můj přítel vrah

3. dubna 2014 v 10:55 | JaeRa |  crossover oneshots

|| můj přítel vrah | crossover oneshots | Gunwoo/Elisha | a: jaera ||

Lidičky, moc se omlouvám za svoji částečnou neaktivitu. Tak trochu nestíhám, ale tak jako kdybyste mě neznali :DDD Hold, stává se, ale abyste neřekli, že na vás hážu bobek, tak vám sem "zatím" dávám opět něco ze své staré inpirace. Je to první díl z celkově dvou dílů :D tak... těším se na vaše komenty :* Love ya...



Tmavovlasý chlapec pomalým krokem prochází ztichlou ranní ulicí, na níž pomaloučku dopadají paprsky vycházejícího slunce. Jeho krok je nejistý. Co krok, to bolestnější zkřivení jeho tváře, na níž již před dlouhou chvílí zaschl i poslední pramínek krve. Té krve, jenž se mísí s nezastavitelným proudem slz. Tak horkých a snad i bolestnějších, než samotná rána na jeho hlavě, z níž príští ona krev.

Neví, kam ho nohy z posledních sil nesou. Neví ani, kde vlastně je… Neví, jak dlouho už kráčí po téhle ulici, která jako kdyby neměla konce. Nakonec stočí své kroky k jedné zdi, která drží snad jen silou vůle. Zdi, z níž již opadal i poslední zbyteček omítky a zanechal pouze holé cihly.

Chlapec se o ni opře zády a sveze se k zemi, nevnímajíc, jak se mu cihly svou hrubostí bolestně dřou o záda skrz roztrhané černé sako. Skloní hlavu a zadívá se na své dlaně. Jsou rudé od zaschlé krve. Té jediné, která nepatří jemu. Té, která patří… jí! V ten moment se jeho oči opět naplní dalším a dalším přívalem slz. Je mrtvá. Proč? Vždyť ještě včera ráno všechno vypadalo dokonale. Její tvář se usmívala. Byla šťastná!... Ano, v ten okamžik byla šťastná. Vždyť ji právě sliboval věrnost před zraky mnoha lidí i před samotným bohem, v něhož právě přestal věřit. Stačilo jen pouhá chvilička a všechno štěstí bylo rázem pryč.

Nenávratně pryč a nahradili jej strach a bezmoc. Marné prosby a zoufalství.

Všechno bylo ale k ničemu. Přišel o ni. Navždy.

Přišel o ni svou vlastní vinou!

Přišel o ni svou vlastní rukou!!

"Zabil jsem ji! Zabil. Jsem vrah…. VRAH!" křikne zoufale mladík do tmy, až se kdesi v dáli ozve zběsilý štěkot psa a rozčilený hlas jakési ženy, sprostě mu nadávajíc, že by ráda spala.

Mladík se schoulí ještě více. Přitiskne svá kolena více k hrudi a pevně je obejme rukama, nevnímajíc bolestné zaskučení, jak moc ho tělo bolí. Nenávidí se. Nenávidí ty, kvůli nimž musel prolít krev. Její krev. Dívky, která mu byla vším… Kamarádkou, láskou… prostě vším!

A přitom se na něho ještě před několika hodinami dívala s naprostou oddaností a láskou. On ví, že ho milovala, vždyť i on miloval ji. Stejně a možná i mnohem víc. A teď? Je pryč. Navěky pryč…. Jeho láska, jeho všechno…. Jeho Elisha!

Mladík se odtáhne od chladné zdi a padne na kolena. Jeho tvář, zmáčená od slz, je sklopená k zemi. Jeho tmavé, dlouhé vlasy, mu splývají podél tváře, jemně se mihotajíc v téměř neznatelném větru, který jako kdyby se pokoušel zchladit jeho horké tváře.

Nic však nedokáže přehlušit tu nepředstavitelnou bolest, která proudí v jeho těle. Snad jen…

Jediná myšlenka, jež dokáže navrátit alespoň částečně ztracenou víru, že všechno ještě není ztraceno… Hloupost! Všechno už je ztraceno! Vždyť přišel o ni… o to nejdůležitější, co měl! Ale… přeci jen je tu jedna věc, kterou ještě může udělat, i když ví, že mu to Elishu už nikdy nevrátí. Snad ale aspoň zmírní částečně tu nepředstavitelnou bolest, kterou cítí ve svém srdci.

Tmavovlasý mladík zvedne svou tvář k nebi a zhluboka se nadechne. V jeho očích téměř hoří plamen nenávisti… plamen pomsty!

Unaveně se zvedne ze země a rozhlédne se. Nikde se ani stín nepohne. Jeho černé oči se zamračí se. Jeho rty se zúží do uzounké linky, jak pevně je semkne k sobě, načež se kulhavým krokem dá do chůze a v zápětí se ztratí ve tmě, odkud se ozve už jen tichounký šepot jeho hlasu, připomínající spíše šelest větru.

"Za všechno mi zaplatíš!"

POV:

"Gunwoo, jsi připravený?" ozve se ode dveří hlas tmavovláskova nejlepšího přítele.

"Naprosto, Seyongu. Můžeme vyrazit" oznámí tichým hlasem Gunwoo a naposledy se shlédne v zrcadle.

Konečně! Dnešek bude jeho nejšťastnějším dnem.

Zatím na opačné straně města:

"Eli…" vzdechne její sestra, jen na ni užasle hledí, zatímco si Eli upravovala poslední nedostatky na svém vzhledu. Pak pohlédne do velikého zrcadla a dlaní opatrně pohladí tu jemnou látku sněhově bílých šatů, jemně jí splývajících k zemi.

"Vypadáš nádherně!" dodá starší z dívek, pak přistoupí k Eli a něžně ji obejme.

"Cítím se šťastně. Opravdu šťastně!" zašeptá Elisha a usměje se na sestru. Ta jí úsměv opětuje a pohladí ji po tváři.

"Zasloužíš si to!" odpoví a pak přes její tvář přelétne stín čehosi, co Eli nedokáže rozpoznat.

"Děje se něco?" zeptá se, ale starší dívka jen zavrtí hlavou a na tvář opět vykouzlí svůj úsměv.

"Nic, jen…" řekne tiše a skousne nervózně svůj spodní ret.

"Jen co?" pozvedne Eli nedočkavě obočí. "JaeRo?"

"Jen jsi najednou tak… veliká" posmutní starší tmavovláska. "Ještě nedávno jsi v náruči žmoulala panenky a teď… se vdáváš!" řekne a jemně setře drobné slzičky, které se jí vtlačí do očí.

Eli sestru konejšivě sevře v náručí. Ráda by ještě něco řekla, to už je ale přeruší další dívka, která vstoupí do dveří. Je navlas stejná jako JaeRa, jen v jejích očích neplanou plamínky negativismu, ale radosti.

"Je čas!" řekne, popadne svou mladší sestřičku v náruči a líbne jí na čelo.

"Jsi nádherná!" řekne a pak se postaví vedle svého dvojčete. Nechají nevěstu projít projít dveřmi a pak si vymění pár pohledů.

"Jae, neřekla jsi jí to, doufám? Nechci jí kazit její velký den" zeptá se a JaeRa si povzdychne. Pak záporně zavrtí hlavou.

"Neřekla, ale… měla by to vědět dřív, než bude pozdě!" zašeptá a pak opustí místnost. Tmavovláska, jež v místnosti zůstala sama se zahledí z okna, kde spatří svou maličkou sestřičku, jak nastupuje do přistavené limuzíny.

"Kéž by to všechno nebyla pravda" zašeptá a zamrká, aby zahnala slzy, když se ve dveřích opět objeví mladší z dvojčat. "Tak Hatachi, kde se flákáš? Naše sestřička se vdává. Nechceš jí to přeci pokazit, že ne?" usměje se a popadne sestru za ruku. Společně opustí místnost i dům a zatímco nastupují do auta, sleduje je Eli skrz zavřené okénko.

Proč má pocit, že jí JaeRa neřekla pravdu?

"Gunwoo, bereš si zde přítomnou Elishu za svou právoplatnou ženu? Budeš ji milovat a chránit v dobrém i zlém? V nemoci i ve zdraví, dokud vás smrt nerozdělí?" odříká farář svou již naučenou frázi a zahledí se na mladíka před sebou.

Ten stočí pohled k dívce, stojící po jeho pravém boku a láskyplně se usměje. Tak moc tuhle dívku miluje. A teď bude konečně jeho ženou. Opět tedy pohlédne na muže v sutaně a přikývne.

"Ano, beru!"

Farář se otočí k dívce a frázi zopakuje. Elisha něžně stiskne ruku své lásky a též přikývne.

"Ano, beru!"

"Ptám se tedy vás ostatních… je-li zde někdo, kdo je proti tomu, aby byl tento pár sezdán, nechť promluví nyní před Bohem, nebo ať pomlčí navěky!" rozhlédne se farář po svém kostele.

V momentě, kdy už vše vypadá, že nikdo nemá žádné námitky a zbožný muž se chystá tedy opět promluvit, se rozletí dvoukřídlé dveře.

"Já mám námitku!" ozve se kostelem ostrý hlas černovlasého muže v ležérním a znatelně drahém obleku, jenž zamračeně pohlíží na ženicha s rukama ledabyle zastrčenýma v kapsách svých kalhot.

Gunwoo se znatelnou nervozitou polkne. Rukou zastrčí zběhlý pramínek vlasů za ucho a více stiskne Elishinu ruku.

"Gunwoo, kdo… kdo je to? Ty ho znáš?" pohlédne na svého přítele Elisha. Ten téměř neznatelně přikývne.

"Ano, Eli. Znám! To je Siwon… Můj bratr!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | Web | 3. dubna 2014 v 17:55 | Reagovat

Četla jsem to jedním dechem a s pořádnou husinou, hlavně ten konec. Doufám, že druhý díl bude rychle, budu tady totiž oxidovat denně, jak to tak vidím :)

2 Hatachi Hatachi | 3. dubna 2014 v 19:41 | Reagovat

Moc krásné a moc smutné sestřičko...

3 Karin Karin | 11. listopadu 2016 v 22:50 | Reagovat

Moc smutné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie