drabble 27

7. října 2018 v 0:03 | Hatachi |  drabbles

Zdravím. Tak tady máte zase něco jako drabble. Příjemný čtení...



V tu chvíli byl Leo ztracený. Stál tam s vlasy rozevlátými kolem tváře, pootevřenými rty a podrážděnost v jeho očích se pomalu vytrácela.
Rychlost, s jakou se setkaly jejich myšlenky, jak Ravi pochopil a přijal jeho němou výzvu, byla přinejmenším tak vzrušující jako noc a romantické prostředí.
Měl pocit, že Ravi svým zájmem, humorem, pomocí a neustálým rušením bariér nedorozumění mezi nimi vyplňuje hlubokou vnitřní prázdnotu.
Nezůstat lhostejný. Co když se do Raviho zamiluje? Bylo by to nerozumné, málo pravděpodobné, ale věděl, že je to možné.
Nemohlo to dopadnout dobře, ale bylo to přitažlivé. Jen bolestně si to připouštěl, ale dychtivě toužil, aby ho Ravi miloval. Za jiných okolností by se mu bez problémů oddal.
"Ach, Ravi." Vzdychl a znělo to jako přiznání porážky.
Chvíli se na sebe dívali, okouzleni odrazem měsíčního svitu v očích toho druhého. Potom se k sobě přivinuli v něžném a upřímném objetí.
Raviho polibek měl slanou chuť vánku a byl sladce okouzlující, něžný a zároveň naléhavý. Leo vnímal jeho horké rty, pevnost jeho zubů, objevoval vášeň jeho úst. Přitiskl se na jeho hruď, jako by si chtěl navždy uchovat vzpomínku na jeho tělo. Cítil, jak ho ovíjejí Raviho ruce a přitiskl se k němu ještě pevněji.
V uších mu znělo monotónní šumění vln jako protipól jeho bušícího srdce. Vítr, který hladil jeho kůži, ještě víc rozněcoval jeho touhu. Všechno překrývala noc, ozářená napolo zahaleným měsícem.
Na závětrné straně mysu byl tmavý kout. Oba se najednou vydali tím směrem. Cestou si navzájem rozepínali knoflíky. Leova hedvábná košile sklouzla do písku a vlnitě se rozprostřela. Klekli si na ni, jejich rty se spojily. Shrnul Ravimu košili po pevných svalech na zádech a stáhl rukávy z rukou.
Raviho rty se něžně pohybovaly na jeho, když trpělivě čekal, až bude zase moct hýbat rukama. Hned, jak to bylo možné, položil mu otevřenou dlaň na hruď. Dotkl se jeho bradavek.
Leo zaklonil hlavu, aby si on vychutnal něžné pahorky s modravými žilkami, které objevil. Vdechoval jeho mužnou vůni a zavřel oči, aby cítil lechtání jeho řas na kůži.
Pod nahými těly hedvábí a písek, když odhodili poslední zbytky oděvů a klesli na zem. Písek pod jejich těly se posouval v rytmu jejich pohybů, když se opět poznávali, vychutnávali pomalé a úchvatné hlazení vzájemné rozkoše a radosti.
Našli víc, než hledali. Bylo to okouzlení smyslů, jež vyrostlo do nádherného pocitu naplnění, který se zrodil v mysli a rozšířil do jejich srdcí. Nerozlučně spojeni, zranitelní ve své něze, vlnili se v sepětí pulzující síly a vzájemného okouzlení, udýchané vroucnosti a jemné vášně okořeněné strachem. Báli se citu, avšak ten je i tak pohltil, zmocnil se jich a spaloval je.
Cítili se zaskočeni citem a ještě víc je to spojilo. Svázalo je to v úžasné, vybuchující vášni, která se jim navždy vryla do paměti, zároveň s krásou ostrova.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jaera Jaera | Web | 7. října 2018 v 18:24 | Reagovat

To je tak krásně popsané, že jsem se rozněžnila i já. Úplně si v téhle situaci dokážu Lea představit. On je tak citlivý... Bylo to úžasné

2 Karin Karin | 10. října 2018 v 22:04 | Reagovat

Krásně napsané.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Admin: Jaera |Hosting: BLOG.CZ | Archiv | Layout by: Narbie