glac - paní jang

8. března 2015 v 8:00 | JaeRa |  glac

Hojte, Miracles... tak jak se vám vejde? Až po koul-.... eh... to sem nepatří. Mno, jak se vám líbí postup Glacu? :D Jdeme dál... Enjoy it :)



TERKA:
"Nehýbat... Ok..."
"Nehýbat... Ok..."
"Klid tam vzadu! A vy, nehýbat... ok!"
Tak myslím, že tohle mi bude znít v hlavě ještě hodně dlouho, řeknu si a nejmíň po třicáté měním vedle Minha postoj. Jak tohle můžou ty modelky vydržet? Nechápu!
"Nehýbat... Ok..."
"Jestli tohle řekne ještě jednou, zabiju ho a narvu mu ten foťák tam, kam ani slunce nesvítí!" rozčiluji se, zatímco Minho má co dělat, aby nevybuchl smíchy.
MABI:
"Odkud, že jste?" zeptá se mě už asi po třetí Yunho.
"Z České republiky," odpovím a dál sleduji, co se děje na place.
"Jo? Tam jsme byli. Hezký to tam máte. Líbilo se mi tam. A dokonce ještě umím pozdravit, hehe. Hele - Doburo de!" zahuhlá a já se div neskácím smíchy. Dotčeně se na mě podívá a pak uhne pohledem uraženě jinam.
"Promiň, ale je to sranda!" řeknu omluvně, ale moc si tím nepomůžu. Už se mnou nepromluví.
JAERA:
"Hej Boome, ukaž mi to ještě jednou. Prosím!" zasměji se na plnou hubu, když mi předvádí imitaci Heartbreaker od G-Dragona. Já z toho kluka fakt nemůžu. Usměje se a začne od začátku. Během chviličky se válím smíchy na zemi, za což dostanu řádně vynadáno od kostymérky i maskérky. Vstanu a nechápavě se prohlédnu, co se jim nelíbí a málem mě klepne. Oblečení mám zválené a make-up úplně rozmáčený od slz smíchu. Boom ne mě pohlédne a začne se smát na plné koule.
"No co se tlemíš? Ne všichni jsme krásní od přirození!" pokrčím rameny. "Někdo hold musí používat make-up. Tak, já se jdu udělat! Muhehe," vyhrknu a Boom sebou praští o zem.
"Co, že se jdeš?"
"No udělat, ne? Co je na tom divného? Hold, potřeby jsou potřeby," otočím se a jdu si přepudrovat nos. Když se vrátím, popadne mě Boom za ruku.
"No kde se flákáš tak dlouho? Jsme na řadě!" řekne a já se málem přerazím, jak mě v té rychlosti táhne na plac.
DOMI:
Hele, proč zrovna já si musela vybrat tohohle smradlavku? Ten pušinec má na sobě vysoké boty a přesto ho cejtím. Až bude konec těhle muk, popadnu ho za pačesy a ukážu mu, jak úžasný to je pocit, se občas vykoupat. Jinak už s ním v životě nepromluvím, slíbím si a otočím se od něj, abych mohla do plic nacpat trochu toho čerstvého vzduchu!
NAOMI:
Jujík, úplně mě svrbí prsty, jak bych to sladké baby vedle sebe ňamňala, hehe. Ten kluk je ve skutečnosti ještě sladší než z internetu nebo fotek! A tak krásný. Otřu si nenápadně poslintanou bradu a usměji se na něj. Ty jeho kukadla jsou tak hluboká, temná. Ehééé... Eh... Uhn... Jůůůů... Hehe...
GABY:
"Hele, Key. Proč si vlastně říkáš Key?" zeptám se zvědavě a pohlédnu na něho.
"Protože jsem chytrý!" odpoví mi stroze. No ty jsi teda namyšlenec namyšlený, povím si a ohrnu na něho nos. Podívá se na mě koutkem oka, jako bych byla ten největší póvl a dál si mě nevšímá. Dokonce se při focení ke mně otáčí pouze zády. Ty jsi ale zlej, ošklivej, fuj... Nemám tě ráda! Pomyslím si a též si ho přestanu všímat.
LULA:
"Onew?"
"Ano?"
"Znáš velikosti podprsenek?" optám se toho neviňátka. Záporně zavrtí hlavou a vytřeští na mě oči.
"No přeci A, B, C, D, E a F!" houknu a zavrtím hlavou nad nevědomostí toho tvorečka před sebou.
"Cože? A co to znamená?" nechápe stále.
"No á jako angrešt, bé jako bluma, cé jako citron, dé jako dýně, é jako enormní a ef jako fuj to jsem se lek! Hehehehe," tlemím se zákeřně a Onew rudne jak rajče, zatímco se o něho pokouší mdloby.
ELI:
"Lulo, netlem se mi, bo tě kousnu!" pohrozím jí, ale je mi to k ničemu. Stejně si na mě ukazuje prstem a smíchy se láme v pase. Jako nejmenší z holek a Max jako nejvyšší z kluků teď asi vypadáme určitě jako z grotesky. Sakra, my jsme teda pár a to se pokouším nemyslet na to, že stojím na bedně. No, aspoň mu vidím zpříma do očí.
Jsme poslední. Takže, když je po všem, sundá mě Max z bedny, hodí si mě přes rameno a pak peláší zpět do kostymérny. Ještě chvíli si poté s klukama povídáme, až se rozloučíme a mažeme domů. Mám hlad.
GABY:
Konečně jsme tu. Dveře výtahu se pomalu otevřou a my tiše vyjdeme. Co nejtišeji procházíme podél dveří, které se nám včera tak zákeřně otevřeli, když se bohužel otevřou znovu!
"Ahoj holky, pojďte dál. Už tu na vás čekám," ozve se vysoký hlásek té otravné báby od vedle.
"Dobrý den paní Jang," odpovím skrz zuby s nuceným úsměvem a rychle dodám. "Nezlobte se, ale dnes nemůžeme, máme spoustu práce. Někdy příště ano? Mějte se!" houknu mile a už postrkuji holky co nejrychleji pryč. Babča se zatváří zklamaně a smutně se rozloučí. I když sklopí hlavu, všimnu si slzičky, která jí steče po tváři. Najednou je mi jí líto. Vždyť je chudák stále sama, nedivím se, že chce společnost. Zarazím se a chci jí odpovědět něco povzbudivého, když cinkne výtah a z něho vykročí několik osob.
NAOMI:
"Omdlím. Já určitě omdlím!" zašeptám a Nika jen tiše přikyvuje, když všechny pozorujeme čtyři mladíky, kteří se na nás usmívají a pak zmizí v protějším bytě.
"Jsou přece jen naši sousedi. Juniorové jsou naši sousedi! Uhuééé-..." omdlím.
"Co to? Co se stalo?" zeptám se a opět otevřu oči. V tu chvíli se šíleně leknu toho, ce se nade mnou sklání a začnu se šplhat JaeRe na záda.
"Co blbneš? To je jenom paní Jang. Ona přece nemůže za to, že vypadá tak blbě!" zahuhlá přidušeně JaeRa a snaží se mě zklepat ze svého krku, ze kterého ale odmítám slézt.
"Fuj. To je ale obluda!" řeknu.
"No jo, z dálky to tak vypadá a z blízka je to pravda," zatlemí se Domi, když začnu opatrně slejzat z JaeRyných zad. Odmítám ale přijít k té hrůze blíž. Co kdyby mě chtěla kousnout?
JAERA:
"Moc děkujeme, paní Jang. Jste hodná!" řeknu a usměji se na ní. Babča se také usměje a já si všimnu, že má v očích opět radost. Nakonec není tak hrozná, jak jsme si myslely. Je to fajn, milá, upovídaná a škaredá babča, která jen touží po tom, si s někým občas povídat.
"Děvčata, něco vám ukážu," řekne a vede nás do ložnice, kde hrábne do šuplíku a vytáhne lístek s několika čísli. Podezřívavě se na ní podívám, ale jí se ve tváři zračí zákeřný úsměv. "Měla jsem na starosti pár bytů tohohle domu, aby nechátrali, dokud se do nich někdo nenastěhuje, třeba jako ty vaše!" řekne a v očích se jí zaleskne.
"Takže tohle jsou kódy od našich bytů?" zhrozí se Mabi. Záporně zavrtí hlavou a lyšácky si poklepe na hlavu.
"Možná jsem stará, ale nejsem hloupá! Všimla jsem si, jak pokukujete po těch chlapcích a tyto kódy jsou od nich!" řekne a uloží je zpět do šuplíku.
MABI:
"No teda, to mě podržte. A-..." zkusím opatrně. "Nemohla byste nám je půjčit? Jen na momentík?" zaprosím se štěněčím pohledem. Znovu zavrtí hlavou, až mám pocit, že jí tam zašplouchalo.
"Jen pod jednou podmínkou," řekne a usměje se.
"Jakou?" zeptá se Nika podezíravě.
"Chodím už o holi, jsem stará a klukům tam už pár let chodím uklízet. Myslím, že je na čase, aby mě někdo nahradil," řekne a já se jen těžko držím, abych jí neskočila kolem krku. No ale fuj!
"Tak mi jim tam uklidíme!" vyhrknu a babča povyskočí leknutím.
"Děkuji," odvětí a s tím znovu otevře šuplík a podá nám kódy jako tu nejdražší věc na světě. Během chvilky na nás vyhrkne spoustu úkolů a povinností, které musíme v bytech splnit.
Uklidit, vyluxovat, vyprat, uvařit a spoustu dalšího...
"To bude hračka," řeknu si a mávnu rukou. "V pohodě," zahuhlám.
"No když myslíš," odpoví mi a podívá se na mě skrz ty své jogurty na nose.
"Tak babi, my už vážně musíme," řekne JaeRa. "Ještě jednou děkujeme." A s tím odcházíme. No ještě, že tu babču máme.
Vylezeme od bábinky, podíváme se zamyšleně ke dveřím o pár metrů dál a přemýšlíme, co nás asi za nimi čeká. Už teď jsme nedočkavé.

Tak zítra hoši.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | Web | 8. března 2015 v 16:34 | Reagovat

Nedočkavě čekám na další díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie