i love you daddy - 2. část

16. října 2016 v 17:18 | JaeRa |  got7

Druhá a část je tu. Ale zjistila jsem, že je jaksi dlouhá a navíc jsem se rozhodla něco málo připsat, tak se můžete těšit i na třetí A ANO, TENTOKRÁT POSLEDNÍ ČÁST! Snad někomu udělá radost, i když o tom pochybuju, jelikož reakce na první díl jsou TÉMĚŘ nulové. No... uvidíme :) Užijte si čtení...



"Slečno LiNo," ozve se v mobilu. "Za deset minut vás očekávám ve své kanceláři!"
Nestihne ani odpovědět a na druhé straně slyší už jen rytmické pípání. On mi to položil, probleskne jí hlavou, zatímco pohledem propaluje displej svého mobilu.
"Do háje, co jsem zase provedla?" zavrčí a bouchne do volantu svého starého auta. Úkosem mrkne na zápěstí, kde se jí blýští stříbrné náramkové hodinky. "Deset minut? Si myslí, že mám v zadku vrtuli?" Zamračeně zvedne pohled, aby zjistila situaci před sebou. Kolona, v níž už dobrou hodinu a půl stojí, se ne a ne pohnout.
Čas plyne, minuty utíkají. Popojela sotva o pár metrů. V tom jí mobil zazvoní znovu. Ani nemusí koukat na jméno volajícího. Melodie, kterou si k němu nastavila, jí ho ochotně prozradí.
"Máte zpoždění!" zazní hluboký hlas.
"Omlouvám se, uvízla jsem v koloně."
"To ale není můj problém," odpoví ledově klidným hlasem. "Chci vás tu mít co nejdřív, jinak končíte!" Opět to vtíravé pípání.
"Co mu zase přeletělo přes nos?" prohrábne si své pracně upravované kadeře tmavě hnědých vlasů. Nakonec se zamračí, popadne kabelku a vystoupí z auta. "Fajn, jak chcete, šéfe! Jdu pěšky!" zanadává a rázným krokem se vydá co nejkratší cestou k Wangově společnosti. "A to auto mi zaplatíte!" vrčí si stále pro sebe, když už prochází hlavním vchodem firmy. "Určitě mi ho ukradnou! Nebo odtáhnou! Jo, to je ono. Stopro mi ho odtáhnou!" Sledována nechápavými pohledy pracovníků firmy dojde až k výtahu. Proud nezastavitelných slov pokračuje i uvnitř něho a když vyjede do příslušného patra, rozhazuje již nahněvaně rukama. "Že jsem nešla raději dělat uklizečku!" prskne, jen co se železné dveře výtahu otevřou. "Měla bych klid a nemusela poslouchat jeho sebestředné držkování. Že já se mu na to nevykašlu! Měla jsem mu místo na nohu stoupnout rovnou na hlavu." V ten moment jí k uším dolehne tiché zachichotání.
"To neříkejte. Byla by mě škoda," ušklíbá se na ní Kayee svým typickým sebevědomým úsměvem. "Nebo ne?" LiNa si ho prohlédne. Nikdy ho neviděla tak nastrojeného.
Běžně bývá oblečený do černých ryflí a mikiny stejné barvy, ignorujíce společenskou etiku. Nyní stojí před ní v drahém obleku tmavě vínové barvy, pod níž má košili černé barvy. Blond vlasy, vyčesané z čela, mu dodávají eleganci a dvě naušnice ve tvaru kříže naopak na drzosti.
Obdarovala ho falešným úsměvem a jen tak tak se držela, aby neprotočila očima. Ten chlap je fakt neuvěřitelnej!
"Tak pojďte, je čas vyrazit!" popadne ji ne zrovna šetrně za loket a táhne ji z kanceláře pryč. LiNa, překvapena náhlou situací, nezmohla se ani na slovíčko. Jen poslušně cupitala vedle něco a snažila se přitom nepřerazit na svých vysokých podpadcích. Když se ale ocitnou před budovou, vyškubne se mu a založí si ruce v bok.
"Kam... kam to jdeme?" nechápe LiNa. Kayee se bez odpovědi vydá ke svému autu přímo naproti vchodu do společnosti. "Počkejte! Slyšíte?" vydá se rychle za ním. Když ho dožene, nastupuje už na místo řidiče. LiNa nechápavě a s ústy téměř dokořán, sleduje jeho počínání. Kayee zabouchne dveře a nastartuje. To jí vytáhl ven, aby se dívala, jak odjíždí? Nebo, aby se snad pochlubil svým novým sportovním vozem?
Odfrkne si a ruce zkříží na prsou. Samolibý blbec!
Kayee ji chvíli tiše sleduje, ve tváři výraz, jenž nedokáže přečíst. Skrz rty mu unikne vrčivý povzdech. Pak se nakloní k místu spolujezdce. Dveře klapnou a následně se otevřou. LiNa dál nechápavě pozoruje svého šéfa. Když se ani po třech minutách nehne, Kayee se zamračí.
"Sakra, ženská. Čekáte snad na autobus?" zavrčí. LiNa ihned pochopí. Nervózně nastoupí na místo spolujezdce a vůz se konečně rozjede.
"Povíte mi už konečně, kam jedeme?" zeptá se a odevzdaně složí ruce do klína. Kayee chvíli mlčí, soustředíce se na cestu. Když zastaví na světelné křižovatce, konečně stočí tvář k ní.
"Mám pracovní večeři a potřebuju, abyste tam byla se mnou," řekne pevným hlasem, ale LiNa pozná, že je nesvůj. Zkoumavě přimhouří oči a tiše si ho prohlíží. Proč si jen nikdy nepřiznala, jak moc pohledný je? Očima sjede k jeho rtům. Pohled na ty plné polštářky ji donutí se zhluboka nadechnout. Až po chvíli si však uvědomí, že na něho přímo zírá. Rychle tedy odvrátí pohled a zahledí se z okénka.

"O jakou večeři jde?" zeptá se tiše.
"Byl jsem pozván jedním z pěti nejvlivnějších mužů Číny. Jde o šéfa jedné z největších hudebních společností a proto je pro mě tenhle večer velmi důležitý," podívá se na ni a pokračuje. "Když vše půjde podle plánu, čeká nás uzavření smlouvy, díky které naše firma získá obrovské množství peněz. Takže-..." zařadí, prudce zatočí doleva a za okamžik už vypíná motor. LiNa se otočí k němu. "... pomozte mi a povýšení vás nemine!" usměje se. LiNa téměř vykulí oči. Poprvé ho vidí takhle veselého. Vlastně podruhé. Jeho krásný úsměv poprvé spatřila už tenkrát v metru, když jí pevně tiskl ke svému svalnatému tělu. Moment... svalnatému?? Bože, LiNo, na co to myslíš, pomyslí si tmavovláska a do tváří se jí nahrne krev. Sklopí zrak ve snaze se vyhnout jeho pohledu.
"Co to pro mě znamená?" zeptá se. Kayee mezitím vystoupí, obejde vůz a jako pravý gentleman jí otevře dveře. "Proč mám pocit, že mě žádáte o něco, co se mi nebude zamlouvat?" zeptá se ho na rovinu a Kayee se zachichotá. Je nucen uznat, že se s ním rozhodně nepáře a vždy jde přesně k věci. A to mu imponuje. Ač nerad, ta žena se mu líbí. Možná až moc. Zamračí se nad tím zjištěním, svou ruku natáhne k ní, aby jí pomohl vystoupit.
"Pro vás? Celkem nic," řekne a LiNa se až ošije nad náhlým chladem, který se mu odráží v hlase. "Jen musíte hrát moji ženu!" LiNu jeho slova vykolejí. Přestane se soustředit. V tu chvíli zakopne o obrubník a její tělo se vydá nekontrolovatelně k zemi. Kayee ji však pohotově zachytí a zatímco ji drží v náruči, jejich pohledy do sebe navzájem vypalují díry. LiNa z něho nedokáže spustit oči. Tolik upřímnosti, kolik se v těch jeho odráželo! Odmítala uvěřit tomu, že je jiný, než jak ho znala z práce.
Rychle se narovná a odtáhne se do dostatečné vzdálenosti. Upraví si svou sukni a odkašle si. Párkrát se nadechne a vydechne. Kayeemu se na rtech usadí jemný úsměv. Stále stejně roztomilá jako tenkrát, pomyslí si. Ihned ale zvážní, když LiNa odmítavě zavrtí hlavou.
"Ne!" řekne a ruce zkříží na prsou. Kayee cosi nesrozumitelného zamrmlá.
"Proč?" zeptá se. "To se mi svojí odtažitostí pořád mstíte?" připomene jí její zlost, když si ji k sobě přivinul tenkrát v tom zatraceném metru. Povzdychne si a LiNa se zarazí. Vážně slyší v jeho hlase tolik lítosti?
Skloní hlavu mírně ke straně a zamyšleně na něho hledí. Kayee si oběma rukama prohrábne své husté blonďaté kadeře a s lokty opřenými o kolena tiše propaluje pohledem asfaltový povrch chodníku. Najednou pocítí lítost a vztek sama k sobě. To nebyl on, kdo se tenkrát zachoval hloupě. Byla to ona a mermomocí se bránila přiznat pravdu. Ah, jak sobecká je!
Přistoupí váhavám krokem k němu. Otevře rty a ihned je znovu zavře. Co by měla říct? Slova jí vůbec nejdou na jazyk a přitom jindy bývá prštný jako had. Sama sobě zanadává!
Zhluboka se nadechne a položí mu opatrně ruku na rameno.
"Omlouvám se," vydechne dřív, než by si to rozmyslela. "Za všechno," dodá a Kayee k ní zvedne tvář. Překvapení z něho přímo číší. "Je to moje vina, že jsou vztahy mezi námi dvěma stále tak napjaté. Tehdy v tom metru-..." spustí a její hlas je stále tižší a tižší. Kayee se postaví. Nespouští z ní oči. Napjatě čeká, co mu řekne. "... byl jste tak blízko a to, jak jste mě k sobě tiskl, já... nikdy... ah, bože, o co se to tady vůbec pokouším?" zavrtí hlavou a pak mu pohlédne přímo do očí.
"Prostě mě to vyděsilo. Ještě nikdy jsem... k muži..." zmateně koktá, neví jak pokračovat.
"Nebyla tak blízko?" zeptá se Kayee. LiNa po chvilce přikývne, hlavu opět skloněnou k zemi. Kayee pochopí její tehdejší jednání a sám se omluví za své chování. Po několika dalších dlouhých minutách mrkne na své náramkové hodinky a zhrozí se.
"Sakra, přijdeme pozdě!" vyhrkne a LiNa zazmatkuje.
"Počkejte, ale... takhle přeci nikam nemůžu? Nejsem na to oblečená!" vyhrkne a Kayee si ji prohlídne. Na rtech se mu usadí jemný úsměv.
"Nesmysl," řekne a nabídne jí rámě. "Vypadáte úžasně!" LiNa se nad tónem jeho hlasu ochvěje a nakonec se o něho zapře.
"Že vás huba nebolí!" zasměje se a cítí, že věčné napětí mezi nimi pomalu ale jistě mizí. Společně pak projdou ulicí, zahnou za roh a projdou branou do rozlehlé zahrady, jenž vede k honosné vile. LiNa znervózní a mírně zatahá za jeho ruku.
"Já... já tam nemůžu. Vypadám hrozně! Zkazím vám celou večeři," začne lamentovat. Kayee se zastaví a otočí se k ní. Chvíli si jí prohlíží a pak zvedne ruku. Chytne sponu, která drží její vlasy v pevném drdolu a rozepne ji. Husté prameny tmavých vlasů jí dopadnou na ramena. Párkrát se jí v nich zkušeně prohrábne, aby jim dodal tvar, zatímco LiNa téměř nedýchá, jak zvláštní pocity v ní jeho ruce vyvolávají.
"Hotovo," řekne a pak se skloní k jejímu uchu. "Vypadáš krásně, lásko!" řekne a LiNa ho plácne do hrudi. Zamračí se.
"Co to-..." Kayee ji přiloží ukazováček na rty, aby jí umlčel a usměje se.
"Však jsi má žena, ne?" připomene jí a LiNa pochopí. Omluví se a znovu se ho chytne. Nohy se jí třesou. Co když mu tuhle důležitou akci zkazí?
Jen, co přistoupí k velikým, bílým dveřím, ihned se otevřou.
"Dobrý den, vítám vás. Už jsem si pomalu myslel, že nedorazíte," vřele se na ně usmívá statný muž okolo čtyřicítky.
"Omlouváme se, ale žena se nemohla rozhodnout, co si oblékne," mrkne na ní a LiNa dostane obrovskou chuť ho něčím praštit do hlavy. "Chtěla udělat dojem, znáte ženy," pokračuje Kayee a LiNa ho štípne do ruky, za níž ho stále drží. Kayee sykne, nicméně úsměv neopouští jeho tvář.
"Ale jistě, naprosto vám rozumím. Má žena je ještě teď zavřená ve svém pokoji a nehodlá vylézt, dokud nebude vypadat dokonale. Mé ujištění, že krásnější už být nemůže, nezabralo." Muž ustoupí a rukou pokyne do domu. "Prosím, jen račte dál." Nechá dvojici vstoupit a pak, jako pravý gentleman, políbí LiNě ruku. "Park Jinyoung, jméno mé."
Veselý večer mohl začít.

"A jak vy jste se vlastně poznali?" zeptá se pohledná žena, sedící naproti LiNě a rukou sáhne do svých hustých blond vlasů, aby se ujistila, že jí účes stále dokonale drží. LiNa nasucho polkne. Už už se chystá odpovědět, když ji Kayee, jemuž neušla její nervozita, předběhne.
"Poznali jsme se v metru. Ten den jsem měl auto v servisu a tak jsem jel projednou hromadnou dopravou. Vagon byl přeplněný a tak se stalo, že jsem náhle stál tváří v tvář andělu." Nebo spíš ona mě na noze, pomyslí si a věnuje jí pohled. Ruměnec, který má ve tvářích, se mu líbí a proto pokračuje. "Dívala se na mě těmi svými modrými kukadly a já věděl, že jsem ztracený. Byla naprosto úchvatná." Zarazí se, zmlkne. Slova, která nyní řekl, říct ani nechtěl a přitom ví, že jsou pravdivé. Znovu se na ní podívá a pod stolem vyhledá její ruku, kterou vzápětí stiskne ve své.
LiNa z něho nespouští oči. Je upřímnost, kterou slyší v jeho hlase i vidí v jeho očích... je skutečná? Nebo se jen natolik vžil do své role? Otázky se jí míhají hlavou. Pokud ale nemluví pravdu, proč ji chytá za ruku, když to nikdo nevidí? Napětí mezi nimi vzrůstá. Přesto mu stisk oplatí. Jejich oči se vzájemně propalují.
Park Jinyoung se svou ženou si vymění všeříkající pohledy. Je jim oběma jasné, že nejsou svoji. Vždyť ani jeden z nich nemá prstýnek a ani sebemenší známku toho, že by v blízké době nějaký nosili. I tak ale vidí to zvláštní jiskření mezi nimi.
"Jak krásný pár," řekne hostitelka, čímž uvrhne dvojici do trapné situace. "Už chybí jen polibek," rýpne si Park Jinyoung a LiNa má v tu chvíli pocit, že zrudla víc, než je lidsky možné. Nevěřícně přelétne očima všechny přítomné. Pak ale zavrtí hlavou.
"Ne, to... to by bylo nemístné," pokusí se, ale ihned je umlčena ženou naproti sobě.
"Ale jděte, drahá. Co je špatného na tom, když se políbí dva zamilovaní lidé?" LiNa rychle stočí pohled na Kayeeho a doufá, že jí pomůže. Výraz v jeho obličeji ale mluví za vše. Ten podrazák!
Kayee přisune svou židli blíže k ní. Vezme ji za obě ruce a nahne svou tvář, nespoštíce z ní oči. Jak krásná je, když se stydí, pomyslí si, nedbaje na to, jaké jsou vztahy mezi nimi. Už dávno totiž pochopil, že jeho city k ní nejsou pouze pracovní, ač se tomu bránil, jak chtěl. Teď má alespoň možnost si to vyzkoušet - buď polibek rozdmýchá plamen, nebo pohasne i poslední jiskřička.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 16. října 2016 v 19:18 | Reagovat

No...já bych i s čistým svědomím řekla, že ten polibek ani tak nerozdmýchá plamen, jako rovnou celý požár. A to jiskření mezi nima...kam se hrabe elektrárna.
Jinak to byl moc pěkný díl. Těšim se a netrpělivě čekam na další...

2 Karin Karin | 7. prosince 2016 v 21:14 | Reagovat

Parádní.**********

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie