miracle of love || 2. kapitola

21. února 2014 v 23:00 | JaeRa | beta Kim Lula |  miracle of love


Ah, dobrý večer, milí čtenáři. Zase jsem tu já. Jaera pořád nemá přístup k internetu, takže mi poslala další kapitolu Miracle of love k přepsání. Řeknu vám, přepisovat povídku je náročnější, než ji psát. Mám pocit, že umřu. Ale jsem spokojená. Doufám, že budete taky :) Užijte si druhou kapitolu.



+++

"Layi? Co je ti?" zeptá se Kai při pohledu na bolestný výraz v chlapcově tváři.

Lay neodpoví, jen dál s křečovitě zatnutými čelistmi sedí na podlaze dodávky. Oči má zavřené a čelo orosené potem. Dlaň má přitisknutou ke krku. Kai přimhouří oči, je mu jasné, že je Lay zraněný, a jeho domněnku mu potvrdí pramínky krve protékající skrze prsty.

Rozhlédne se kolem sebe - nikdo jiný si Laye nevšímá. Jako by jeho stav nebyl důležitý. Jako by to nikoho nezajímalo. S nevěřícným vydechnutím k Layovi poklekne a hnědovlásek k němu okamžitě zvedne zrak.

"Nevěřil bych, že to bude tolik bolet," pokusí se o úsměv.

Kai ho starostlivě vezme za ruku a odtáhne ji, aby se mohl podívat na jeho zranění. Kulka do krku nepronikla, pouze ho škrábla, ale rána je přesto hluboká a silně krvácí.

"Do háje! Přesně o tomhle jsem říkal!" zavrčí vztekle a střelí pohledem po Taovi.

Tmavovlásek se pouze nezaujatě ušklíbne: "Jeho blbost. Měl být rychlejší," řekne a dál si jich nevšímá.

"Potřebuje doktora!" křikne na něho Kai.

Vzápětí jeho krk svírá Taova dlaň a jeho oči mu věnují mrazivý pohled.

"A co jim asi řekneš? Že si to udělal při holení?!" sevře jeho krk o něco pevněji a obličejem se téměř dotýká toho Kaiova. "Právě jsme vyloupili banku, pokud ti to ještě nedochází!" prskne mu do obličeje.

Kai se sípavě nadechne, když jej Tao pustí a nevěřícně ne na něj podívá. Chlapec si sedne na své místo, v obličeji nečitelný výraz, v jeho pohledu bezohlednost a nezájem, když se jeho zrak stočí k poraněnému chlapci.

"Lay má smůlu. Žádný doktor. Žádná nemocnice."


+++


"Co to do tebe sakra vjelo?!" Kai se na Taa vrhne, jen co se za nimi zabouchnou dveře Taova "pokoje", který před tím fungoval jako jeden z mála boxů rozlehlého opuštěného skladiště několik kilometrů za městem. "Známe se všichni už od školky, ale pro tebe jako by Lay vůbec nic neznamenal!" zatřese jím téměř hystericky. "Potřebuje ošetřit!"

Tao s klidem sobě vlastním sevře Kaiovo zápěstí a lehce vyškubne své tričko z jeho stisku: "Řekl jsem to jasně, Kaii. Žádný doktor."

"Sakra, Tao!" zařve mu do obličeje.

Tao cosi zavrčí a za neustávajícího klení zamíří k nejbližší skříni, ze které vyloví lékárničku a hodí ji Kaiovi k nohám.

"Tumáš! Ošetři ho, když ti na něm tak záleží," štěkne po něm a zlostně se na něj koukne. "Teď mi dej pokoj!"

Kai si ho přeměří nevěřícným pohledem, ale raději mlčí. Sehne se pro lékárničku a opustí Taův pokoj.


+++


D.O. se Sehunem položí zraněného chlapce na jeho postel a pak bez ohlédnutí odejdou. Lay si jejich odchodu téměř nevšimne. Vlastně pořádně nevnímá nic, jak jej zachvacuje horečka. Rána pořád krvácí a bolest opadává všechny jeho smysly. Zalévá jej ledový pot a do jeho těla se vkrádá zimnice. Zrychleně dýchá, vnímá vlastní tep, zběsilý a pak zase slabý, pořád dokola, má pocit, že více nedokáže udržet mysl v bdělém stavu. Tuší, jak tohle dopadne. Zemře. Nemá šanci a přesto, přesto v něm zbývá chabá naděje podtržená prosbou o milost.

Dveře se tiše otevřou a Layovi se podaří zaostřit na Kaiův obličej. Kai. Ten jediný, kdo se stará a koho zajímá, co s ním bude. Doufá.

Kai k němu přistoupí a s omluvným pohledem se na něj mlčky kouká. Vidí, jak se Layovy oči lesknou a jak nejistě těkají po jeho obličeji, nejspíš ve snaze zaostřit. Hrudník se mu rychle zvedá v kratičkých intervalech. Obličej rudý a čelo lesklé potem. Určitě má horečku.

"Promiň, Layi…" zašeptá a posadí se na kraj postele.

"Z-za co…" Lay má problém hýbat rty.

Vlastně je pro něj každý pohyb obtížný. Nedostatek krve mu způsobuje mžitky před očima a závrať. Svět kolem se začíná točit.

"Já - věděl jsem, že se něco… že se něco stane. Měl jsem…to zastavit," řekne, zatímco otevírá lékárničku.

Lay by se usmál, kdyby mohl, ale rty jej neposlouchají. Přesto se pokusí promluvit.

"Není to… tvoje vina," povede se mu promluvit na dva roztřesené nádechy.

Vzápětí vše kolem něj zčerná a příšerná bolest jej přinutí vykřiknout. Kai zatne čelist a přitlačí mu desinfekci k ráně silněji. Lay křičí, jako by se mu snažil vyříznout kus masa z těla. Zavírá oči, aby se nemusel dívat na trpícího kamaráda, a srdce se mu svírá pocitem bezmocnosti. Co pro něj vůbec může udělat? Není doktor. Není nic.

Měl tomu zabránit. Měl se pokusit Taa přemluvit, vymluvit mu tuhle šílenost. Proboha, co si myslel?! Povzdechne si. Tao byl tvrdohlavý. Nepřesvědčil by ho.

Když je hotový s "ošetřením," vezme hadřík a otře Layovu tvář od potu. Poté opatrně vyčistí jeho kůži od krve a s námahou pomůže Layovi do čistého trička. Když jej přikrývá dekou, je Lay dávno v bezvědomí. Nechá ho a s pocitem, že víc udělat nemůže, se odebere do svého pokoje.


+++


Strop. Zažloutlé mléčné sklo zašpiněné černými šmouhami. Kai leží na posteli a dívá se na něj, zatímco se jeho myšlenky pořád vracejí k dnešní loupeži. Byla to hloupost, křičí celé jeho nitro. Neměli to dělat. Zavře oči, nechce na to myslet, ale vzpomínky se mu promítají v mysli jako na plátně. Frustrovaně se přetočí na bok a zavrtá hlavu do polštáře. Měl by se vyspat.

Ze všech sil natahuje ruku k vysokému chlapci běžícímu za rychle jedoucí dodávkou. Jejich prsty se už téměř dotýkají, když v tom auto přidá a začne se vzdalovat.

"Chanyeole!" zakřičí na něj Kai, zatímco pozoruje, jak jeho přítel vzdává svůj boj, až nakonec úplně zastaví.

"Poběž! No tak! Běž!" volá na něj a opět natahuje ruku, ale chlapec jen s odevzdaným úsměvem zavrtí hlavou.

Naposledy se na Kaie podívá a po tváři mu steče pár slz se slůvkami lásky na rtech těsně před tím, než zavře oči a do Kaiových uší se zařízne zvuk výstřelů, a tělo chlapce padne k zemi. Je mrtvý.

"Chanyeole!!!"

"Kai! Kai, probuď se!"

Cítí, jak s ním někdo silně třese. Otevře oči a při pohledu na vyděšeného Chanyeola si s úlevou promne oči.

"Ah, bože, Chane, měl jsem tak hnusný sen…"

Slyší pobavený smích.

"Jistě, ty a ty tvé sny," utahuje si z něj, ale když si všimne, jak se Kai tváří, něžně se usměje. "Jsou to jen sny, Kaii. Žiješ v realitě." Řekne smířlivě a nakloní se nad ležícího chlapce.

Kai mu úsměv opětuje: Já a moje sny, hmm? A co ty a ta tvá realita?"

Chanyeol se zasměje a skloní se ke Kaiovi, aby přitiskl své rty na ty jeho v krátkém polibku.

"Lepší?" zeptá se šeptem.

Kai přikývne: "Mnohem lepší. Ale… ještě bych jednu preventivně…"

Chanyeol se zasměje a vzápětí jej Kai silně objímá kolem krku a vězní jeho ústa v láskyplném polibku.

"Už bude dobře, uvidíš, Kaii," zašeptá chlapec o něco později a přitulí se k němu.

Kai jej pevně sevře v náručí a hladí jej po zádech, dokud Chanyeola neukolébá ke spánku.


+++


Vysoký černovlasý mladík tichounce vejde do místnosti a opět za sebou neslyšně zavře. Rozhlédne se a spatří osobu, kterou hledal. Sleduje jej, jak sedí u stolu a cosi vyťukává do jednoho z mnoha počítačů, které vlastní. Potichu k němu přistoupí a zastaví se jen kousek za ním. Aniž by sedící chlapec cokoli tušil, zírá Tao na jeho záda a vyčkává na svou chvíli. Pak rychle popadne Kyungsooa za mikinu a prudce ho postaví na nohy. Chlapec překvapeně vykřikne netuše, co se děje. Než se stihne vzpamatovat a zhodnotit situaci, je prudce otočen k útočníkovi čelem a přiražen ke zdi. Jakmile spatří známý obličej, znatelně si oddechne.

"Tao…" zašeptá jeho jméno, "vyděsil si mě."

Tao nakloní hlavu mírně na stranu upíraje své oči na Kyungsooa. Ten nevinný, téměř dětský výraz v jeho obličeji jej fascinuje. Miluje ho. Miluje celé tohle dokonalé stvoření.

Kyungsoo na něj zaraženě kouká, má pocit, že na něj Tao hledí až moc dlouho a děsí jej, že v jeho pohledu nedokáže číst. Nikdy netuší, co se mu honí hlavou. Nikdy, pokud v jeho očích neplane ten záblesk chtíče, se kterým se k němu sklání i teď. Kyungsoo cítí, jak mu po páteři sjede mráz. Ví, co tenhle Taův výraz znamená. Jeho dech se zrychlí jen tou představou a kolena se mu podlomí v náhlém přívalu bouřlivých pocitů. Tao si jej vezme. Stejně jako pokaždé, aniž by se jej ptal a Kyungsoo mu v tom nezabrání. Ani se nepokusí. Proč taky. Vždyť jeho tělo se třese vzrušením už jen pomyšlením…

Tao mu nedá příležitost dál nad čímkoli přemýšlet. Dravě se vrhne na jeho rty, plné a rudé a tak poddajné a vláčné chabě odpovídající na jeho lačnost. Líbá jej a vnímá sladkou chuť, ze které se mu motá hlava. Když konečně ukončí nekonečný polibek a odtáhne se od něj, oba zrychleně dýchají. Kyungsoo se roztřeseně nadechne, snad chce něco říct, ale Tao je rychlejší. Dlaně pevně sevřou Kyungsoovy tváře a Tao si opět přivlastní jeho rty. Tentokrát však mnohem jemněji, s veškerou něhou, které je schopen. Netrvá dlouho a místností se rozlehne tichý vzdech, jenž Taovi jako souhlas naprosto stačí.

Odstoupí od chlapce a rychle zamkne. Kyungsoo ani nestihne postřehnout, kdy, s jakou rychlostí je opět zpátky a ovíjí paže kolem jeho těla, aby si jej nadzvedl. Kyungsoo automaticky obtočí nohy kolem jeho pasu a rukama jej obejme kolem krku.

O několik chvil později již oba leží v posteli, nazí a třesoucí se touhou. Stejně jako když se milovali poprvé. Tao se nad Kyungsooa nakloní a usměje se tak něžně, až se chlapec pod ním rozechvěje. Tak moc jej miluje. Kyungsoo je to jediné, na čem mu záleží. Pro něj by bez zaváhání zemřel. Nikdo jiný neměl v jeho srdci místo, nikdo jiný jej nezajímal. Snad jen jeho bratr. Teď však není čas přemýšlet, ne, teď ne. Pohladí chlapce po tváři.

"Miluju tě," zašeptá. "Vždycky budu."


+++


Nervózně stiskne ovladač ve své ruce a s děsem vepsaným v očích sleduje dění na obrazovce. Nemůže a nechce uvěřit tomu, co vidí. Vždyť to je přeci…

"Kai?" zhrozí se Luhan, když spatří výraz svého kamaráda.

Vzápětí sám zděšeně pohlédne na televizi a nepříjemný mrazivý pocit mu sjede po zádech. Husí kůže se mu vtírá do rukou, chloupky na zátylku se zvedají. Nasucho polkne.

"Tohle není dobré. Tohle zatraceně není dobré… Ksakru!" vyřítí se z pokoje.

Proběhne dlouhou chodbou, a zatímco zvolává všechny přítomné, vběhne do velké místnosti, jež jim slouží jako společenská. Zapne velkou televizi a čeká na ostatní, kteří se s hlasitým a nepříliš slušným brbláním postupně schází kolem něj.

"Co je zase?" vyjede po něm Tao, jež dorazí jako poslední.

Oslovený mlčky ukáže na obrazovku a začne si nervózně okusovat nehet na palci.

"Pokud by měl kdokoli jakékoli informace o tom, kde by se mohli pachatelé ukrývat, volejte, prosím, ihned policii. Pachatelé jsou ozbrojení a zřejmě velmi nebezpeční. Za vyloupení banky jim hrozí trest odnětí svobody v trvání od dvanácti do pětadvaceti let…"

"Kurva!" Tao hmátne po své pistoli a bezmyšlenkovitě vystřílí zásobník do obrazovky, po které vzápětí zůstane jen černá proděravená bedna, z níž syčivě stoupá dým jako známka po Taově hněvu.

S téměř psychopatickým pohledem se vyřítí proti Kaiovi a sevře jej pod krkem tak silně, až Kai zasípe a jeho obličej nabere rudé barvy. Mrští s ním o zeď.

"Ty idiote! Kvůli tobě je teď všechno v hajzlu! Kdybys nevylízal z té podělané dodávky, kurva, všechno mohlo být vklidu!"

Tao má chuť jej zabít na místě. Kvůli tomu idiotovi je teď měly zachycené kamery a je to jen otázka času, kdy budou mít jejich totožnost. Kdyby zůstali v autě, nic by se nestalo, všechno by bylo v pořádku.

"Je jen otázka času, než nás vyčmuchají," zavrčí, "nedivil bych se, kdyby už stáli za dveřmi!" opět s ním praští o zeď nedbaje bolestného výrazu a marného lapání po dechu, či marných pokusů ostatních ho od něj odtrhnout.

"Já do lochu nepůjdu, jasný?!" zasyčí, ale odpovědi se nedočká. "Jasný?!" zařve bouřlivě, načež mu Kai namáhavě kývne a Tao jej konečně pustí. "Idiote!" uleví si ještě, načež vztekle opustí místnost.

"Tak tohle jsi posral, Kaii," řekne Sehun a změří si chlapce nevraživým pohledem.

Poté se otočí k ostatním: "Musíme zmizet."

Než se kai stihne rozkoukat, kluci se bez řečí rozprchnou do svých pokojů, aby si sbalili pár nejnutnějších věcí. Skladiště již víc není bezpečné. Minuty se však mění v hodinu a kluci pořád nejsou připraveni. Snaží se sbalit vše, co budou potřebovat, aniž by tušili, jak rychle se jim metr života zkracuje, a že smrt již si na ně potěšeně brousí svou kosu.


+++


Hnědovlásek skloněný nad svou černou brašnou spěšně prohlíží stav svých věcí, narychlo naházených do jejich útrob. Nevnímá zvuk otevírajících se dveří. Že smrt si ho právě našla a že si brzy vezme jeho mladou duši. Nevnímá ani blížící se kroky. Nespatří nůž, jenž se zaleskne v paprscích slunce pronikajících skrze šedou deku nahrazující závěsy.

Chlapec se postaví, aby vzal ze stolu klíčky od auta. Než ale stačí udělat krok, uchopí ho silné paže až nevídanou silou a než by se stihl začít bránit, projde čepel nože jemnou kůži na jeho krku a protne mu krční tepnu. Kluk padne k zemi, chroptící přes krev naplňující jeho plíce a ústa. Než stačí vykrvácet, utopí se ve vlastní krvi.

Mladík, který jej bez mrknutí oka zbavil života, otře zakrvavený nůž o jeho šaty a s nečitelným pohledem hledí na mrtvé tělo svého kamaráda, jehož stále otevřené oči se k němu upínají s nevyřčenou otázkou - proč?

"Promiň mi to, Sehune," zašeptá, sebere ze země vak s jeho podílem z lupu a zmizí stejně tiše, jako se objevil.

Rozhlédne se po veliké tmavé chodbě a přivře zamyšleně oči. Má jen pár minut. Nesmí riskovat, že by ho objevili dřív, než stihne dokončit své dílo. S hlubokým nádechem nabere do plic novou dávku kyslíku a pokusí se zahnat nepříjemné myšlenky na ohavnost, kterou právě učinil.

Nemá na vybranou. Musí se jich zbavit. Stali se přítěží, břemenem, které nechce a nesmí táhnout s sebou. Je o buď, anebo. S touto myšlenkou vezme za kliku pokoje, v němž již brzy najde smrt další z jeho kamarádů. Další z těch, kteří zemřou jeho rukou. Pro peníze, pro svobodu. Pro lásku. Usměje se na chlapce a zavře za sebou dveře: "Ahoj, Luhane…"

Teď už není cesty zpět.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Suri-chan Suri-chan | 22. února 2014 v 1:20 | Reagovat

Ok mám představu kdo by to mohl být. XD Ale i tak budu dělat že nic nevím, nic netuším a budu se jak malá těšit na další díl. :* Úžasná povídka, jenom Taova povaha mi moc nesedí. Je takový... netaovský XD

2 Kaoru :33 Kaoru :33 | 22. února 2014 v 13:17 | Reagovat

Omo! ***w*** Channie a Kai <333
Aigoo~ Jako tak to se těším na další dílek, snad už bude konečný ^^ Protože jinak to nedám xDD Fňů!!~ :33
Miluju KaiYeol...Žeru Taouška...ale božé! On je tak nehorázný UKEŤÁKO! :33 Když si ho takhle představím mám zástavy srdce xDDD
Zvlášť díky RPG xDD Kde jsou Kai a Tao milenci X__x Hehe~ xDD
Každopádně mě opravdu zajímá jak to dopadne...:33 A mooc se těším na další část ♥

3 dg-entertainment dg-entertainment | Web | 22. února 2014 v 13:23 | Reagovat

Omoooo Jaer jak jim tohle sakra můžeš dělat? *vůbec nebere v potaz, že sama v Dark street zabila celý BAP* Na EXO bych prosila méně depresivní kapitolovku ale měnit to nemá cenu :) proste

4 Hatachi Hatachi | 22. února 2014 v 22:03 | Reagovat

Docela drastický díl, ale líbil se mi.
Jen mi vadí, že Tao je tady takový hajzl. Prostě mě to k němu nesedí...
Ale těšim se na další díl, protože nemam vůbec tušení, jak se to bude ubírat dál...

5 Madllen Madllen | Web | 23. února 2014 v 17:18 | Reagovat

Aaaaa na EXO se hodi vice smesne povidky!! T_T Laye a Kaie moc neshippuju -vubec- ale tohle je fakt sad... :/ Nemam rada smutne a depresivni povidky:D Petro jak muzes! Jinak super!!!!

6 S c a r s S c a r s | Web | 12. března 2014 v 21:37 | Reagovat

Whoa, mám z toho úplně husinu :D Je to drsňárna, ale o to víc příjemnější změna (teda pro toho mrtvího chudáka moc ne :D) Jsem víc než zvědavá na ten konec, protože celá takhle kapitola byla jeden velkej mindfuck :D člověk se nestačil sebrat z jednoho šoku, až tu byly další a další :D

7 Karin Karin | 6. června 2014 v 22:09 | Reagovat

Tao je svině kámoš  ne kámoš jen když já zůstanu  na živu.

8 kira-rose kira-rose | 8. srpna 2016 v 18:38 | Reagovat

Prosím??? Co to je toto??? Chtěla jsem tedy psát komentář, až se dozvím, jak to s nimi dopadne, ale poté, co jsem si přečetla tento díl, nemůžu mlčet. No co to je? Co to je za kamaráda? Nebo spíš co to je za svini? Teď můžu akorát doufat, že Channie a Jongin to přežijí, jinak budu vážně bulet jako želva

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie