pět stínů chrámu zapomnění || stín provinění

12. února 2014 v 17:32 | JaeRa |  pět stínů chrámu zapomnění

|| pět stínů chrámu zapomnění | super junior | hanwon | a: jaera ||
|| žánr: drama, slash, fantasy | stav: dokončená - 5 kapitol ||

summary: jak vysoká je cena za lásku?



Kroky. Blíží se. Duní. Jejich ozvěna se rozléhá dlouhou potemnělou chodbou a zaniká v oprýskaných, roky zašlých a špinavých zdech, kdysi tak krásně zdobených výjevy ze života Ježíše Krista. Muž, který touto chodbou spěšně prochází, však nevnímá nic z toho, co kdysi zářilo dech beroucí krásou. Nevnímá nic z toho! Neohlíží se!

Pouze rychlými kroky prochází spletitým bludištěm chodeb chrámu. Jeho hlavou výří veliké množství myšlenek. Hněv a zloba se odráží v jeho tváři, a nic, kromě tichého klapotu jeho strohých kožených sandálů, zrychleného dechu a dlouhého pláště, jenž jemně šelestí svým lemem po povrchu podlahy, kterou tvoří udusaná zemina, nenarušuje to mrtvolné ticho panující v této obrovské budově. Po pár minutách, které mu připadají téměř jako věčnost, dojde k poměrně malým, železem kovaným dveřím, jejichž povrch již rozežírá rez.

Chvíli zadýchaně pozoruje krásně tvarovanou kliku a pokouší se zklidnit svůj dech, až nakonec rázným krokem vstoupí. Pomalu za sebou zavře a chvíli vyčkává, než se odváží otočit. Když tak konečně učiní, jeho pohled se ihned střetne s tmavě hnědýma očima mladého mnicha. Nasucho polkne. Cítí, jak mu krev tepe ve spáncích. Jeho dech se opět zrychluje a srdce, jako kdyby se pokoušelo opustit jeho hrudní koš. Přesto ale nespouští oči z mladíka naproti sobě. Stejně tak, jako mladý mnich nespouští oči z něho. V pohledu se mu odráží směs touhy a strachu. Chtíče i pokory.

Pomalu se postaví a odvrátí se od malého oltáře, u něhož právě klečel a prosil Boha o odpuštění. Starší muž k němu přistoupí, až zůstanou jejich tváře jen pár centimetrů od sebe. Nikdo z nich nic neříká, ale jejich pohledy hovoří za vše. Pak ticho prolomí starší z nich.

"Je to pravda?" položí jednoduchou otázku.

Svůj neklid ukrývá jen s velkými obtížemi. Černovláskovi naproti němu se oči zalijí slzami.

"Není!!! Prosím, věř mi. Neudělal jsem nic, co by zasáhlo mezi nás, nebo jakkoliv poškodilo Bratrstvo!" odpoví roztřeseným hlasem.

"Tak jak je tedy možné, že opat pojal podezření? Nikdo přeci nic nevěděl. Nikdo…pouze ty a já. A ode mne to nemá, takže…"

"Hangengu, já přeci nejsem blázen! Já…neudělal jsem to! Vždyť…to by byla sebevražda!!!" zavrtí hlavou a pevným stiskem chytne staršího za ramena, snažíc se tak dodat svým slovům důraz.

Starší mnich si nakonec povzdechne. Věří mu. Odstoupí od něho a posadí se znaveně na drobnou stoličku, která se nachází v rohu místnosti. Opět upře svůj zrak na černovláska. Nechápe to…když to nebyl ani jeden z nich, tak kdo tedy? Kdo odhalil to, co se ze všech sil snažili udržet v tajnosti? Kdo zjistil, že je nespojuje jen láska k Pánu, ale i láska jednoho k druhému?

Vysoký chlapec, který teprve před krátkou dobou dovršil plnoletosti, poklekne před Hangenga a smutně se mu pohledem vrývá do tváře, jako kdyby se snažil zapamatovat každičký milimetr jeho krásy.

"Hannie," osloví ho tak, jak smí pouze on a jeho oči jsou plné něhy, "mám strach!" přizná se a nemá daleko k pláči.

Hnědovlásek se smutně usměje a zvedne ruku, aby chlapce pohladil. Ten nakloní hlavu na stranu, ve snaze se více vtisknout do jeho horké dlaně.

"Taky se bojím. Ani nevíš jak" zašeptá.


Chytne mladšího jemně za zátylek a přiblíží si ho, aby ho políbil.

Než ovšem stačí mladí milenci přitisknout své rty k sobě ve vroucím polibku, dveře se prudce a bez varování otevřou. Oba mniši od sebe rychle odskočí, ale jejich snaha tvářit se, že se nic neděje, jim už ovšem není nic platná. Oči, které si je s pohrdáním prohlíží, hovoří jasně. Byli přistiženi!!!

"Takže je to pravda!!!" zvolá pohoršeně opat tohoto chrámu.

"Jak jste mohli zradit našeho Pána? Mnich se nikdy nesmí zamilovat! Jeho duše i tělo patří Pánu. Taková je pokora a služba Nejvyššímu. A vy jste ho zradili! Zradili jste Bratrstvo, které vás tak bezelstně přijalo mezi sebe. Zradili jste Boha! Pelešíte se! A navíc - muž s mužem. Jak hanebný a ďábelský čin. Za tohle vás stihne trest a věčné zatracení!!!" křikne opat a odejde.

Jen co zmizí, vběhnou do místnosti opatovy poskoci a drapnou oba mladíky, aby je uvrhli do žaláře, než se rozhodne, jak budou potrestáni. Hangeng pevně stiskne mladšímu ruku a se strachem v očích na něho hledí, než je ti pochopové od sebe odtrhnou. Než ho Hangeng ztratí z dohledu úplně, jeho pohled zjihne. Na jeho rtech se objeví něžný úsměv. Pak zvolá tichou větu, černovlásek jej přesto slyší. Rozpláče se nad jeho slovy, ale přesto se mu podaří oplatit mu úsměv.

Hangengova slova mu v uších zní až do poslední chvíle: "Najdu si tě, lásko… Najdu si tě v příštím životě… Slibuji Siwonnie!!!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 7. června 2014 v 20:12 | Reagovat

Chudinky moje jak tohle skončí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie