def skool dancers 1

16. března 2018 v 13:47 | JaeRa |  def skool dancers

|| def skool dancers | a: jaera | p: hyun/gun ||

Hlásím se znovu a to s něčím naprosto jiným. Tentokrát se povídka týká tanečníků z DEF DANCE SKOOL. Parta sedmi kluků, kteří se tu objeví, byli sestaveni pro dance cover na Monsta X - Dramarama (podívat se na ně můžete zde). Můžu říct, že jsem si tohle seskupení zamilovala natolik, že bych si přála, aby právě tihle kluci debutovali jako skupina... ha... háááhááha... okey, okey!
Hm... jsem si radost udělala alespoň takhle :D A povídek na ně bude víc, tak snad to někoho potěší :)
Přivítejte první pár - Kim Hyun a Jung Gun (omlouvám se, v coveru mám chybu ve jméně!)
První díl je hodně krátký, ale useknout to tady mi přišlo jako skvělý nápad, takže pajdon.
Ha... po dlouhé době jsem si sama udělala cover na photoshopu! Nestojí za nic, ale to i všechny moje povídky, haha... haááha... ha... éh... papa!




Jung Gun vešel do budovy školy. Byl na dnešní den tak natěšený, že skoro nespal. Dnešek mohl změnit celý jeho život a on cítil, že víc už být připravený nemůže. Bylo to buď teď a nebo nikdy!
Prošel dlouhou chodbou, vyhnul se výtahu a vyběhl do druhého patra po schodech. Dal se doprava a vyhledal třetí dveře zleva. Bez váhání vešel, na rtech veselý úsměv. Ten ho opustil, když zůstal zmateně hledět na prázdnou místnost, která měla v tuto chvíli být plná nedočkavých tanečníků.
Kde jsou všichni? Zavřel dveře, aniž by vstoupil a pokračoval chodbou dál, když mu náhle přišla smska. Vytáhl mobil a zahleděl se na jméno odesílatele. Ředitel školy? Co ten mi může chtít? pomyslel si a vrátil mobil do zadní kapsy kalhot. Otočil se a rychlým krokem se vydal do třetího patra, kde se nacházela kancelář ředitele. Jen, co se blížil chodbou, začalo se mu svírat hrdlo. A když spatřil v chodbě i ostatní z jeho party, bylo mu jasné, že tu něco nehraje. Výrazy v jejich tvářích mluvily jasně.
"Co se stalo?" zeptal se mladíka, jenž stál nejblíže k němu. Chanseung k němu pozvedl tvář bez jediného výrazu.
"Nejradši bych ti to neřekl, Gune," řekl a pak se otočil na Hyuna. "- ale zdá se, že naše snaha byla úplně k ničemu." Gun jeho slova nechápal.
"O čem to mluvíš?" Chanseung si povzdychl a zavrtěl hlavou. Než stihl začít znovu mluvit, vložil se do toho Hojin, chlapec menší postavy s kudrnatými, světlými vlasy.
"Zdá se, že nemáme už nic," zavrčel. "Ani choreografii a ani zřejmě skupinu." Zlost je v jeho hlase znát. "Někdo nás tu prodal!" mrsknul pohledem po Hyunovi. Gun zavrtěl nechápavě hlavou.
"Může mi to někdo říct narovinu? Přestaňte mluvit v hádánkách!"
Nejmladší z party se zvedne ze země, kde dosud seděl jako hromádka neštěstí a s hlavou potupně skloněnou se k němu postavil. Nadechl se, chystal se něco říct, když se najednou otevřely dveře ředitelny a přísný hlas dovnitř zavolal Chanseunga a Hojina. Jmenovaní věnovali poslední pohled Hyunovi, Hojin povzbudivě poplácal Guna po rameni. Společně pak zmizeli za dveřmi ředitelny.
Gunovi to začalo docházet. Všechna snaha byla k ničemu!

O čtvrt hodiny později:
Ředitelnu opouštěli dva chlapci. Neřekli nic, ale ve tvářích měli smutek. Hojin, který běžně působí jako velmi sebevědomý mladý muž, vypadal najednou, jako by se měl každým okamžikem rozplakat. Nikomu nevěnovali jediný pohled. Byli zničeni a Gun se začal strašně bát. O co tady sakra jde?
Další na řadě byl Seungkwon a Hojun. Zbývali už jen Gun a Hyungyeol. Gun se otočil k Hyunovi.
"Co... cos provedl?" zeptal se ho třesoucím se hlasem. Hyun sklopil zrak. Nechtěl mu to říct a přesto doufal, že když mu to řekne, pochopí ho a možná... možná mu i odpustí.
"Víš, ta choreografie, kterou jsi pro nás vymyslel. Viděl ji Taejun. Víš, jak dotěrný umí být. Snažil se mě vyhecovat a já to nevydržel. Podepsali jsme sázku o tom, že si dáme dance battle. Ten, který prohraje, musí opustit školu. I s celou skupinou. Gune, já-..." vzlykl Hyun a konečně se odvážil mu podívat do očí. Gun na něho nevěřícně koukal, neschopen mluvit. "... já prohrál!"
Mladík, který se na dnešek tolik těšil, svěsil ramena. Tvář sklopil k zemi, oční víčka pevně semknutá. Všechny souvislosti do sebe zapadaly. Nyní mu docházelo, proč byl Taejun v posledních dnech tak škodolibý. Měl to všechno naplánované. A jemu to nedošlo. Ah, bože! Mělo mi dojít, že ten parchant něco chystá!

Ruce se mu třásly. Stěží se ovládal. Měl obrovskou chuť mladšího nakopat. Jak mohl být tak naivní? Každý na téhle škole ví, že Taejun patří mezi nejlepší tanečníky.
"Co sis sakra myslel, ty idiote? Proč ses vůbec do něčeho takového pouštěl? Bože, co jsem komu udělal?" křikl po něm a ruce zastrčil do kapes, aby se ovládl. Jinak by chlapce srazil jednou ranou k zemi. "Zmiz mi z očí!" zavrčel Guk skrz zatnuté zuby a odvrátil od něho tvář. Nechtěl se na něj ani podívat. Měl obrovskou chuť ho praštit, až se mu z toho udělalo zle. Dal do toho všechno a kvůli tomuhle vychrtlému blbcovi jsou teď všechny jeho sny v čudu. Veškerá snaha se rozplynula jako pára a jemu nezbylo nic jiného, než se modlit.
Vysoký hoch se nadechl. Rozevřel rty a přesto mlčel. Nevěděl, co má dělat. V krku měl sucho, podivně hutný tlak mu tlačil na hrudník. Podíval se na něho, ruce se mu nekontrolovatelně třásly. Nedokázal mu na to nic říct. Pouze mlčel, v očích štiplavé slzy. Chtěl na něj začít křičet, že to přeci nebyla jeho vina, ač by tím sám sobě lhal. Chtěl se prostě jen bránit, ale pohled na zničeného chlapce ho umlčel.
"Jung Gun-ah, Lee Hyungyeol," rozevřely se dveře a objevila se blonďatá kštice Seungkwona. Pokýval na tmavovlasého chlapce a ten se vydal k němu. Když ale procházel okolo Hyuna, obdaroval ho nenávistným pohledem. Poté obešel blonďáka, vešel do ředitelny a jen s vypětím všech sil za sebou nepráskl dveřmi. Seungkwon okamžik hleděl na zavřené dveře, než se otočil k nešťastnému mladíkovi.
"Posral jsem to, co?" hlesl Hyun roztřeseně, než se na blonďáka podíval. Ten na rtech stvořil jakýsi škleb, podobající se křečovitému úsměvu a nepatrně přikývl.
"Víc, než bylo možné," řekl a postavil se k němu. Rukou mu poklepal na rameno v povzbudivém gestu a zavrtěl hlavou. "Jak se ti tohle mohlo povést, hn?" Hyun si povzdychl a svezl se podél zdi do kleku. Dlaněmi si přejížděl po zátylku. Měl chuť si vyškubat vlasy.
"Jsem takovej idiot! Nakopal bych si prdel, kdyby to šlo!" Seungkwon přikývl a drcnul do něj.
"Pojď, měli bychom vypadnout." Hyun přikývl a zvedl se. Cítil se najednou slabý, nohy se mu třásly. Následoval Seungkwona a společně opustili místnost a následně budovu školy. Hyun byl z celé situace tak smutný, že nedával ani pozor na cestu a bylo mu jedno, že vráží do lidí. Věčně veselý Sungkwon si povzdychl a na okamžik mu z tváře zmizel jeho pověstný úsměv.
Zastavil se a počkal, až ho Hyun, jenž se táhl šouravým krokem, dojde. Pak ho vzal za loket. Hyun se na něho ani nepodíval. Bylo mu jedno, že chlapec něco zamýšlí. Nechal se tedy táhnout ulicemi, dokud ho blonďák nenacpal do autobusu.
"Musíš přijít na jiné myšlenky," řekl, když k němu vyšší zvedl pohled. "A zapřemýšlet, jak to napravit!" Tentokrát už zněl jeho hlas vážně a i tvář měl zachmuřenou. Hyun s povzdychem sklopí tvář opět k zemi. To už ale Seungkwon nevydržel a žďuchl do něho, až málem spadl ze sedačky. "Přestaň se takhle tvářit, nebo mě z tebe klepne!" rozkázal.
"Řekni mi... proč ty jediný se na mě nezlobíš?" zeptá se Hyun. "Vždyť jsem to pokazil všem, i tobě! Jak se můžeš pořád usmívat?" nechápal. Mladík vedle něho se podíval z okénka.
"Víš... v první chvíli jsem měl obrovskou chuť tě zbít, ale vím, že by to nemělo smysl," řekl a otočil se k němu. "Nejsem blbej, Hyune. Došlo mi, proč jsi to udělal a i když to byla kravina první kategorie, tak vím, jaké to je, když tě porazí Taejun." Hyun po něm střelil překvapeným výrazem. "Kdysi mi udělal to samé, chápeš?" otočil se na něho, v obličeji jasný výraz, že dál se o tom bavit nechce. "Nemůžu se na tebe zlobit. Prostě nemůžu!" A s těmito slovy se znovu zahleděl z okénka a na zbytek cesty se mezi nimi rozhostilo ticho.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 16. března 2018 v 20:08 | Reagovat

Hyune, Hyune...takhle to posrat.
Ale věřím, že přijde na to, jak to Taejunovi vrátit i s úroky. Tak mu držím palce...
Těšim se na pokračování. Děkuju...

2 Karin Karin | 17. března 2018 v 21:06 | Reagovat

To jsem zvědavá jak tohle dopadne.

3 magical-miracles magical-miracles | Web | 17. března 2018 v 23:31 | Reagovat

[1]: No, zadelal na pořádný průšvih. Teď jen doufat, jak se k tomu postaví ředitel

[2]: To já taky 😂😂

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie