madd naekkeoya || pomohu ti

12. února 2014 v 16:31 | JaeRa |  madd naekkeoya




"Ah, bože. Země milovaná!" houkne šťastně Junhong a klekne na kolena, aby políbil ten špinavý betonový povrch letištních ranvejí.

Je mu jedno, že na něho lidé zírají jako na naprostého exota. Hlavně, že se zbavil toho nechutného člověka, který po celou dobu letu seděl vedle něho.

V životě nezažil nikoho tak upovídaného, stále se vrtícího tak, že mladíka bolí celé tělo od jeho šťouchání, dloubání a všeho podobného. Ale, co bylo nejhorší… ten člověk byl příšerně cítit potem i pižmem, jako kdyby neznal vodu i mýdlo. Poté, co téměř zlíbal celou zemi, se Zelo zvedne a upraví se.

"Konečně!" prohlásí a vydá se do letištní haly pro své zavazadlo. Pak se vydá ven. Najít tu, pro kterou si přišel.

"Jsem tady, Madd. Teď mi zbývá jediná věc… Najít tě!" řekne a rozhlédne se.

"Tak tohle jsou Čechy?" pozvedne jedno obočí, když pozoruje zvláštní hon lidí, kteří se předbíhají, překřikují a div si navzájem nekradou taxíky před nosem. Pokrčí rameny a vydá se k jednomu z taxíků.

Nahlásí adresu a poté už jen sleduje míjející krajinu. Čím blíž je jeho cíl, tím silněji a rychleji buší jeho srdce.


"Madd?" ozve se za dívkou, jež právě měla v úmyslu opustit budovu školy. Dívka se otočí a pohlédne na svojí profesorku. "Madd, děje se něco?" zeptá se jí, když k ní dojde. Společně bok po boku se vydají ven. Madd přitom zavrtí hlavou.

"Nic se neděje. Mělo by?" odpoví.

"Poslední dobou se mi nějak nezdáš. Vypadáš unaveně, tvoje obvyklá radost z obyčejných maličkostí je pryč. Ve škole zůstáváš dlouho po vyučování a navíc… přestala jsi chodit na mé hodiny korejštiny. Stalo se při výměnném pobytu snad něco? Pokud ano, můžeš se mi kdykoliv svěřit. Když to bude v mých silách, ráda ti pomohu" řekne profesorka a povzbudivě chytne Madd kolem ramen. "Kdykoliv!" dodá a pak rukou pokyne ke svému autu.

"Pojď, odvezu tě domů. Mám cestu okolo" řekne, ale dívka s úsměvem odmítne.

"Děkuji, ale ráda bych se prošla" odpoví a zamává. Pak se vydá do pomalu se stmívajícího města.

"Projít… spíš přemýšlet" pomyslí si tmavovláska.

Když prochází parkem, je již tma. Usedne unaveně na jednu z laviček a zavře oči. I když se pokouší na nic nemyslet, netrvá dlouho a na mysli jí vytane tvář vysokého mladíka, který i přes veškeré příkoří, jenž s ním zažívala, jí zůstal v srdci zakořeněn hlubokými kořeny.

"Ah, Zelo" povzdychne si dívka, načež sebou leknutím trhne, když se před ní ozve hlas její kamarádky.

"Pořád na něho myslíš? Je to už čtyři měsíce, co jsi se vrátila a pořád ti zůstal v hlavě ležet jako nežádané závaží?" optá se jí a usadí se vedle ní. Madd otevře oči a smutně hledí před sebe, aniž by jí odpověděla. Vlastně ani nemusí. Má naprostou pravdu a její spolužačka to moc dobře ví.

"Tak tohle bude vážnější, než jsem si původně myslela!" pokračuje druhá dívka a zatímco mluví a mluví, Maddiny oči se pomalu zalévají slzami. Ano! Stále to bolí!

Mladík si rukou stáhne svou kšiltovku z hlavy a prohrábne svou modrou ofinu. Pak si opět nasadí kšilt hluboko do tváře, snad aby zkryl svou slavnou tvář, neuvědomujíc si, že v téhle zemi ho zná jen velmi malé procento lidí.

Rozhlédne se a prohlédne si dům stojící přes ulici.

"Není nijak velký, přesto je hezký" pomyslí si a strčí si do úst žvýkačku. Párkrát se zhluboka nadechne a pak vykročí. Je čas zazvonit!

Nervózně přistoupí ke vchodovým dveřím a musí se párkrát zhluboka nadechnout, aby alespoň malinko zklidnil svůj zrychlený dech. Roztřesenými prsty se dotkne zvonku s jmenovkou. Přejede po něm bříšky prstů a poté stiskne. Čím blíže pak slyší přicházející osobu, tím více ho v krku tlačí ten nepříjemný knedlík nervozity jako těžký balvan. Chvilku nato se dveře otevřou a Zelovi oči se dívají do tmavých očí ženy, jež svou podobou dokazuje, po kom Madd získala svoji krásu.

"Dobrý den. Přejete si?" optá se ho Maddina matka s úsměvem. Junhong chviličku nervózně žmoulá lem své mikiny.

"Do-doburý den. Jmenovat Junhong. Madd… přítel" vykoktá pár nesouvislých vět, které se tak usilovně učil během letu. Žena si ho chvíli prohlíží, pak ale rychle pochopí a otevře dveře, aby mladík mohl ustoupit. Teď se jí vyplatí její lekce korejštiny, kterou jí její dcera naučila.

"Vím, kdo jste" odpoví, když se jí Zelo marně pokouší rukama nohama vysvětlit, kdo vlastně je, zatímco usrkává horký čaj. Zelo se plaše rozhlíží po místnosti, nevědouc, co víc ženě říct. Cítí se divně a vlastně ani neví proč.

"Takže… jak si hodláš moji dceru získat zpět?" zeptá se ho parovinu, přičemž chlapec se téměř zadusí lokem horkého nápoje.

"Já… já nevím" odpoví nakonec korejsky a posmutní. "Ublížil jsem jí, ale rád bych to napravil a získal ji zpět"

"Chybí ti, že ano? Vidím ti to na očích!" řekne žena a Zelo přikývne.

"Chybí mi. Každým dnem mi chybí víc a víc" zašeptá. "Prosím, pomozte mi!" zahledí se jí upřeně do očí Maddina matka se usměje. Chviličku si ho přeměřuje pohledem, načež přikývne.

"Pomohu ti, ale jak znám svoji tvrdohlavou dceru…" povzdychne si. "… nebude to jednoduché!"



"Himchane? Potřeboval bych od tebe maličkost" ozve se v černovláskově mobilu. Him rozespale zamžourá očima, v duchu si slibujíc sladkou pomstu leaderovi za to nepříjemné probuzení uprostřed noci.

"O co jde?" zeptá se a hlasitě si zívne. "Potřebuji, abys mi pomohl!" řekne Bangie a pak nahlásí Himovi svou momentální pozici.

"V baru! To jsem si mohl myslet. Určitě je namol a teď potřebuje, abych mu pomohl dostat se domů" zanadává černovlásek, zatímco se oblíká. Pak vyběhne na chodbu, kde popadne bundu a klíčky od vozu a opustí dorm.

Když dorazí na místo, začíná se pomaličku rozednívat. Zaparkuje a vystoupí. Prohlédne si vchod do baru a pak vkročí. Najde svého kolegu, jak se sklání nad jiným chlapcem, který se klimbá ze strany na stranu.

"Dae?" vyhrkne a přistoupí k nim.

"Bangie, co se děje? Co je s ním?" zeptá se se strachem v očích, přičemž sleduje mladíka, opilého téměř do bezvědomí.

"Taky by mě to zajímalo. Zavolal mi asi před půl hodinou, že se mnou chce mluvit, ale když jsem dorazil, našel jsem ho už takhle vláčného a nedostal z něho jediné slovo. Potřebuji, abys mi pomohl ho dostat domů. Sám to nezvládnu. A teď ho prosím podrž! Dojdu zaplatit jeho útratu" řekne Gukkie, opře bezvládné tělo do Himovi náruče a odejde. Him zmateně pohlíží na vzdalujícího se Gukkieho, pak mu ale dojde, že svírá náruči tělo, které patří chlapci, jenž pro něho znamená mnoho. Chlapci, pro něhož bije Himovo srdce. Chlapci, kterého Himchan z celého srdce miluje. O to víc ho bolí, vidět ho v tomto stavu.

"Ah, Dae. Proč jsi se takhle zřídil?" zeptá se, nečekajíc odpověď. O to víc ho tedy překvapí slova, která se se znatelnými těžkostmi derou skrz Daeho rty.

"Bangie…já- *škyt* … je mi to- *škyt* … líto. Ne-nezlob s-se *škyt* už- už to nezvládám! *škyt*

"Nezvládáš? Co nezvládáš?" nechápe jeho slova, ignorujíc chybné oslovení.

"Já… *škyt* ho mi- miluju!" vyhrkne a rozpláče se. Jeho slova se zarývají hluboko do Himovy mysli. On miluje. Ale… koho?
"Miluješ ho? Koho miluješ?" pokouší se z něho dostat odpověď, ale marně. Dae se nezdá, že by mu hodlal odpovědět.

"Tak jdeme!" ozve se nad dvojicí leaderův hlas. Společnými silami dostanou Daeho na nohy, podpírajíc ho každý z jedné strany. Venku se zastaví přd autem. Him sáhne do kapsy, ale… klíčky nikde!

"Sakra, zapomněl jsem klíčky na baru" zanadává a chystá se pro ně vrátit, když ho Bang předběhne.

"Dojdu pro ně!" řekne a opře Daeho o auto, zatímco ho Him podpírá, aby neupadl. Pak zmizí opět v baru. Him si tiše prohlíží dokonalé rysy Daeho tváře, když si náhle uvědomí, že se mladík třese zimou. Na nic nečeká, sundá si bundu a přehodí ji chlapci přes ramena. Poté si ho přitáhne do objetí, aby ho zahřál vlastním tělem. Když se přestane mladší hoch třást, zahledí se mu Him opět do tváře. Zvedne ruku a jemně pohladí tu krásu, kterou tolik miluje, když se jeho srdíčko téměř zastaví.

"Mi-miluji tě, Him-Himchane" zaslechne téměř neslyšitelná slůvka, přesto jim perfektně rozumí. Nepřeslechl se? Opravdu to řekl? Zahledí se do jeho očí, které s obtížemi se pokoušejí zaostřit Himchanovu tvář. Už se chystá odpovědět, když ho Bang přeruší.

"Mám je. Můžeme jet!" ozve se od vchodu a Him se zamračí.

"Tos musel přijít zrovna teď?" zavrčí a leader na něho zmateně pohlédne.

"Co jsem provedl?"

Himchan pouze mávne rukou a čeká, až mu Bang otevře dveře auta. Společnými silami pak nasoukají Daeho do vozu. Him si pro jistotu sedne vedle něho a sevře jeho drobné tělo v náruči, zatímco Gukkie se usadí za volant.

Než dorazí domů, ozve se zezadu Himův hlas.

"Řekl to, Bangie. Řekl, že mě miluje"

Bang se na něho usměje ve zpětném zrcátku a pak se na jeho tváři objeví spokojený výraz. Doufal, že mu to Dae řekne, ale nečekal, že se přitom tolik zřídí. Přesto je spokojen.

Jeho plán vyšel!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 16. června 2014 v 20:46 | Reagovat

Bang je chytrej kluk.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie