i love you daddy - 3. část END

7. prosince 2016 v 16:57 | JaeRa |  got7

Poslední část je tu. Snad se povídka aspoň někomu líbila...



Uplynulo několik dalších let a on, stále uzavřený do sebe, odmítal se otevřít novým možnostem. Vzal svou dcerku za ruku a povzbudivě se na ni usmál.
"Zlato, nepotřebuju ženu k tomu, abych byl šťastný," pokusí se jí vysvětlit. Mladá dívka s havraními vlasy, sahajícími jí až k pasu, si smutně povzdychne.
"Ale tati. Nemůžeš být přeci až do konce života sám," řekne smutným hlasem. Kayee zavrtí hlavou.
"Ale já přeci nejsem sám," usměje se. "Mám tebe. Tu nejkrásnější a nejúžasnější holčičku!" Vezme ji za ruku. "A navíc-..." přiloží si ruku na srdce. "... miluji tvou matku! Je sice mrtvá-..." posmutní ještě víc. "... ale je se mnou tady," poklepe si na srdce. Dívka si povzdychne. Je ráda, že její otec stále matku miluje, ale je to už spousta let, co zemřela. Neměl by zůstat sám. Nechce se dívat na to, jak se utápí ve smutku a každý večer sedává na verandě a hledí do dálky, jako kdyby čekal, že se LiNa objeví na příjezdové cestě.
Nahne se ke Kayeemu a vezme ho za ruce.
"Je mi sice jen patnáct, ale někdy mám pocit, že jsem rozumnější, než ty," řekne tiše, načež se nakloní a políbí otce na čelo. "Mám tě ráda," věnuje mu rychlé objetí a pak popadne svůj školní batoh a vyběhne k autobusu, který právě zastavuje na zastávce. Kayee sleduje vzdalující se autobus, dokud nezmizí za rohem. Na tváři mu pohrává úsměv.
Byla bys na ní pyšná, LiNo! Myšlenky na milovanou ženu ho opět naplní smutkem. Přestane to někdy tolik bolet?
Věnoval poslední pohled na konec ulice a s myšlenkou na svou dceru, odkráčel do domu, aby věnoval pár chvil výrobě dárku k jejím šestnáctým narozeninám.

Setmělo se. Kayee hledí k nebi, jako kdyby svým pohledem chtěl zastavit rychlé šíření tmy. Pak mrkne na hodinky a zamračí se. Něco se muselo stát. Touhle dobou už měla být jeho dcera dávno zpátky ze školy. Jenže není!
Rychlým krokem vejde do domu, projde chodbou a zahne do dveří po své levici. Na konferenčním stolku před velkým gaučem tmavě šedé barvy, leží mobilní telefon. Kayee dojde až k němu s úmyslem dceři zavolat, když v tom mu mobil začne vyzvánět jako zběsilý.
Rychle ho popadne a aniž by se podíval, kdo mu vlastně vůbec volá, hovor přijme.
"Yuan!" vyhrkne v naději, že mu mladá dívka volá. Když na druhé straně zaslechne její hlas, mírně se uklidní.
"Tati-..." třese se jí hlas.
"Kde jsi? Víš, kolik je už ho-..."
"Jsem v nemocnici, tati. Měli... měli jsme nehodu!" přeruší ho a Kayee na okamžik ztratí hlas. Zhluboka se nadechne, aby šokovanému mozku dodal potřebný kyslík.
"C-cože? Kde... kde, že jsi?" téměř zašeptá a cítí, jak se mu hrudník stahuje strachy. "Jedu tam!" Houkne a zavěsí.

Ve spěchu se přihrne k pultu, za nímž sedí vyhublá sestra s tlustými brýlemi, jenž jí padají na špičku nosu a tak si je neustále posouvá kostnatým prstem zpátky. Moc přívětivě se na něho netváří.
"Promiňte, hledám tu dceru. Měla nehodu a já-..." spustí Kayee, ale přeruší ho volání. Otočí se za hlasem a do očí se mu nahrnou slzy. "Yuan!" Vrhne se k ní a pevně ji obejme. "Prosím tě, řekni mi, že jsi v pořádku. Že ti nic není!" Vyhrkne, když ji konečně pustí a rychle si ji začne prohlížet. Srdce se mu svírá. Takový strach už dlouho necítil. Vlastně naposledy, když umírala LiNa.
Přišel o ni a kdyby přišel i o Yuan... nepřežil by to!
"Nic mi není, tati. Jen jsem ještě trochu v šoku, ale-..." povzdychne si a hlavu stočí směrem, kterým přišla. "... ona... ona je..." zakoktá, ale nakonec si jen povzdychne. "Ah! Snad se z toho dostane." Kayee nechápavě zamrká a mrkne směrem, kterým se dívá.
"Zlato, kam se to díváš? A o kom to mluvíš?" Pevněji sevře její ramena a žádá, aby mu pohlédla do očí. "Co se stalo?"
Yuan na něho hledí s obavou, spodní ret až bolestivě drtí mezi zuby. Nakonec vezme otce za ruku a vede ho dlouhou chodbou.
Společně dojdou k velkým dvoukřídlým dveřím. Cedule na nich jasně hlásá, že za nimi se nachází operační sály. Přistoupí k nim ve stejný okamžik, kdy jimi prošel vysoký muž, zahalený od hlavy až k patě do modrého mundúru. Zrovna si stahoval modrou plátěnou čapku, když mu zrak padl na dvojici opodál. Přistoupil k nim a obdaroval je povzbudivým úsměvem.
"Vy patříte k těm z autonehody?" Yuan mu ihned podá ruku.
"Pouze já," odpoví a ukáže vedle sebe. "To je můj otec." Lékař přikývne a ukáže na sedačky, které jsou za nimi. "Jak je jí?Dostane se z toho?" Yuan zaplaví nebohého doktora tolika dotazy, že jen ztěží najde chvilku, aby promluvil. Párkrát otevře ústa ve snaze odpovědět, ale proud slov z její strany mu to nedovolí. Nakonec tedy jen mrkne na Kayeeho. Tomu neunikne nevyřčená prosba o pomoc, zračící se mu v očích.
Jednou rukou tedy vezme Yuan za ruku a druhou za bradu, aby stočil její tvář k sobě.
"Yuan, uklidni se, ano? Pan doktor nám všechno řekne, ale musíš mu dát prostor." Yuan pochopí. Otočí se znovu k lékaři a omluví se. Muž jí chápavě poplácá po rameni.
"V pořádku. Co se však týká pacientky, její stav je stabilizovaný, nicméně ještě nemá vyhráno. Její stav je stále velmi vážný. Právě jsme jí podrobili náročné operaci. Ztratila hodně krve, takže bude potřebovat několik transfuzí," řekne a pak zvážní. "Nepodařilo se nám ale kontaktovat nikoho z její rodiny a její krev je vzácná a v krevních bankách je krevní skupiny AB velký nedostatek. Jestli nedostane v nejbližší době krev, její tělo se nebude okysličat a začnou jí selhávat orgány."
Yuan se zhrozí.
"To ne! Je to moje vina," objeví se jí v očích slzy. Kayee si obejme.
"Co to povídáš? Byla to nehoda!" Yuan ale vrtí odmítavě hlavou.
"Kdybych nemluvila na Yiyuena, dával by větší pozor na řízení a tu ženu by nesrazil! Můžu za to!" Kayee si ji k sobě přivine pevněji. Pak sevře její tváře v dlaních, aby k němu vzhlédla.
"Bude v pořádku, ano? Dostane se z toho. Věř mi!" řekne poslední větu tak tichounce, že Yuan jen těžko rozumí. Přesto přikývne. Kayee se otočí k lékaři.
"Já mám taky AB, tak... možná můžu být užitečný," řekne a snaží se v sobě potlačit strach z jehel. Radost, zračící se doktorovi ve tváři, se nedá přehlédnout. Rychle tedy vyzve Kayeeho, aby ho následoval.
"Počkej tady, zlato. Za okamžik jsem zpátky," usměje se na dceru a nechá ji stát na místě.

O dvě hodiny později už opět stojí u Yuan a tichými slovy se ji snaží uklidnit. Chlapec, který k nim přistoupí s provinilým výrazem, tiše pronese slova omluvy. Kayee ho poplácá po rameni.
"Vím, že se na tebe mohu spolehnout. Není důvod nevěřit, že bys nedával při řízení pozor. Bude to ok, ano?" Yiyuen přikývne a přistoupí k Yuan.
"Jsi vážně v pořádku?" zeptá se jí a dívka přikývne. Smutně přitom pohlíží na zraněného chlapce, jenž skončil se zlomeným nosem. Chlapec pohladí roztřesenou dívku po tváři a Kayeemu neujde lesk, který se mu odráží v očích. Neubrání se úsměvu.
Má Yiyuena rád. Je to hodný, pracovitý a na svůj věk i velmi zodpovědný mladík. A jak je vidět, je zřejmě zamilovaný do jeho dcery. A nejspíš to bude vzájemné, jak tak kouká na červenající se tváře své dcery. A tak, zatímco zvědavě pozoruje zamilovanou dvojici před sebou, přistoupí k nim postarší sestřička.
"Výsledky vypadají příznivě. Jestli se její hodnoty budou zvedat i nadále, pak můžeme v klidu říct, že pacientka bude naprosto v pořádku," usmívá se na trojici a chystá se rozloučit. To už ji ale Yuan zastaví.
"M-můžeme ji vidět?" zeptá se v naději. "Prosím!" Sestřička se znovu usměje a přikývne.
"Ale jen na pár minut. Potřebuje teď hlavně klid." Všichni tři naráz přikývnou a spěšně se hrnou za sestrou, div ji nepopohánějí, aby přidala do kroku. "Tak, tady je její pokoj. Důrazně vás opět žádám, abyste se nezdrželi déle, než pár minut." A s těmito slovy se vzdálí. "Prozatím je v umělém spánku, ale pokud půjde vše tak, jak má, zítra ráno bychom se ji pokusili probudit." Všichni přikývnou, načež se doktor vzdálí.
Yuan na okamžik zaváhá, ale pohled na otce i Yiyuena, jak netrpělivě čekají, ji nakonec donutí vzít za kliku a vstoupit. Následována Yiyuenem, přistoupí dívka k posteli a smutně se zahledí na ženu, která bezvládně leží na lůžku. Kayee zavře dveře a postaví se vedle nich. Jen, co však pohlédne nebohé ženě do tváře, jeho tělem projede zvláštní vlna čehosi, co se ani neodvažuje popsat. Je to jako deja-vu!
Ta krásná tvář, plavé vlasy volně jí splývající okolo tváře. Ten jemně tvarovaný nos a ty plné rty. Kayee s očima dokořán téměř nedýchá. Srdce mu začalo prudce bít a na čele mu vyvstaly drobnounké krůpěje potu. Z nedostatku kyslíku nakonec prudce zalapá po dechu.
"Tati? Jsi v pořádku?" zeptá se Yuan a vezme otce za ruku. Ten prudce zavrtí hlavou.
"Ne! Nejsem v pořádku!" nespouští oči z pacientky. "Tohle... to přeci není pravda! To je nemožné, aby-..." zarazí se. Cítí, že se mu nohy podlamují. Yiyuen mu přisune židli.
"Tati, co se děje? Ty ji snad znáš?" Kayee opět zavrtí hlavou.
"Neznám, ale-..."
"Ale co, tati?"
"Ona je-..." zajíkne se a snaží se setřít slzy, které se mu začaly koulet po tvářích. "Ona... já... mám pocit, jako bych se díval to tváře tvé matky!"
"COŽE?!"

"Co jsi tím chtěl říct, že je podobná mamince?" chrlí na něho, zatímco se Kayee roztřesenými dlaněmi marně pokouší v klidu držet volant svého auta. "Já to nechápu! Vždyť to je přeci nemožné!"
"Ne, zlato. Rád bych řekl, že se mýlím, ale ona... ona opravdu vypadá jako LiNa, jen-..."
"Jen co, tati?"
"Tvá máma měla tmavé vlasy!"
Auto zastavilo před domem. Yiyuen, sedící vzadu, tiše poděkuje za odvoz a znovu se omluví za nehodu, kterou způsobil. Kayee nereaguje. Nemůže. Jeho mysl je plná té cízí ženy, ležící v bezvědomí na nemocničním lůžku. A o několik minut později už Kayee a Yuan vystupují před garáží jejich domu.
"Yuan?" osloví dceru jménem, což dívku velmi překvapí. Jménem ji přeci oslovuje pouze, když je něco velmi špatně. Tiše se k němu otočí. Kayee jí hledí do očí, v pohledu neskutečný smutek, až dívku bodne v hrudi. "Cítím se příšerně."
Yuan se vrhne k němu a pevně ho obejme okolo pasu. Jak moc ráda by Yuan otci pomohla od smutku. Místo toho jen tiše vydechne horký vzduch do jeho hrudi.
Tady je něco hodně špatně. Zatraceně moc špatně!

Od toho dne, se Kayee uzavřel ještě více. Yuan jen tiše sledovala, jak celé ráno zarytě mlčí a s nepřítomným pohledem dlouhé minuty žvýká svoji snídani, aby pak sebral klíčky od auta, líbnul dceru na čelo a na celý den zmizel buhví kam.
Yuan marně zkoušela volat na jeho mobil. Nikdy jí neřekl, kde je. Pouze ji vždy požádal, aby nezapomněla plnit své povinnosti.
Vracel se pozdě večer, unavený, smutný. Častokrát i s očima oteklýma od pláče. A pak najednou, dva měsíce od té nehody, přišel ten podivný telefonát. Kayee jako by znovu nalezl ztracený úsměv. Zdál se být až podivně klidný, spokojený. Zato ale Yuan bylo hůř a hůř. Tak moc mu chtěla pomoct, ale neměla vůbec tušení jak. Až jednoho večera to nevydržela a u večeře, které téměř jako každý večer stihla již vystydnout, na otce spustila.
"Tati, prosím, řekni mi, kde trávíš celé dny? Já... ty-..." ztrácí slova. "Děláš mi starosti!"
Místností se rozline téměř hmatatelné ticho. Kayee si prohlíží svou dceru, hrdlo stažené. Nakonec se zhluboka nadechne, odloží příbor a ruce složí do klína.
"Všechno je v pořádku, zlato. Nic... nic mi není," promluví, ale Yuan mu to nevěří.
"Ne, tati," zavrtí hlavou, až jí kadeře temně černé barvy poletují okolo hlavy. "Něco se s tebou děje. Jsi tak nějak... jiný!" Kayee se po dlouhé době rozline na rtech pobavený úsměv. To Yuan vyleká ještě víc.
"Vidíš? A teď se dokonce usmíváš! Ne! Tady prostě něco nehraje a já chci vědět, co to je! Přijdu na to, ať mi to řekneš sám, nebo ne." Vstane od stolu, odloží špinavý talíř do dřezu, popadne školní brašnu a obejme otce okolo krku. "Mám tě ráda tati. Uvidíme se večer," obdaruje ho úsměvem a vykročí ke dveřím. Kayee ji zadrží jemným, ale pevným stiskem okolo zápěstí. Zvědavě se na něho otočí.
"Dnes večer budeme mít návštěvu," řekne s vážným výrazem, hlas jemně se mu chvěje. Yuan zapřemýšlí, kdo by mohl být tím hostem.
"Znám ho?" zeptá se. Její otec není z těch, kteří si domů někoho vodí. Znovu ten zvláštní úsměv na jeho tváři.
"Ano, znáš." Vstane a začne sklízet zbytek věcí ze snídaně. "A není to on. Je to ona." Odloží poslední kousek nádobí do dřezu a otočí se k Yuan. "Odvezu tě, co ty na to?" Upřímná veselost má zvláštní vliv i na dívku. Radostně přikývne a vyběhne ze dveří. Jak je to dlouho, co ji otec naposledy vezl do školy autem?
Přesto jí to nedá a než dorazí ke škole, zahltí ho snad milionem otázek. Nepodaří se jí však z něho dostat jméno té, kterou si přivedl. I tak ji ale na hrudi hřeje příjemný pocit z toho, že se Kayee snad konečně odpoutal od matčina stínu.
Zaraženě si ale uvědomila, že se na večer začíná těšit.

Poslední pohled na prostřený stůl a pak rychlý pohled na nástěné hodiny, visící nade dveřmi.
"V kolik má přijít, tati?" houkne do chodby a netrpělivě čeká, kdy se konečně ukáže Kayee, jenž se šel upravit. Prý, aby vypadal alespoň jednou jako člověk.
"Ehm... uh," ozve se podivné huhlání.
"Cože?!"
"Uhn... ehm... ah!" Yuan zmateně zamrká. Co to tam mele? Než ale stihne položit další otázku, objeví se Kayee ve dveřích. Na sobě má černé džíny a černou košili. Vlasy má vyčesané z čela, v uších se blýští maličké diamantové pecky. Nervózně se nakrucuje.
"Není to přehnané?" Yuan uznale hvízdne.
"Vypadáš naprosto skvěle. Takhle jí dostaneš na kolena, to mi věř!" Zdvihne do vzduchu palec na důraz svých slov. "Jen... doufám, že to není nějaká potvora, která půjde jen po tvém majetku! Nebo přísahám, že ji vynesu v zubech!" A aby otce - strnulého nervozitou - pobavila, zacvaká svými zuby jako dravé zvíře. "Koušu - vrrr - haf!"
Veselý smích se rozline domem, až ho nakonec přehluší zvonek. Kayee vyděšeně nadskočí.
"J-je tady!" Prohrábne si své pracně upravené vlasy, načež si to uvědomí a tiše zanadává. "Bože! Neměl jsem rande tak dlouho, že nevím, co mám dělat! Připadám si jako puberťák."
"Neboj. Zvládneš to," snaží se mu dodat odvahu. "Vychoval jsi mě, tak tohle dáš levou zadní." Kayee se uvolní. Láskyplně si přivine dívku do objetí.
"Jseš skvělá, víš to?" Yuan ho drobnou pěstí žďuchne do hrudi.
"Jasně, že vím. Však jsem tvoje. Ale teď běž radši otevřít, nebo ti uteče!" Vystrčí ho z kuchyně a sama se ujme posledních úprav. "Hlavně zůstaň sám sebou!"

Yuan začne bušit srdce.
Kdo to bude? Jak ji přijme? Budou si rozumět? Co, když ne? Jak se k tomu pak postaví Kayee?
A zatímco se jí hlavou honí nepřeberné množství otázek, ve dveřích se objeví Kayee a za ním s plachým výrazem stojí plavovlasá žena. Yuan vytřeští očí.
"Vy?!" vykřikne, když ve dveřích spatří ženu, kterou při nehodě kvůli nim málem přišla o život. Kayee s obavou hledí na svou dceru. Co když bude proti jejich vztahu? Když se ale Yuan začne hlasitě smát, načež k ní vesele přiběhne, aby jí přivítala, znatelně se mu uleví. "Jsem moc ráda že vás zase vidím."
"A já jsem ráda, že jsem mohla přijít. Prosím, říkej mi Meiling." Nálada v domě je uvolněná. Všichni tři se náramně baví. Ve chvilce, kdy je čas se rozloučit, přistoupí Kayee k Yuan a políbí ji na čelo.
"Mělas pravdu, zlato. Je čas, abych začal znova žít." Yuan ho pevně obejme, rozloučí se z Meiling a popřeje jim bezpečnou jízdu domů. Kayee přidrží Meiling dveře a čeká, až nastoupí. Pak opět přistoupí ke své dceři a pohladí ji po tváři.
"Nečekal jsem, že bych mohl být bez tvé matky opět šťastný, ale-..." pohladí ji po tváři. "... jsem po uši zamilovaný!"
Yuan jim naposledy zamává a vejde do domu, spokojená s průběhem dnešního večera. Konečně se otec znovu otevřel okolnímu světu.

"Tvá dcera je úžasná," řekne Meiling, když ji Kayee doprovází ke dveřím jejího domu. "Vychoval jsi ji dobře." Usměje se, věnuje mu jemný polibek na rty a s příslibem další schůzky za sebou zavře dveře.
Kayee ještě chviličku stojí za dveřmi, zamyšleně sleduje vchodové dveře, za nimiž zmizela plavovlasá žena. Pak se otočí a vykročí ke svému autu. Než do něho ale nasedne, pohlédne k nebi.
Naše dcera je úžasný člověk! Stejně jako ty! Vrátila mě zpátky do reality. Byla bys na ní pyšná!
Pár hvězd na nebi zabliká, jako by mu tím chtěly odpovědět, díky čemuž vykouzlí na jeho obličeji veselý výraz.
Poté nastoupí, nastartuje a vyrazí směrem k domovu.
Je čas říci dceři, jak moc pro něho znamená...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 7. prosince 2016 v 18:43 | Reagovat

Tak prvně...strašně moc se mi líbí Jacksonovo pravé jméno. Je nádherné a proto nechápu, proč ho nepoužívá...
Za druhé...už jsem se lekla, že se našlo LiNy ztracené dvojče, jen s blonďatými vlasy.
Za třetí...oddychla jsem si, že Kayee se zamiloval a už se neutápěl dál ve smutku. Zaslouží si štěstí a lásku.
A za třetí...celá tahle povídka byla krásná. A to hetero povídky nečtu.
Takže děkuju...

2 Karin Karin | 7. prosince 2016 v 21:25 | Reagovat

Krásně napsané.*****************

3 Sairen Sairen | 8. prosince 2016 v 8:39 | Reagovat

Awww

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie