madd naekkeoya || i na tebe dojde

12. února 2014 v 16:55 | JaeRa |  madd naekkeoya




Madd si unaveně oddychne a zaklapne učebnici. Pro dnešek už by toho učení bylo dost. Pohlédne na oblohu, kde se slunce už pomalu uchyluje ke spánku a oklepe se. Aniž by si to uvědomila, ochladilo se a chlad jí prostoupil snad až na kost. Stočí tvář k chlapci, který je již od pohledu velmi unavený a jeho ústa se chvilku co chvilku otevírají nezadržitelným zíváním. Ten jí pohled opětuje. Madd ale přes velikou kapuci nevidí jeho oči, jimiž se i přesto, že mu padají víčka únavou, na dívku dívá s naprostou oddaností a láskou. Kéž by jí hned teď mohl říct, jak moc byl hloupý. Jak moc jí ubližoval, jen aby si jí nepřipustil k tělu. Jenže všechno vyšlo v niveč, protože se do ní zamiloval i přes veškerou snahu tomu zabránit. Teď tu sedí naproti ní a nemůže vůbec nic říct. A to jen a jen svou vlastní vinou. Kdyby nebyl hloupý a pošetilý, mohli být spolu dávno šťastní, ale smrt jeho sestry, jeho dvojčete… v něm uzamkla veškeré city. Hnal od sebe Madd tak dlouho, až ji skutečně vyštval. Teď je mu to líto…

Šest mladých lidí se usadí do minibusu a čekají, až se vůz rozjede, když náhle leaderovi dojde, že tu jaksi někdo chybí. Rozhlédne se po okolí a zvolá.

"Hyung? Kde jsi?" volá jejich manažera, když v tom se konečně z budovy hotelu vyřítí i onen chybějící člen posádky. Rychle se usadí za volant a otočí se dozadu.

"Promiňte, zapomněl jsem si peněženku" usměje se omluvně a Jaera se plácne do čela.

"Bože, vy nejste chlap. Vy jste kopyto a ještě k tomu jalový jako tágo!" řekne česky. Manažer na ní nechápavě pohlédne.
"C-cože?" nechápe a tmavovláska jen zavrtí hlavou a jemně se usměje.

"Ale nic. Jen říkám, že si asi otevřu okénko, abych se nepotila tím úmorným horkem!" vyžbleptne první blbost, která jí napadne a pro jistotu okno skutečně otevře, aby vypadala důvěryhodně. Přesto tím nijak chlapíka neukonejší. Ten si jí místo toho nedůvěřivě sjede pohledem a přimhouří oči.

"Venku je chladno, že kdybych měl vlasy, určitě by mi stály zimou" ukáže na svou téměř vyholenou hlavu. Jaera se zazubí.
"Však ono se vám to… tóó…" zakoktá se zaraženě, když jí dojde, jak to zní a pak zabrblá. "… určitě, ehm-… " odkašle si a zatváří se inteligentně, zatímco mladý muž na sedadle řidiče nedočkavě čeká, co z ní vypadne. "… postaví?" dořekne a manažer se div neskácí dolů ze sedadla. Mezitím valná většina ostatních propukne v hlasitý smích. Jediná Jaera se tváří, jako kdyby tu vůbec nebyla. Raději se vykloní z okénka a nasává nosem čerstvý vzduch, než se jí zamotá hlava nervozitou. Manažer si povzdychne a otočí se čelem dopředu. Nastartuje a vyrazí z parkoviště.

"Tak… je čas najít to mrňavý trdlo" řekne klidným hlasem, ale je znát, že zřejmě nebude z něho zářit radost, až Zela naleznou. Když už jedou pár hodin v kuse, zastaví náhle manažer auto u krajnice. Kromě Jongupa, který spokojeně spí a Jaeho, který si ho zálibně prohlíží, se všichni ostatní nechápavě podívají na muže za volantem.

"Proč jsme zastavili?" zeptá se Yongguk. Chlapík vpředu si ho ale nevšímá. Místo toho si cosi brumlá pod vousy a před sebou roztáhne velikou mapu.

"Kam to vlastně vůbec máme jet? Co to… Kruci, kde to sakra bydlí? Je tohle vůbec město? Je to nějaké malé" doléhá k ostatním hlaholení manažera. Guk se poškrábe na čele a pak se natáhne, aby mu poklepal na rameno.

"Hyung?" houkne tiše, aby ho nepolekal, ale místo toho sebou škubne leknutím on sám, když se manažer prudce otočí .

"CO?!" vyjede na něho, až se Gukkiemu div nepostaví všechny chloupky na těle. Nasucho polkne, než mu odpoví.

"N-nic, jen… jen jsem se chtěl zeptat, jestli je všechno v pořádku, když jsme… když jsme zastavili" zakoktá. Nikdy neviděl tak zvláštní výraz v očích jejich manažera. I přesto, že vydrží hodně, tenhle pohled ho děsí. O to víc, když na něho muž opět vyjede.

"Vypadám snad na to, že je všechno v pořádku? Mám snad na čele namalovanou klobásu? Ne, Gukkie… Nic není v pořádku, nic není zatraceně v pořádku! Jsme v cizí zemi, kde neumíme žbleptnout ani jedno jediné slovo, kterému by tady někdo rozuměl. Jsme mimo jakékoliv město, před náma křižovatka jak dělo. Nikde nic, nikde nikdo. A já do háje nemám ani šajnu po tom, kde jsme a kam máme jet. Prostě-…" praští hlavou o volant. "… jsme-…" řekne sklíčeně, ale více už nedořekne. Všem je to beztak jasné.

"COŽE?!" vyhrknou všichni tak hlasitě, že se Jongie vzbudí leknutím. Ustrašeně se rozhlédne a více se přitiskne k Jaemu, který ho pevně sevře rukou okolo ramen.

"Jae, co… co se stalo?" zeptá se ho rozespale chlapec. Jae si povzdychne.

"Asi jsme se právě ztratili…"

Zelo se protáhne a bezmyšlenkovitě si prohlíží strop nad sebou. Nejraději by už tohle hloupé divadlo ukončil. Stáhl masku a ukázal Madd, že je to on. Jen on, Zelo. Její Zelo. Jenže, když to udělá, Maddie ho okamžitě pošle pryč a možná… Možná by ho nenáviděla ještě více, než teď. Pomalu, den ode dne nabývá Junhong dojmu, že tohle nevyjde. Nemůže to vyjít. Madd mu nikdy neodpustí. Zvedne se a koukne na maličký, starý budík, položený na maličké skříňce vedle jeho lůžka. Je čas na to, aby ho jeho milovaná Maddie naučila něco dalšího. Usměje se při vzpomínce na úsměv, kterým ho dívka včera obdarovala. Poprvé za celou dobu, co je jí nablízku. Následně si ale povzdychne. Beztak se na něho neusmála, proto, že je to on. Jen pro něho samotného…

"Ah…" vzdychne a sáhne do svého batohu, aby vytáhl Maddiin dárek. Jak velké je jeho překvapení, když si uvědomí, že ten drobný předmět v jeho batohu není. Jako o překot začne prohrabávat těch pár věcí, které uvnitř jsou, ale… medvídek nikde.

"To ne… Bože, to ne! To přeci nejde. Není možné, aby zmizel!" vyhrkne a odhodí batoh na lůžko. Sáhne do svých kapes, ale ani tam ho nenalezne. Smutně si sedne na okraj lůžka a schová tvář do dlaní. "Tohle není dobré. Jak jsem ho mohl ztratit. Tohle si nikdy neodpustím. Nikdy!" bouchne pěstí do pokrývek a pak prudce opustí zahradní domek. Venku už na něho čeká Madd. Zelo si jí ale nevšimne. Rozčileně za sebou zabouchne dveře, udělá pár kroků tam a zase zpět, až nakonec opět udeří pěstí. Tentokrát do oprýskané omítky maličkého domku. Opře se čelem o zeď a cítí, že je mu do pláče.

V tom ho vyruší tiché odkašlání. Cukne sebou a rychle se otočí. Vůbec si neuvědomil, že by tu mohla být. Nezaregistroval její přítomnost. Zhluboka se nadechne, aby se uklidnil a pomalým krokem se vydá k ní. Usedne naproti a skloní hlavu tak, aby mu opět neviděla do tváře.

Dívka k němu přisune šálek horkého kakaa a pár krajíčků čerstvé vánočky. Zelo na ní pohlédne skrz svou špinavou kapuci a vděčně se usměje. Hlad už mu značně svíral žaludek. Přesto chviličku otálí, než k jídlu vztáhne ruku. Přeci jen… nechce vypadat nenažraně. A to i přesto, že jako u bezdomovce by to bylo chápáno.

A zatímco pomalu ukusuje sladké pečivo a usrkává opatrně kakao, Madd sáhne nenápadně na svou kapsu. Skrz látku kalhot ucítí tvrdé rysy drobného porcelánu.

"Jen malá odplata pro začátek" pomyslí si Madd. "Zatím!" usměje se jemně na chlapce před sebou. Ten jí úsměv oplatí a opět se zakousne do vánočky.

"Však na tebe jednou dojde a sám se prozradíš… už brzy!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ČiČi x) ČiČi x) | Web | 28. dubna 2014 v 18:17 | Reagovat

Ja som vedela, že toto nebude dobrý nápad čítať.
Ja som poväčšine hetero nečítavala.
PREČO TO MENIŤ ?! ...
Si to hovorím troška neskoro kurňa.
JA CHCEM POKRAČOVANIE. SOM DOPRDELE NAPÄTÁ.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie