cesta bez návratu - 68. kapitola

28. dubna 2014 v 19:09 | JaeRa |  cesta bez návratu

Mno, říkala jsem, že to bude mít 70 dílů?? Tak to mi teda držte palce, protože tohle bude asi pres!!! :DDDDDD
Ale páč vím, že se vám to líbí, tak to.. ehm... zkusím natlačit do posledních dvou dílů :DD ale páč mě dosti tlačí čas, tak nemohu zaručit, že další dílek bude brzo :DDD hahaha, ale to nevadí... však mě milujete, že?? :DD Tak papapa




ZHOUMI:
"Mami? Co - co tady děláš?" zeptám se a překvapení z jejího příchodu se odráží v mém hlase. Otočím hlavu k Hatachi, ta ale pouze pokrčí rameny, aby mi naznačila, že její příchod ji také překvapil a tudíž s ním nemá nic společného.
"Na mě nekoukej, já jsem ji nezvala" pronese neutrálním hlasem a má matka si povzdychne.
"Chápu, asi bych tedy měla jít" řekne tiše a se sklopenou hlavou se otočí ke dveřím. "Poznám, když někde nejsem vítána."
Přistoupím k Hatachi, vezmu ji okolo pasu a přitisknu si ji k sobě. Přitom jí hledím do očí, jako kdybych v nich hledal odpovědi na své otázky. Hatachin výraz ale mluví za vše i přesto, že nevyřkne ani slovo. Ve chvíli, kdy má matka sáhne po klice dveří, otočím se a jen pár kroků mi stačí, abych k ní přistoupil a jemným, přesto ale pevným stiskem ji vzal za zápěstí.
Zarazí se. Pak pomalu otočí tvář ke mě a já spatřím to, co mi sevře srdce. Má zloba vůči této ženě během okamžiku zmizí.
"Mami?" zvolám a jí se zalesknou oči. Vezme mě za ruku a pohladí po tváři.
"To nic, synku. Aspoň mohu odejít s vědomím, že se o tebe nemusím bát. Jsi v dobrých rukách. Hatachi je vážně úžasná žena a já vím, že lepší pro tebe neexistuje. Ona a..." zarazí se. "... tvá - tedy vaše dcera... ony jsou ty, které bys měl mít po svém boku. Ne starou ženskou, jako jsem já. Jsi dospělý a já už ti nemohu mluvit do života. Vše je na tobě. Je mi líto, že jsem vám bránila ve vaší lásce a kdybych mohla vrátit čas, nikdy bych vám nebránila. Odpusť mi, synku. To nejlepší máš tu..." skane jí pár drobných slz. "... ne v Číně. Ne u mě a tvého otce, ale zde u Hatachi. Vím, že budete spolu šťastní a to dělá šťastnou i mě. Jen... jen jsem chtěla, abyste to věděli. Sbohem chlapče" řekne mi a já jen s obtížemi bráním sám sobě, abych se nerozplakal. Její slova mě vzali velmi silně za srdce. Znám svou matku a je mi jasné, že ji stálo velmi mnoho sil, aby tohle vše dokázala říct nahlas.
Pak mě pustí a přistoupí k Hatachi. Vezme ji za ruku a smutně se usměje. Přesto ale upřímně.
"Odpusť mi, že jsem ti zničila ty léta, která jsi byla nucena strávit bez mého syna. Jsem si vědoma toho, že jsem udělala největší chybu svého života a do nejdelší smrti si to budu vyčítat!" zašeptá a pak jí hlas selže. Aby zakryla své slzy, rychle Hatachi pustí a rychlým krokem vyjde ze dveří.
Když se vzpamatuju z počátečního překvapení, které mi způsobily její slova, ještě jednou pohlédnu na Hatachi a vyběhnu na chodbu za matkou. Podaří se mi ji dohnat až na ulici. Postavím se před ní a vezmu ji za ramena. Uslzeným pohledem se mi zadívá do očí, přesto ale pochybuji, že mě přes ty slzy vůbec vidí.
Otevřu rty a mám sto chutí jí toho tolik říct, ale... jako kdyby mi došla slova! Nevím, co jí říct i přesto, že je toho tolik. Místo toho tedy pevně semknu rty k sobě a zamrkám, abych zamezil pláči, který se stává silnějším než má vůle nebrečet. Pevně přitisknu svoji matku k sobě a schovám svou tvář do jejího ramene. Cítím, že váhá. Nakonec ale můj stisk opětuje a pevně mě obejme okolo pasu.
Jen chvíli tak stojíme, než ticho přeruší čtyři slova.
"Mám tě rád, mami," zašeptám a vezmu její tvář do dlaní, abych jí políbil na čelo. Neodpoví, ale obdaruje mě upřímným, vřelým úsměvem. Pohladí mě po tváři a kývne hlavou k domu.
"Měl by ses vrátit k Hatachi," řekne a já přikývnu. Vezmu ji ale za ruku a zeptám se jí.
"Nechceš chvíli zůstat? Aspoň... aspoň uvidíš Terinku," téměř zašeptám. Nevím, zda si to nerozmyslí, ale přesto doufám, že i Terinku přijme tak, jako nyní přijala Hatachi. Opět zaváhá. V jejích očích spatřím obavu. Nakonec ale přeci jen přikývne a pomalým krokem mě následuje.


HATACHI:
Postavím před ní šálek s čerstvě udělanou kávou a pohlédnu na ní. Poděkuje a letmo se dotkne mé ruky.
"Omlouvám se, že vás zdržuji," pronese tichým hlasem a já zavrtím hlavou.
"Nezdržujete. Vlastně... vlastně jsme rádi, že tu jste," řeknu a míním to pravdivě. Ano, stále se cítím nesvá, že tu sedí naproti mě žena, která mi zničila tři roky života. Přesto cítím jakousi úlevu, že tu teď je. Chystám se ještě něco říct, když se ode dveří ozve vysoký hlásek Terinky.
"Tatínku, kdo je ta paní?" promne si ospalá očka a natáhne ručičky k Zhoumimu, jenž jí vyjde naproti, aby si ji vzal do náruče.
"To je tvoje babička, nepamatuješ si?" odpoví a Terinka ho obejme pevněji.
"Je zlobivá?" zeptá se maličká, aby se ujistila, že není žádným bubákem a já se neubráním úsměvu nad její roztomilostí. I když mírně nerada jí místo Zhoumiho odpovím já.
"Není, holčičko. Není zlobivá. Neobejmeš ji?" zeptám se a zvědavě čekám na odpověď. Zhoumi položí Terinku na zem a ta se pár váhavými krůčky vydá ke své babičce. Když ji dojde, chviličku ji nedůvěřivě pozoruje. I starší žena před ní je velmi nervózní. Neví, jak se k ní chovat, přesto ale doufá v to, že bude nakonec přeci jen dobrou babičkou.
Natáhne k holčičce ruku a čeká, až jí Terka přijme. Ta ji svojí reakcí, stejně jako mě i Zhoumiho velmi překvapí. Nataženou ruku ignoruje a vrhne se ženě rovnou do náruče, kde ji svýma maličkýma ručkama obejme okolo krku. Má budoucí tchýně se rozpláče, pokojem ale zazní i její smích. Šťastný smích.
Když ji Terka opět pustí, zadívá se jí do očí a já si toho všimnu. Poprvé spatřím to, co jsem neviděla, nebo snad nechtěla vidět - Terinka je své babičce neskutečně podobná.
Zhoumi ke mě přistoupí a vezme mě za ruku. Usměje se a opět se zahledí na dvojici před námi. Okamžik na to se místností ozve dívčin hlásek.
"Babičko? Koupíš mi zmrzlinu?"


NAOMI:
"Dobrá tedy, za chviličku jsem doma, ano?" odpovím Sungiemu, který mi už nejméně po desáté volá a zoufale mě žádá o pomoc při přípravě oběda. Zavěsím, schovám telefon do tašky a rozhlédnu se po dětském hřišti, kam jsem se s malým Jonghaem schovala, abychom unikli Sungovým hlasitým, nespokojeným výlevům při vaření.
"Kde-..." prudce se postavím a znovu se rozhlédnu po prázdném pískovišti. "... kde mám dítě?!" zhrozím se a začnu zbrkle pobíhat sem a tam. Nakonec, když už mám téměř pocit, že mě klepne a že mi malého snad někdo ukradl, zaslechnu dětské brblání za keři nedaleko ode mě.
Rychle tedy rozhrábnu popínavé větvičky a ignoruji štiplavou bolest v předloktí, kam se mi ostny popínavých keřů zadírají. S úlevou si oddychnu. Maličký Hae si spokojeně po čtyřech pochoduje po pěstěném trávníku a přitom si brblá neidentifikovatelná citoslovce, slintajíc přitom jako vzteklý dobrman. Prolezu tedy roštím a opatrně ho vezmu do náruče. Když spatří moji tvář, ihned se začne radostně smát a ukáže mi tím své čtyři sněhově bílé zoubky.
Láskyplně ho obejmu a cítím obrovskou radost, že je v pořádku.
"Tak pojď, zlato. Je na čase jít domů, než nám tatínek rozbije domeček," řeknu mu a Hae při slově 'tatínek' nemotorně zatleská.


LULA:
"Heechule, ty rouro plechová! Můžeš mi laskavě říct, o co se to zase pokoušíš?" křiknu na to rozcuchané trdlo, které se až po pás nasáčkuje do lednice a ve snaze pochopit to, o co se to vůbec snaží, na něj nechápavě hledím. Heechul se vysouká z té bílé studící bedny a s ústy, nacpanými k prasknutí se ke mě otočí. V ten moment mám pocit, že se jeden z nás nedožije rána... a já to rozhodně nebudu!
Jedno obočí mi zacuká. Ten pohled na jeho tvář, zašpiněnou od ucha k uchu od dortu, který byl ale připravený pro někoho jiného. Sevřu ruce v pěst a nevím, či se smát, nebo se napřáhnout a udělat mu obtisk mých klobů pod levým okem.
"Ty jsi sežral dort? Ty jsi sežral Taehunův dort? Ty... vlasatý hovado!" vyhrknu a ruce sevřu v pěsti. Mám velmi silné nutkání ho plesknout něčím po té jeho krásné tvářičce, abych mu z ní smázla ten vyjukaný výraz.
"To - to byl Taehunův dort? Ale... jak jsem to měl vědět? Proč jsi to neřekla hned?" pokouší se obhájit své jednání. "A vůbec! Jakto, že Tae má dort a já mám jen suché pečivo, které vidělo máslo jen na globusu?" dá ruce v pěst, stále nedbajíc svého upatlaného obličeje. Zarazím se a nechápavě na něho hledím.
"Na globusu? Viděl jsi někdy máslo na globusu?" zaťukám si na čelo a Heechul si odfrkne.
"No tak v lednici, no!" pronese nervózně a pohledem provrtává podlahu. Pak si povzdychne. "Když on ten dort vypadal tak krásně. Nedokázal jsem tomu odolat," pronese tiše a já se nad ním smiluji. Přistoupím k němu a ukazováčkem mu setřu krém z jeho rtů. Mlsně prst olíznu a pak se usměju.
"Hlavně, že ti chutnal."
Heechul mi úsměv opětuje. Obejme mě a špinavou tváří mě zapatlá od ucha k uchu. Snažím se ho odtlačit. Bytem se line náš veselý smích. Když se oba konečně uklidníme, plácnu ho po rameni.
"Bráška tě zabije!" pronesu vesele, když mi úsměv ztuhne. Mou maličkost propalují dvě hnědé oči v tuto chvíli nejmíň žádané osoby.
"Za co bych ho měl zabít?"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nao Nao | Web | 28. dubna 2014 v 19:33 | Reagovat

Když to urychlíš a nacpeš to tam na silu, tak to bude stát za hovno. Takže to prodluž! :D tak na těch 100 dílů co? :D no dobře bude stačit 80.. (nebude ale co už mám s tebou dělat :D) A běda jak bude zničený dům nebo se mi zase vytratí dítě jasný?  :D

2 dg-entertainment dg-entertainment | 28. dubna 2014 v 19:36 | Reagovat

Vzteklý dobrman :'D boha ... jooo sakra zas jsem brečela smíchy. Jaer ty mě normálně chceš zabít :'D

3 Hatachi Hatachi | 28. dubna 2014 v 21:31 | Reagovat

Co mi to děláš? Proč mi to děláš? Kvůli slzám jsem nemohla ani číst.
Je to divné, ale nakonec je mi Mimiho maminy líto. Ale chápu jí, chtěla svého syna jen pro sebe. Taky jsem Mimiho chtěla jen pro sebe. Ale nakonec jsem ráda, že Mimi se usmířil s matkou a Terka bude mít úžasnou babičku...
Chudák Nao...doufam, že až dorazí domů s malým Haem, tak nenajde jen základy. A co vůbec napadlo Sunga vařit? A úplně jsem se lekla,když Nao nemohla najít malého. Takhle Nao děsit, ty ty ty...
Jejda...Chulie spapal Taemu dort? No Lulina mu to odpustila, ale co Tae? Co mu udělá Tae, až se to dozví? Jen doufam, že nic...
Moc se těšim na další díl !!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie