sladké překvapení || 2. kapitola

12. února 2014 v 18:09 | JaeRa |  exo oneshots




Tao se zvedne ze země a schová vše, co připravil do velikého koše. Poté se pomalým krokem vydá k pokoji svého přítele. Nervózně nakoukne skrz škvíru přivřených dveří. Spatří ho na posteli. Je stočený do klubíčka a klidně oddychuje. Potichounku vejde dovnitř a přistoupí k posteli. Bez jediného hlesnutí sleduje to drobné tělo. To, jak se mu hrudník zvedá při každém nádechu, když se náhle roztřese. Jen drobně a přesto to Taovi neunikne. Zvedne ruku a jemně ji přiloží chlapci na ruku. Je studený, pomyslí si černovlásek a vezme deku, s níž opatrně, aby ho nevzbudil přikryje tělíčko toho, jehož bezmezně miluje.

Lu Han se v reakci na náhlé teplo, které mu teplá deka dává, stočí ještě více do klubíčka. Jeho ruce jsou sevřeny v pěstičkách a přitisknuté k jemným rysům jeho tváře.

Jak krásně vypadá, pomyslí si Tao a neubrání se úsměvu. Nakonec se skloní a něžně políbí toho kloučka na čelíčko. Pak se zvedne a vydá se ke dveřím, když ho náhle cosi zarazí.

"Neopouštěj mě... Tao...." uslyší tichounký šepot mladíka, ležícího na posteli a i nadále spícího.

Tao se opět usměje a i přesto, že ví, že Lu Han mluvil pouze ze spaní, tak se k němu vrátí a opatrně si k němu přilehne. Zvedne svou ruku a přejede konečky prstů po kontuře hnědovláskovi čelisti.

"Já tě nikdy neopustím Lu Hannie. Nikdy!" zašeptá a opět věnuje mladíkovi jemné políbení.

Tentokrát na tvář. Lu Han se zavrtí a víc se k černovláskovi přitiskne. Tao cítí jeho horký dech na své hrudi, kam Lu Hannie schoval svou tvář. Obejme ho tedy jemně kolem pasu a přitáhne si ho k sobě. Než se naděje, přemůže ho spánek. Jeho víčka ztěžknou a Tao usne, dřímajíc v náručí svou lásku.

Hned na to se dveře do pokoje potichu zavřou.

"Já tě nikdy neopustím Lu Hannie. Nikdy!" uslyší Taův hlas Chen, jenž v ruce svírá kliku oněch dveří a usměje se. "Snad dělám dobře" zašeptá a vydá se do svého pokoje, kde se svlékne a přitiskne se k horkému tělu ve své posteli. "Chene...?" kníkne rozespale tmavovlásek.

Chen se znovu usměje, líbne mladíka na nosánek a přitáhne si ho k sobě, aby ho mohl obejmout. "Jen spi, Se Hunnie. Jen spi"

Do tmavé místnosti se vkrade malý paprsek slunečního světla, deroucí se z malé škvírky mezi závěsy. Drobné, hřejivé světlo polechtá Lu Hannieho na nosánku, až se chlapec neudrží a kýchne si. Nečekaný zvuk poleká Taa, ležící vedle něho, až upadne z postele. Lu Han na něho překvapeně pohlédne. Co se stalo? Už si ani sám nedokáže vzpomenout, kdy naposledy byl Tao u něho v posteli. Natož, kdy naposledy ho tak svíral v náručí, jako právě teď, než ho polekalo jeho kýchnutí.

"Tao...?" kníkne překvapeně a přileze opatrně ke kraji vysoké postele, za kterým před okamžikem vysoký černovlásek s hlasitým žuchnutím zmizel. "Jsi v pořádku?" zeptá se ustrašeným hláskem, ale odpovědí mu je veselý smích, ozývající se z podlahy.

Bojácně tedy nakoukne přes onen okraj a pohlédne do těch krásných ebenových očí. Hned na to vytřeští oči překvapením. Tao se totiž směje, až se za břicho popadá a ve tváři je celý rudý. Když se konečně jakž takž uklidní, setře z tváře slzy, jenž mu od smíchu stékaly a pak s pohledem plným lásky pohlédne na mladíka nad sebou.

Jak moc toho stydlivýho klučinu s věčně ustrašeným pohledem miluje. Tak moc, že by za něho položil třeba i život, kdyby ho o to Lu Han požádal.

"Tao?" zkusí znovu Lu Han, když černovlásek neodpovídá. Tao se stále tiše upíná k těm čokoládově hnědým očím. Pak se láskyplně usměje a zvedne ruku, aby pohladil to krásné stvoření.

"Dobré ráno Lu Hannie" zašeptá a zvedne se, aby políbil mladíka na čelo. Ten maličko sebou cukne. Jako vždy. Ještě nikdy nedovolil Taovi, zkusit něco víc. A Tao trpělivě čeká. Dokud nebude připravený. Dokud to sám nebude chtít.

"Jůůůů... Tao.... prosím, uděláš mi snídani? Tu dobrou? Takovou tu, co umíš jen ty? Prosím... Prosííííííím" zadoní Lu Han, když se usadí za kuchyňský stůl a svýma drobnýma ručkama o sebe tře v žadonícím gestu. Tao se při tom pohledu musí usmát, jak je ten kluk rozkošný.

Tiše kývne a Lu Han radostně vypískne.

"Kyáááá. Tao mi udělá snídani. Tao mi udělá skvělou snídani. Tao, miluju tě..." vyhrkne a vzápětí si dlaněmi zakryje svá ústa. Chodi s Taem sice už deset měsíců, ale ještě nikdy se neodvážil mu tohle říci. A jak je vidět, uvědomil si to i Tao, kterého poslední dvě slůvka, která Lu Hannie vyřkne zarazí natolik, že se řízne nožem, kterým právě rozkajoval hnědovláskovo oblíbené pečivo.

"Aish..." vyhrkne Tao a chytí se za krvácející místo na své levé ruce.

"Tao..." vykřikne ustrašeně Lu Han a přihrne se k černovláskovi. "Tao, ty krvácíš" kníkne a zezelená. Nemá rád pohled na krev. Tao rychle strčí roztřesenou ruku pod studenou vodu. "To nic není Lu Hannie" zašeptá a usměje se na staršího hocha, který mezitím ze zelené barvy přesedlal na modrou.

Když je Taova ruka dostatečně ošetřená a Lu Hanovo bříško plné ke spokojenosti všech tří - Taa, Lu Hana i onoho bříška, přistoupí Tao k hnědovláskovi a něžně si ho k sobě přitáhne do objetí.

"Pojď se mnou Lu Hannie. Chci ti něco ukázat" prohlásí tichým hlasem a Lu Han hlasitě polkne. Co po něm jenom Tao bude chtít? Nemá doufám žádné sadistické sklony, pomyslí si hnědovlásek. Jestli mě odtáhne někam na samotu a tam mě zamorduje a zahrabe, tak už mě nikdo nenajde a já už nikdy neuvidím maminku, řekne si a zacuká bradičkou ustrašeně, když si představí, co všechno Tao ovládá za chvaty.

Vezme na mě tyč, nebo katanu? Bude to bolet? Jeho mysl jede na plné obrátky, když ho z nich vytrhne cosi vlkého, co ucítí na svých rtech.

Až teď mu dojde, že jsou to Taovi rty. On ho políbil. Poprvé na rty. Ten pocit je pro něho jednou velkou neznámou a přesto je to něco, co se mu velmi líbí. Tao se zkusmo dotkne Lu Hanových rtíků svým jazýčkem. Ten sebou cukne. "Tao... ne" poleká se a udělá krok vzad.

Vysoký mladík na něho omluvně vzhlédne a přistoupí blíž. Pohladí ho po tváři. "Odpusť Lu Hannie." Ten kývne a Tao ho vezme za ruku.

Když konečně vyrazí ven, Lu Han se zvědavě před domem rozhlédne. "Tak kam?" otočí se na černookého mladíka. Ten tiše ukáže na černé auto, stojící před vchodem. Lu Han hlasitě polkne. Tak přeci. Odveze mě někam daleko a pak mě zamorduje, proběhne mu hlavou, ale nebrání se a nejistým krokem přistoupí ke dveřím spolujezdce. Otevře a tiše nasedne.

Tao se s naprosto klidným výrazem posadí na místo řidiče a nastartuje. Než se ale rozjede, vrhne jeden rychlý pohled na mladíka vedle sebe, který ustrašeně tiskne své roztřesené ručičky k ústům a nervózně se kouše do pěstěných nehtů. Aby mu dodal trochu té odvahy, pohladí ho po stehně a usměje se na něho. Z jeho očí číší čirá láska k hnědovláskovi, kterého si veze na místo, které ho stálo spoustu času, než nalezl to správné.

Snad se to Lu Hanniemu bude líbit, řekne si černovlásek a konečně se rozjede.

Lu Han ani neví, jak dlouho jedou, ale jsou na cestě už dlouho, jeho žaludek se dožaduje oběda. Lu Hannieho tvář rudne studem. Jeho bříško se ozve dokonce tak hlasitě, že i jindy věčně zamračený Tao se musí nad tím zvukem usmát.
Konejšivě se na něho podívá. "Už tam budeme, neboj" obdaruje menšího hocha něžným úsměvem, zatímco on na něho pohlíží stále ustrašeně. Bože, jak je ten kluk nádherný, řekne si Tao a dál se věnuje řízení.

Konečně zastaví. Jsou na místě. Tao vystoupí a pomalým krokem obejde auto, aby otevřel i Lu Hanniemu, který je viditelně oslněný krásou tohohle místa. Tao chytne kliku a stiskne, hned na to, chytá Lu Hanovo padající tělo, jímž se právě opíral o dveře, která Tao otevřel.

"Ah, promiň" kníkne omluvně Lu Han a vymaní se z pevného sevření, jímž ho Tao k sobě tisknul.

"Pojď, trošku se projdeme" řekne Tao místo odpovědi a chytne drobného chlapce kolem pasu. Nechají auto kdesi za sebou a jejich kroky se pomalu blíží k nebesky modré vodě mořských vln, jenž jim během okamžiku začnou smáčet jejich kotníky svou příjemnou chladností.

A zatímco Lu Hanovi očička září štěstím, jak moc se mu tohle místo líbí, Tao ho tiše pozoruje. Lu Han ještě nikdy u moře nebyl. V radosti natahuje své ručičky, aby ukázal svému příteli tohle a za okamžik zase tamto. A jeho ústa neustále tvoří jakási slova, která ovšem černovlásek nevnímá. Jediné, na co se dokáže soustředit, je ta andělská krása mladíka, kterého pevně svírá kolem pasu, jinak by se mu snad v zápalu ohromení nad okolní krásou byl schopný i utopit kapičkou vody. Jak krásně dětský tenhle hoch dokáže být.

A jak strašně moc Tao tuhle jeho nevinnost miluje. Tu dětskost. Tu čistou dušičku. Tu schopnost nadchnout se pro každou maličkost.

Když kluci dorazí k jakési menší skalce, Tao se zastaví a otočí si stále brebentícího Lu Hana čelem k sobě. Přiloží mu ukazováček na rty, čímž ho donutí alespoň na okamžik zavřít pusu. "Pššt.." zašeptá a pak menšího hocha políbí něžně na čelíčko.

"Lu Hannie... odpusť mi prosím, že jsem se ti v poslední době nevěnoval. Věř, že jsem to dělal jen pro tebe. Jen pro nás. Jen pro tento den... Všechno nejlepší Lu Hannie" usměje se a zadívá se do těch oříškových očí. Pak mladíka pustí a mírným kývnutím hlavy mu naznačí, že ho něco zřejmě čeká za onou skalkou.

Hnědovlásek se nejprve nechápavě na Taa dívá, pak se ho ale pustí a s jemu typickými plamínky v očích se rozeběhne. Tao se pomalým krokem vydá za ním. Když ho dojde, stojí překvapený mladík s ústy dokořán, sledující rozloženou deku, na níž se rozprostírá to nejsladší překvapení, jaké kdy viděl. Tolik sladkostí, tolik dobrot. A na obrovském dortu, ležícím uprostřed deky je z polevy utvořená Lu Hanova fotka.

Tao se zastaví pár kroků za ním a jen ho tiše sleduje. Lu Hanovy oči se naplní slzami. Otočí se k mladšímu a zadívá se mu do té nepropustné ebenové barvy jeho očí.

"Tao, to... to jsi udělal všechno ty?" zeptá se roztřeseným hláskem. Tao jen kývne a usměje se. "To všechno jsi udělal pro mě?" pokračuje a Tao opět pouze kývne. Jeho úsměv z tváře ale ihned zmizí, když se Lu Han rozpláče. Ustrašeně k němu přistoupí. "Lu Hannie? U-udělal jsem něco špatně? Ne-nelíbí se ti to?" vykoktá a náhle neví, co má dělat. Lu Han ale jen zavrtí hlavou. "Ne Tao, je to krásný. Já jen... nečekal jsem, že bys pro mě něco takového udělal"

Tao se se znatelnou úlevou usměje a vezme tu drobnou tvářičku do dlaní. "Pro tebe bych udělal všechno na světě Lu Hannie" zašeptá a pomaloučku, tak strašně pomaloučku se začne přibližovat k těm krásným, plným rtům. Tak moc touží Lu Hannieho políbit. Dovolí mu to protentokrát?

Když je však dělí pouhých pár milimetrů, Tao se zastaví.

Nechce drobného chlapce polekat, to co ale nečeká, jsou hnědovláskova tichá slova.

"Udělej to Tao... polib mě. Prosím"

Tao cítí srdíčko snad až v krku, jeho mysl je naprosto omámená pocitem toho, co se chystá udělat. Nečeká ale, až si to druhý chlapec rozmyslí a přeruší poslední kousíček, dělící jejich rty a spojí je v něžném políbení toho nejupřímnějšího, nejčistšího citu, který k mladíčkovi cítí.

Ještě chvilku tam jen tak stojí v objetí, když je vyruší opět Lu Hanovo bříško, dožadující se jídla. Hnědovláskovi tvářičky znovu naberou barvu nachu a Tao se vesele zasměje.

"Tak pojď, ať mi tu neumřeš hlady" řekne a vezme Lu Hanovu maličkou ručku do své dlaně. Přivede ho k dece a naznačí mu, aby se posadil. Lu Han se usadí, ale stále se k ničemu jinému nemá. "Tak si dej Lu Hannie, je to celé tvoje" usměje se černovlásek a než se naděje, chlapec před ním se vrhne a láduje si svou pusinku vším možným. Jako on tyhle sladkosti miluje. Je tu naprosto všechno, naprosto všechny jeho oblíbené sladkosti. Ani chudák neví, co ochutnat dřív.

Tao se neubrání tichému smíchu. Jak je ten kluk roztomilý, dejte dítěti sladkost a máte Lu Hana, pomyslí si Tao a dál tiše toho kloučka pozoruje.

Když je téměř vše snědeno, leží Lu Han natačený jako vorvaň. "Já jsem se asi přejedl. Bolí mě bříško" kníkne mírně zoufale a bradička se mu smutně zatřese. Tao se zvedne ze svého místa a po čtyřech k němu přileze. Nakloní se nad ním a zadívá se mu do očí.

"To si nesmíš cpát do pusinky páté přes deváté. Jsi jako dítě Lu Hannie" řekne s vážným tónem Tao a drobnému chlapci pod ním se nahrnou slzičky do očí. "Nezlob se Tao, prosím" kníkne zoufale a schová tvář do dlaní. Tao se usměje a jednou rukou mu stáhne ty jeho ručičky pryč. "Já se nezlobím Lu Hannie. Miluju, když se chováš jako dítě.... Miluji tě Lu Hannie. Tak strašně moc" poslední dvě věty téměř neslyšně zašeptá, ale přesto ho starší mladík slyší.

Pozvedne obočí a zkoumavě se na černovláska podívá. Soudě podle jeho výrazu, je Taovi jasné, že nad něčím přemýšlí. Než se však stačí zeptat, nad čím, vyrazí mu hnědovlasý mladíček dech, když se mu maličkými dlaněmi opře o jeho pevnou hruď, v nichž sevře látku jeho trika a pak si ho přitáhne do polibku. Je letmý. Jako dotek motýlích křídel, ale přesto v černovláskovi vyvolá naprostý chaos v citech. Najednou sám neví, co dělat. Jeho srdce se pokouší opustit jeho hruď. Vzdechne tichounce, když se Lu Han vzdálí a pohlédne mu do očí. Lu Hanovi oči jsou tak nádherně zastřené a jeho dech je rychlý. Jeho rudé rty se třesou.

Starší chlapec zvedne svojí jemnou ručku a pohladí černovláska po tváři. Cítí to. Poprvé v životě to cítí. A tentokrát je to silnější než on. Teď už ví, že mu nedokáže dále odolávat. Už ne!

Nakloní se tedy k jeho oušku, nezkušeně ho políbí a pak do něho zašeptá.

"Tao... Já vím, že jsem chtěl, abys počkal, dokud nebudu připravený. Vím to, ale... ale já tě potřebuju Tao. Teď už to vím. Už vím, že jsem připravený..."

Taův pohled ihned zjihne, jeho žíly mu tepou ve spáncích téměř bolestivě. Čekal tak dlouho. Tak strašně dlouho. Cítí, že se začíná třást. Touhou... Tou bezmeznou touhou po křehkém, drobném a nádherném tělíčku, které se roztouženě k němu tiskne. Lu Han se mu upřeně podívá do očí. Ustrašeně si skousne spodní ret a jeho tváře rudnou stále víc a víc, jak se mu do nich hrne krev, než se konečně odváží k větě, na kterou Tao tak dlouho čeká.

"Tao... Miluj se se mnou..."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 9pitris 9pitris | E-mail | Web | 19. listopadu 2014 v 15:33 | Reagovat

tohle je dokonalost sama! já se tu usmívám jak blbeček ^^ takové krásně roztomilé ^^ a to si musel tao máknou s tím dortem :) ae ta scéna jak spadl z postele mě rozesmála :D dobře ty :D těším se na další dílek :)

2 Karin Karin | 19. ledna 2017 v 21:42 | Reagovat

Tak to bylo tak sladké.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie