záchrana 2

28. ledna 2018 v 12:36 | Hatachi |  dbsk

Tak jsem tady zase, abych přidala další díl tohohle. No...málem jsem na to zapmněla. Snad se bude líbit. Za případné chyby a nesrovnalosti se moc omlouvám.
Příjemné čtení...



"Proč?" Jaejoong vytřeštil na Yunha oči. "Jsem přesvědčený, že jste nepodváděl."
"Děkuji vám. Aspoň někdo mi věří." Yunho se ironicky zasmál. "A ne, nepodváděl jsem. Nikdy bych nepodváděl, ani kdybych si byl jistý, že mi to nějakým zázrakem projde. Nechápu, proč se to nikomu nepodařilo zopakovat." Pokrčil rameny. "Možná, že si v mém případě také zadováděl schizofrenický pavouk."
"Schizofrenický pavouk? Proboha, co to je?"
"To je klasický příklad z oblasti výzkumu anomálií. Tedy nenormálních jevů. Před několika lety jistý velice seriózní tým vědců zkoumal schizofrenii ve všech možných souvislostech. Postupovali tak komplexně, že je zkrátka napadlo dát krev schizofrenika pavoukovi a …"
"A ten pavouk upředl šílenou, pomotanou pavučinu." Doplnil Jae. "Už si na to vzpomínám. Něco jsem o tom četl."
"Jejich pokus znamenal obrovský převrat v oblasti psychologie. Byli přesvědčeni, že právě krev duševně chorého člověka vyvolala pavoukovo nenormální chování a že se jim podařilo dokázat fyzikální podmíněnost vzniku duševní choroby, jenže …"
"V žádné další laboratoři se nepodařilo dospět ke stejným výsledkům." Skočil mu do řeči Jaejoong.
"Přesně tak." Přitakal Yunho. "Byla to zvláštní, absurdní shoda okolností. Přesto se ještě hodně dlouho tenhle případ uváděl v přednáškách z psychologie."
"Myslíte, že se i ve vašem případě jednalo o takovou neuvěřitelnou shodu okolností?"
"Nemám pro to jiné vysvětlení. Přece jsem ten pokus opakoval nesčetněkrát. Při každém pokusu se sice může vyskytnout nějaká odchylka, která snižuje důvěryhodnost výsledků, ale nemyslím si, že by mohlo jít o něco takového."
"Nemohl někdo ve vaší laboratoři do pokusů zasáhnout?"
"Proč by to dělal?"
"Z pomstychtivosti …" Jae upil ze skleničky. "Ze závisti, protože vás chtěl z osobních důvodů poškodit. Důvodů se najde hodně."
Yunho se zamračil, palcem přejížděl po nožičce skleničky. "Závistivce klidně můžu mít, ale neměli možnost zasahovat do mých pokusů. Každého pokusu jsem se zúčastňoval osobně a pozorně jsem kontroloval všechny členy mého týmu. Laboratoř se každý večer zamykala a já jediný jsem měl od ní klíče. Ani uklízečky nesměly v laboratoři uklízet jindy než pod mým dohledem. A právě proto je to vedoucímu katedry tak podezřelé. Byl jsem jediný, kdo měl ke všem materiálům volný přístup."
Jaejoong se opřel a zhluboka si vzdychl. "Tak to je tedy pěkná polízanice."
"Přesně tak." Nalil si další sklenku vína a na jeden lok ji vypil.
"Co se asi tak mohlo stát?"
"Namáhám si mozek k zbláznění, ale na nic nepřicházím." Pokrčil rameny. "Za celých deset let, co tam pracuji, jsem se s ničím podobným nesetkal."
"Podle mě je vrcholně hnusný, že vás viní z něčeho, co jste neudělal."
Yunhovi se po tváři postupně rozléval úsměv a i jemu se na tvářích udělaly ďolíčky. Úsměvem se mu přimhouřily oči. Jestli si už předtím Jae říkal, že je Yunho hezký, musel teď svůj názor poopravit. Jednoduše byl super. Tím svým úsměvem by rozpustil i ledovce na Aljašce.
"Taky si myslím, že to není fér." Znovu se natáhl přes stůl a jemně stiskl Jaeho ruku. "Děkuji vám za důvěru." Ještě jednou se na něj usmál, až Jae málem spadl ze židle. "Bohužel ale vědecká komunita není tak velkorysá. Jsou přesvědčený, že v nejlepším případě jsem jenom naivní fantasta a v nejhorším nebezpečný podvodník."
"Musí mít v hlavě piliny! Jednoduše pokračujte ve své práci a nebojte se, určitě přijdete na to, kde se stala chyba. A pak jim to dáte sežrat."
"Jak? Po dnešku už mě nikdo v žádné špičkové laboratoři nezaměstná. Jako výzkumník jsem odepsaný. Ta zpráva se rozšíří astronomickou rychlostí mezi celou vědeckou obcí. Zítra mě už nikdo nezaměstná ani jako umývače zkumavek."
"To je tak nespravedlivé." Jae ho chlácholivě poplácal po ruce.
"Možná máte pravdu, ale taková je skutečnost. Nezůstává mi nic jiného, než si promyslet, co dál."
Zahleděl se do prázdna a bezděčně hladil Jaeho ruku.
Jaejoong měl však pocit, jako by se ho dotýkal nějakým vibrujícím přístrojem. Jeho ruka na něj měla přímo magický účinek. Bylo to příjemné, dokonce vzrušující. Netušil, co v něm vyvolávalo takové pocity. Odtáhl ruku a napil se vína.
Takový fešák by si se mnou přece nikdy nezačal …
"No vidíte a mě trápí momentálně stejný problém." Přiznal se Jae. "Taky se pokouším dospět k nějakému rozhodnutí, co budu dál v životě dělat. I já jsem prožil velký krach."
"A co pekařství? Myslel jsem, že tam pracujete."
"No to je jenom dočasný řešení. Jihye se už příští týden vrátí. Práce v pekařství je moc fajn, ale já si musím ujasnit, co budu dělat z dlouhodobějšího hlediska. Jedno je mi jasný, s prací sociálního kurátora jsem skončil."
"Proč?"
"Z mnoha důvodů. Trvalo mi celou věčnost, než jsem získal potřebnou kvalifikaci a pak jsem narazil na problém, který se v téhle oblasti často vyskytuje. Neumím se jednoduše nad mnohé ty otřesné věci povznést. Víte … beru všechno příliš osobně. Katastrofálně jsem pohořel. Navíc mi při poslední kontrole řekli, že se vzhledem k mé horkokrevné povaze pro tenhle druh práce nehodím."
"Co to znamená?"
"To znamená … nedokážu zachovat citový odstup. Angažuju se příliš osobně."
"Ale pokud je mi známo, je to vlastnost, která se pro tuhle práci právě doporučuje." Zamračil se Yunho.
"Ano, ale nesmí to zacházet tak daleko, že člověk začne trpět žaludeční neurózou a migrénou. A že mu z platu nic nezůstane, protože všechno rozdá potřebným. Mohl jsem se strhat, ale ani tak jsem nevyřešil všechny problémy. Jsem prostě jako vrba, do které každý našeptá své bolístky, a já se mu snažím pomoct."
"A já jsem toho očividným důkazem." Nešťastně se na Jaeho podíval. "Promiňte …"
"To je dobrý. Ve srovnání s tím, co všechno jsem si už vyslechl, není váš problém zase tak strašný. A ani ten můj. Jsme zdravý, máme své blízké a máme vzdělání. Všechno se jednou k dobrému obrátí, nebojte se." Znovu Yunha pohladil po ruce. "Zapomeňme teď na trápení jiných. Jsem zastáncem terapie odpočinku a trochu zábavy." Odsunul svou židli, vstal a přinutil vstát i Yunha. Obdařil ho širokým úsměvem, mrkl na něj, luskl prsty a zavlnil se v tanečním rytmu. "Nezapomínejte, že jsme v Gongju, tak to pořádně roztočíme."
Yunho se zasmál a položil na stůl zpropitné pro číšníka. "Nechám to na vás. Navrhněte tedy něco."
"Dobrá, měl bych jeden nápad." Spiklenecky ztišil hlas. "Prý nedaleko odtud, v baru Bourbon, vystupuje jistá dáma a ta předvádí nevídaná kouzla s dráždivě rozvěšenými třásněmi, které tvoří celé její oblečení."


Z baru Bourbon vyšli asi po hodině.
Jaejoong byl z toho, co tam viděli, úplně vedle a Yunho neskrýval své pobavení. "Tak co si o tom myslíte?"
"Je to neobvyklý talent. Je úžasný, jak ovládá svoje svalstvo a vlastně i celé tělo." Sklonil hlavu a podíval se na své vyhublé tělo. "Když necháme stranou úvahy o její profesy, nejde neobdivovat její silnou vůli, když se vypracovala k takovému mistrovství. Určitě musí denně velice tvrdě trénovat."
Yunho vybuchl huronským smíchem. Kim Jaejoong se ukázal jako příjemný společník, vtipný, inteligentní a zároveň je v něm jakási odzbrojující nevinnost. Ani si nepamatoval, kdy naposledy se tak výtečně bavil. Ne že by se mu líbila jakási striptérka, ale bavil se spíš tím, jak na ní reagoval Jaejoong.
"Tak co podnikneme teď?"
"Co byste řekl na kapučíno a trochu dixielandu?"
"Kterým směrem?"
"Pojďme tudy." Jae se obrátil a naznačil rukou. "Znám tu jeden moc dobrý klub a není daleko …"
"Souhlasím se vším."
Venku opět mrholilo, rozevřel proto deštník. Šli těsně vedle sebe. Líbilo se mu, že má Jaejoonga tak blízko. Líbila se mu i jeho vůně - směs jarních květin. Líbil se mu jeho úsměv, jeho smích, líbila se mu jeho spontánnost. Líbilo se mu to, jak je ke každému pozorný a vůbec všechno se mu na něm líbilo. Vlastně nebylo nic, co by se mu na Kim Jaejoongovi nelíbilo.
Přišel sice o práci, ale našel kamaráda. Víc než kamaráda. Měl pocit, že jsou spřízněné duše. A kromě toho si nevzpomíná, že by no někdo tak silně přitahoval.
V baru s tlumeným osvětlením si objednali dva kapucíny a zaposlouchali se tónů neworleanského blues, které se neslo malou místností. Celým tělem mu pronikalo kvílení trubky doprovázené klavírem. Přestože nebyl znalcem, odjakživa velmi spontánně reagoval na melodie. Poddal se nutkání a začal mírně potřásat rameny, možná ne úplně přesně do taktu, ale aspoň přibližně.
Jaejoong, který bubnoval prsty do opěradla, jako by ho poháněl nějaký motor ukrytý pod židlí, si toho všiml. Usmál se a drcnul do Yunha ramenem. "Zdá se, že nejste tak úplně ztracený. Bratr Jung Jinhaeho musí mít v sobě aspoň špetku rytmu a někde v hloubi duše ukrytou ohnivou náturu."
"Ohnivou náturu?" Zasmál se. Jaejoong a hudba jej sváděli k smíchu, k dobré náladě. "Myslím, že Hae se nemusí bát mé konkurence."
Mezi jednotlivými skladbami se bavili. Povyprávěli si pár zábavných historek, hodně se nasmáli.
Jaejoongovy plné rty Yunha fascinovaly. Nepatrný kousek šlehačky, který mu ulpěl na horním rtu, ho neodolatelně přitahoval. Se zklamáním sledoval, jak si ho Jae po chvíli slízl a najednou zatoužil, aby ten jazyk byl jeho.
Velice nebezpečné myšlenky, napomenul se. Jaejoong mu nepřipadal, že by byl ochotný prožít dobrodružství s cizím mužem a on zase neměl nejmenší chuť navazovat nějakou známost. Vždyť ani nevěděl, co s ním bude příští týden, natož zítra ráno.
Odkašlal si a pohlédl na hodinky. "Myslím, že bych si měl hledat místo k přenocování. Z hotelu jsem se odhlásil."
Jae se také podíval na hodinky. "Je dost pozdě. Na dnešní noc si tu těžko něco najdete. Jestli chcete, můžete přespat v pokojíku, kde jste se převlékal. Není to sice Intercontinental, ale postel je pohodlná."
"Ale Jaejoongu, vždyť mě skoro neznáte. Klidně byste se na mě mohl vykašlat a nechat mě být. Můžu se do rána procházet ulicemi."
Jae si jej změřil od hlavy k patě a usmál se. "Já se v lidech trochu vyznám. A vám věřím, vy byste přece nic neukradl, že ne?"
"Ne, neukradl. Ale stejně si myslím, že jste příliš důvěřivý."
"To slýchám hodně často, milý pane." Naklonil se k němu a ztišil hlas do šepotu. "Ale můžu vám prozradit, že peníze máme schované v trezoru, na který byste potřeboval pořádnou nálož. Pokud byste si chtěl posloužit chlebem nebo pečivem, co zůstaly z dneška, berte, kolik unesete. Zítra Hansuk napeče všechno čerstvé." Opět mluvil normálně. "Jéje … přece je tady jeden problém. Máte dobrý spánek?"
"Na mě můžete i dřevo štípat a nevzbudím se."
"To je dobře, protože Hansuk a Sungjin přichází do práce hodně brzy. Nechám jim na stole lístek, aby věděli, že tam spíte, tak si jich nevšímejte." Potlačil hluboké zívnutí. "Napíšu jim, že u nás jednu noc přespíte."
Yunho zaváhal. Najednou si přál, aby noc nikdy neskončila. Ale i on musí časně ráno vstát a vydat se … někam. Pravděpodobně zpět do Gwangju, sbalit si věci a jít.

Pomalu se loudali k pekařství. Jaejoongovi bylo líto, že se blíží konec jejich společného večera. Byl přesvědčený, že za hezkou tváří Jung Yunha se skrývá zvláštní člověk, kterého by rád poznal blíž. Jenže nevhodnější podmínky by na to teď snad ani nemohli mít. Oba mají své problémy a Yunho zítra zmizí bůhví kam. Zhluboka si povzdechl.
"Stalo se něco?" Promluvil Yunho.
"Ne. Jen jsem tak dumal o … životě. Občas umí být hodně krutý, že?"
"Úplně s vámi souhlasím."
Jaejoong odemkl dveře a vešli dovnitř. Napsal Hansukovi vzkaz a položil jej na stůl, aby si ho hned po příchodu všiml. Když se otočil, stál Yunho s rukama v kapsách opřený o pracovní linku a pozorně si ho prohlížel.
"Hotovo." Oznámil mu. "To bysme měli. Já se s vámi teď rozloučím."
"Jistě." Yunho přikývl a přistoupil k němu blíž. "Bydlíte daleko odtud? Právě mě napadlo, že je hluboká noc, tak byste neměl jít domů sám."
"Neboje se. Bydlím u Jihye." Usmál se a ukázal na dveře. "Tudy ven a pak nahoru po schodech. Byt je hned nad pekařstvím."
"Jo tak." Podíval se směrem, kterým Jae ukázal. "No dobře …"
Hleděli na sebe. Ticho zhoustlo. "Já …" Ozvali se oba najednou.
"Prosím řekněte, co jste chtěl." Ozval se jako první Yunho.
"Chtěl jsem jen říct … zítra možná odjedete brzo ráno a už se neuvidíme, tak vám chci říct, že jsem moc rád, že jsem vás poznal. A doufám, že vám všechno dobře dopadne." Podal mu ruku.
Yunho ji přijal, ale nepotřásl s ní. Sevřel oběma rukama jeho dlaň, hleděl na něj a oči mu zářily. "Jaejoongu, ani nevím, jak vám to říct … jak jsem šťastný, že vás znám. Bude to třeba znít jako fráze, ale mám pocit, jako by mi v těžké chvíli přišel na pomoc anděl strážný. Děkuju … "
Jaeho polilo horko. Možná to způsobily Yunhovy horké ruce nebo snad pec za jeho zády nebo to byly jeho tmavé pronikavé oči, které ho propalovaly. Bylo mu čím dál větší horko.
"Nejsem anděl, to mi můžete věřit, ale jestli jsem vám pomohl, jsem tomu opravdu rád." Najednou pocítil, jak se mu sevřelo hrdlo. Polkl. "Napíšete mi pár řádků, jak se vám vede? Nevím, kde budu příští týden, ale sestra mi jistě dopis doručí."
"Samozřejmě, že napíšu."
Hrdlo se mu ještě víc sevřelo, ale přemohl se. "Tak tedy dobrou noc."
"Dobrou noc." Usmál se Yunho.
Jenže pořád ho držel za ruku a Jaejoong neměl sílu ji vyprostit. Tak tam nekonečně dlouho stáli, jen se usmívali a nemohli se od sebe odtrhnout.
"Pusa na dobrou noc by nebyla?" Zeptal se tiše Yunho.
Něco Jaejoonga ponoukalo, aby se k němu vrhl a vtiskl mu na čelo horoucí políbení, které by propálilo i tu nejodolnější zkumavku. Místo toho mu však pouze nastavil tvář. "Ale ano." Zašeptal stydlivě.
Yunho se chvíli nehýbal. Pak mu přejel prstem po tváři, jako by si ukládal do paměti jeho rysy. Pomalu se k němu sklonil a úplně lehounce se dotkl jeho rtů. Jaemu se do očí nahrnuly slzy.
"Sbohem Kim Jaejoongu." Zašeptal.
"Sbohem Jung Yunho. Přeju ti v životě štěstí." Pevně mu sevřel košili. Pak se rychle otočil, aby si nemyslel, že se zbláznil.
Popoběhl ke dveřím, otevřel je a naposledy se na Yunha usmál. Ramena měl svěšená, ruce v kapsách džín, ani se nepohnul. Jejich oči se setkaly a Jaemu srdce proklála ostrá bolest, jako by se navždy loučil s nejdražším přítelem nebo největší láskou. Věděl, že oba cítí stejnou bolest.
Ze všech sil se přemohl, zaťal pěsti a vykouzlil příjemný úsměv. "Dobrou noc."
Na odpověď už nečekal. Rychle vyběhl ven a zavřel za sebou. Opřel se o dveře z druhé strany a zhluboka nabíral dech. Srdce mu šíleně bušilo, pevně semkl víčka a modlil se, aby se nerozbrečel.
Zaslechl, jako ho Yunho tiše volá. Pootevřel. "Ano? Volal jste mě? Potřebujete něco?"
"Ne. Jen jsem … Jae."
"Och … tak ještě jednou dobrou noc."
"Dobrou noc."
Jae se pokoušel odejít, ale nohy mu odpíraly poslušnost. Najednou se pohnul. Nohy jej samovolně nesly k Yunhovi, jako by se nechumelilo. Zůstal stát před ním a on ho znovu pohladil po tváři.
"Ach Jae, kdyby …"
"Co kdyby?"
"Kdybych se jenom byl s tebou potkal jindy. Kdyby …"
"Kdyby?" Stěží se sám slyšel.
"Kdybych tě mohl políbit … opravdově políbit … tak, jak bych chtěl."
"Co ti v tom brání?"
"Okolnosti. Víš, právě prožívám těžké životní období …"
"To je hodně chabá výmluva." Zvedl k Yunhovi tvář, přejel si jazykem rty a mírně je pootevřel.
"Nedělej to."
"Co nemám dělat?"
"Nedívej se na mě tak svůdně."
Vzdychl. "No … když nechce přijít Mohamed k hoře …" Objal Yunha kolem krku a ze všech sil ho políbil na ústa.
Yuhno zaváhal jen chvilinku, pak Jaeho objal a vpil se do jeho rtů.
Rozezněly se zvony…
Vypukl ohňostroj…
Země se otřásla...
Jaejoongovi se podlomila kolena.
"Paráda!!" Zvedl oči vzhůru, když se nadechl. Každičký nerv v těle se mu chvěl. Opřel si hlavu o Yunhovu hruď a lapal po dechu.
"Tak právě toho jsem se obával." Zamumlal Yunho se stejnými dýchacími potížemi.
"Čeho?"
"Že dojde k samovolnému vznícení."
"Ty jsi to taky cítil?"
"Samozřejmě."
"Paráda!" Zopakoval Jae.
"Přesně tak." Vedl ho ven ke schodům. "Asi bude lepší, když se teď opravdu rozloučíme."
"Nepolíbíš mě ještě jednou na dobrou noc?"
"Jae, já přece …" Zhluboka nabral dech. "Ne, raději ne. Dobrou noc." Doslova jej dostrkal ke schodům a pak zavřel dveře.
Jaejoong musel sebrat poslední zbytky sil, aby se dostal nahoru po schodech. Bude to dlouhá noc. Určitě nezamhouří oko…
Yunho ležel v posteli a proklínal osud za to, že se s Jaejoongem potkal právě ve chvíli, kdy se mu život zbortil jako domeček z karet. Neměl mu co nabídnout. Jeho reputace byla v háji. Nemá práci a nemá žádné vyhlídky. Z úspor vydrží s bídou pár měsíců, možná rok. Ale co pak dál…
Kdyby měl aspoň špetku rozumu, okamžitě by se sebral a nasedl na první letadlo. Jenže když si vzpomněl na Jaeho sladké rty, dotek jeho těla, vůni jeho hedvábných vlasů, jeho smích, napadaly ho naprosto jiné myšlenky. Něco mu našeptávalo, že Jaejoong není jen tak obyčejný muž.
Jako věděc nikdy moc nedal na řeči o osudu nebo o šťastné hvězdě. V této chvíli však byl poprvé nakloněný uvěřit, že to byl osud, kdo se postaral, aby nedobrovolně vybočil z vyjetých kolejí a prsknul ho právě na tohle místo.
Celkem živě si uměl představit, jak by se asi zasmála jeho babička, kdyby viděla, jaká změna se s ním stala. V posledních letech života mu nejednou kladla na srdce: Zapamatuj si hochu, jednou přijde den, kdy se přestaneš honit a začneš se zamýšlet nad tím, kdo vlastně jsi a co chceš. Nejen tvou sestru tehdy zasáhl blesk.
Při vzpomínce na setru Yunsoon se usmál. Byla pro jeho logický způsob myšlení nepochopitelnou záhadou. Nijak si neuměl rozumně zdůvodnit, jak je možné, že jeho sestra ví některé věci předem a dokáže je se stoprocentní jistotou předpovídat.
Přestalo se mu líbit, jakým směrem se ubírají jeho myšlenky. Potlačil je. Jenže ty, které mu vířily hlavou místo nich, byly ještě horší.
Jaejoong.
Zdálo se mu, že jeho sladká vůně se vznáší všude kolem něho a jitří jeho city. Jeho usměvavá tvář s ďolíčky se mu vryla do paměti. Stále cítil na rtech jeho chuť. Ještě nikdo na něj nezapůsobil tak velice rychle. Něco z jeho dobrosrdečnosti se mu vrylo pod kůži a dobývalo se do srdce.
Život mu však postavil do cesty obrovitou zeď, která se nedá jen tak přelézt. A možná to má být varování, aby se zamyslel a přestal se honit. Vždyť sotva kde najde něco lepšího.

Možná tady přece jen ještě pár dní zůstane a uvidí, co se bude dít. Už má i důvod, aby tady mohl zůstat.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 magical-miracles magical-miracles | Web | 29. ledna 2018 v 12:45 | Reagovat

Tohle jsem si naprosto užila. Bylo to krásně napsané. Jemné, lehce napínavé, zábavné.
Miluju YunJae. A miluju tebe 😘
Usmívala jsem se po celou dobu čtení. Děkuju ti za to! A těším se na další povídky

2 Karin Karin | 29. ledna 2018 v 23:14 | Reagovat

Krása doufám že ještě bude pokračko prosím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie