miracle of love || 4. kapitola - END

4. dubna 2014 v 0:31 | JaeRa |  miracle of love

Ňahááá, děcka, já to vážně zvládla dopsat. Na to, že to měla být jednorázovka a navíc úplně na jiný pár... a že neměla být dlouhá. A nakonec měla mít dvě, maximálně tři kapitoly. Muhehehe... má čtyři a tahle je nejdelší - má 3580 slov. Nejdelší povídka/kapitola, kterou jsem napsala *big hrdost* :D Mno, nevím, či nemám teď raději zdrhat, páč mě možná budete chtít zadupat do země, ale možná taky ne. A ten konec... yay, jsem zvědavá na vaše názory :) Tak jděte a užijte si to :*



"Kyungsoo?" odhodí na zem svoji koženou bundu, kterou držel v pravé ruce, a rychlými kroky se přižene ke svému milému.

Chytí ho za ramena a prudce ho od Laye odstrčí. Menší chlapec upadne a veliký nůž, kterým chtěl Layovi ukrást jeho mladý život, mu vypadne z ruky. Tao mu zasedne hrudník a koleny se mu zapře o nadloktí, čímž chlapce uvězní. Kyungsoo těká očima, jeho dech je prudký a rychlý. Strach, který ho naplňuje, jako kdyby mu bral veškerou sílu.

"Můžeš mi laskavě vysvětlit, co mělo tohle všechno znamenat? Proč jsi Laye - a proč - proč jsi měl v očích ten-" změní se mu v očích zloba na zklamání a smutek, "ten šílený výraz? Co se tady, proboha, děje?" zeptá se a otočí hlavu ke Kaiovi.

Kaiův výraz je ale nečitelný, tedy - téměř. Jeho hrudník se zvedá pod rychlým, těžkým dechem. Tvář orosená kapičkami potu, rty pootevřené a obočí zamračené. V očích rozšířené zorničky.

"Kaii? Můžeš mi aspoň ty říct, o co tady jde? Kyungsoo zřejmě neví, co mi říct," zamračí se a nahněvaně se zadívá opět na chlapce, kterého pevně svírá ve svém sevření. "Nebo snad ano?" zeptá se a silný pohled v jeho tmavých očích by jen málokdo vydržel.

Kyungsoo se začne chvět a do očí se mu tlačí slzy.

"J-já - udělal jsem to pro nás. Pro tebe. Tao, já -" začne hlasitě vykřikovat snaže se ze sebe černovláska setřást.

"Co? Co jsi udělal, Kyungsoo?" křikne a chlapec pod ním neudrží splávek slz.

Začne plakat šeptaje přitom tichá slůvka proseb.

"Tao?" pronese tiše Kai a opatrně mu položí ruku na rameno.

Tao k němu prudce vzhlédne. V očích dravost a zlost.

"Tao, nech ho, prosím," pokusí se o smír a prosebně se zahledí na plačícího hocha.

Ten, jako kdyby jeho slova nevnímal. Jen pláče, oční víčka pevně semknutá, tělo se mu třese. Ruce má odevzdaně položené vedle hlavy. Už se nebrání Taovu stisku. Je mu jasné, že se na něho zlobí a až se dozví, že to on zabil jejich kamarády... už nikdy mu neodpustí. Tao si frustrovaně prohrábne vlasy a postaví se. Naštvaně zavrčí na Kyungsooa.
"Vstaň!"

Tmavovlásek rukávem setře své slzy a ustrašeně z Taa nespouští oči. Postaví se a očima těká z místa na místo.

"Tak mluv už konečně!" zakřičí Tao, až sebou Kyungsoo trhne leknutím.

"Tao?" zkusí opatrně Kai a udělá opět krok ke svému kamarádovi, kterému stále nedochází, co se tu děje. Nechápe, proč se Lay s Kaiem bránili před jeho přítelem. Nemá sebemenší tušení, proč Kyungsoo držel Laye pod krkemsvíraje přitom v ruce ten veliký nůž. Proč?

Tao se otočí ke Kaiovi.

"Kaii? Já to nechápu. Co se to tady zatraceně děje?"

Kai nasucho polkne. Netuší, co od Taa může čekat, ale je zřejmé, že Kyungsoo nelhal - Tao skutečně nemá sebemenší tušení, co se tu odehrálo. A je mu jasné, že je na čase, aby se to dozvěděl.

"Tao," spustí a stočí pohled na Laye, který stále leží na zemi.

Vyčerpaný a se slzami v očích. Jeho rána na krku mu opět začala silně krvácet. On ale leží bez hnutí. Jen leží a jeho pohled mluví za vše. Je smířený... smířený s tím, že zemře. Už nechce a nemá sílu bojovat.

"Řekni mi to, Kaii," požádá ho, snažíc se uklidnit tlukot svého srdce. "Proč Lay není v posteli? Proč - proč ten nůž? Co - co se tady stalo?!" začne rozhazovat rukama. "A co ostatní? Kde jsou? Už jsou pryč?" zeptá se v očekávání, že Luhan se Sehunem již opustili skladiště a dali se na útěk. Kai ale smutně zavrtí hlavou a při vzpomínce na mrtvá těla jeho kamarádů, se mu do očí natlačí slzy.

Brada se mu začne třást, jak ho přemáhá pláč. Rty se mu chvějí, slova mu jdou na jazyk ale přirozeně a naprosto automaticky.

"Jsou mrtví, Tao. Luhan a Sehun... Jsou mrtví. On je zabil!" téměř zašeptá a ruce se mu chvějí.

Stále vidí Sehuna, jak leží uprostřed místnosti s podříznutým hrdlem. Jeho oči... dokořán rozevřené. Ten zvláštní výraz, který mu v nich ulpěl. A Luhan? Jeho pohled v mrtvých očích ho bude pronásledovat až do smrti. Měl v nich tolik bolesti. A jeho tělo - bylo napjaté, téměř v křeči. Jeho ruka natažená ke dveřím, jako kdyby se pokoušel uniknout. Jako kdyby...

Ah, bože, vždyť on se snažil z posledních sil zachránit, vytane mu na mysli. V ten moment se rozpláče. "Ten parchant je všechny zabil!" vykřikne a Tao na něho vytřeštěně hledí.

Nedokáže mu uvěřit. Nechce mu uvěřit. Ne, ne - NE!

"Co to..." zavrtí odmítavě hlavou. "... co to říkáš? To - to přece-..." Tao otáčí hlavu z Kaie na Kyungsooa.

Nevěří tomu, tohle by přece nikdy neudělal. Ne on. Ne jeho Kyungsoo.

"Prosím, Kyungsoo. Řekni, že to není pravda. Řekni, že mi lže a že jsi to neudělal. Prosím." pronese tiše, jako by se bál, že ho hlas zradí.

Nedokáže se ale přitom na hocha před sebou podívat. Má až moc velký strach, co by v jeho očích našel. Kyungsoo tiše stojí před ním a na jeho slova proseb nereaguje. Hlavu má skloněnou, že mu není vidět do tváře. Jen pár kapiček, které padají k zemi, kde se tichounce rozprsknou v miliony částeček... slzy! Ty prohnané mrchy, kterými ukázal svoji slabost. Tao, napjatý k prasknutí, ho prudce vezme za ramena a zatřese jím.

"Slyšíš mě? Odpověz. Řekni mi, že to ne-..." křikne Tao, když ustane v půli věty.

Smích, který mu doléhá k uším, mu prochází skrz na skrz každičkým nervem v těle. Po zádech mu běhá nepříjemný ledový mráz. Chvění, které se každou vteřinou stupňuje. Ještě neslyšel tenhle smích. Tenhle druh smíchu, při němž vás mrazí a strach obklopuje každou buňku těla.

Kyungsoo konečně zvedne tvář k Taovi. Jeho smích neustává, naopak sílí. Tao si přeje, aby přestal, ale strach, který náhle cítí, mu to nedovolí říct nahlas. Ten pohled v Kyungsoově očích. Je zvláštní. Nikdo takový u něho neviděl. Je plný zloby, hněvu a zášti. Nenávisti vůči všem, včetně jeho, nebo snad...

"Kyungsoo? Co - co se to s tebou stalo?" řekne Tao a vezme jeho tváře do dlaní. "Kyungie, lásko... to jsem přece já. Proč - proč tohle děláš? Vždyť - mohli jsme vypadnout a být spolu. Jen my dva. Ty a já a nikdo už by nás nerozdělil. Lásko, prosím-..." pronese tiše a jen s obtížemi si udržuje chladnou hlavu.

Mezitím Kai téměř zalapá po dechu. Něžné oslovení, které Taovi vyjde z úst, ho překvapí. O jejich vztahu nikdo nevěděl. A zřejmě se o tom nikdo ani neměl dozvědět. Proč... proč by to jinak tajili?

Konečně se Kyungsoo přestane smát. Jeho oči potemní.

"Tao, tohle mělo být pro nás. Jen my a tyhle podělaný prachy. Jenže tu byl problém a to zatraceně velký. A to tyhle idioti, kteří si ty prachy ani nezaslouží," řekne a rukou přitom ukazuje na Laye s Kaiem, jenž tiše přihlížejí.

"Kyungie, co to povídáš?"

"Tao, copak to nevidíš? To jseš vážně takový idiot, nebo se jen děláš? Za ty peníze jsme mohli pláchnout někam hodně daleko a ti idioti by nám nepřekáželi. Mohli jsme si žít jako králové a věděli bychom, že nám v tom nikdo nebrání. Že nás kluci nepotopí, že nás nestáhnou spolu na dno. Proto jsem se jich zbavil. Tao-..." odmlčí se, zatímco na něho černovlásek hledí s naprostou hrůzou ve tváři. "... pochop to, konečně. Musel jsem je zabít a zabiju i ostatní. Pro nás. Pro tebe, Tao. Chápeš to? Budeme pracháči. Budeme za vodou. Zbavme se jich a vypadneme odtud. Prosím," vezme tentokrát za ramena on Taa. "Prosím, Tao!"

Tao, třesouc se, pustí svého milence. "Ty - ty jsi zešílel!" zašeptá a otočí se k ostatním.

Jeho oči jsou zalité slzami. Tak přeci jen. Udělal to. Zabil je bez jediného mrknutí oka. Tao chvíli tiše pozoruje všechny přítomné. Pak se sehne pro svoji bundu a navlékne si ji. Za pasem nahmátne svoji zbraň a vytáhne ji. Pár vteřinek si ji prohlíží, přehazuje z ruky do ruky a strach v jeho tváři se mění na zlost a pohrdání.

"Tao, přece ho nebudeš poslouchat. Vždyť jsme kamarádi, proboha. Tao! Slyšíš mě?" křikne na něho Kai, jenž dostane strach, že Tao stiskne spoušť a všechny zabije. Nespouštěje z něho oči přistoupí k Layovi. Otočí ho na záda. Lay nejeví žádné známky života. Kai mu tedy sáhne na krční tepnu. Pak pomalu pohlédne na Taa.

"Je mrtvý," zašeptá.

Tao skryje tvář do dlaní.

"Tohle ne - takhle - takhle to přeci nejde. Takhle to nemůže být, nemělo to tak dopadnout. Bože! Kyungsoo?" dál nevěřícně stojí a hledí na menšího hocha.

Ten bez jakékoliv lítosti tiše pronese.

"Udělej to, Tao. Udělej to a budeme svobodní."

Tao setře slzy. Kai zavrtí odmítavě hlavou.

"Tao, ne. Prosím, ne. Jestli chceš ty podělaný prachy, fajn. Vem si je. Vem si je všechny, ale co budeš mít z toho, že nás zabiješ? Co tvůj bratr? Co budeš mít z toho, že zabiješ Chanyeola? Řekni mi, co?" vyhrkne, pln strachu. O sebe, Laye a hlavně o Chanyeola, který se stále ukrývá za rohem místnosti. Tao se při zvuku jména svého malého brášky zarazí. Vážně by ho měl zabít? Ale...

"Tao, udělej to. Nebuď blbej a zmáčkni to!" křikne Kyungsoo, v očích dravý výraz.

Tao chvíli tiše přehazuje pistoli z ruky do ruky, netuše, co má dělat. Neví, co je správné. Má je zabít, jak říká Kyungsoo, nebo je nechat žít? Pak ale... co když Kyungsoo zabije jeho? Nechce ho ztratit. Vždyť ho miluje, jenže... stejně tak miluje i svého bratra.

"Tao!" zvolá Kyungsoo.

"Uh," povzdychne si černovlásek. Hop, hop, přehodí si opět zbraň, načež ji pevně sevře v dlani.

Ukazováček přiloží na spoušť a rozhlédne se.

"Tao, udělej to!"

Proč? Bože, proč? Tao rychle zamrká, čímž zažene slzy a natáhne ruku se zbraní před sebe.

"T-tao, co - co to děláš?" vyhrkne Kai, na jehož hlavu míří hlaveň. Natáhne ruku před sebe, jako kdyby mu to mohlo pomoci.

"Tao, ne!"

"Udělej to, Tao. Vystřel!"

"Ne, nedělej to!"

Bang!

Místností se ozve hlasitá rána. Taovi oči se rozevřou dokořán. Ruka jeho kamaráda povolí stisk, kterým doteď svírala Layovu ruku a snese se tiše na zem. Tao s ústy dokořán sleduje krvácejícího Kaie. Udělal to, vážně to udělal. Zabil člověka. Kamaráda. Stal se vrahem!

"KAII!" ozve se výkřik a zpoza rohu vyběhne vysoký chlapec. "Kaii, slyšíš mě? Otevři oči, prosím. Vzbuď se. Nenechávej mě tu samotného. Já tě potřebuju. Moc tě potřebuju. Nemůžu být bez tebe, tak mě neopouštěj, prosím," žadoní srdceryvně Chanyeol, který už mu ale nemůže odpovědět.

"Cha-chanyeollie?" zděšeně vyhrkne Tao.

Netušil, že tu je. Netušil, že se celou dobu ukrýval za rohem. Chanyeol prudce zvedne hlavu. "Proč? Tao, proč jsi to udělal?"

"Cha-channie, já-..." nedokáže ze sebe nic dostat.

"Tao, je čas. Pospěš si. Vypadneme odtud. Tao, dělej! Hni sebou," křikne Kyungsoo a začne pobíhat po místnosti, aby posbíral všechny vaky s penězi.

"Chanyeole, je mi to lí-..." pokusí se omluvit, ale bratr ho zarazí.

Nenávistně si ho prohlédne od hlavy k patě.

"Nenávidím tě, Tao. Nenávidím!" zakřičí z plných plic. Jeho slova zlomí Taovi srdce. S dalším a mnohem silnějším přívalem slz opět pozvedne svoji zbraň. Roztřeseně s ní míří na svého bratra.

"Odpusť mi, bráško," zašeptá a skloní zbraň.

"Tak dělej, Tao. Nebo to snad mám udělat za tebe?" houkne netrpělivě Kyungsoo.

Jeho hlas zní Taovi v hlavě. Tak nepříjemně a hlasitě, že by mu hlava praskla. Tao nasucho polkne a po tváři mu začnou téct slzy. Namíří znovu a místností se ozve výkřik děsu.

"TAO, NE!"

Bang, bang, bang...

Tři stisky spouště, tři výstřely. Tři bolestné zářezy do Taova srdce, které mu zanechají obrovské jizvy.

Ticho. Nic, než ticho. Taovi zní v uších jeho vlastní dech. Těžký a bolestivý, jako kdyby ho tížil obrovský balvan. Slzy ho pálí v očích. Rozostřují mu pohled na mrtvé, nehybné tělo, ležící na podlaze před ním. Zabil. Tao skutečně zabil. Zbavil života chlapce, se kterým celý život vyrůstal, kterého měl vždy na blízku a který pro něho tolik znamenal. Zabil ho a tím ho navždy ztratil.

Ruka, v níž svírá pistoli, je stále ještě natažena dopředu. Lehký našedlý dým stoupá z hlavně vzhůru. Roztřeseně sklopí ruku k zemi. Prsty povolí a zbraň mu vypadne. S hlasitou ránou skončí na zemi, kde zůstane bez povšimnutí ležet.

Tao padne na kolena a dál hledí na mrtvého chlapce. Kéž by mohl vrátit čas. Nestiskl by tu zatracenou spoušť. Nebo ano? Schová tvář do dlaní a jeho ramena se začnou chvět pod náporem pláče. Neudrží to v sobě, ani kdyby byl sebesilnější. Přisune se k mrtvému blíž. Natáhne ruku a rozechvěle pohladí hocha po tváři. Pak ho sevře v náručí a nechá slzy smáčet zkrvavené tělo. Jeho tvář si skryje pod bradu a tiskne ho k sobě, jako kdyby doufal, že ho teplo jeho těla přivede zpět k životu.

"Kyungsoo-..." zajíká se Tao pláčem. "Proč?"

Trvá to jen pár minutek. Slabých a rychle plynoucích, že mu připadají jako vteřiny. Vteřiny, v nichž ztratil vše, na čem mu záleželo. Tedy... skoro vše! Pustí Kyungsoovo tělo a vstane. Otočí se a pohledem spočine na Chanyeolovi. Ten na něho hledí s ústy dokořán. Nikdy nevěřil tomu, že by se stal svědkem něčeho takového. V jeho očích vidí Tao strach a paniku. A on ví, že teď už to musí dotáhnout do konce, jinak se to všechno obrátí proti němu. Nemůže zanechat svědky. Nemůže. Nesmí!

Sehne se a ze země sebere svoji zbraň, aniž by spustil pohled z Chanyeola. Ten se slzami, které se mu koulejí po tvářích, veliké a lesknoucí se jako perly, zavrtí prosebně hlavou.

"T-Tao, n-ne. Prosím, nedělej to. Vždyť - já - přece nemůžeš... Ne, nevěřím tomu, že bys mě dokázal zabít. Tao, vždyť ty přeci takový nejsi. Nedělej takovou blbost. Pokud ti jde o ty prachy, tak si je vem. Klidně si je vem. Nezajímají mě. Ani jedna jediná podělaná bankovka! Chci jen - chci jen jediné, Tao... Nech - nech nás jít. Prosím. PROSÍM!" křikne poslední slovo téměř zoufale, když spatří, jak se k němu bratr přibližuje, zatímco ruka, pevně svíraje pistoli, stoupá vzhůru. Za pár sekund už míří hlaveň Chanyeolovi přímo mezi oči.

"Tao, bráško-..." knikne plačtivě mladší hoch a opět zavrtí hlavou. "Jsi můj brácha, proboha! Jsme jedna krev! Jestli mě zabiješ, zabiješ i kus sebe, do háje. Tao... Tao, prosím. Dej tu zbraň pryč!" prosí bratra, zoufale svíraje v dlani Kaiovu chladnou ruku.

"Tao, dej jí dolů, do háje. Slyšíš mě?" křikne Chanyeol zoufale a postaví se proti bratrovi.

Udělá poslední krok, který chlapce rozděluje a padne mu okolo krku, doufaje, že ho objetí obměkčí. Jen drobný okamžik. Pár vteřinek, než černovlásek objetí opětuje. Pln citu obejme brášku okolo pasu a zaboří mu tvář do ramene. Netrvá to však dlouho a Taovi dojde, že tímhle se nic nemění. Zamračí se.

"Zatraceně!" zavrčí nakonec, napřáhne se a udeří nic netušícího bratra do zátylku.

Chanyeol padne na kolena, držíc se za hlavu. Rána ho omráčila, ale ne dostatečně, aby ztratil vědomí. Pulzující bolest mu prostupuje tělem. Chanyeol několikrát zamrká, aby zamezil stupňujícímu se motání hlavy. Nechápe, proč ho Tao udeřil. A vlastně to nechápe ani samotný Tao. Jedno je mu ale jasné - nedokáže ho zabít. Jeho bratrská láska mu to nedovolí. Naposledy se na bratra podívá. V jeho pohledu je znatelná prosba o odpuštění. Pak popadne vaky s penězi a zmizí.

"Tao, ne-nedělej to... prosím! Neodcházej!" zvolá za ním Chanyeol, kterému se obraz před očima motá víc a víc.

Tao už je ale pryč.

Z posledních sil se doplazí k Layovi, kde se zvedne na kolena. Jeho zranění je vážné. Přesto ho vezme do náruče a začne se s ním kolébat dopředu a dozadu. Po tvářích se mu koulejí slzy. Lay žije. Je v bezvědomí, ale žije. Kai tedy lhal o jeho smrti, aby ho ochránil. Náhle začne v Chanyeolovi stoupat slabost a únava. Jeho srdce, jako kdyby mělo každou chviličku vybuchnout.

"Channie-..." zaslechne hlas, načež začne ztrácet vědomí.

Svým rozostřeným pohledem spatří blížící se postavu. Než ztratí vědomí, usměje se. Nad ním se totiž nesklání nikdo jiný, než Kai... jeho Kai. Krvácejíci z prostřeleného ramene, ale živý.

"Zůstaň se mnou, Channie. Neopouštěj mě. Prosím!" zaslechne a pak ho obklopí tma.

O tři roky později:

Mladý muž zastaví svůj vůz u krajnice a vypne motor. Vystoupí a pomalým krokem se vydá po písečné cestě k vodě. Na kraji se zastaví a nechává svá chodidla omývat příjemně chladnými vlnkami moře. Zavře oči a nastaví svou tvář slunci...

"Kai?"

"Hn?" odpoví hnědovlásek a obejme svého milého okolo pasu. Bradou se mu opře o rameno a zavře oči. Do nozder vsaje vůni jeho pokožky a instinktivně ho k sobě přivine ještě víc.

"Myslíš, že je v pořádku?" zeptá se Chanyeol a přitiskne svoji tvář ke Kaiovi.

Ten si povzdychne. Už si pomalu myslel, že Chan zapomněl, když už se ho na to tak dlouho nezeptal, ale pravda je taková, že na tohle nedokážou ani jeden zapomenout.

"Určitě ano, Channie. Tao se o sebe vždycky dokázal postarat," odpoví a lípne chlapce na odhalenou pokožku krku.

"Chtěl bych ho vidět. Stýská se mi," řekne Chanyeol a povzdychne si.

Kai si opět povzdychne. Cítí se stejně jako Chanyeol.

"Já vím, Channie. Já vím," zašeptá a otevře oči doufaje, že spatří horizont.

Opět doufal marně. Jeho pohled spočine na vysoké, ostnatým drátem obehnané zdi největšího a nejpřísněji střeženého vězení ve státě. "Slibuji, že jednou ho uvidíš," slíbí mu a Chanyeol mu věří. "Teď pojď, máme návštěvu," vezme ho za ruku.

"Lay?" zeptá se Chanyeol a pár jiskřiček radosti mu zajiskří v očích.

Kai přikývne. Vejdou společně do místnosti, kde už čeká hnědovlasý muž.

"Layi!" zavolá na něho Chanyeol a rychle k němu přiběhne, aby ho objal. "Tak rád tě zase vidím. Jak je, kamaráde?" zeptá se vesele a Lay s kamenným výrazem odpoví.

"Mám se fajn, Channie," zalže.

Chanyeol se zamračí. Ví, že mu kvůli tehdejšímu zranění levá polovina tváře i levé rameno ochrnuly, přesto doufal, že konečně Lay přijde s dobrou zprávou a úsměvem na tváři. Lay ale není schopen žádného mimického pohybu. Už nikdy nikdo nespatří jeho milý úsměv.

"Ah bože, kluci. Tak nerad vás tady vidím. Neměl jsem dovolit, abyste všechnu vinu vzali na sebe," zašeptá a vezme oba kluky za ruku.

***

Mladý muž zastaví svůj vůz u krajnice a vypne motor. Vystoupí a pomalým krokem se vydá po písečné cestě k vodě. Na kraji se zastaví a nechává svá chodidla omývat příjemně chladnými vlnkami velikého jezera. Zavře oči a nastaví svou tvář slunci. Jak moc tohle místo miluje. Přesto nemá radost, že tu je. Celý život ho přestal bavit. Co na tom, že má peníze, když nemá své kamarády. Svého bratra... Svou lásku!

Je tu jen samota. Jen on a ta mučivá samota. Uprostřed lesů, mezi horami. Místo, kde s Chanyeolem trávili dětství. Oni dva a jejich kamarádi. Ti, kteří museli zemřít, kvůli hamižnosti a touze po penězích jednoho z nich. Teď je tu sám. Ano, stýská se mu. Strašně moc, ale ví, že pokud by se ukázal dole v údolí, ihned by ho zatkli. Povzdychne si a prohrábne si vlasy, které se z černočerných změnil na blond. Usedne do trávy, jen pár metrů od svého auta. Sáhne do kapsy a vytáhne z ní značně zmuchlanou a zohýbanou fotografii. Stejně jako každý den, se i dnes na ní zahledí a hlavou mu začnou vířit všechny vzpomínky. Do očí se mu natlačí slzy. Kéž by měl alespoň nějakou zprávu o tom, jestli vůbec Chanyeol žije, aniž by tušil, že Kai s Layem přežili též. Pohladí těch několik tváří, které se z ní na něho usmívají, když v tom ho vyruší blížící se kroky. Rychle tedy schová fotku zpět do kapsy a otočí se na příchozího.

"Dobrý den," pozdraví vysoký mladík a mile se na Taa usměje.

Ten mu lehkým přikývnutím odpoví. Přesto je ostražitý.

"Mohl byste mi, prosím, poradit? Trochu jsem se tu ztratil," zeptá se mladý muž a ukáže mu malou mapku. "Víte, koupil jsem si tu srub, ale jsem tu poprvý a nějak jsem zabloudil. Můžete mi poradit, jak se tam dostanu?" usměje se na Taa tak krásně a jemně, až mu srdíčko vynechá pár úderů.

"Ale... jistě. Není problém," odpoví nakonec a postaví se.

Když mu chlapec popíše, jaký srub se stal jeho majetkem, je Taovi jasné, že má právě vedle sebe nového souseda. Ukáže mu na mapě trasu, kterou se tam dostane.

"Děkuji. Moc vám děkuji. Jsem vaším dlužníkem. Víte, bloudím tu už druhý den. V noci jsem dokonce spal v té malé jeskyni támhle u té skály," ukáže kamsi do dálky.

Tao ho ale nevnímá. Nedokáže spustit oči z jeho tváře. Je tak krásný. Andělsky krásný.

Chlapec se otočí a naposledy Taovi poděkuje. Zamává a vydá se na cestu ke svému novému bydlišti. Najednou se zarazí a prudce se otočí na Taa, až se ho lekne.

"Eh, jestli se můžu ještě zeptat. Víte, potřeboval bych trochu provést po městě. Vůbec nemám potuchy, jak to tu chodí a ani kde co je, nebo kudy se tam dostanu. Jsem z Číny, tak to tu moc neznám. Vlastně vůbec to tu neznám. Nemohl byste mi dělat společnost? Klidně vám to zaplatím," vyhrkne tak rychle, že ho Tao téměř nepobírá a po dlouhé době se na jeho tváři objeví úsměv.

Vřelý a upřímný.

"Jo, to bych mohl. Beztak nemám co na práci," řekne s úsměvem a natáhne k němu ruku. "Ale žádné peníze nechci. Nejsou tím, co by udělalo člověka šťastným," zachmuří se při vzpomínce, o co vše kvůli penězům přišel. "Tak... vítej. Já jsem Tao."

"Wu Fan jméno mé," oplatí mu mladík úsměv a pevně sevře jeho ruku ve své dlani. "Moc rád tě poznávám."

"Konečně tu nebudu sám."

END
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sairen Sairen | 4. dubna 2014 v 1:02 | Reagovat

Sfsxgsjgxkgdkhdkhdkhfkh... On ho zabil?! O.O Layi~! TwT Můj miláček zmrzačenej... Příště zmrzač někoho jiného ju? Ale jinak úžasná povídka...

2 HyuniiLee HyuniiLee | Web | 4. dubna 2014 v 9:50 | Reagovat

-z hluboka dýchá a snaží se neprásknout hlavou do tý školní klávesnice-

T.A.K.O.V.Ý. Š.O.K.Y!!!!

Co mi to děláš?! Já už fakt myslela, že je oba zabil! X__x .....

Unicorn... ten ňuňan jeden a ty z něj uděláš mrzáka .. :XXX

Nakonec jsem po tom neskutečným návalu slz chytla neskutečnej výbuch smíchu. Klasika... Já čekala kdy se tam objeví Kris... Mueheheheh ~ :33
Jinak nádherná povídka.. smutná ale krásná :33

3 Kyuu-chan ^^ Kyuu-chan ^^ | Web | 4. dubna 2014 v 16:18 | Reagovat

o.O
asdsajhalailafajhl........
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
O MŮJ BOŽE!!! PROČ MUSELI ZEMŘÍT??? Ještě štěstí, že Tao trefil Kaie do ramene a přežil to...!! Já upřímě bych se spíš střelila sama, než si vybírat mezi sourozenci a svou láskou! To bych se radši zabila sama, protože nechci aby nikdo mou rukou umřel, nebo je viděla umírat..by mě trefilo! WU FAN VŠE ZACHRÁNÍ!!! Super...*3* Vím že Tao za nic nemůže, vlastně všechny nechal žít a upřímě si myslím, že Kaie trefil schválně do ramene...a to že zabil Kyungsoa...píšu to nerada, ale asi udělal dobře....A chudáček LAY! T_T přesto jsem ráda, že žijí, alespoň ti tři, vlastně 4 :333
DOKONALÝ!! CHI JEŠTĚ, ALE NE, ABY BYLI ZASE MRTVÍ....ŽIVÍ JASNÝ!! :33

4 dg-entertainment dg-entertainment | 4. dubna 2014 v 18:26 | Reagovat

asdfghjkl.. dokonalý konec! Víc ze sebe nedostanu.

5 Hatachi Hatachi | 4. dubna 2014 v 22:13 | Reagovat

Obrečela jsem, žes vyvraždila půlku EXO. Ale když jsem se dozvěděla, že Tao, Chan, Kai a Lay přežili, tak mi tekly slzy radosti. Ale řeknu tě, to byl teda masakr...
Tak Kai a Chan vzali vinu na sebe, aby uchránili Laye? To od nich bylo šlechetné. Už tak má Lay zničený život, kvůli tomu zranění, ještě aby musel trpět ve vězení.
Aspoň, že Tao utekl tam, kde to zná a má to tam rád. Ale zase se mučí vzpomínkami na Chana a jejich dětství. Ale jeho chmury mu pomůže rozehnat Kris, kterého jsem tam vůbec nečekala. Škoda jen, že  Tao neví, že přežili i Kai a Lay. A že Chan je taky v pořádku...
Ale konec to byl famozní. Čekala jsem, že je vyvraždíš komplet do jednoho. Hodně mě to překvapilo.
Byla to opravdu úžasná povídka, u které se nedalo nic předvídat předem...

6 Miyaji Miyaji | E-mail | Web | 18. dubna 2014 v 0:21 | Reagovat

klůKLKLWFFKLDFSJKSNJ... Tak toto jsem nedávala... Poslední díl jsem obrečela skoro celý, teda...dostala jsi mě. To je tak neskutečně úžasně napsané!
Sice si nedokážu Taa představit jako takového badass rebela, ale... je to sakra skvělá povídka a přesně jak napsala Hatachi - nedalo se to předvídat, takže mě teď konec odrovnal úplně.

7 Karin Karin | 6. června 2014 v 22:52 | Reagovat

Tak takoví konec jsem nečekala ale moc se mi líbil.

8 Lai Lai | 19. dubna 2015 v 19:09 | Reagovat

Tak ...po tomto....ja....neviem...kto....som...čo.....som...čo....sa....stalo....ja .....čo?...ako?......TY SI MI ZABILA SEHUNA...A LUHANA...ČO..NIEE......Aspoň, že Kai, Chan, Lay a Tao prežili...a D.O ten ten píp píp píp....kvok kvok xD tak zvrátene ma teší, že ho Tao zabil :) *muhehehe* aww...To je cute, že všetko Chan a Kai vzali na seba :* a chudiatko moj Lay :'(  a ten koniec ...YiFan a Tao..hm..a ked pôjdu do toho mesta..nezatknú ho?..... O.o ale pomooc..toto niee...Hunnie...ty niee...:'( :'( :'(

9 Surka Surka | 13. dubna 2016 v 21:36 | Reagovat

No ja umriem, vážne, tu a teraz Q-Q Chany a Kai v base, je to normálne? Ich dvoch si tam absolútne nechcem predstaviť, lebo sa mi z toho chce smiať :D A pritom je to tak smutné, že práve tí dvaja tam skončili.
A Lay žije, no to ma prekvapilo, potešilo a všetko dobré dohromady :3
Tao... Kris, tí dvaja, stále musia byť spolu. Len mi je trochu ľúto Sooa, že ho ASI chcel už Tao nahradiť. Mám potuchy, že keby bol Tao s Wu Fanom, tak by na Chanyho a ostatných pomaly zabudol, alebo? Prišlo mi to ako nový začiatok.. tak to niekedy býva.
No krásne napísaný, úžasný príbeh, masaker.. waaah ^^
Ďakujem, že Chany prežil ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie