlouho tajně miluje. Ten k němu zvedne pohled, zatímco si unaveně sedne na postel. Pocit nevolnosti, který mu stále ještě svírá žaludek, je velmi nepříjemný. A pumpování žaludku, který před pár hodinami prodělal v nemocnici, taky zrovna nebylo nic příjemného. Rád už by si lehnul a vyspal se z toho nepříjemného zážitku, ale copak může odmítnout Daeho?

"Copak potřebuješ?" zeptá se tiše a Dae se podrbe za uchem.

"Mno… já-…" kníkne a sklopí zrak. "… můžu nechat svítit světlo? Prosím. Já… bo-bojím se tmy" zašeptá a Himiho pohled zjihne. Usměje se roztomilosti mladšího a pomalu se zvedne. Dlaní se chytí za rozbolavělé bříško a pár kroků mu stačí, aby se přiblížil k Daemu. Zvedne dlaň, aby mu ji následně položil na rameno.

"Nemusíš mít strach, Dae. Budu tu s tebou a…" zarazí se na okamžik. "… budu tě držet za ruku, pokud budeš chtít" dodá a Dae vděčně přikývne.

"Tak pojď, musíme si vybalit" řekne a vrátí se k posteli. V tu chvíli se ozve zaklepání na dveře. "Dále!" zvolá Him. Do místnosti nakoukne Yongguk.

"Pořádně se vyspěte. Hodně brzo budeme vstávat, abychom našli Zela. Dobrou noc" popřeje jim a opět za sebou zavře.

"Jo, jasně" řekne Himchan a opět se zahledí na Daeho, jenž se připravuje na sprchu. A zatím, co si svléká triko, čímž umožní Himchanovi pohled na dokonalé tělo, druhý chlapec ho pozoruje téměř s posedlostí v očích.

"Ah, Dae. Musím ti to říct. Musím ti říct, že tě miluji. Ale… jak?" pomyslí si Him a otrhne od něho oči. Tohle musí vyjít… prostě musí!

"Co jsi sakra strkal do té kapsy?" řekne si Madd, pozorujíc chlapce z okna svého pokoje, jak se pomalým krokem vydává k zahradnímu domku, uložit se ke spánku. Přemýšlivě si promne bradu a pak se plácne do čela. "No jo, že jsem na to nepřišla dřív. Vždyť je to tak jednoduché!" uvědomí si a sama sobě se zasměje.

"Budu muset najít náhradní klíčky. A pak zjistím, co u sebe ukrýváš!" řekne si a přikývne.

"Jo! Dnes v noci čekej návštěvu!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie